5 Tdo 184/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 184/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. února 2004 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 To 375/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 T 36/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 7 T 36/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti měsíců. Trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 25. 9. 2001 kolem 13:45 hod. při řízení osobního automobilu tov. zn. Mazda 323F, SPZ AKP 12-13 v obci Ř., okr. R., vinou nepřiměřené rychlosti a své nepozornosti nezareagoval včas na osobní automobil tov. zn. Škoda Forman, SPZ PVA 16-17, řízený D. M., který vyjížděl z místní komunikace na silnici P. - K. V., do tohoto vozidla narazil takovou silou, že došlo k masivnímu poškození obou automobilů a ke zranění spolujezdce M. T., který utrpěl komplikovanou zlomeninu těla pravé pažní kosti s posunem kostních úlomků, takže byl po dobu 12 týdnů významným způsobem omezen v běžném způsobu života v důsledku znehybnění pravé horní končetiny sádrovou fixací a později ortézou. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 T 375/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání polemizoval se způsobem hodnocení důkazů, zejména se způsobem hodnocení závěru znaleckého posudku znalce z oboru dopravy a namítl, že jeho jednáním nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, za který byl odsouzen. Domnívá se, že v jeho jednání lze spatřovat pouze přestupek, a že za skutek je trestně odpovědný D. M., který měl dát přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní komunikaci, a to i takovému vozidlu, které jede vyšší než povolenou rychlostí. Dovolatel je přesvědčen, že D. M. tuto povinnost nesplnil, a nesplnění této povinnosti bylo jedinou příčinou dopravní nehody, za niž byl obviněný nesprávně odsouzen. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 10 T 375/2003, a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, aniž by uvedl, kterému soudu má být věc vrácena.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný argumentoval důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a nevytýká meritornímu rozhodnutí, kromě tvrzení o své nevině či o zavinění ve formě přestupku, žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení skutkových okolností. Obviněný opírá své závěry výlučně o odlišný výklad důkazní situace, k níž dospěly soudy obou stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že obviněný před střetem vozidel jel v uzavřené obci s omezením rychlosti na max. 50 km/hod. rychlostí 90-107 km/hod., a pokud by jel svým vozidlem nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod., ke středu vozidel by nedošlo. Protože se dovolatel primárně domáhá změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na tyto změny jiného právního posouzení skutku, je přesvědčena, že takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný opírá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení důkazů a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak dovoláním domáhal, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je ani podřadit pod jiné důvody dovolání podle § 265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O dovolání obviněného rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek