5 Tdo 234/2009
Datum rozhodnutí: 25.03.2009
Dotčené předpisy:




5 Tdo 234/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2009 o dovolání obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 246/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 3 T 246/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu ve Zlíně p ř i k a z u j e , aby věc obviněného P. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 3 T 246/2004, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že ve Z. od 26. 5. 2003 do 3. 7. 2003 bez souhlasu vlastníků autorských práv k užití díla vyplývajícího z ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, neoprávněně nabízel prostřednictvím internetu na stránkách www.annonce.cz s odkazem na adresu své elektronické pošty k prodeji kopie filmů označených názvem Prcičky 2 a Pláž, a to na nosičích DVD-R a CD-R za cenu 150 Kč za kus. Poté co byl zájemcem prostřednictvím elektronické pošty dne 18. 6. 2003 osloven s dotazem, zda nabízí i jiné filmy, zaslal mu seznam celkem šedesáti jedna filmů: Do poslední kapky krve, Mission: Impossible, Gladiátor, Pearl Harbor, Žoldák: legie zkázy, Nepřítel státu, Training Day, Vyjednavač, Kostka, Kostka 2, Pán prstenů: Společenstvo prstenu, Kód Navajo, Sbal prachy a vypadni, Poslední pevnost, Policajtka, xXx, Vanilkové nebe, Poslání, Upíři, Upíři 2: Nemrtví, Znamení, Hartova válka, Klub sráčů, Na křídlech vážky, Muži v černém II., Statečné srdce, Sniper, Nejhorší obavy, Jako pavouk, Hurikán v ringu, Údolí stínů, Minority Report, Final Fantasy: esence života, Blade II., Pod povrchem, Bad Company Česká spojka, Síť, Matrix, Věc, Návštěvníci: Cesta do Ameriky, Prci, prci, prcičky II, K-19: Stroj na smrt, Harry Potter a tajemná komnata, Četa, X-Men, Charlieho andílci, Pláž, Záhady Blair Witch, Road to Perdition, Apokalypsa finální vize, Drsnej Shaft, Agent bez minulosti, Incident, Leon, Království ohně, Poslední loupež, Sniper 2, Bílé peklo, Expres foto, Divoké kočky, Třináct duchů. Na základě tohoto seznamu si u něj zájemce elektronicky objednal filmy Do poslední kapky krve a Upíři 2: Nemrtví na nosičích DVD-R. Uvedené filmy pak v souladu s objednávkou dne 23. 6. 2003 odeslal z pošty v R., okres K., na adresu L. S., na nosiči DVD-R. V době kolem 25. 3. 2004 přechovával v místě svého trvalého bydliště 236 kusů DVD-R a CD-R nosičů s kopiemi filmů, počítačových her, hudebních záznamů a počítačových programů Prci, prci, prcičky 2: Svatba, Piráti z karibiku Prokletí černé perly, Mizerové 2, Underworld, Královna prokletých, Loupež po italsku, Ukradni co můžeš, Lara Croft Tomb Raider: Kolébka života, Johny English, Doba ledová, Shrek, Telefonní budka, Dracula, Pavučina snů, Frekvence, Nezvratný osud, Identita, Lovec policajtů, Černý jestřáb sestřelen, Jádro, Hlubina, Flákači, Operace Hacker, Armageddon, Líbánky, Taxi 3, Plnou parou vzad, Drtivý dopad, Mladé pušky, Začalo to jedné žhavé noci, Ti druzí, K-19: The Widowmaker, Nezvratný osud 2, Resident Evil, Ospalá díra, Černý rytíř, Těžký zločin, Charlieho andílci: Na plný pecky, Solaris, Život Davida Galea, Mumie, A.I. umělá inteligence, Vyvolené, Rychle a zběsile, Červený drak, Star Trek 1, Šestý den, 8 Mile, Zelená míle, Dnes neumírej, Svět podle Prota, Ring, Nepřítel před branami, Liga vyjímečných, 60 sekund, Černočerná tma, 40 dnů a 40 nocí, Incident, Zachraňte vojína Ryana, Blue Streake, Mumie se vrací, Hladina adrenalinu, Terminátor 3 Vzpoura strojů, Memento, Nepřítel státu, Final Fantasy: The Spirits Withfin, Star Trek 2, Jennifer 8, Purpurové řeky, Strážní věž, Urchlíci, Četník a mimozemšťané, S tebou mě baví svět, Bratrstvo neohrožených (část 1.-10.), Četník ve výslužbě, Četník ze Sain Tropez, Četník v New Yorku, Četník se žení, Četník a četnice, The Usual Suspects, Deset důvodů proč tě nenávidím, Smlouva s ďáblem, The seventh Sign, Rivalové, Behind Enemy Lines, Americká krása, Silence of The Lambs, Mexičan, Stalingrad, The Postman, Lola běží o život, Panic Room, Three to Tango, Driven, Boiler Room, Kokain, Kiss the girls, Kiss of the Dragon, The Breed, Hellraiser inferno, Insomnia, Donnie darko, Ponorka U 571, Spy Game, No Mans Land, Star Trek VIII. First Contac, Meet Joe Black, Vzorec pro vraždu, The mists of Avalon, Godzilla, Brotherhood of the Wolf, Snatch, The Replacement Killers, Entrapment, Mafie, Bandits, Holy Man, Rabín, Kněz a krásná blondýna, Milionový závod, Harry Potter, Terminátor 2, Go Is, Seven years in Tibet, Cesta z města, Vetřelec 4, Ďáblův advokát, Hannibal, Wasabi, 3 000 mil na útěku, Po čem ženy touží, 100 girls, Indiana Jones a chrám zkázy, Amores Peros, Zatracení, Predator, 2001 Vesmírná odyssea, A Beatiful Mind, Kmotr, Poslední mohykán, Fight Club, DivX film 1.-8., Sodier of fortune, Alien vs. Predátor 2, Medal of honor: Allied Assault, Midnight GT, Project IGI, Comanddos, Max Payne, Ceasar 3, Operation Flash Point, Serious Sam, Return to castle, Star Trek Elite Force II., Half Life, Soldier of Fortune II, Fi 2002, Red faction, Games DVD 2, MP3 Dance, Games DVD 1, Warcraft III. CZ, Microsoft Office Standard Edition 2003, Video III, MP3 Techno, Microsoft Office XP CZ, Windows XP Professional Multilicence, Games DVD 3 DVD R, DVD R Beng, Blade of Darknes, CorelDRAW 8 CZ, Pharaoh, Clive Markers, Comman a Conquer - Renegade, Empire Earth, Instal CD, ERD Comander, Microsoft Office 2000, Windows 2000.

