5 Tdo 247/2009
Datum rozhodnutí: 25.03.2009
Dotčené předpisy:




5 Tdo 247/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2009 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Z. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 4 To 116/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 14/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 2 T 14/2005, byl mj. obviněný JUDr. Z. F. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák. Za uvedený trestný čin a za trestný čin podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 3 T 109/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 8 To 537/2005, mu soud podle § 53 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Zároveň byl obviněný podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkce fotbalového funkcionáře ve vztahu k fotbalovým soutěžím organizovaným Českomoravským fotbalovým svazem, všemi krajskými a okresními fotbalovými svazy na dobu tří roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 8 To 537/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Ing. K. Č. a Z. R.

Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění JUDr. Z. F. a Z. R., která Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 4 To 116/2008, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.



Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný JUDr. Z. F. dovoláním ze dne 20. 10. 2008 prostřednictvím obhájce JUDr. R. K., jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 3. 3. 2009. Podání se opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Mimořádný opravný prostředek směřoval dovolatel proti výrokům o vině i o trestu. Napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů obsáhle zrekapituloval, přičemž své dovolací námitky formuloval pouze stručně tak, že zjištěním soudů obou stupňů nedošlo k naplnění objektivní ani subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák. Přestože svou argumentaci obviněný sám označil za prozatímní a stručnou, dovolání ani po více než čtyřech měsících od jeho doručení soudu prvního stupně nedoplnil. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jednak odložil výkon dovoláním napadených rozhodnutí, a dále aby rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, podle nějž námitky obviněného JUDr. Z. F. spadaly pod uplatněný důvod dovolání, avšak označil je za pouhé proklamace. Proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit, a bylo podáno včas ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je proto námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Proto nelze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím a popř. i odvolacím soudem a ani případně měnit jejich způsob hodnocení důkazů či rozsah provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Nelze vyloučit, aby prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly cestou dovolání namítány vady nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k tzv. zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 35 odst. 1, 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitky takové povahy však v posuzované věci dovolatel nevznesl.

Nejvyšší soud považoval za vhodné na tomto místě zdůraznit princip vázanosti dovolacího soudu mimořádným opravným prostředkem zejména rozsahem, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody, o něž je opřen, což má svůj odraz také v rozhodovací praxi Ústavního i Nejvyššího soudu. Rozsah dovolání v tomto chápání nelze vymezit strohým vyslovením nesouhlasu s právním posouzením skutku. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě musí směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08). Nestačí ani pouhý formální poukaz na ustanovení trestního řádu obsahující některý z dovolacích důvodů, obsah v dovolání uplatněných námitek musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení příslušného důvodu podle § 265b tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 492/2002). Protože dovolatel neuvedl žádné specifické argumenty, jimiž by podpořil své tvrzení, pouze paušálně napadl nesprávnost aplikace ustanovení § 128a odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud neměl podklad přezkoumávat napadené rozhodnutí z pohledu konkrétních výtek a mohl se tak omezit výhradně na zjištění, zda skutek formulovaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje všechny okolnosti, jež charakterizují znaky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák., jímž byl dovolatel uznán vinným.

Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, dovolatel dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněnými Ing. K. Č. a Z. R. v podstatě tak, že od 31. 8. 2001 do 3. 9. 2001 se po společné domluvě rozhodli prostřednictvím společnosti K. R. a. T., s. r. o., již na základě plné moci zastupoval JUDr. Z. F., odkoupit movitý a nemovitý majetek úpadce společnosti I. S., s. r. o., a poté, co byla vyhlášena veřejná soutěž na odkup majetku úpadce s termínem uzavírky 31. 8. 2001 15:00 hodin s podmíněným vkladem zálohy ve výši 5.000.000,- Kč, jejíž vklad zajišťovali JUDr. Z. F. a Ing. K. Č., kdy Z. R. zajišťoval předání uzavřené obálky s finanční nabídkou 30.100.000,- Kč za odkup majetku úpadce, přičemž poté, co bylo prostřednictvím neustanovené osoby zjištěno, že na odkup tohoto majetku byla u správce konkursní podstaty podána druhá nabídka společnosti D. P., s. r. o., s částkou 32.000.000,- Kč, kontaktoval J. Š. ostatní obviněné a po vzájemné dohodě za pomoci dosud neustanovené osoby po ukončení veřejné soutěže dne 3. 9. 2001 byla provedena výměna finanční nabídky z částky 30.100.000,- Kč na 32.000.000,- Kč, čímž se stala nabídka společnosti K. R. a. T., s. r. o., nejvyšší a tato společnost tak byla vyhlášena vítězem veřejné soutěže.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Jak zjistil Nejvyšší soud, Městský soud v Brně, který rozhodl v trestní věci rozsudkem, jímž obviněného JUDr. Z. F. a další spoluobviněné uznal vinným, dostál své povinnosti splnit všechny obsahové náležitosti stanovené pro výrok takového rozhodnutí v citovaném § 120 odst. 3 tr. ř.

