5 Tdo 163/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 163/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 o dovolání podaném obviněným F. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 12 To 314/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 34/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 1 T 34/2003, byl obviněný F. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 19. 12. 2002 kolem 22.45 hodin společně s dosud neztotožněným mužem v K. H. v restauraci N. V. vyzvali M. V., aby šel ven, na parkovišti před restaurací požadovali na M. V. peníze, ohrožovali ho zbraní, když jim odmítl dát peníze, fyzicky ho napadli, tloukli ho pěstmi do obličeje, srazili ho na zem, kopali do něho, odcizili mu bundu, ve které měl doklady a peněženku s částkou nejméně 1 800,- Kč, přičemž při napadení utrpěl M. V. zranění spočívající v otřesu mozku, zhmoždění levé poloviny hrudníku a levé bederní krajiny, zhmoždění obličeje, vše s pracovní neschopností do 10. 1. 2003 . Za tento trestný čin mu byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Jako soud odvolací rozhodoval ve věci Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 12 To 314/2003, kterým odvolání obviněného F. J. podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze (mylně označené jako rozsudek) napadl obviněný F. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudem I. stupně nebyly provedené důkazy náležitě zhodnoceny a nebyly odstraněny zásadní rozpory. Také odvolací soud se podle jeho názoru vypořádal s námitkami obviněného jen částečně. Poukázal na skutečnost, že výslech poškozeného dne 13. 1. 2003 byl nesprávně vyhodnocen jako procesně použitelný, ačkoli mu nebyl přítomen obhájce. Průběh událostí před restaurací nebyl dostatečně objasněn, když obhajoba obviněného nebyla vyvrácena a o věrohodnosti osoby poškozeného lze důvodně pochybovat. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval dovolatel v tom, že v průběhu soudního řízení nebylo dostatečným způsobem prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže. V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc přikázal soudu (aniž by označil soud prvního event. druhého stupně) k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se písemně vyjádřila k podanému dovolání prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jejího názoru obviněný ve svém dovolání uplatnil výlučně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněný tak sledoval především změnu skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na to změnu právního posouzení. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Byť je podané dovolání zatíženo shora uvedenými vadami v označení napadeného rozhodnutí a petitu, lze jeho náležitosti považovat za dostačující ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř., i s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovu řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyjádřil přesvědčení, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže s poukazem na nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, nedostatečné posouzení obhajoby obviněného, neúplné objasnění průběhu událostí před restaurací a nevěrohodnost osoby poškozeného. Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Ani námitka absence obhájce u výslechu poškozeného nevytýká pochybení v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak vyžaduje uplatnění dovolatelem označeného dovolacího důvodu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. (Srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02.)

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová