5 Tdo 155/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 155/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 3 To 428/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 18/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 72 T 18/2005, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 12. 1. 2005 kolem 13.50 hodin v M. O. na ulici v prodejně po zadržení při drobné krádeži fyzicky napadl pracovníka ostrahy objektu, poškozeného T. W., a to tak, že jej nejméně 2x udeřil hřbetem pravé ruky do hrudi, snažil se kolem sebe kopat a kousat a poté, co poškozený uklouzl, uchopil jej za pravou nohu a přes kalhoty jej kousl do lýtka, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému zranění, jež si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření.

Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle § 202 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 měsíce. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.

O odvolání obviněného J. F. podaném proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 3 To 428/2006, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný J. F. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného odvolací soud měl z podnětu jím podaného odvolání zrušit napadený rozsudek soudu prvního stupně a zprostit jej obžaloby, neboť nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů dospěly k závěru o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu podle § 4 tr. zák., ač takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný vytýká soudům nižších stupňů, že jejich skutková zjištění byla opřena jen o výpověď poškozeného T. W., přičemž obviněný dále rozebírá důkazní situaci s poukazem na výpovědi svědků J. G., L. O. a K. K., kteří podle názoru obviněného potvrzovali jím uváděnou verzi skutkového děje. Obviněný spatřuje v postupu soudů nižších stupňů porušení zásady volného hodnocení důkazů, která nedává soudu volnost v tom, aby vycházel i ze skutečností, jež nejsou prokázané. Dospěl-li proto soud k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, na základě svých úvah opřených o výpověď svědka T. W., musel nutně dospět i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Obviněný zopakoval své tvrzení, podle něhož ke kousnutí do lýtka poškozeného T. W. došlo jen z důvodu obrany, když poškozený držel obviněného na zemi za kabát a škrtil jej, a dále v této souvislosti obviněný poukázal na svoji výpověď učiněnou u hlavního líčení. Obviněný rovněž vytkl, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz policejním spisem, jehož předmětem bylo prošetření trestního oznámení, které učinil na T. W., přičemž v tomto spise jsou založeny lékařské zprávy, které prokazují zranění obviněného při konfliktu. Za této situace považuje obviněný postup soudu, jímž vyhodnotil jeho jednání jako naplňující zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., za nesprávné, protože podle obviněného se jednalo o skutek spáchaný za podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák.

Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 3 To 428/2006, a všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. F. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný ve svém dovolání sice formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestné věci byl skutkový stav věci spolehlivě zjištěn a skutek spáchaný obviněným byl přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil nejen na základě výpovědi poškozeného T. W., jehož věrohodnost není nijak oslabena, nýbrž i na základě svědecké výpovědi svědků K. K., J. G. a L. O., z nichž každý sledoval část konfliktu poškozeného s obviněným a jejichž výpovědi odpovídají i výpovědi poškozeného. Pokud by obviněný uplatnil pouze tyto dovolací námitky, bylo by na místě učinit návrh, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Protože obviněný uplatnil i námitku, podle které bylo jeho jednání učiněno za splnění podmínek nutné obrany ve smyslu § 13 tr. zák., lze tuto námitku podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, takže se státní zástupce podrobněji zabýval podmínkami nutné obrany a okolnostmi jednání obviněného. Podle názoru státního zástupce však z provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěly k závěru, že verze obviněného není věrohodná, a naopak bylo zjištěno, že obviněný se snažil utéci T. W. poté, co byl odhalen jako pachatel drobné krádeže a byl vyzván za účelem vysvětlení celé záležitosti, aby odešel do kanceláře vedoucího. Poškozený přitom bránil obviněnému v útěku svým tělem, poté ho obviněný napadl, oba upadli na zem a zde obviněný poškozeného kousl do lýtka.

Podle názoru státního zástupce je třeba v daném případě posuzovat počínání zaměstnance ostrahy obchodního domu A., který nebyl povolaným státním orgánem, z hlediska svépomoci podle § 6 občanského zákoníku, podle něhož za situace, kdy bezprostředně hrozí neoprávněný zásah do práva, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem sám odvrátit zásah. V této souvislosti státní zástupce podrobněji rozebral jednotlivé podmínky institutu dovolené svépomoci, a to i v návaznosti na ustanovení § 417 občanského zákoníku o předcházení škodě. Tyto podmínky pak poškozený T. W. podle názoru státního zástupce splnil. Proto státní zástupce odmítl úvahy dovolatele ve vztahu k naplnění podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. jako zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. F. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle ustanovení hmotného práva. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod dispozici normy hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci tohoto hmotně právního posouzení tedy nelze zohlednit námitku vytýkající nedodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně postupu podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, případně neprovedení jednotlivých důkazů, jak na to poukazuje obviněný J. F. Případná vadná aplikace těchto procesních ustanovení není obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Předmětem právního posouzení je totiž skutek v té podobě, v jaké ho zjistily soudy nižších stupňů. Proto v dovolání podaném z citovaného důvodu nelze namítat vady samotných skutkových zjištění soudů nižších stupňů, vady jejich hodnocení důkazů ani skutkových závěrů z nich vyvozených. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Jak je z obsahu podaného dovolání evidentní, ačkoli obviněný J. F. ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti v celém rozsahu uplatnil námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištěních ve svůj prospěch a následně teprve z této nové verze skutkových zjištění vyvozoval nesprávnost použité právní kvalifikace, a to s odkazem na hmotně právní posouzení založené na tvrzení o splnění podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. Soudy nižších stupňů ovšem nezjistily žádné skutkové okolnosti odůvodňující existenci této okolnosti vylučující trestnost (tj. nutné obrany). Za uvedené situace se podle názoru Nejvyššího soudu dovolací námitky obviněného týkají výhradně skutkových zjištění, a jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení, takže Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet. Proto se také dovolací soud nemohl zabývat hodnocením podmínek nutné obrany, případně podmínek svépomoci podle § 6 občanského zákoníku, na kterou poukazuje ve svém vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. F. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, a proto bylo nutno podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu toto dovolání odmítnout. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vypracoval:

JUDr. Libor L o s a