5 Tdo 1568/2006
Datum rozhodnutí: 07.02.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1568/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2007 o dovolání obviněného P. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e, aby věc obviněného P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 50 T 2/2005, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti A. , se sídlem B. N. B. , S. Č. a současně jako jednatel a ředitel obchodní společnosti CZ P. , se sídlem B. N. B. , Sv. Č., jejímž jediným společníkem je S. P. F. , přičemž předmětem podnikání obou těchto společností je

- koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej,

- zprostředkování obchodu a služeb,

- podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady,

- výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující,

- výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické,se záměrem opatřit pro sebe a obchodní společnost A. , prospěch na úkor obchodní společnosti CZ P., uzavřel v období od října 1999 do března 2004 nejméně v šestnácti případech s obchodní společností N. CH. Z. , se sídlem ul. M. R. Š., N., S. r. , kupní smlouvy na nákup kyseliny chlorovodíkové, kterou následně nejméně v 66 případech prodal obchodní společnosti E. T. , se sídlem Š., K. , čímž získal pro sebe prospěch nejméně ve výši 116.033,19 Kč a pro obchodní společnost A. , prospěch ve výši nejméně 1.037.293,80 Kč, tedy celkem 1.153.326,99 Kč, a to na úkor společnosti CZ P.

Za tento trestný čin byl obviněný P. D. odsouzen podle § 128 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující a výroba a dovoz chemických látek, chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické, a to jako fyzické osobě, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby zabývající se zmíněnou podnikatelskou činností na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. D. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti CZ P., se sídlem Z., B. , škodu ve výši 1.153.326,99 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost CZ P. , se sídlem Z. , B. , odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák., který spáchal tím, že jako jednatel a ředitel obchodní společnosti C. P. , se sídlem B. N. B. , Sv. Č., jejímž jediným společníkem je S. P. F. , trvale bytem M. S. , S. , P. r. , s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkování obchodu a služeb, podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující, výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické, věděl, že v tomto postavení a funkci má hájit podnikatelské zájmy této společnosti a její obchodní činnost zaměřovat k vytváření zisků, a současně v tomto období jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti A. , se sídlem B. N. B. , Sv. Č. , se stejným předmětem podnikání jako obchodní společnost CZ P- , též jako podnikatel na základě Živnostenského listu, vydaného O. ž. ú. M. ú. v B. , jenž ho opravňoval od 29. 6. 1998 k prodeji chemických látek, poté, co se dozvěděl, že obchodní společnost E. T. , se sídlem Š. , K. , jež byla obchodním partnerem obchodní společnosti CZ P. a od které pravidelně odebírala chemické látky, včetně kyseliny chlorovodíkové, projevila zájem o dodávky levnější kyseliny chlorovodíkové od obchodní společnosti N. CH. Z. , se sídlem ul. M. R. Š., N. , S. r. , v úmyslu podílet se ve větší míře na zisku pro sebe a svou společnost A. , v jejím zastoupení, na úkor obchodní společnosti CZ P. , uzavřel v období od října 1999 do března 2004 nejméně v šestnácti případech s obchodní společností N. CH. Z. a. s., se sídlem ul. M. R. Š. , N. , S. r. , kupní smlouvy na nákup kyseliny chlorovodíkové, kterou následně prodal nejméně v 63 případech za společnost A. , a nejméně ve 3 případech, po jejím účelovém převodu na sebe jako podnikatele, obchodní společnosti E. T. , se sídlem Š., K. , čímž získal pro obchodní společnost A. prospěch ve výši nejméně 1.037.293,80 Kč a pro sebe prospěch nejméně ve výši 116.033,19 Kč, tedy celkem 1.153.326,99 Kč, a v této výši byla společnost CZ P. , poškozena, neboť o tuto finanční hodnotu mohl být navýšen její majetek, pokud by obžalovaný uvedenou obchodní činnost realizoval přímo pro společnost CZ P.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 128 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující a výroba a dovoz chemických látek, chemických přípravků klasifikovaných jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, vysoce toxické, toxické, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické, a to jako fyzické osobě, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby zabývající se zmíněnou podnikatelskou činností na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. D. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti C. P. , se sídlem Z., B. , škodu ve výši 1.153.326,99 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost CZ P., se sídlem Z., B. , odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 50 T 2/2005, podal obviněný P. D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. O. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod dále odůvodnil tím, že Vrchní soud v Olomouci stejně jako předtím Krajský soud v Ostravě především nesprávně právně posoudil jednání obviněného jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák., i přesto, že obviněný tvrdil, že jednání popsané v obžalobě je sice v rozporu s § 136 obchodního zákoníku ve spojení s § 65 obchodního zákoníku, nicméně nezakládá jeho trestní odpovědnost. V návaznosti na tvrzenou nevinu pak obviněný namítá k výroku o trestu, že tento trest mu neměl být s ohledem na skutečnost, že obviněný se daného trestného činu nedopustil, vůbec uložen, nicméně za předpokladu, že by měl být obviněný uznán vinným, se mu jeví tento trest jako nepřiměřeně přísný a představuje neúměrnou represi státu vůči odsouzenému. K výroku o náhradě škody obviněný v úvodu dovolání uvedl, že odvolací soud nesprávně zopakoval výrok soudu první instance, a nesprávně tak ztotožnil škodu způsobenou poškozenému jeho jednáním, za které byl odsouzen, s jeho prospěchem získaným z takového jednání. V tomto případě se však jedná o dva naprosto odlišné právní tituly. Vrchní soud tak fakticky uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému částku vyšší, než jaká odpovídá skutečné škodě, jež poškozenému vznikla. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel své námitky dále rozvinul.

Takto uvedl, že sice byl v předmětné době v určitém postavení ve dvou společnostech se stejným předmětem podnikání, nicméně nedošlo z jeho strany k žádnému aktivnímu jednání, jímž by některou z dotčených společností znevýhodňoval. Jeho jednání též postrádá úmysl opatřit sobě či jinému prospěch na úkor některé ze zúčastněných společností, neboť obchodní kontakty a spolupráci navázal se společností E. T. , právě obviněný a nikoliv společnost poškozená, a obviněný tak začal s touto společností obchodovat ještě dřív, než poškozený. Neměl tedy v úmyslu způsobit poškozené společnosti škodu, neboť byl přesvědčený, že poškozená společnost by uvedené smlouvy s E. T. a N. CH. Z. , nikdy neuzavřela, když sám tehdejší ředitel poškozené společnosti tuto možnost kategoricky odmítl z důvodu, že přednostním dodavatelem této chemikálie byl polský P. , který měl výhradní zastoupení konkurenčního výrobce, společnosti Z. B. , a nakupovat tuto kyselinu od jiného dodavatele by bylo pro polský P. nechtěnou konkurencí a současně ztrátou na provizích. Nelze proto v tomto směru přisvědčit tvrzení odvolacího ani nalézacího soudu. Dále obviněný rozvedl, že svědek F. , na rozdíl od své výpovědi v přípravném řízení, celou dobu věděl o aktivním podnikání obviněného ve stejné oblasti jako podnikala společnost poškozená, a nic proti tomu nenamítal. V této souvislosti nemohl být proto naplněn ani znak na úkor, a to s odkazem na dřívější obchodní kontakty obviněného, z jehož popudu poškozená společnost prostřednictvím osoby obviněného jako jejího jednatele navázala obchodní kontakty s obchodní společností E. T. Obviněný dokonce do poškozené společnosti vnesl veškeré obchodní kontakty získané ze svého dlouholetého působení v chemickém oboru, přičemž poškozená společnost do té doby takovými kontakty nedisponovala. O předmětný obchod s kyselinou chlorovodíkovou neměla poškozená společnost vůbec zájem, tudíž ani nemohlo být následné jednání obviněného na její úkor a nemohla tak být připravena o jakýkoli zisk.

K výroku o trestu dovolatel upřesnil, že jej považuje za neadekvátní zejména v poměru k výši škody, která představuje podle tvrzení obviněného asi 156 tisíc Kč. Soud taktéž nezohlednil, že obviněný doposud vedl řádný život, nebyl nikdy trestán a vždy žil v souladu se zákonem.

Výrok o náhradě škody považuje dovolatel také za nesprávný, neboť bylo třeba analogicky postupovat podle ustanovení obchodního zákoníku, konkrétně § 65 obchodního zákoníku o zákazu konkurence, a po obchodní společnosti bylo možno požadovat, aby v případě porušení tohoto zákazu vydala prospěch z obchodu, při němž porušila tento zákaz, anebo na poškozenou společnost převedla odpovídající práva. Vedle toho z uvedeného ustanovení vyplynulo, že není dotčeno právo na náhradu škody, je z toho zřejmé, že se jedná o dva naprosto odlišné právní instituty. V případě obviněného by se obviněný mohl domáhat vydání prospěchu pouze v rámci občanskoprávního řízení, když tento prospěch není škodou, jejíž náhradu by mohl soud v trestním řízení obviněnému uložit. V této souvislosti se obviněný vrací ke škodě a odkazuje na § 43 odst. 3 tr. ř., kdy poškozeným v tomto smyslu se rozumí takový poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem. Náhrada škody při porušení zákazu konkurence se pak řídí v souladu s § 757 obchodního zákoníku ustanovením § 373 a násl. obchodního zákoníku. Výše způsobené škody, tedy skutečná škoda a ušlý zisk, musí být dále prokázána zejména doložením výše nákladů, které bylo nutno vynaložit, atd. V případě ušlého zisku se posuzuje zisk, jakého by bylo dosaženo podle předpokladů daného případu, za jeho podmínek v rozhodné době, tedy oč by se majetek poškozeného zvětšil, kdyby ke škodné události nedošlo. V případě dovolatele však žádná skutečná škoda poškozenému jednáním obviněného nevznikla, ušlý zisk je specifikován ve znaleckém posudku č. 173/2004 znalce Ing. V. P. částkou 153.386,60 Kč a tedy jen tato částka může být škodou, které se poškozená společnost v trestním řízení může domáhat.



V závěru dovolání dovolatel s odkazem na ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odložil výkon výroku rozsudku o náhradě škody, proti němuž bylo podáno dovolání, a to s ohledem na výši částky, kterou je obviněný podle výroku o náhradě škody povinen zaplatit a v současné době toho není schopen. Dále na základě uvedených důvodů a právní argumentace dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který byl vydán dne 12. 9. 2006 pod č. j. (správně sp. zn.) 4 To 29/2006, a to z důvodu uvedeného v § 265k tr. ř., a sám ve věci rozhodl tak, že se odsouzený P. D. zprošťuje obžaloby a poškozený se s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. D. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k tomuto dovolání vyjádřil v tom smyslu, že část výhrad obviněného, týkajících se údajného nedostatku subjektivní stránky, nelze subsumovat pod deklarovaný dovolací důvod, neboť tyto námitky hovoří o tom, že jednání obviněného zejména se společností E. T. , probíhalo jinak, než zjistily oba soudy, což státní zástupce shledal v příkrém rozporu se zcela opačnými skutkovými zjištěními a tím i s uplatněným dovolacím důvodem, který má výlučně hmotně právní povahu, a proto nelze jeho prostřednictvím namítat nesprávná skutková zjištění. Pokud by se dovolání obviněného opíralo jen o tyto argumenty, pak by muselo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. K námitkám dovolatele ohledně výroku o trestu státní zástupce uvedl, že v žádném případě nejsou dány důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., prostřednictvím něhož lze jedině namítat vadnost výroku o trestu, přičemž dovolatel se pokusil své námitky formálně podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona, státní zástupce konstatoval, že námitky obviněného ohledně výroku o trestu v tomto směru nemohly obstát, neboť dovolatel považuje trest, který mu byl pravomocně vyměřen, za neadekvátní, a to s ohledem na výši škody, kterou svým jednáním způsobil, jakož i s přihlédnutím k tomu, že údajně neměl v úmyslu poškodit společnost C. P. , a že dosud žil bezúhonným způsobem života. Taktéž v této části dovolání nenaplňuje dovolatelem deklarovaný důvod. K námitkám ohledně výroku o náhradě škody však státní zástupce rozvedl, že v tomto směru je nutno dovolateli přisvědčit, neboť soud ukládá obviněnému povinnost nahradit poškozenému škodu mimo jiné za podmínky, že jde o škodu, která má povahu majetkové škody (viz stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 87/1970, uveřejněné pod č. 55/1971 Sb. rozh. obč.), a může jít jak o skutečnou škodu, tak i o ušlý zisk, nikoli však o nároky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 6 To 36/79, uveřejněné pod č. 7/1978-III. Sb. rozh. tr.), protože podle názoru státního zástupce částka představující výši prospěchu obviněného P. D. znamená v nyní posuzovaném případě právě výši bezdůvodného obohacení obviněného ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku, což je kategorie odlišná od výše způsobené škody, o níž je možno v adhezním řízení rozhodovat. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006, a to ve výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř., pokud jím byl obviněný P. D. zavázán k povinnosti nahradit poškozené společnosti CZ P. , se sídlem Z. , B. , částku ve výši 1.153.326,99 Kč, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265m odst. 2 tr. ř. a za přiměřeného užití ustanovení § 265 tr. ř. odkázal poškozenou společnost CZ P., se sídlem Z., B. , na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále navrhl, aby tak Nejvyšší soud České republiky učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.

Nejvyšší soud neshledal důvody podle § 265i odst. 1 tr. ř. pro odmítnutí dovolání obviněného, a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. spáchá ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení bude pachatel potrestán tehdy, získá-li činem uvedeným v odstavci 2 pro sebe nebo jiného značný prospěch.

Obviněným P. D. uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Obviněný P. D. především ve svém dovolání namítl, že sice byl v předmětné době v určitém postavení ve dvou společnostech se stejným předmětem podnikání, nicméně nedošlo z jeho strany k žádnému aktivnímu jednání, jímž by některou z dotčených společností znevýhodňoval. Jeho jednání též postrádá úmysl opatřit sobě či jinému prospěch na úkor některé ze zúčastněných společností, neboť obchodní kontakty a spolupráci navázal se společností E. T. , právě obviněný a nikoliv poškozená společnost, a obviněný tak začal s touto společností obchodovat ještě dřív než poškozená společnost. Neměl tedy v úmyslu způsobit poškozené společnosti škodu, neboť byl přesvědčený, že poškozená společnost by uvedené smlouvy s E. T. , a N. CH. Z. , nikdy neuzavřela. Tyto jeho námitky, které jsou z převážné části jen skutkové povahy, však neodpovídají skutkovým zjištěním Krajského soudu v Ostravě učiněným v rozsudku ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 50 T 2/2005, podle kterých je nepochybné, že obviněný P. D. jednal v úmyslu opatřit sobě a společnosti A. ., prospěch na úkor společnosti CZ P., když využil svého postavení ve společnosti CZ P. , a informaci, kterou získal díky obchodním kontaktům se společností E. T. , od L. Č. v době, kdy zmíněná společnost byla obchodním partnerem CZ P., k tomu, aby na úkor společnosti CZ P. , uzavřel kupní smlouvy týkající se 24 % kyseliny chlorovodíkové se společností N. CH. Z. , kteroužto komoditu poté počal dodávat do společnosti E. T. přes svou společnost A., resp. jako fyzická osoba (celkem 3x), v důsledku čehož společnost CZ P. , ztratila jednoho ze svých dosavadních odběratelů kyseliny chlorovodíkové. Z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný jednal promyšleně, neboť nabídku N. CH. Z. , využil fakticky až v době, kdy se stal ředitelem společnosti CZ P., místo svého bratra Ing. M. D. , před nímž se o zamýšlených nových obchodních aktivitách společnosti A. , nezmínil, jak je prokázáno svědeckou výpovědí jmenovaného. Z tohoto skutkového zjištění soudu prvního stupně, které je v souladu s obsahem spisu, je oproti tvrzení obviněného P. D. zřejmé, že navázal uvedené kontakty právě v úmyslu zvýhodnit jednak sebe jako fyzickou osobu a jednak společnost A., a to na úkor společnosti C. P. , zvláště když ze svědecké výpovědi L. Č. z E. T. , vyplývá, že sice s obviněným přišel poprvé do kontaktu, když nakoupili louh sodný z H. ch. z. , ale pokud jde o předmětné nákupy, nejprve obchodovali se společností CZ P. a to v době, kdy tuto společnost zastupoval ještě bratr obviněného Ing. M. D. , přičemž s obviněným P. D. také nejprve jednali jako s jednatelem CZ P. , a teprve poté začala spolupráce se společností A., nákupem dvou cisteren louhu sodného. V průběhu roku 1998 jejich společnost navštívila společnost N. CH. Z. , a nabídla jim dodávky 25 % kyseliny solné, což se jim zdálo zajímavé, a proto se o tom zmínil při jednáních s CZ P. , avšak na ničem se nedohodli. Po určité době ho kontaktoval obviněný P. D. s tím, že tuto kyselinu by bylo možno dodávat prostřednictvím společnosti A.. Z toho je zřejmé, že jeho obhajoba uplatněná v dovolání není důvodná, když prvotní iniciativa vzešla od společnosti E. T. , a směřovala vůči společnosti CZ P., se kterou měla obchodní kontakty, avšak obviněný převedl tyto obchodní případy na společnost A., jejímž byl jednatelem a jediným společníkem (viz č. l. 86 a 1071 spisu). Za tohoto stavu věci jsou v této části shora uvedené skutkové závěry soudu prvního stupně, které později převzal do svého rozsudku i odvolací soud, podle názoru Nejvyššího soudu zcela správné. Důvodně proto oba uvedené soudy shledaly z hlediska naplnění znaků trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. v souvislosti s popsaným jednáním obviněného P. D. úmysl opatřit v části sobě a v části společnosti A., prospěch v celkové částce 1.153.326,99 Kč, a to na úkor společnosti CZ P.

Dále dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal zejména na jiné nesprávné hmotně právní posouzení, spočívající v tom, že při stanovení výše prospěchu, který měl odsouzený údajně získat jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku, a při určení výše škody, jež měla vzniknout u poškozené společnosti CZ P. , bylo třeba analogicky postupovat podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ) o zákazu konkurence, konkrétně pak podle § 65 obch. zák. Podle § 65 odst. 2 obch. zák. je obchodní společnost oprávněna požadovat, aby osoba, která porušila zákaz konkurence, vydala prospěch z obchodu, při kterém porušila zákaz konkurence, anebo převedla odpovídající práva na společnost. Podle § 65 odst. 3 obch. zák. platí, že práva společnosti na vydání uvedeného prospěchu nebo převod práv zanikají, nebyla-li uplatněna u odpovědné osoby nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se společnost o této skutečnosti dozvěděla, nejpozději však uplynutím jednoho roku od jejich vzniku. Z dikce ustanovení § 65 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že tímto však není dotčeno právo na náhradu škody a tedy v případě škody a prospěchu musí jít o dva naprosto odlišné právní instituty, a proto soudy obou stupňů pochybily, pokud částku určující výši prospěchu, kterého se lze domoci jen v občanskoprávním řízení, automaticky vzaly také jako částku, ve které byla způsobena zároveň i škoda, a tuto škodu uložily obviněnému nahradit. Dovolatel poukázal na § 65 odst. 2 obch. zák. ve spojení s ustanoveními § 373 a násl. obch. zák. Obviněnému měla být uložena pouze povinnost nahradit škodu způsobenou daným trestným činem ve výši, která je prokázanou jednak skutečnou škodou a jednak ušlým ziskem. V této souvislosti dovolatel odkázal na znalecký posudek č. 173/2004, vypracovaný znalcem Ing. V. P., podle kterého byl ušlý zisk poškozené společnosti CZ P. , vyčíslen částkou 153.386,60 Kč. Pouze tato částka je tedy škodou, které se mohl poškozený v tomto trestním řízení po obviněném domáhat. Touto námitkou dovolatel napadl tedy jednak výrok o náhradě škody a jednak i zákonný znak na úkor u trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák., neboť právě tento znak měl být nesprávně právně posouzen.

Nejvyšší soud na základě obsahu spisového materiálu dospěl k závěru, že soudy obou stupňů v rámci předchozího řízení vycházely při stanovení výše prospěchu zejména z dovolatelem zmiňovaného znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky a účetní evidence, zpracovaného znalcem Ing.V. P. (č. l. 205 a násl. spisu). Soud první instance k tomu na straně 10 a 11 svého rozsudku uvedl, že z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že obviněný jako fyzická osoba a dále pro společnost A., získal svým jednáním na úkor společnosti CZ P., prospěch celkem ve výši 1.153.326,99 Kč. Jednalo se konkrétně o 66 případů dodávek kyseliny chlorovodíkové pro a. s. E. T., K., cestou společnosti A. (63 případů), a cestou fyzické osoby podnikatele P. D. (3 případy). Znalec vysvětlil, že při propočtu výše uvedeného prospěchu, který získal obviněný P. D. , resp. společnost A., na úkor společnosti CZ P., vzal v úvahu nejen obchodní marži, ale i celkovou nákladovost právnického subjektu, tj. společnosti A. , a podnikatele obviněného P. D. Nic na jeho závěrech nemění nad rámec zadání znaleckého posudku modelově provedený propočet výše prospěchu, který by naopak vznikl na straně společnosti CZ P., s. r. o., v případě uskutečnění dotčených obchodních případů, když rozdíl ve výši prospěchu je dán výhradně podstatně vyšší nákladovostí společnosti CZ P., ve srovnání se společností A., či podnikatelem fyzickou osobou obviněným P. D. Dále nalézací soud v rozsudku na straně 11 uvedl, že jako důkaz přečetl i znalecký posudek na č. l. 891 a násl. zadaný poškozenou společností a vztahující se k výši škody, která byla poškozené společnosti CZ P., s. r. o., jednáním obviněného způsobena. Znalkyně Ing. I. V., však vyčíslila škodu ve výši 3.515.392,73 Kč, a to bez zohlednění veškerých nákladů, které se vztahovaly k podnikatelské činnosti společnosti A., či k podnikateli fyzické osobě P. D., a které musely být nutně vynaloženy. Soud takto zhodnotil, že fakticky tento znalecký posudek vyčísluje předpokládaný výnos společnosti CZ P., pokud by tato společnost realizovala předmětné obchody. V závěru odůvodnění pak nalézací soud již jen zmínil, že poškozená společnost se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody s částkou 1.196.633,- Kč, což představuje výši prospěchu, který měla získat společnost A., na úkor společnosti CZ P., přičemž vzhledem k tomu, že výše prospěchu, který získala společnost A., případně obviněný P. D. na úkor společnosti CZ P., představuje částku ve výši nejméně 1.153.326,99 Kč, s ohledem na to, že byly brány v úvahu jen případy týkající se kyseliny chlorovodíkové, byla tato částka poškozené společnosti CZ P., v trestním řízení podle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznána jako náhrada škody a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla tato poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné dodat, že do skutkové věty výroku o vině nalézací soud nezačlenil částku, která podle něj vyjadřovala úkor, tedy v tomto konkrétním případě způsobenou škodu poškozené společnosti CZ P., a která se podle tohoto soudu rovnala částce vyjadřující výši prospěchu obviněného. Takto ovšem učinil soud odvolací, který zrušil k odvolání obviněného rozhodnutí soudu prvního stupně a znovu ve věci rozhodl. Přitom uvedl, že nalézací soud pochybil pouze v právní části, nikoli v části týkající se skutkových zjištění, a vady jeho rozsudku podle odvolacího soudu spočívaly v nedostatečném slovním vyjádření popisu skutku, který neobsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace, ačkoli byly v odůvodnění rozsudku soudu první instance rozvedeny. Při napravení těchto vad pak odvolací soud do skutkové věty výroku o vině mimo jiné uvedl, že společnost CZ P., byla poškozena ve stejné výši, v jaké byl vyčíslen celkový prospěch (1.153.326,99 Kč), neboť o tuto finanční hodnotu mohl být navýšen majetek, pokud by obviněný uvedenou obchodní činnost realizoval přímo pro společnost CZ P., čímž odvolací soud zřejmě zamýšlel vyjádřit znak na úkor . Na straně 17 v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud přitom konstatoval, že obviněný získal finanční prospěch pro svou společnost A., ve výši 1.037.293,80 Kč a pro sebe ve výši 116.033,19 Kč, jak tento prospěch vyplynul ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky a účetní evidence. Dále odvolací soud zdůraznil, že ve smyslu konstrukce ustanovení § 128 odst. 2, 3 tr. zák. nelze tento prospěch zaměňovat s ušlým prospěchem společnosti CZ P. Nicméně na straně 20 svého rozhodnutí odvolací soud podobně jako ve výroku o vině uvedl, že obviněný získal pro svou společnost a pro sebe celkový prospěch ve výši 1.153.326,99 Kč, přičemž se jedná o finanční hodnotu, o kterou mohl být navýšen majetek společnosti CZ P. , k čemuž právě v důsledku porušení zákazu konkurence ze strany obviněného a jeho posuzované trestné činnosti nedošlo. Ve smyslu § 757 obch. zák. v návaznosti na § 373 a násl. obch. zák. byla tak poškozená společnost oprávněna požadovat, aby obviněný jí nahradil vzniklou škodu. Odvolací soud také výslovně uvedl i ve výroku o vině, že v této částce byl získán prospěch, a zároveň i způsobena škoda. Dále ještě k odůvodnění výroku o náhradě škody odvolací soud uvedl, že škoda se obecně chápe jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a která spočívá ve zmenšení jeho majetku nebo v ušlém zisku a je objektivně vyjádřitelná v penězích. S tímto posledně uvedeným závěrem je třeba souhlasit, avšak Nejvyšší soud považuje za nutné k tomu uvést, že ve smyslu tohoto obecného závěru odvolací soud nepostupoval, neboť jak z výroku o vině, tak i z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud si dostatečně neujasnil, jaký je rozdíl mezi prospěchem a škodou vzniklými v souvislosti se spácháním trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., když za podklad svého rozhodnutí o vině, jakož i rozhodnutí o náhradě škody vzal částku v celkové výši 1.153.326,99 Kč, ve které spatřoval především prospěch obviněného jako podnikatele fyzické osoby a společnosti A. , ale zároveň i škodu způsobenou společnosti CZ P.

V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že zákaz konkurence upravuje ustanovení § 65 ObchZ, které pokud jde o osoby a rozsah, v jakém tyto osoby podléhají zákazu konkurenčního jednání, odkazuje na ustanovení o jednotlivých společnostech. K tomu je však nutné zdůraznit též to, že vzhledem k tomu, že trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. není blanketovou skutkovou podstatou, neboť její znaky jsou přímo popsány v ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák., není nutné, aby pro naplnění trestní odpovědnosti podle tohoto ustanovení muselo dojít k porušení zákazu konkurence ve smyslu obchodního zákoníku. Jednání na úkor některého z více subjektů znamená takové jednání, které je nevýhodné pro jednu (nebo více) ze společností či jiných obchodních subjektů, v nichž pachatel působí. Nevýhodná je tedy ve smyslu tohoto ustanovení taková smlouva či dohoda, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednu organizaci (srov. § 89 odst. 16 tr. zák.) vůči druhé, přičemž nemusí jít vždy jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bude.

V případě dovolatele je nepochybné, že byl jednak v pozici jednatele a ředitele obchodní společnosti CZ P. , současně též podnikal ve stejném oboru jako fyzická osoba a byl také jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti A., přičemž za této situace jednal tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu a svým jednáním získal pro obchodní společnost A., prospěch ve výši nejméně 1.037.293,80 Kč a pro sebe prospěch nejméně ve výši 116.033,19 Kč. Při určení konkrétní výše prospěchu vycházely soudy obou stupňů ze znaleckého posudku Ing. V. P., který, zjednodušeně řečeno, od celkového výnosu z předmětných uskutečněných obchodů odečetl náklady, které byly vynaloženy na jejich uskutečnění, přičemž postup v posudku podrobně popsal a náležitě doložil částkami, se kterými pracoval a specifikoval doklady, z nichž příslušné částky čerpal, jež se týkaly společnosti A., a P. D. jako podnikatele fyzické osoby na straně jedné a společností N. CH. Z. a E. T., na straně druhé. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v tomto konkrétním případě z povahy věci vyplynulo, že odvolací soud spatřoval zřejmě úkor ve škodě způsobené společnosti CZ P., jež je také vyjádřitelná v penězích, přičemž je nutno při jejím zjišťování postupovat podobným způsobem, jako v případě zjištění výše prospěchu. Přitom však nelze opomenout, že zatímco v případě prospěchu získaného jednáním obviněného bylo třeba vycházet vedle kupní ceny kyseliny chlorovodíkové, jak ji zaplatila společnost E. T. a. s., společnosti A., či obviněnému P. D. jako podnikateli fyzické osobě, též z údajů o vynaložených nákladech na uskutečnění transakcí ze strany společnosti A., či obviněného, v případě modelového uskutečnění týchž obchodních transakcí mezi společností CZ P., a společnostmi N. CH. Z. a E. T. , bylo nutno vycházet z nákladů, které by musela při uskutečnění těchto obchodů vynaložit společnost CZ P. Ve shora zmiňovaném znaleckém posudku na jeho straně 6 se znalec v rámci modelového výpočtu zabýval též vyčíslením případného ušlého prospěchu , správně spíše ušlého zisku, který by v daném případě mohla mít společnost CZ P., a dospěl vzhledem ke značně odlišným nákladům, které by tato společnost na předmětné obchody vynaložila, k částce podstatně nižší, než je částka, vyjadřující prospěch obviněného P. D. jako podnikatele fyzické osoby a společnosti A., konkrétně k částce 156.386,60 Kč (č. l. 210 spisu). Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že při posuzování výše prospěchu oproti výši způsobené škody je třeba vycházet z ustanovení § 65 odst. 2 obch. zák., podle kterého společnost je oprávněna požadovat, aby osoba, která porušila zákaz konkurence, vydala prospěch z obchodu, při kterém porušila zákaz konkurence, nebo převedla tomu odpovídající práva na společnost. Tím není dotčeno právo na náhradu škody. Z tohoto ustanovení totiž vyplývá, že je třeba rozlišovat prospěch z obchodu, při kterém byl porušen zákaz konkurence, od škody jím způsobené poškozenému subjektu. Přitom je třeba mít na paměti, že v rámci adhezního řízení lze rozhodovat jen o škodě a nikoli o prospěchu, který je na rozdíl od škody, byť ta může vyjadřovat znak na úkor , přímo znakem skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 tr. zák.

Škodou ve smyslu § 65 obch. zák. ve spojení s § 379 obch. zák. se rozumí jednak škoda skutečná (damnum emergens), která daným trestným činem poškozenému vznikla, a jednak ušlý zisk (lucrum cessans), jenž vyjadřuje, o kolik mohl být zvětšen majetek poškozeného, pokud by k předmětnému jednání obviněného nedošlo. Jak vyplynulo z dosavadních skutkových zjištění, obviněný P. D. svým shora popsaným jednáním zřejmě nezpůsobil poškozenému žádnou skutečnou škodu, nýbrž pouze poškozenému tzv. přebral několik obchodů a poškozený z těchto obchodů nemohl mít tudíž žádný zisk. V tomto případě z hlediska výše škody bylo tedy nutné určit, jaká byla výše ušlého zisku společnosti CZ P. , který pak je třeba považovat za způsobenou škodu.

V tomto směru bude možno vycházet ze závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví řízení, plánování a organizace ekonomiky a účetní evidence, vypracovaného znalcem Ing. V. P. , který se nad rámec zadání v rámci modelového výpočtu zabýval též vyčíslením případného ušlého prospěchu , který by v daném případě mohla mít společnost CZ P. , a dospěl vzhledem ke značně odlišným nákladům, které by tato společnost na předmětné obchody vynaložila, k částce podstatně nižší, než je částka, která vyjadřovala podle skutkových zjištění celkový prospěch obviněného jako podnikatele fyzické osoby a prospěch společnosti A., a to konkrétně v částce ve výši 156.386,60 Kč (č. l. 210 spisu). Protože se podle názoru Nejvyššího soudu jedná zřejmě o ušlý zisk , bude možno po doplnění výslechu znalce k této otázce správně stanovit výši způsobené škody poškozené společnosti CZ P.

V neposlední řadě považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že způsobená škoda poškozené společnosti CZ P. , může naplňovat i znak na úkor ve smyslu § 128 odst. 2 tr. zák. nebo může být jeho součástí. Správné posouzení rozsahu úkoru má pak vliv vedle otázky viny, když je ve výroku napadeného rozsudku zcela zjevně obsažena nesprávně zjištěná výše škody, která byla ztotožněna s výší prospěchu obviněného jako podnikatele fyzické osoby a společnosti A., také na posouzení materiálního znaku daného trestného činu a na konkrétní výměru uloženého trestu, jakož i rozhodnutí o náhradě způsobené škody poškozené společnosti CZ P.

Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené důvody shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného P. D. důvodným a ze všech těchto důvodů z podnětu dovolání obviněného P. D. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 4 To 29/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení si Vrchní soud v Olomouci ve smyslu shora uvedených právních závěrů ujasní, v čem spočívá při posouzení jednání obviněného P. D. podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. rozdíl mezi prospěchem a škodou, která má pak zásadní význam jak pro naplnění znaku na úkor jako zákonného znaku této skutkové podstaty, tak i pro případné rozhodnutí v adhezním řízení o povinnosti obviněného P. D. k náhradě škody poškozené společnosti CZ P. V této souvislosti zaměří odvolací soud svou pozornost na zjišťování škody ve smyslu § 379 obchodního zákoníku, neboť jde o zákaz konkurence, a tedy jednání, které jinak upravuje § 65 a násl. obchodního zákoníku. Proto bude třeba vzít v úvahu a opětovně posoudit závěry znalce Ing. V. P. , příp. doplnit dokazování ohledně skutečné škody a ušlého zisku poškozené společnosti CZ P. a na základě toho stanovit škodu, která byla této poškozené společnosti způsobena.

Dále je nezbytné z hlediska rozhodnutí o náhradě škody ve smyslu § 228 a násl. tr. ř. zvažovat i právní úpravu zákazu konkurence s tím, že poškozená společnost měla podle § 65 odst. 2, 3 obch. zák. především uplatnit své právo požadovat, aby osoba, která zákaz konkurence (srov. § 65 odst. 1 obch. zák. a navazující ustanovení obchodního zákoníku) porušila (obviněný P. D. ), vydala prospěch z obchodu, při kterém porušila tento zákaz. Naopak společnost A., není osobou, která by zákaz konkurence porušila, byť obviněný P. D. jako její jednatel uzavřel za ni předmětné obchody, přičemž on sám porušil zákaz konkurence, a proto vůči ní nebylo možno uplatnit ze strany poškozené společnosti CZ P., žádost ve smyslu § 65 odst. 2 věta první obch. zák. Jestliže poškozená společnost CZ P., vůči obviněnému P. D. právo na vydání prospěchu, jenž měl on sám jako fyzická osoba z obchodu, při kterém porušil zákaz konkurence, uplatnila, nemůže ho znovu požadovat z titulu náhrady škody jako ušlý zisk. Pokud toto právo podle § 65 odst. 2 věta první obch. zák. poškozená společnost CZ P., vůči obviněnému P. D. ve lhůtách stanovených v § 65 odst. 3 obch. zák. neuplatnila, nemůže uvedený prospěch obviněného požadovat ani z titulu náhrady škody jako ušlý zisk, neboť toto právo podle § 65 odst. 3 věta první obch. zák. zaniklo. Věta druhá § 65 odst. 2 obch. zák. se zde již nemůže uplatnit, poněvadž ta se týká jiné způsobené škody (viz § 65 odst. 3 věta druhá obch. zák.). V tomto rozsahu není tedy možné již žádat v rámci uplatněného nároku na náhradu škody ušlý zisk ve vztahu k předmětným obchodům, které provedl a deklaroval obviněný P. D. na sebe jako podnikatele fyzickou osobu, a proto je třeba požádat znalce Ing. V. P. , aby ušlý zisk poškozené společnosti CZ P. , v tomto rozsahu omezil jen na případy obchodů realizovaných ve prospěch společnosti A., neboť z hlediska možného rozhodnutí o náhradě škody spočívající v ušlém zisku u poškozené společnosti CZ P., je třeba vzít v úvahu, že tento ušlý zisk se může týkat jen případů dodávek kyseliny chlorovodíkové, které byly provedeny a deklarovány na společnost A., ohledně kterých přichází pak zásadně v úvahu rozhodnutí o náhradě škody z titulu ušlého zisku ve prospěch poškozené společnosti CZ P. Další škoda, kterou by bylo možno v adhezním řízení poškozené společnosti CZ P., přiznat, by pak mohla spočívat v něčem jiném než v ušlém zisku, např. pokud by bylo v průběhu dokazování zjištěno, že obviněný P. D. jako podnikatel fyzická osoba nebo společnost A., využívala k uskutečnění předmětných obchodů např. prostředky z majetku společnosti CZ P., a z tohoto titulu této poškozené společnosti vznikla další skutečná škoda. Také na toto zjištění je třeba zaměřit další zejména znalecké dokazování.

Všechna tato skutková zjištění a na ně navazující právní závěry pak odvolací soud vyjádří především ve výroku o vině při správném skutkovém popisu všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. Současně je bude mít na zřeteli při posuzování nebezpečnosti trestného činu obviněného pro společnost a v návaznosti na to i při ukládání trestu. Správně stanovená výše škody s přihlédnutím § 65 odst. 2, 3 obch. zák. u poškozené společnosti CZ P. , má pak také rozhodující význam, pokud jde o výrok o náhradě škody, kterou svým jednáním této poškozené společnosti skutečně způsobil.

Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. února 2007

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.