Za tento trestný čin byl obviněný P. J. odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to 236 kusů DVD-R a CD-R nosičů s kopiemi filmů, počítačových her, hudebních záznamů a počítačových programů, blíže specifikovaných ve výroku o trestu.

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného, rozhodl usnesením ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 3 T 246/2004, podal obviněný P. J. prostřednictvím obhájce JUDr. J. B. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně dovolatel namítl, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně dovodil, že rozmnožování děl na nosičích DVD-R a CD-R pro osobní potřebu je v rozporu s ustanovením § 30 odst. 2 písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon), kdy dovozuje, že beztrestnost zakládá pouze zhotovení jedné kopie pro vlastní potřebu, avšak toliko v případě, že zhotovitel je zároveň majitelem originálu tohoto nosiče. Rozmnožování takových děl pro osobní spotřebu v době, kdy tak činil, bylo naprosto legální a v souladu s autorským zákonem. Takové právo je dáno ustanovením § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona, neboť tento zákon v tehdy platném znění nevázal právo zhotovit si rozmnoženinu pro osobní potřebu na vlastnictví originálu, respektive oficiálně zakoupené kopie. Obviněný dále poukázal na to, že jak již uvedl u soudů obou stupňů, cítí se být vinen trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., ale ne v celé šíři tohoto jednání, které je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Protiprávního jednání se dopustil v tom, že nabídl k prodeji kopie filmů označených názvem Prcičky 2 a Pláž , a to na nosičích DVD-R a CD-R za cenu Kč 150,- za kus. Pokud se týká dalších nosičů v počtu 236 kusů, které byly u obviněného zajištěny při domovní prohlídce, tyto nebyly určeny k distribuci, ale pouze pro jeho osobní potřebu, což je legální a nezakládá jeho trestní odpovědnost. Dovolatel také namítl, že mu bylo odepřeno právo na prokázání tvrzení, že 236 kusů těchto nosičů měl jako svoji sbírku. Jednalo se o jeho zálibu, o které věděla J. V., která však ve věci vyslechnuta nebyla.

V závěru dovolání obviněný P. J. navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, bylo zrušeno a věc přikázána odvolacímu soudu s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného P. J. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že je třeba přisvědčit dovolání v tom, že obviněný byl oprávněn v době činu si pořídit rozmnoženinu díla pro svou osobní potřebu a legálnost tohoto postupu nebyla vázána na vlastnictví originálu takového díla, přičemž limitem pro volné užití díla v duchu ustanovení § 30 autorského zákona bylo použití takového díla pro vlastní osobní potřebu. Obviněný však evidentně nabízel zhotovené rozmnoženiny pro komerční účely. Tím se jeho jednání dostalo z hranic z volného užití díla ve smyslu tehdy platného autorského zákona. V posuzovaném případě je proto nesporné, že obviněný nabídkou kopií filmů na označených nosičích k prodeji porušil zájem chráněný trestným zákonem v ustanovení § 152 tr. zák. Nabídka prodeje nosičů zhotovených kopírováním z originálních nosičů bez souhlasu držitelů autorských práv prostřednictvím webových stránek na internetu je nelegálním rozšiřováním díla, jež je v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Je sice pravdou, že ve výroku rozsudku soudu prvého stupně nebyla specifikována veškerá obviněným dotčená práva, tedy především práva výrobce zvukově obrazového záznamu podle § 80 autorského zákona, avšak citováno bylo ustanovení § 12, jež přiznává autorovi výhradní právo jeho dílo užít. Soud tedy vzal v potaz, že ze strany obviněného došlo k zásahu do práv autora audiovizuálního díla. Zjištěným jednáním obviněného byla přinejmenším porušena tato soudem konstatovaná práva, přičemž však byla porušena i práva výkonných umělců a práva výrobců zvukově obrazových záznamů. Na podkladě dovolání obviněného však nezbylo než konstatovat, že soudy zjištěnému skutkovému stavu odpovídá použitá právní kvalifikace činu podle § 152 odst. 1 trestního zákona, když zásahem do práv autorů je neoprávněné užití díla.

Proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a současně aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný P. J. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Shora uvedená právně relevantní námitka dovolatele spočívala v tom, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně dovodil, že rozmnožování děl na nosičích DVD-R a CD-R pro osobní potřebu je v rozporu s ustanovením § 30 odst. 2 písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon), kdy dovozuje, že beztrestnost zakládá pouze zhotovení jedné kopie pro osobní potřebu, které je založeno na vlastnictví originálu, respektive zakoupené kopie. S těmito závěry obviněný s odkazem na tehdy platné znění § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona nesouhlasí. V důsledku toho se cítí být vinen trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., ale ne v celé šíři tohoto jednání, které je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

Trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Vzhledem k tomu, že jde o normu s blanketní dispozicí, nalézací soud upřesnil, že v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného byl porušen zájem společnosti na ochraně práv k autorskému dílu, konkrétně právo dílo užít ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, v tehdy platném znění (dále jen autorského zákona ), kam v souladu s § 12 odst. 4 písm. a) autorského zákona patří právo na rozmnožování díla - tj. zhotovit rozmnoženinu díla jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, dále také podle § 12 odst. 4 písm. b) autorského zákona právo rozmnoženinu či originál rozšiřovat - tj. zpřístupnit dílo prodejem či jiným převodem, a potažmo tedy zájem na ochraně cizího majetku (str. 6 rozsudku nalézacího soudu).

Ustanovení § 12 autorského zákona tedy upravuje podmínky, za kterých lze dílo užít. V odstavci 1 tohoto ustanovení bylo v době činu uvedeno, že autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. V odstavci čtvrtém pak je uvedeno, že právem dílo užít je právo na rozmnožování díla ve smyslu § 13 autorského zákona, právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla ve smyslu § 14 autorského zákona, právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla podle § 15 autorského zákona, právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla ve smyslu § 16 autorského zákona, právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla ve smyslu § 17 autorského zákona, a právo na sdělování díla veřejnosti podle § 18 autorského zákona.

Podle § 30 odst. 1 autorského zákona se za užití díla podle tohoto zákona nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou. Oprávnění pořídit si rozmnoženinu takového díla upravovalo v době spáchání trestného činu ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona, podle něhož do práva autorského nezasahoval ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, přičemž rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného musí být jako taková zřetelně označena.

Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že nalézací soud ve věci konal opakované hlavní líčení, neboť původní rozsudek vyhlášený v této věci již 15. 1. 2007 byl zrušen odvolacím soudem. Soudu prvního stupně tehdy krajský soud vytkl nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť ve výroku nebyl zahrnut odkaz na konkrétní ustanovení autorského zákona, které obžalovaný svým skutkem porušil. Dále bylo vytčeno, že ve výroku nebyl obsažen výčet konkrétních filmových (či jiných) titulů, které obžalovaný nabízel k prodeji. Také neobstál výrok o trestu propadnutí věci, které nebyly upřesněny. Rovněž uvedl další pochybení, že soud rozhodoval o odkázání poškozené Č. p. u. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud také nařídil, aby vytčené vady rozsudku byly v opakovaném hlavním líčení odstraněny.

Na základě provedení nového hlavního líčení pak soud první instance k otázce volného užití díla ve smyslu ustanovení § 30 autorského zákona na straně 5 odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že vlastník rozmnoženiny díla (rozuměno legální rozmnoženiny, tj. takové, kterou pořídil buď autor nebo oprávněný distributor) je ve smyslu § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona (ve znění účinném v době spáchání skutku) oprávněn pro svou osobní potřebu (rozuměno v rámci svého osobního soukromí) zhotovit rozmnoženinu, ovšem nikoliv z nosiče díla (např. DVD), který není jeho vlastnictvím. Proto je obhajoba obžalovaného, že sice pořizoval kopie filmů z vypůjčených DVD a jiných nosičů, ovšem pouze pro svou osobní potřebu, zcela lichá. Lze to ilustrovat na absurdním příkladu, že potom by bylo možné, aby z jediné legální rozmnoženiny díla (např. tzv. originálního DVD) by si všichni další zájemci (např. o film na něm v elektronické podobě uchovaný) pořídili pro sebe kopii. Zdarma, ke škodě autora či jím zmocněné jiné osoby.

Odvolací soud se k této otázce v rámci řízení o odvolání obviněného vyjádřil na straně 2 odůvodnění svého usnesení, kde se ztotožnil s uvedenými závěry nalézacího soudu a jen ve stručnosti shrnul, že soud prvního stupně také náležitě vyložil, proč jednání obviněného směřuje k porušení ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona, když uvedl a zdůvodnil proč podle jeho názoru je jednání spočívající v pořizování kopií pro svou vlastní potřebu, avšak nikoli z originálu, který tento zhotovitel vlastní, trestné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že by bylo zcela absurdní, aby z jediné legální kopie rozmnoženiny díla, např. z originálního DVD, si mohli všichni další zájemci pořídit pro sebe kopii. V takovém výkladu zákona by bylo nutno spatřovat, že jde proti duchu tohoto zákona, neboť v tom případě by ochrana autorských práv nemohla být v žádném případě zajištěna. Ve skutečnosti ale beztrestnost zakládá pouze zhotovení jedné kopie pro svou vlastní potřebu za předpokladu, že zhotovitel je rovněž majitelem originálu tohoto nosiče.

Nejvyšší soud musí na úvod poznamenat, že problematika právního posouzení žalovaného skutku se rozpadá do dvou částí, které však nejsou v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu náležitě odděleny. Pokud jde o první část skutku spočívající v tom, že obviněný v době od 26. 5. 2003 do 3. 7. 2003 ve Z. bez souhlasu vlastníků autorských práv k užití díla vyplývajícího z ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, neoprávněně nabízel prostřednictvím internetu na stránkách www.annonce.cz s odkazem na adresu své elektronické pošty k prodeji kopie filmů označených názvem Prcičky 2 a Pláž, a to na nosičích DVD-R a CD-R za cenu 150 Kč za kus, a poté co byl zájemcem prostřednictvím elektronické pošty dne 18. 6. 2003 osloven s dotazem, zda nabízí i jiné filmy, zaslal mu seznam celkem šedesáti jedna filmů, na základě něhož si u něj zájemce elektronicky objednal filmy Do poslední kapky krve a Upíři 2: Nemrtví na nosičích DVD-R, a tyto filmy pak obviněný v souladu s objednávkou dne 23. 6. 2003 odeslal z pošty v R., okres K., na adresu L. S., na nosiči DVD-R, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že o jeho vymezení a právní kvalifikaci nevznikají žádné pochybnosti, zejména když ani obviněný ve svém dovolání tuto část své viny nepopíral a naopak zdůraznil, že v tomto směru se dopustil žalovaného protiprávního jednání.

Naproti tomu, pokud jde o právní posouzení další části skutku kladeného obviněnému za vinu spočívající v tom, že v době kolem 25. 3. 2004 přechovával v místě svého trvalého bydliště 236 kusů DVD-R a CD-R nosičů s kopiemi filmů, počítačových her, hudebních záznamů a počítačových programů , nelze se závěry soudů obou stupňů ohledně výkladu ustanovení § 30 autorského zákona, upravujícího volné užití díla, zcela souhlasit. Podle § 30 odst. 1 autorského zákona se za užití díla podle tohoto zákona nepovažuje užití pro osobní potřebu, což však neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou. Z toho je pro posouzení této věci třeba především poukázat na striktní vyloučení zhotovení rozmnoženiny počítačového programu pro osobní potřebu fyzické osoby, když v takovém případě jde o užití ve smyslu autorského zákona s ohledem na povahu tohoto díla i při pořízení jedné rozmnoženiny pro osobní potřebu, což je třeba vždy považovat za vážný a neospravedlnitelný zásah do autorského práva, nejde-li současně o případ omezení rozsahu autorských práv k počítačovému programu podle § 66 autorského zákona (srov. Kříž, J., Holcová, I., Korda, J., Křesťanová, V. Autorský zákon. Komentář a předpisy související. 2. vydání. Praha: Linde, a. s., 2005, s. 125 až 126 a dále s. 196 až 201). Jak již bylo uvedeno podle § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, samozřejmě nejde-li o rozmnoženiny výslovně vyloučené v odstavci 1 § 30 autorského zákona. I když se vyskytuje názor, že omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu se vztahuje pouze na pořízení jedné rozmnoženiny z originálu díla či legálně zakoupené rozmnoženiny, který v tomto případě prezentovaly oba shora uvedené soudy, nemá tento právní názor oporu ve znění autorského zákona. Nelze ho totiž dovozovat ani z legálního výrazu zhotovit rozmnoženinu , neboť užití jednotného čísla v právním předpise je běžnou legislativní technikou a jednalo by se o výklad ad absurdum , tedy o výklad nedovolený. Legislativní právní jazyk totiž hovoří zásadně v jednotném čísle, což je legislativně technickým pravidlem, z kterého nelze v tomto směru v zásadě nic vyvozovat. Je tedy věcí výkladu, jaký je v konkrétním případě přípustný počet rozmnoženin pro osobní potřebu, přičemž v tomto směru je třeba poukázat na ustanovení § 29 odst. 1 autorského zákona a v něm upravený tzv. tříkrokový test ( three step test ) vyplývající z rozhodnutí Orgánu pro provádění dohody Světové obchodní organizace v řízení mezi Evropskými společenstvími a USA sp. zn. WTO WT/DS160/R(2000). O tomto testu lze hovořit jako o materiální podmínce bezesmluvního užití díla, a to vedle jednotlivých zákonných skutkových podstat, jež představují podmínku formální, přičemž aby konkrétní nakládání s dílem představovalo užití dovolené, je třeba aby byly splněny obě tyto podmínky (srovnej Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 343 až 347 a dále k tomu i s. 337 až 343).

Dále považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že jak také vyplývá ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) autorského zákona, nelze z něj dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Tato skutečnost nemůže sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované, což samozřejmě nemá žádný vliv na vznik autorskoprávní a případně i trestní odpovědnosti za předchozí porušení autorského práva. Ustanovení § 30 autorského zákona totiž ani nestanoví podmínku oprávněného uživatele jak to činí autorský zákon v jiných ustanoveních, např. § 36 nebo § 66 (srovnej Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 347, 348). Z tohoto hlediska tedy nelze při jednoznačné a pochybnosti nevzbuzující dikci zákona vztahující se k volnému užití díla argumentovat blíže nezdůvodněným účelem či duchem autorského zákona nebo podle názoru soudu absurdním příkladem . Výklad zákona je totiž třeba podávat standardními metodami výkladu právních norem (zejména na základě jazykového, logického, systematického, historického, ale i teleologického výkladu). V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že i v naznačených směrech platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem. Autorsko právní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Ani zde tedy nelze vycházet z paušálního výkladu o dovolenosti či zakázanosti pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje. Svůj význam zde tedy má především skutečnost, zda pořízení takové rozmnoženiny je v rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora ve smyslu § 29 odst. 1 autorského zákona.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětný nesprávný právní názor uvedly oba soudy v předchozích fázích trestního řízení pouze v odůvodnění svých rozhodnutí a nikoli ve výroku o vině. Jak je totiž patrno z jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, spočívalo jeho jednání především v tom, že obviněný bez souhlasu vlastníků autorských práv k užití díla vyplývající z ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, neoprávněně nabízel prostřednictvím internetu na stránkách www.annonce.cz s odkazem na adresu své elektronické pošty k prodeji kopie filmů označených názvem Prcičky 2 a Pláž, a to na nosičích DVD-R a CD-R za cenu 150 Kč za kus. Poté co byl zájemcem prostřednictvím elektronické pošty dne 18. 6. 2003 osloven s dotazem, zda nabízí i jiné filmy, zaslal mu seznam celkem šedesáti jedna filmů a po jeho výběru mu pak dva filmy i poslal. Tímto jednáním se obviněný dostal již zcela mimo rámec výše zmiňovaného chybného závěru soudů obou stupňů ohledně volného užití autorského díla, neboť i za předpokladu, že by mohl oprávněně pro svou potřebu zhotovovat kopie, ať už z originálu či rozmnoženiny, jejímž vlastníkem nebyl, je trestnost jeho jednání spatřována až v další fázi jeho počínání, kdy uvedené rozmnoženiny autorských děl nabízel dále na internetu nikoli k osobnímu, ale ke komerčnímu využití a posléze je alespoň zčásti i tímto způsobem prodával. V posuzovaném případě je proto nesporné, že obviněný takovou nabídkou kopií filmů na označených nosičích k prodeji a svým dalším následným popsaným jednáním porušil zájem chráněný trestným zákonem v ustanovení § 152 tr. zák. Nabídka prodeje nosičů zhotovených kopírováním z originálních nosičů bez souhlasu držitelů autorských práv prostřednictvím webových stránek na internetu a jejich prodej je nelegálním rozšiřováním díla, jež je v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů.

Jinak tomu ovšem je s ohledem na shora vyslovené právní názory Nejvyššího soudu ohledně další části jednání obviněného Petra Jaroše, popsaného též ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud je mu kladeno za vinu, že ... V době kolem 25. 3. 2004 přechovával v místě svého trvalého bydliště 236 kusů DVD-R a CD-R nosičů s kopiemi filmů, počítačových her, hudebních záznamů a počítačových programů , a to konkrétně ve skutkové větě výroku o vině uvedených. Právě ohledně této části výroku o vině oba soudy vycházely ze shora uvedených nesprávných právních názorů, které neodpovídají příslušným ustanovením autorského zákona. Navíc z výše uvedené citace části výroku o vině a k němu náležejícímu odůvodnění je zcela zjevně patrno, že nalézací soud vycházel při vymezení skutku a jeho následné právní kvalifikaci z toho, že pokud obviněný nabízel v rámci výše uvedeného inzerátu 61 filmů za účelem jejich prodeje, pak i zbývající média, nalezená u obviněného, která obsahovala nejen audio záznamy a audiovizuální záznamy, ale též počítačové programy a počítačové hry, měl obviněný nikoli pro svou osobní potřebu, ale pro komerční účely. Pro takový závěr však s výjimkou nabízených filmů a dalších filmů odpovídajících ve výroku popsané nabídce není v dosud provedeném dokazování dostatečná opora. Především je třeba v této souvislosti z hlediska obviněným v dovolání namítané subjektivní stránky trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. poukázat jednak na nedostatečně důkazy podložený skutkový základ, který by hovořil o tom, že obviněný měl v úmyslu i ostatní u něj nalezená média dále nabízet třetím osobám za úplatu, jednak též nelze opomenout, že nalézací a posléze ani odvolací soud nepostřehl, že audio nahrávky a audiovizuální díla, na něž se vztahují shora podrobně uvedené právní názory Nejvyššího soudu, se pohybují v jiném autorskoprávním režimu ohledně volného užití, než počítačové programy, za které je zpravidla třeba považovat i počítačové hry, u nichž je zásadně volné užití vyloučeno vzhledem k § 30 odst. 1 autorského zákona, ve znění platném a účinném k době spáchání činu (viz shora). Nalézací i odvolací soud tedy pochybily i v tom směru, pokud v rámci blanketní dispozice ustanovení § 152 odst. 1 tr. zák. odkázaly v odůvodnění svých rozhodnutí na ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona v tehdy platném a účinném znění i ohledně počítačových programů, za něž je třeba zpravidla považovat i ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu uvedené počítačové hry, byť z těchto autorských děl zásadně nelze pro osobní potřebu zhotovovat rozmnoženiny s výjimkou zákonem stanovených licencí ve smyslu § 66 autorského zákona (srov. § 30 odst. 1 autorského zákona). V případě obviněného nelze pak přehlédnout ani to, že je mu kladeno za vinu pouze neoprávněné přechovávání rozmnoženin a nikoliv jejich zhotovení či vytvoření.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného P. J. ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 To 320/2008, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 3 T 246/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení se bude odvolací soud znovu zabývat právní kvalifikací jednání obviněného z hlediska rozsahu, v jakém obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 125 odst. 1 tr. zák., zejména pak bude třeba striktně vycházet z toho, jaká byla v trestním řízení učiněna skutková zjištění jako podklad pro popis skutku ve výroku o vině, když se nelze opřít o pouhé domněnky soudu. V tomto směru je třeba poukázat i na potřebu podrobněji se zabývat shora zmíněnou obhajobou obviněného P. J. ohledně jeho sbírky 236 kusů nosičů , přičemž v tomto směruje se s ohledem na právní názory vyslovené shora Nejvyšším soudem jeví potřebné, aby soud prvního stupně vyslechl jako svědkyni J. V., jejíž výslech obviněný právě k ověření své obhajoby opakovaně navrhoval.

Po vypořádání se s obsahem její svědecké výpovědi, a to i ve vztahu k ostatním ve věci provedeným důkazům, se nalézací soud zaměří na náležité vymezení skutkového stavu a jeho právní posouzení, zejména z hlediska, která ustanovení autorského zákona byla jednáním obviněného porušena, ze kterých autorským zákonem chráněných děl si obviněný vytvořil rozmnoženiny pouze pro svou osobní potřebu, ze kterých autorských děl vytvořil rozmnoženinu za účelem nabídky k prodeji, a která autorskoprávní díla pouze přechovával za účelem jejich nabídky k prodeji, popř. která z nich přechovával za účelem osobní potřeby. Dále je třeba rozlišit díla, u kterých nebyl oprávněn zhotovit rozmnoženinu pro svou osobní potřebu (počítačové programy), ale přesto tak učinil. V návaznosti na to je pak nutno jednoznačně na základě provedeného dokazování určit, které rozmnoženiny děl nabízel k prodeji, které prodal a které byly k prodeji určeny. Teprve až po vyjasnění těchto otázek a případně i dalších skutečností, které mohou ještě v průběhu řízení před nalézacím soudem vyjít na povrch, nalézací soud vhodně upraví znění skutkové věty tak, aby vyjadřovala skutečné jednání obviněného, které je trestně právně postižitelné a které odpovídá náležitě ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceným důkazům zachyceným ve spisovém materiálu. V návaznosti na takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudí ve skutkové větě výroku o vině popsané jednání obviněného po právní stránce, přičemž si ujasní, která ustanovení autorského zákona byla předmětným jednáním obviněného P. J. porušena. Přitom soud prvního stupně bude při popisu skutku respektovat, že dovolání bylo podáno obviněným samozřejmě pouze v jeho prospěch, a proto nelze v dalším řízení v souladu s principem zákazu reformationis in peius zhoršit postavení obviněného.

Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je nalézací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nařídil.

Závěrem je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Podobně také z rozhodnutí odvolacího soudu musí být zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným, popř. i dalšími odvolateli v odůvodnění odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Těmto požadavkům obě rozhodnutí napadená dovoláním obviněného dostatečně nevyhověla, a proto je třeba, aby i z tohoto hlediska byla v dalším řízení zjednána náprava.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2009

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.