5 Tdo 1538/2006
Datum rozhodnutí: 11.01.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1538/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 To 184/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 163/2004, t a k t o :

Z podnětu dovolání obviněného Ing. J. Ř. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 To 184/2006, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 2 T 163/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. J. Ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 2 T 163/2004, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., ačkoli si byl vědom toho, že jmenovaná společnost byla od měsíce listopadu 2000 v úpadku, neboť po delší dobu nemohla plnit své splatné závazky, záměrně u Krajského soudu v Brně ani u jiného soudu nepodal v měsíci prosinci 2000 návrh na prohlášení konkursu na majetek této obchodní společnosti, přičemž věděl, že podle § 3 odst. 1, 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, byl povinen takový návrh podat bez zbytečného odkladu.

Za to byl obviněnému Ing. J. Ř. uložen podle § 126 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 roky.

Citovaný rozsudek Okresního soudu v Prostějově napadl obviněný Ing. J. Ř. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 To 184/2006, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Obviněný Ing. J. Ř. podal dne 10. 8. 2006 proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného po objektivní ani subjektivní stránce nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, jehož spácháním byl uznán vinným, a soudy nižších stupňů se podrobně nezabývaly skutečnou hodnotou majetku obchodní společnosti, v níž působil jako jednatel. Za zásadní pochybení soudů obou stupňů pak obviněný považuje skutečnost, že se náležitě nevypořádaly s aplikací ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, neboť do hodnoty majetku obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., nezahrnuly očekávaný výnos z její pokračující podnikatelské činnosti. Jak dále v této souvislosti obviněný uvádí, zmíněná obchodní společnost měla dostatek zahraničních zakázek a rovněž jí byla přislíbena i půjčka ve výši 2 140 000,- USD. Podle obviněného se soudům nižších stupňů nepodařilo prokázat stav úpadku uvedené obchodní společnosti, přičemž v této skutečnosti spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Navíc se obviněný domnívá, že trest, který mu vyměřil soud prvního stupně za posuzovaný trestný čin, je nepřiměřený a ve svých důsledcích represivní.

Závěrem svého dovolání obviněný Ing. J. Ř. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl ve věci tak, že podle § 226 písm. a) tr. řádu obviněného zprostí obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. J. Ř. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky dovolatele nesprávné, neboť v posuzované věci bylo naopak spolehlivě prokázáno, že se obchodní společnost M. K. D., s. r. o., nacházela v inkriminované době v úpadku. Státní zástupce rovněž odmítl námitku obviněného týkající se údajné nepřiměřenosti trestu, který mu byl vyměřen soudem prvního stupně. Jak dále státní zástupce uvádí ve svém vyjádření, výše a druh trestu jsou v souladu se zákonem. Proto nemůže být podle státního zástupce naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který v podaném dovolání uplatnil obviněný.

Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Ing. J. Ř. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. Ř. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. J. Ř. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména za situace, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu podaného dovolání následně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím těm dovolacím námitkám, které lze zahrnout pod uplatněný dovolací důvod, jakož i správnost řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. J. Ř. je částečně důvodné.

Obviněný Ing. J. Ř. především nesouhlasí s posouzením subjektivní a objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., jehož spácháním byl uznán vinným.

K námitce obviněného, kterou zpochybňuje správnost posouzení subjektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., Nejvyšší soud připomíná, že ke spáchání tohoto trestného činu se vyžaduje zavinění ve formě úmyslu (§ 3 odst. 3, § 4 tr. zák.). Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění v posuzované věci (viz zejména č. l. 177 trestního spisu), která dovolací soud není oprávněn v tomto řízení zpochybňovat, obviněný Ing. J. Ř. byl v období od 4. 2. 2000 do 8. 6. 2001 jednatelem obchodní společnosti M. K. D., s. r. o. Obviněný byl tedy jako statutární orgán mimo jiné povinen podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, postupovat ve své činnosti s péčí řádného hospodáře. Pojem péče řádného hospodáře je přitom nezbytné vykládat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek, přičemž je k tomu vybaven alespoň minimálními potřebnými znalostmi a dovednostmi. Jak je ovšem patrné z dosavadního průběhu trestního řízení v posuzované věci, nebylo zde nijak zpochybněno, že obviněný tuto povinnost řádně plnil.

Pokud jde o trestní odpovědnosti obviněného Ing. J. Ř. za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., pro jeho spáchání Nejvyšší soud považuje za podstatné, aby si byl pachatel na základě objektivizovaných poznatků (např. na základě účetních závěrek, auditorské zprávy či prosté skutečnosti, že jako dlužník vykazuje toliko ztrátovou obchodní bilanci) vědom stavu úpadku a aby bez zbytečného odkladu po tomto zjištění nepodal návrh na prohlášení konkursu, aniž mu v tom něco bránilo. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného, včetně posouzení existence subjektivní stránky zmíněného trestného činu, je přitom podstatné zejména to, zda obviněný při znalosti všech skutečností, které mu případně signalizovaly stav úpadku dlužníka, jednal způsobem, jímž by bránil prohlubování tohoto stavu nebo ho řešil. Jinými slovy je významné, zda obviněný neprodleně racionalizoval své kroky tak, aby stav úpadku ještě zvrátil. Při posuzování subjektivní stránky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, je třeba rovněž zohlednit otázku, zda obviněný již za neodvratitelného stavu úpadku učinil všechny nezbytné úkony k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, což má současně podstatný význam při hodnocení, zda obviněný podal návrh na konkurs bez zbytečného odkladu, jak mu to ostatně ukládá ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Jak vyplývá ze spisových podkladů (zařazených na č. l. 194, resp. č. l. 215 až 219 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 163/2004), v inkriminovaném období disponovala obchodní společnost M. K. D., s. r. o., určitým majetkem (zejména rozpracovanými zakázkami a skladovým materiálem), což obviněného Ing. J. Ř. mohlo utvrzovat v přesvědčení o překonání nepříznivého ekonomického vývoje této obchodní společnosti, a tedy i v tom, že mu ještě nevznikla zákonná povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek uvedené obchodní společnosti. Navíc podle názoru Nejvyššího soudu obviněný mohl mít zcela jasnou představu o ekonomickém stavu obchodní společnosti (včetně stavu úpadku) teprve po vyhotovení účetní závěrky za rok 2000, tj. nejdříve až v prvním čtvrtletí roku 2001. Ani z tohoto hlediska však nelze učinit jednoznačný závěr o úmyslném zavinění obviněného, neboť jak je dále patrné z obsahu trestního spisu (viz č. l. 194) prostory obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., byly nejpozději koncem měsíce března roku 2001 obviněnému a jeho spolupracovníkům znepřístupněny jednáním zástupců obchodní společnosti M. d. z. Š., a. s., čímž obviněný současně ztratil přístup prakticky k veškerým účetním dokladům obchodní společnosti, jejímž jménem jednal a za kterou měl případně podat návrh na prohlášení konkursu.

Na podkladě uvedené argumentace tak Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů neměly k dispozici dostatek skutkových okolností spolehlivě potvrzujících právní závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. obviněným Ing. J. Ř. Z dosavadních skutkových zjištění (vyjádřených zejména v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) přitom jednoznačně nevyplývá, že obviněný již v měsíci listopadu 2000 spolehlivě věděl o stavu úpadku obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., jejímž jednatelem byl v té době, a že mu nic nebránilo ve splnění povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na její majetek.

Dále obviněný Ing. J. Ř. zpochybňuje naplnění objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. Podle názoru obviněného nemohl jednat protiprávně, neboť obchodní společnost M. K. D., s. r. o., se nenacházela ve stavu úpadku. Neexistenci tohoto stavu ovšem obviněný založil na argumentech zpochybňujících předlužení uvedené obchodní společnosti, ačkoli soudy nižších stupňů zde dovodily stav úpadku ve formě platební neschopnosti (insolvence). Nejvyšší soud se proto nemohl ztotožnit s dovolací námitkou obviněného, v které soudům vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, neboť toto ustanovení dopadá pouze na stav úpadku ve formě předlužení. Pokud obviněný ve vztahu k objektivní stránce zmíněného trestného činu namítá neexistenci úpadku dlužníka, Nejvyšší soud k tomu uvádí, že podle § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je dlužník v úpadku i tehdy, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky; jedná se o stav označovaný též za insolvenci. Pokud dlužník zastavil své platby, podle citovaného zákonného ustanovení jde o neschopnost dlužníka po delší dobu plnit své splatné závazky. Předpokladem pro naplnění objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. je skutečnost, že pachatel (tj. obviněný), který jako dlužník nebo osoba jednající za dlužníka (§ 90 odst. 2 tr. zák.) si je vědom stavu úpadku dlužníka, nepodá v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, přičemž tímto jednáním způsobí protiprávní následek v podobě porušení zájmu společnosti na náležitém uspořádání majetkových poměrů dlužníka a na poměrném a rovnoměrném uspokojení pohledávek jeho věřitelů.

V posuzované věci dospěly soudy nižších stupňů k závěru, podle něhož se obchodní společnost M. K. D., s. r. o., nacházela od listopadu roku 2000 ve stavu úpadku. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že pro závěr o naplnění objektivní stránky citovaného trestného činu má v posuzované věci zásadní význam zjištění, kdy (tj. v kterém okamžiku) obviněnému Ing. J. Ř. vznikla povinnost podat jménem uvedené společnosti jako dlužníka návrh na prohlášení konkursu na její majetek. V tomto směru postrádají rozhodnutí soudů nižších stupňů bližší úvahy o tom, proč obviněnému vznikla zákonná povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., právě v měsíci prosinci roku 2000. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že stav úpadku jmenovaného dlužníka trval podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů toliko jeden měsíc, takže jde o nepřiměřeně krátkou dobu k tomu, aby mohl být učiněn jednoznačný závěr o trestní odpovědnosti obviněného. Úpadkový stav podle § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, který zakládá povinnost podle § 3 odst. 1 téhož zákona podat návrh na prohlášení konkursu, navíc vyžaduje, aby neschopnost dlužníka plnit splatné závazky trvala po delší dobu; za delší dobu se zde považuje doba platební neschopnosti trvající nejméně 3 měsíce (viz např. Zelenka, J., Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. 2. podstatně přepracované a doplněné vydání. Linde Praha, a. s., 2002, s. 19, Kotoučová, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 59), přičemž skutková zjištění v posuzované věci neskýtají podklad k právnímu závěru o tom, zda platební neschopnost obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., skutečně trvala alespoň po dobu 3 měsíce. Soudy nižších stupňů se podle názoru dovolacího soudu důkladně nevypořádaly ani s rozsahem insolvence uvedené obchodní společnosti, zejména když nebyl opatřen znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ani jiný důkaz objasňující majetkové poměry a ekonomickou situaci této obchodní společnosti.

Obviněný Ing. J. Ř. pak ve svém dovolání rovněž nesouhlasí s výší trestu, který mu byl uložen soudem prvního stupně, a považuje ho za nepřiměřený zejména ve vztahu k zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech. K tomu ovšem dovolací soud zdůrazňuje, že vady vztahující se k uloženému trestu lze namítat především prostřednictvím dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však obviněný neuplatnil. S poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je sice možné rovněž namítnout nesprávnost jiného hmotně právního posouzení ve vztahu k výroku o trestu, ovšem jen tehdy, pokud dovolatel vytýká hmotně právní vady tohoto výroku (např. posouzení otázky, zda došlo ke spáchání dvou skutků ve vícečinném souběhu, a tudíž zda přichází v úvahu uložení souhrnného trestu ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák.). Jiná pochybení soudu spočívající ve vadném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Navíc Nejvyšší soud poznamenává, že délka trestního stíhání ani doba uplynulá od spáchání trestného činu nejsou žádnými zákonnými hledisky pro výměru uloženého trestu, takže se nemohou uplatnit ani jako kritérium pro úvahy o jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak v podaném dovolání naznačuje obviněný. Pokud tedy obviněný Ing. J. Ř. za použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označil ve svém dovolání uložený trest za nepřiměřený, nenaplnil tím uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je přitom vázán vymezením dovolacího důvodu, protože ten zároveň určuje rozsah a obsah jeho případné přezkumné činnosti.

Pokud jde o tu část dovolacích námitek, jimiž obviněný Ing. J. Ř. brojí proti správnosti dokazování provedeného v posuzované věci soudy nižších stupňů, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitka založená na tvrzení o neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, tak jak ji ve svém dovolání formuluje obviněný, nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože taková tvrzená vada nemá charakter vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný zde totiž zpochybňuje procesní postup soudů nižších stupňů, na jehož podkladě soudy učinily svá skutková zjištění, resp. prováděly a hodnotily důkazy, nikoli aplikaci hmotného práva. Nejvyšší soud proto konstatuje, že zmíněnou část dovolacích námitek obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod jím uplatněný ani pod žádný jiný dovolací důvod dovolací soud k ní nemohl přihlížet.

Pokud tedy soudy nižších stupňů dospěly na podkladě skutkových zjištění k závěru, podle něhož obviněný Ing. J. Ř. způsobem popsaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nesplnil svou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti M. K. D., s. r. o., aniž by se náležitě vypořádaly s posouzením subjektivní a objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, nebyl dán podle názoru Nejvyššího soudu dostatečný podklad pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona.

Po zjištění, že dovolání obviněného Ing. J. Ř. je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 4 To 184/2006, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 2 T 163/2004, přičemž podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Prostějově tak v rozsahu vyplývajícím z tohoto rozhodnutí dovolacího soudu opětovně projedná věc obviněného Ing. J. Ř. a odstraní vytknuté vady. Přitom podle potřeby provede i další důkazy nezbytné ke zjištění, zda obviněný po subjektivní a objektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 126 odst. 2 tr. zák. Na základě výsledků původního a případně doplněného dokazování potom soud prvního stupně opětovně rozhodne o vině a trestu obviněného.

Podle § 265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. řádu).

Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného Ing. J. Ř. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y