Ustanovení § 128a tr. zák. chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže (nebo veřejné dražby), zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro soutěžitele (účastníky dražby). Soutěžitelem je ten, kdo ve stanovené lhůtě v podmínkách soutěže předložil návrh do soutěže vyhovující i všem ostatním jejím uveřejněným podmínkám. Podle tzv. právní věty rozsudku Městského soudu v Brně spočívalo jednání dovolatele a dalších spoluobviněných ve zjednání výhodnějších podmínek některému soutěžiteli na úkor jiných soutěžitelů. Za výhodnější podmínky u veřejné soutěže lze považovat jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či některé soutěžitele před ostatními. V praxi se v neposlední řadě bude jednat o sdělení údajů o návrzích smluv (zejména nabízené ceny) jiných uchazečů, jako tomu bylo právě v posuzované věci, dále může jít např. o sdělení bližších podrobností o předpokládaném investičním celku nebo o přírodních podmínkách, v kterých bude stavba realizována. Co se týče subjektivní stránky, trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě musí být spáchán v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (myšlena je majetková škoda a majetkový prospěch). Ke způsobení škody ani k opatření prospěchu tedy nemusí dojít.

Takto obecně formulovaným zákonným znakům uvedeného trestného činu zřetelně korespondují konkrétní skutkové okolnosti vyjádřené v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Evidentně byla vyhlášena veřejná soutěž (na odkup majetku úpadce I. S., s. r. o.), jíž se jako soutěžitel zúčastnila také společnost K. R. a. T., s. r. o., které dovolatel společně s ostatními obviněnými zjednali výhodnější podmínky na úkor soutěžitele D. P., s. r. o. Získali totiž informace o cenové nabídce tohoto soutěžitele, a protože byla vyšší než nabídka K. R. a. T., s. r. o., neoprávněně zvýšili po skončení veřejné soutěže cenu nabízenou společností K. R. a. T., s. r. o., tak, aby byla nejvyšší a tím pro tuto společnost dosáhli zamýšleného cíle, neboť se tak stala vítězem soutěže. Jednoznačně tak v důsledku jednání obviněných JUDr. Z. F. a dalších měla společnost K. R. a. T., s. r. o., v průběhu veřejné soutěže výhodnější podmínky ve srovnání zejména se soutěžitelem D. P., s. r. o. Bylo totiž zřejmé, že vítězem bude vyhlášen soutěžitel, jenž nabídne nejvyšší cenu. Protiprávní manipulací průběhu veřejné soutěže tak obvinění dosáhli vítězství pro společnost, v jejíž prospěch jednali, tj. K. R. a. T., s. r. o., a to na úkor druhého soutěžitele společnosti D. P., s. r. o., která by se v případě regulérního průběhu soutěže stala vítězem s ohledem na vyšší cenovou nabídku. Z popisu skutku Městského soudu v Brně je dále patrná i subjektivní stránka, která je též nedílnou součástí skutkové podstaty trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Soudy uzavřely, že se obvinění dopustili trestné činnosti po společné dohodě, věděli, že K. R. a. T., s. r. o., již nemůže řádně zvítězit ve veřejné soutěži, a právě proto s úmyslem neoprávněně ji zvýhodnit pozměnili výši její cenové nabídky, čímž poškodili společnost D. P., s. r. o., jejíž nabídka byla nejvyšší. Svůj závěr ohledně úmyslného zavinění ve formě úmyslu přímého, stejně jako o naplnění ostatních zákonných znaků daného trestného činu, podrobně uvedl především soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 12 a násl., a dovolací soud považuje jeho úvahy za správné.

Zpochybnění přiléhavosti soudy zvolené právní kvalifikace na zjištěný skutek, jímž byl dovolatel uznán vinným, sice odpovídalo deklarovanému důvodu dovolání, avšak výtky hmotně právního posouzení skutku dovolatel uplatnil pouhým obecným konstatováním. Dovolací soud tak neměl možnost blíže se vyjádřit či vyvrátit konkrétní argumenty, jež by názor obviněného podporovaly. Nejvyšší soud tak posuzoval skutková zjištění soudů nižších stupňů rovněž pouze z obecného hlediska, tedy zda obsahují veškeré skutkové okolnosti nezbytné pro naplnění zákonných znaků trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák. a z tohoto pohledu dospěl k závěru, že dovolání obviněného postrádá jakékoli opodstatnění.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného JUDr. Z. F. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Závěr o neopodstatněnosti dovolání bylo totiž možné učinit i bez takové přezkumné povinnosti na podkladě spisu a obsahu dovolání.

Co se týče návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, tímto se Nejvyšší soud nezabýval, neboť podle ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. může takový návrh učinit jen předseda senátu soudu, jenž ve věci rozhodoval v prvním stupni. Bez takového návrhu tak Nejvyšší soud může učinit podle § 265o odst. 1 tr. ř., avšak vzhledem ke způsobu rozhodnutí o dovolání obviněného neshledal dovolací soud pro takový postup důvod.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. března 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová