5 Tdo 230/2007
Datum rozhodnutí: 07.03.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 230/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2007 o dovolání, které podal obviněný M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 12 To 327/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 78/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 2 T 78/2006, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., oběma dílem dokonanými, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a dále trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., za které mu byl podle § 250b odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 12 To 327/2006, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami napadl obviněný M. R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Ačkoli obviněný výslovně nevymezil rozsah svého dovolání, je z jeho obsahu evidentní, že jej podal výlučně proti výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně, který považoval za správný i soud odvolací. Nakonec i řádným opravným prostředkem (odvoláním) obviněný napadal odsuzující rozsudek pouze v části výroku o trestu. Podstatou jeho dovolacích námitek byly argumenty, jimiž zpochybňoval zákonnost uloženého trestu. Trest odnětí svobody v trvání 2 let považoval obviněný za nepřiměřeně přísný, byť uložený v rámci zákonné trestní sazby. Namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily stupeň nebezpečnosti jeho jednání a uložily mu trest ve značném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, osobě obviněného i jeho poměrům. Poukázal na vlastní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení při objasňování trestné činnosti, na své doznání, na pohnutku, kterou byla hrozba násilí vůči jeho synovi a v neposlední řadě i na svou dosavadní bezúhonnost. Uvedené skutečnosti podle názoru obviněného snižují stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost natolik, že bylo na místě jak mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 40 odst. 1, 2 tr. zák.), tak podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody (§ 58 odst. 1 tr. zák.). To, že ani k jednomu z těchto kroků soudy nepřistoupily, považoval obviněný za splnění zákonného hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) v alternativě, která upravuje případy uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl shledán vinným. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a uložil Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že námitky obviněného k uloženému trestu nelze podřadit uplatněnému dovolacímu důvodu ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů. Poněvadž námitky obviněného stojí obsahově mimo rámec daného dovolacího důvodu a napadené rozhodnutí netrpí vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., což se v daném případě ve skutečnosti nestalo.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný může tedy z tohoto důvodu namítat dvě alternativní pochybení soudu, jednak při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, nebo při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 360/2006, 11 Tdo 530/2002, 7 Tdo 4/2006). Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze výrok o trestu napadat z toho důvodu, že uložený trest je podle dovolatele nepřiměřený a že neodpovídá hlediskům stanoveným v § 23 odst. 1, § 31 a § 33 tr. zák. Stejně tak není možné, aby se obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. domáhal použití ustanovení trestního zákona, které upravuje možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody, tedy § 40 odst. 1 (mimořádné okolnosti případu nebo poměry pachatele), či odst. 2 téhož ustanovení (při odsouzení za přípravu či pokus trestného činu). Tato zákonná úprava dává soudům možnost zvážit z hledisek výslovně uvedených, zda v konkrétním případě existují okolnosti (ať již na straně pachatele či vzhledem k trestnému činu, kterým jej uznává vinným), za nichž by bylo ukládání trestu v příslušné trestní sazbě nepřiměřené. Vzhledem k charakteru dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, směřuje tudíž proti pravomocnému rozhodnutí soudu, zaujal Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. názor, že se cestou dovolání nelze domáhat změny výroku o trestu poukazem na porušení zákonných hledisek určujících uložení druhu a výměry trestu a stejně tak i ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.

Nelze vyloučit, aby prostřednictvím jiného dovolacího důvodu, § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly cestou dovolání namítány vady nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k tzv. zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 35 odst. 1, 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

Obviněnému byl v předmětné věci uložen úhrnný trest odnětí svobody (§ 35 odst. 1 tr. zák.) v rámci sazby nejpřísněji trestného činu, tj. podle § 250b odst. 4 tr. zák., která činí dvě léta až osm let, tedy přípustný druh trestu na samé spodní hranici sazby. Obviněný tak sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, kterým může být napadán výrok o trestu, avšak jeho konkrétní námitky tento dovolací důvod nenaplňují. Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na citovaný judikát Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, aniž napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. března 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová