5 Tdo 218/2002
Datum rozhodnutí: 13.06.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 218/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2002 o dovolání obviněné L. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 236/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněná L. T. byla rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 6 T 236/2000, uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchala tím, že ve dnech 15. 1. a 17. 1. 1996 v Hradci Králové pod záminkou úhrady dluhu si vypůjčila od D. V., finanční částku v celkové výši 80 000 Kč s tím, že jí uvedené peníze ve lhůtě dvou měsíců vrátí, ač věděla, že svému závazku nebude schopna dostát, peníze pak použila pro svoji potřebu a ve smluvené lhůtě je nevrátila, čímž D. V. způsobila škodu ve shora uvedené výši. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Poškozená D. V. byla podle § 229 odst. 3 tr. ř. (správně má být podle § 229 odst. 1 tr. ř.) odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné L. T. proti tomuto rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002.

Obviněná L. T. podala prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. H. dovolání ze dne 30. 3. 2002, které došlo Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 3. 4. 2002, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002. Jako důvod dovolání uvedla, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Pokud jde o vypůjčení peněz jednala podle instrukcí pana V. v době, kdy jeho manželství s poškozenou D. V. ještě trvalo a kdy také trvalo jejich bezpodílové spoluvlastnicví manželů. Vypůjčené peníze byly převedeny prostřednictvím obviněné z jednoho manžela na druhého, takže obviněná se nijak neobohatila ani neobohatila jiného. Nebyla proto podle jejího názoru naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněná L. T. proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby Nejvyšší soud České republiky sám obviněnou zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněná L. T. dovolání opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu § 59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněná L. T. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotněprávní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Je tedy zřejmé, že obviněná L. T. ačkoliv formálně opřela své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti, což vyplývá z obsahu dovolání, podala dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. (tj. údajná nesprávná skutková zjištění).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a především z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nestačí pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. s odkazem na příslušné zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné L. T. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není z výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek