5 Tdo 170/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 170/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 o dovolání, které podal obviněný R. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 2 To 445/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 45/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 3 T 45/2003, uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně se spoluobviněným J. B. v přesně nezjištěnou dobu v noci dne 20. 3. 1998 odcizili z parkoviště před domem č. 7 v obci N., okr. Š., zde zaparkovaný nákladní automobil tovární značky Avia A 31 N, státní poznávací značky SUA 30-67, v hodnotě 159.600,? Kč, v němž se dále nacházela motorová pila zn. Husquarna H 55, výrobního čísla 4242037, v hodnotě 7.969,50 Kč, dvě ruční řezačky obkladů v hodnotě celkem 2.272,- Kč a další přesně nezjištěné nářadí, a poškozenému majiteli Z. V. tak svým jednáním způsobili škodu celkem ve výši nejméně 169.841,50 Kč.

Za popsané jednání a za jednání, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 T 109/99, byl obviněný R. Z. podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1 tr. zák. za podmínek podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let se současným stanovením dohledu nad obviněným. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl dále zrušen výrok o trestu zmíněného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 T 109/99, jakož i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Současně Okresní soud v Šumperku rozhodl i o vině a trestu spoluobviněného J. B.

Tento rozsudek Okresního soudu v Šumperku napadl obviněný R. Z. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 2 To 445/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto rozhodnutí byl doručen obviněnému R. Z. dne 13. 9. 2003, jeho obhájci dne 22. 7. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 18. 7. 2003.



Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podal obviněný R. Z. dne 29. 9. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) a l) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný uvedl, že po veřejném zasedání v odvolacím řízení zjistil skutečnosti, které podle jeho názoru nasvědčují tomu, že soudce Okresního soudu v Šumperku je podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení pro poměr ke spoluobviněnému J. B. Obviněný tvrdí, že spoluobviněný J. B. dne 1. 7. 2003 zaslal jeho manželce M. Z. korespondenční lístek, v němž je uvedeno "Škoda, že R. tak rychle odešel, mohl jsem mu hned na chodbě říct, proč si mě zavolal soudce nakonec zpět - vysvětlil mi, co dělat dál." Obviněný R. Z. se domnívá, že po skončení jednání již nemá soud cokoli vysvětlovat obviněným, obzvlášť za situace, kdy jeden obviněný usvědčuje druhého, který spáchání trestné činnosti popírá, a soud vlastně ovlivňuje chování a výpověď obviněného, aby zřejmě zhodnověrnil své rozhodnutí, což je samo o sobě nepřípustné a je to v rozporu se zásadou nestrannosti soudu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spatřuje obviněný R. Z. ve vadném postupu soudu druhého stupně při projednávání jeho odvolání. Obviněný uvádí, že navrhl prostřednictvím svého obhájce provedení důkazů, které však Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci neprovedl, přičemž je ale v odůvodnění svého rozhodnutí hodnotil. Podle obviněného se odvolací soud měl neprovedením navržených důkazů zabývat v odůvodnění svého rozhodnutí, což neučinil. Provedení navržených důkazů by podle názoru obviněného prokázalo skutečnou motivaci spoluobviněného J. B., kterou je snaha pomstít se mu pomocí křivého obvinění.

Závěrem svého dovolání obviněný R. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) a l) zrušil, přičemž další postup již obviněný nenavrhl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného R. Z. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která k námitkám opřeným o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu uvedla, že ze spisových materiálů podle jejího názoru nebylo zjištěno, že by soudce Okresního soudu v Šumperku byl ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení, přičemž obviněný v průběhu trestního řízení nevznesl námitku jeho podjatosti. V návaznosti na část dovolání opřenou o důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se potom státní zástupkyně domnívá, že obviněný se domáhá pouze toho, aby soudy odlišně hodnotily důkazy. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhla podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného R. Z. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jako odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto odvolání obviněného R. Z. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. R. F., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Šumperku dne 29. 9. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný R. Z. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy na to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost mu nebyla v původním řízení známa, a na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Podstatou námitek obviněného R. Z. uplatněných s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je jeho tvrzení, že soudce Okresního soudu v Šumperku byl vyloučen ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů v trestním řízení, což dovozuje z korespondenčního lístku či obdobné zásilky, kterou měl napsat spoluobviněný J. B. a adresoval ji M. Z., manželce obviněného R. Z.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že z fotokopie zásilky přiložené k dovolání vyplývá, že osoba podepsaná zřejmě jako "B.", kterou je podle obviněného R. Z. jeho spoluobviněný J. B., zaslala dne 1. 7. 2003 M. Z. korespondenční lístek, popřípadě pohlednici, kde je mimo jiné uvedeno "Škoda, že R. tak rychle odešel, mohl jsem mu hned na chodbě říct, proč si mě zavolal soudce nakonec zpět !! (Vysvětlil mi, co dělat dál!!!)".

Dále Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu, podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnost, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže nestranně rozhodovat. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je naplněn, jak již bylo výše zmíněno, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán. K takovému rozhodnutí přitom může dojít jen tehdy, jestliže vyloučený orgán (soudce) učinil rozhodnutí napadené dovoláním. Z uvedené fotokopie korespondenčního lístku, popřípadě pohlednice, jejímž obsahem obviněný R. Z. argumentuje, přitom není zřejmé, který soudce - zda soudu prvního nebo druhého stupně - měl se spoluobviněným J. B. hovořit a stran kterého soudce tedy měly být splněny podmínky vyloučení z rozhodování podle § 30 odst. 1 tr. řádu. Obviněný R. Z. tvrdí, že se jedná o soudce soudu prvního stupně, který ovšem neučinil rozhodnutí napadené dovoláním, avšak z tohoto mimořádného opravného prostředku již nevyplývá, proč se obviněný domnívá, že jde právě o tohoto soudce. Podle názoru Nejvyššího soudu je nepřípadná argumentace obviněného, pokud dává do souvislosti tvrzenou podjatost soudce a skutečnost, že v průběhu řízení obviněný posuzovanou trestnou činnost popíral a naopak spoluobviněný J. B. ji doznal, neboť zde není žádný vzájemný vztah. Obdobně je v tomto směru bez významu námitka obviněného R. Z., že soud vlastně ovlivňoval chování a výpověď obviněného (patrně J. B.), aby zhodnověrnil své rozhodnutí. Jednak k tomuto údajnému ovlivňování mělo dojít až po skončení hlavního líčení (tj. když obviněný R. Z. již odešel) a dávno po výslechu spoluobviněného J. B., takže jeho výpověď by tím nemohla být jakkoli poznamenána, a jednak je závěr dovolatele o ovlivňování chování a výpovědi jeho spoluobviněného, popřípadě o "zhodnověrnění rozhodnutí", jen pouhou spekulací bez jakéhokoli skutkového podkladu. Ostatně z fotokopie zmíněné poštovní zásilky není zcela bez pochybností zřejmé ani to, že ji napsal a zaslal skutečně spoluobviněný J. B.

Nejvyšší soud tak k první části námitek obviněného R. Z., jež se opírají o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, konstatuje, že svůj závěr o podjatosti některého ze soudců činných dříve ve věci obviněný činí na základě toliko jediné věty obsažené v poštovní zásilce zaslané jeho manželce, přičemž tento závěr nedovozuje prostřednictvím skutečností na sebe logicky navazujících, ale jen s poukazem na nepřesvědčivě odůvodněné dedukce. Přitom rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu je průlomem do ústavně stanovené zásady v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tak, jak zákon stanovil příslušnost určitého soudce jeho zařazením ke konkrétnímu soudu a přidělením konkrétní věci, kterou má tento soudce projednat a rozhodnout, je jeho příslušnost zásadně dána, a postup, jímž je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování přidělené věci, je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný. Přitom institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v ustanoveních § 30 a § 31 tr. řádu je stanovena jistá výjimka. Ta ovšem nemůže být založena jen na pouhých domněnkách a spekulacích, ale musí být opřena o dostatečně závažné skutečnosti a argumenty, které jsou způsobilé odůvodnit průlom do citované ústavní zásady. Tomu ostatně odpovídá i formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle něhož k podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku zasahujícího do pravomocného rozhodnutí nepostačuje pouhé - ničím nepodložené - podezření z možné podjatosti soudce, ale z okolností obsažených v dovolání musí být zřejmé, že v dřívějším řízení skutečně rozhodl vyloučený soudce.

Konkrétní argumenty a tvrzení předložená obviněným R. Z. však k závěru o vyloučení žádného soudce z úkonů vykonaných v tomto trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu z uvedených hledisek nedostačují, tudíž je nutné dovolání v naznačeném rozsahu hodnotit jako zjevně neopodstatněné.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný R. Z. shledává podle svého názoru vyjádřeného v dovolání v tom, že soud druhého stupně vadně postupoval při projednávání odvolání, a to zejména pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, přičemž provedení dalších, jím navržených důkazů by podle obviněného prokázalo skutečnou motivaci spoluobviněného J. B. spočívající v křivém obvinění obviněného R. Z.

Zmíněný dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného R. Z. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.

Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze za jedinou konkrétní argumentaci obviněného považovat shora citované námitky týkající se provádění důkazů a jejich hodnocení, ale obviněný výslovně neuvádí, který jiný dovolací důvod byl naplněn v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak přezkoumávání správnosti dokazování provedeného soudy prvního a druhého stupně, tak ani revize jejich skutkových zjištění. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat provedené dokazování, resp. správnost a úplnost skutkových zjištění, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci uplatněného dovolacího důvodu je proto dovolací soud stran posuzovaného skutku vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, ke kterému dospěly ve věci soudy prvního a druhého stupně na základě jimi provedených důkazů a jejich následného hodnocení. V trestní věci obviněného R. Z. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil se spoluobviněným J. B. skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.

Z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu tedy vyplývá, že případné nedostatky v provádění či hodnocení důkazů vytýkané v dovolání, včetně výhrad založených na tom, že soud neprovedl navrhované důkazy, nezakládají žádný z dovolacích důvodu taxativně vymezených v citovaném ustanovení. Navíc námitky obviněného R. Z. v tomto směru neodpovídají skutečnosti, protože v řízení o odvolání neučinil žádné návrhy na provedení konkrétních důkazů, které by odvolací soud neakceptoval. Obviněný totiž v písemném odůvodnění svého odvolání (č. l. 150 trestního spisu) v tomto směru pouze obecně konstatoval: "Navrhuji proto, aby odvolací soud provedl doplnění dokazování, které navrhnu, až se můj obhájce seznámí se spisovým materiálem ...". U veřejného zasedání odvolacího soudu pak obviněný ani jeho obhájce žádným způsobem toto své sdělení nedoplnili a žádný konkrétní návrh na provedení určitých důkazů zde neučinili (viz protokol o tomto veřejném zasedání na č. l. 160 trestního spisu). Obhájce obviněného R. Z. pouze poukázal na dopisy založené ve spise, kterými se podle něj soud nezabýval a které mají svědčit o tom, že se obviněný J. B. chce pomstít obviněnému R. Z. Stejný obhájce pak dal odvolacímu soudu jen ke zvážení možnost opětovného výslechu obou obviněných.

V rozsahu týkajícím se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze tedy konstatovat, že obviněný R. Z. i přes svůj odkaz na citované zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud tak na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. Z. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) ani l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. František Púry