5 Tdo 164/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:




5 Tdo 164/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání, které podala obviněná Ing. Š. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 12 To 101/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná Ing. Š. H. byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, uznána vinnou trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustila skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 128 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.

Odvolání obviněné podané proti zmíněnému rozsudku Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 12 To 101/2007, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná Ing. Š. H. prostřednictvím svého obhájce dne 19. 5. 2008 přímo u Nejvyššího soudu tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo odůvodnění, a opřela ho o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu. V zákonné lhůtě pro podání dovolání však obviněná nedoplnila skutečnosti, o které opírá existenci dovolacích důvodů podle shora citovaných ustanovení. K tomuto úkonu obviněná přikročila prostřednictvím svého obhájce až dne 22. 10. 2008, tedy více než 5 měsíců po uplynutí zmíněné zákonné lhůty pro podání dovolání uvedené v § 265e odst. 1 tr. řádu. V takto doplněném dovolání obviněná bez výslovného odkazu na konkrétní dovolací důvody, které uplatnila ve svém podání ze dne 19. 5. 2008, především uvádí, že v posuzované věci existují pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. Podle názoru obviněné tento předseda senátu postupoval nezákonně, pokud poskytl opis rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, svědkovi Ing. P. K. , přičemž zmíněný postup se údajně ani neopírá o konkrétní důvody. Obviněná spatřuje podjatost jmenovaného předsedy senátu i v tom, že v odůvodnění citovaného rozsudku neopodstatněně zdůrazňoval ustanovení o zákazu konkurence. Dále obviněná vyjádřila pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu JUDr. S. C. námitkou, v níž poukazuje na jeho neobjektivní přístup v průběhu provádění jejího výslechu v hlavním líčení, jakož i na postup při hodnocení některých důkazů. Podle přesvědčení obviněné jí soud prvního stupně neposkytl vůbec prostor k objasnění okolností týkajících se subjektivní stránky posuzovaného trestného činu a navíc jí uložil vyšší trest, než navrhovala obžaloba. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by výslovně uvedla, jaký má být další postup v této věci.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné Ing. Š. H. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státní zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněné týkající se podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. nemohou vést k závěru o chybějící nestrannosti jeho rozhodování. Jak dále uvádí státní zástupkyně, obviněná ani nevznesla žádné konkrétní argumenty, které by svědčily o poměru jmenovaného soudce k posuzované věci anebo k osobám uvedeným v § 30 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupkyně nepovažuje za důvodnou ani námitku obviněné, podle které svědčí o pochybnostech o nestrannosti dotyčného soudce i výše trestu uloženého v této věci. V další části svého vyjádření se státní zástupkyně podrobně zabývá otázkou zákazu konkurence a subjektivní stránky trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák., přičemž použitou právní kvalifikaci považuje za správnou a odpovídající zákonu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud musel nejdříve zkoumat, zda v posuzované věci nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože obviněná Ing. Š. H. podala své dovolání dne 19. 5. 2008, aniž by v něm výslovně formulovala konkrétní okolnosti, o které opírá uplatněné dovolací důvody, přičemž zde neuvedla ani úplný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Takové dovolání by tedy za jiných podmínek nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu.

Jak ovšem Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2007, obviněná Ing. Š. H. doplnila zmíněné tzv. blanketní dovolání prostřednictvím svého obhájce až dne 22. 10. 2008, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání uvedené v § 265e odst. 1 tr. řádu. Z č. l. 2440 trestního spisu je totiž zřejmé, že opis napadeného usnesení odvolacího soudu byl obviněné doručen dne 21. 3. 2008 a jejímu obhájci dne 17. 3. 2008. Zákonná lhůta pro podání dovolání tedy v posuzované věci uplynula dnem 21. 5. 2008. V podání směřujícím k doplnění dovolání pak obviněná rozvedla konkrétní okolnosti, o které opírá uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a l) tr. řádu, aniž by však své námitky výslovně podřadila pod tyto dovolací důvody. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněná uplatnila ve svém původním tzv. blanketním dovolání, ani v jeho doplnění neuvedla žádné konkrétní okolnosti, jimiž má být naplněn. Obdobně obviněná ani dodatečně výslovně nenavrhla další postup dovolacího soudu v této věci. Protože však po podání původního obsahově nedostatečného dovolání před jeho doplněním soud prvního stupně nepostupoval podle § 265h odst. 1 tr. řádu, jak byl povinen učinit, Nejvyšší soud dospěl ve shodě s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání obviněné je i přes zmíněné formální nedostatky způsobilé k projednání a nemůže být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Jestliže totiž soud prvního stupně nedodržel postup vyžadovaný ustanovením § 265h odst. 1 tr. řádu, nelze toto jeho pochybení přičítat obviněné k tíži, i když již uplynula lhůta k podání dovolání, v níž lze měnit rozsah a důvody dovolání (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 798/2002, publikované pod č. T 510. ve svazku 22 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003).

Poté se tedy Nejvyšší soud zabýval jednotlivými důvody dovolání, které uplatnila obviněná Ing. Š. H. Z dovolání obviněné přitom není patrné, jaké námitky podřadila pod jednotlivé dovolací důvody. Jen z kontextu odůvodnění podaného dovolání pak lze usuzovat na skutečnost, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněná především vytýká postup předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. , který poskytl svědkovi Ing. P. K. údajně bez zákonného důvodu opis tehdy nepravomocného rozsudku soudu prvního stupně vydaného v posuzované věci, přičemž obviněná z postupu jmenovaného předsedy senátu v hlavním líčení a při hodnocení důkazů, jakož i z výše uloženého trestu, odvozuje své pochybnosti o jeho nestrannosti.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud nejprve připomíná, že předpokladem jeho existence je současné splnění dvou podmínek. Podle první z nich se vyžaduje, aby ve věci samé rozhodl vyloučený orgán (tj. vyloučený soudce), o jehož vyloučení nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 tr. řádu, ač se tak mělo stát. Pro úspěšné uplatnění citovaného dovolacího důvodu je nezbytné, aby rozhodnutí napadené dovoláním učinil (nebo se na něm podílel jako člen senátu) soudce, který byl z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v posuzované věci. V takovém případě by ovšem nepostačovalo, jestliže z úkonů v trestním řízení by byla vyloučena kterékoli další osoba vyjma soudce (např. státní zástupce). V obecné rovině se přitom za vyloučený orgán ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu považuje soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohou nestranně rozhodovat. Důvody k vyloučení soudce z rozhodování podle § 30 odst. 2 a 3 tr. řádu zde nepřicházejí v úvahu a obviněná Ing. Š. H. je ani ve svém dovolání nenamítá. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Povinností orgánu, jehož se důvod vyloučení týká, je rozhodnout podle § 31 odst. 1 tr. řádu o svém vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát i bez návrhu.

Druhá podmínka, která musí být současně splněna ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, spočívá v tom, že o důvodech k vyloučení soudce, který rozhodl ve věci samé, dovolatel buď nevěděl v době konání původního řízení, anebo tuto okolnost dovolatel namítl ještě před rozhodnutím soudu druhého stupně, ale nebylo mu vyhověno. Jestliže tedy dovolatel věděl, že soudce, který ve věci meritorně rozhodl, je podjatý, a tuto okolnost nenamítl v původním řízení, nýbrž až v podaném dovolání, nelze úspěšně uplatňovat dovolací důvod podle citovaného ustanovení.

Pokud ovšem obviněná Ing. Š. H. založila své dovolací námitky o tvrzené podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. v podstatě na tom, že poskytl opis nepravomocného rozsudku zmíněného soudu vydaného v této trestní věci svědkovi Ing. P. K. a že zvolil určitý způsob vedení výslechu obviněné a hodnocení důkazů, nejsou takové námitky způsobilým důvodem pro vyloučení soudce podle § 30 tr. řádu.

Obviněná Ing. Š. H. tudíž podle názoru Nejvyššího soudu uplatnila ve svém dovolání dovolací námitky, jimiž nemohl být naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, který jak již bylo výše uvedeno mimo jiné vyžaduje, aby ve věci samé rozhodl vyloučený soudce, o jehož vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 tr. řádu, ač se tak mělo stát, a aby o důvodech k vyloučení takového soudce dovolatel nevěděl v době konání původního řízení nebo je neúspěšně namítl. Pokud jde o první z uvedených podmínek, v posuzované věci vůbec nemohlo dojít k postupu podle § 31 tr. řádu, neboť v průběhu řízení před soudem prvního a druhého stupně obviněná nevznesla žádné námitky k osobě předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. , které by zakládaly důvody pro jeho vyloučení z rozhodování podle § 30 tr. řádu a o nichž by mohl tento soud rozhodnout. Takové důvody pak nebyly zřejmé ani z jiných skutečností. Přitom nebyla splněna ani druhá z podmínek ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť zmíněné dovolací námitky o podjatosti jmenovaného předsedy senátu soudu prvního stupně obviněná založila na okolnostech a důvodech, o nichž věděla anebo mohla vědět nejpozději před rozhodnutím odvolacího soudu. Jak je totiž patrné z protokolů o hlavním líčení (viz č. l. 2343 až 2388 trestního spisu) a z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu (viz č. l. 2431 trestního spisu), obviněná uplatnila toliko námitku, jejímž prostřednictvím vytýkala soudu prvního stupně nedostatečný prostor k vyjádření důvodů její obhajoby. S touto námitkou se však odvolací soud přesvědčivě vypořádal na str. 4 napadeného usnesení, přičemž Nejvyšší soud považuje jeho závěry za logické a správné.

Nejvyšší soud proto neakceptoval ani tvrzení obviněné Ing. Š. H., v němž vytýká předsedovi senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. , že údajně nezákonně poskytl opis nepravomocného rozsudku zmíněného soudu vydaného v této trestní věci svědkovi Ing. P. K. Podle § 65 odst. 1 tr. řádu je totiž předseda senátu oprávněn umožnit i jiným osobám než obviněnému, poškozenému, zúčastněné osobě a jejich obhájcům, resp. zmocněncům nahlédnout do spisu a pořídit si na své náklady kopie spisů a jejich částí s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů tzv. utajovaného svědka. Předpokladem k takovému postupu předsedy senátu ovšem je, aby nahlédnutí uvedených jiných osob do spisu a pořízení si kopií z jeho nevyloučených částí bylo nezbytné k uplatnění jejich práv. Jak Nejvyšší soud zjistil ze spisových podkladů (viz č. l. 2421 a 2422 trestního spisu), předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. nechal zaslat svědkovi Ing. P. K. k jeho žádosti opis rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, s upozorněním, že citovaný rozsudek dosud nenabyl právní moci. Přitom žádost jmenovaného svědka byla opřena o důvody, které opravňovaly předsedu senátu k popsanému postupu. Z výpisu z obchodního rejstříku totiž vyplývá, že svědek Ing. P. K. byl současně společníkem obchodní společnosti K. , spol. s r. o., na jejíž úkor obviněná spáchala trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou v posuzované věci. Jmenovaný svědek proto vystupoval jako společník obchodní společnosti, která měla v podstatě postavení poškozeného ve smyslu § 43 odst. 1 tr. řádu. Takové zjištění pak postačuje k závěru o důvodnosti postupu předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 65 odst. 1 poslední věta tr. řádu, protože postavení svědka v označené obchodní společnosti umožňovalo, aby např. v rámci civilního řízení uplatňoval svá práva společníka, která mu přiznávala zejména ustanovení § 113 až § 124 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Za neopodstatněné považuje Nejvyšší soud i námitky obviněné Ing. Š. H. , jimiž s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu dovozuje podjatost předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. , protože se v odůvodnění rozsudku zabýval zákazem konkurence, aniž by tato otázka měla v posuzované věci zásadní význam, když navíc podle obviněné jí jmenovaný soudce uložil přísnější trest oproti návrhu obžaloby. K těmto námitkám Nejvyšší soud uvádí následující.

Jak mimo jiné vyplývá z ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu, pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být dále patrné, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, je zřejmé, že soud prvního stupně na str. 25 a 26 citovaného rozsudku reprodukoval ustanovení obchodního zákoníku upravující tzv. zákaz konkurence, s kterým souvisí i trestný čin podle § 128 odst. 2 tr. zák., jehož podstata spočívá právě v porušení zákazu konkurence. Soud prvního stupně zde dospěl k závěru, podle něhož obviněná Ing. Š. H. porušila ustanovení obchodního zákoníku, která obsahují zákaz konkurenčního jednání statutárního orgánu obchodní společnosti, tj. jednatele společnosti s ručením omezeným. Zároveň soud kvalifikoval čin spáchaný obviněnou v trestní rovině jako porušení zájmu společnosti na zachování rovných podmínek hospodářské soutěže, což je obecně vyjádřený objekt trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou. Jestliže tedy citované ustanovení trestního zákona sankcionuje určité případy porušení zákazu konkurence, byť nejde o skutkovou podstatu s tzv. blanketní nebo odkazovací dispozicí, bylo zcela namístě, aby se soud prvního stupně zabýval takovým zákazem konkurence a odůvodnil jeho porušení obviněnou. Jde o postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu, protože soud je povinen v odůvodnění svého rozsudku rozvést i úvahy, kterými se řídil při právním posouzení skutku. V žádném případě pak takový postup nesvědčí o podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně, jak nesprávně namítala ve svém dovolání obviněná.

Obdobně se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkou obviněné Ing. Š. H. , jestliže dovozovala podjatost předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. z výše uloženého trestu, který byl údajně přísnější, než jak navrhoval státní zástupce. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce trestu (viz str. 27 tohoto rozsudku). Přitom není povinností soudu akceptovat návrhy obžaloby či obhajoby týkající se výše ukládaného trestu, neboť tuto otázku je oprávněn řešit výlučně soud, který se při stanovení druhu a výše trestu řídí toliko zákonem.

Ze všech shora konstatovaných důvodů proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněné, z nichž dovozuje existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, za neopodstatněné.

Dále obviněná Ing. Š. H. opírá své dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru Nejvyššího soudu obviněná Ing. Š. H. ve svém dovolání nekonkretizovala, v čem spatřuje jeho naplnění. Obviněná sice formálně odkázala na citovaný dovolací důvod, nicméně obsah svého dovolání založila na skutečnostech a důvodech, které věcně neodpovídají tomuto (ani jinému) dovolacímu důvodu. Z námitek obviněné, jimiž soudům obou stupňů v podstatě vytýká, že jí nedaly dostatečný prostor k objasnění okolností vztahujících se k subjektivní stránce trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. a že se soud prvního stupně obsáhle zabýval zákazem konkurence ve vztahu k tomuto trestnému činu, nevyplývá žádná nesprávnost v právním posouzení skutku či v jiném hmotně právním posouzení. Navíc, jak je zřejmé z kontextu dovolání obviněné, i tyto její námitky jsou zaměřeny v podstatě jen k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, k němuž se Nejvyšší soud vyjádřil již výše.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který ve svém dovolání rovněž uplatnila obviněná Ing. Š. H. , Nejvyšší soud uvádí, že jeho naplnění je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich je dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněné však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněné v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.

Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněná Ing. Š. H. ve svém dovolání namítla existenci dovolacích důvodů v předcházejícím řízení podle již zmíněných ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. K těmto důvodům dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil výše a neshledal je opodstatněnými, protože obviněná jednak k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevznesla na podporu svých tvrzení žádné konkrétní námitky, jednak nebyly zjištěny takové okolnosti, které by mohly založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná Ing. Š. H. podala své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu. Protože však její dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a l) tr. řádu, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelky či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněné Ing. Š. H. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y