5 Tdo 1533/2010
Datum rozhodnutí: 12.01.2011
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1, 3 tr. zák., § 254 odst. 1 tr. zákoník



5 Tdo 1533/2010-33
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 o dovolání, které podal obviněný V. Ž. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 6 To 96/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 28/2009, t a k t o :

Z podnětu dovolání obviněného V. Ž. s e podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 6 To 96/2010, a to v celém výroku o vině a trestu pod bodem II.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 3 T 28/2009, byl obviněný V. Ž. uznán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ) a zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. a § 58 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu, přičemž podle § 60a odst. 3 tr. zák. soud obviněnému uložil přiměřenou povinnost nahradit ve zkušební době škodu způsobenou trestným činem. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud vyslovil obviněnému povinnost zaplatit poškozené společnosti NEW BLOCK, s. r. o., se sídlem Kamenná 1429/12, Ústí nad Labem, náhradu škody ve výši 1.300.000,- Kč.

K odvolání obviněného, které podal proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 6 To 96/2010, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1. a) a 1. b) a ve výroku o trestu. Následně odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněného V. Ž. podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen trestní zákoník ), a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který zůstal nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu na dobu tří roků. Krajský soud rovněž obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit trestným činem způsobenou škodu ve výši 1.300.000,- Kč, a to společnosti NEW BLOCK, s. r. o., se sídlem Kamenná 1429/12, Ústí nad Labem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. Ž. prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Hájka dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolatel napadl svým podáním rozsudek krajského soudu v jeho odsuzující části, tj. kromě zprošťujícího výroku pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu. Ve vztahu k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku namítl obviněný V. Ž. nesprávné posouzení jeho povinnosti předat dokumenty společnosti NEW BLOCK, s. r. o., novému jednateli. Tvrdil, že příslušné podklady byly uloženy v sídle společnosti, kde byly také k dispozici statutárnímu orgánu společnosti a ostatním společníkům (obviněný zůstal po svém odvolání z funkce jednatele společníkem až do 13. 9. 2010). Nový jednatel ani společníci neurčili místo, kam by měl dokumentaci přemístit, společnost neměla ani provozovnu, a proto za nejvhodnější považoval ponechat listiny v sídle společnosti. Obviněný naopak namítl, že pokud by tak neučinil a převezl je jinam, porušil by tím své povinnosti související s výkonem funkce jednatele společnosti. Nesouhlas vyjádřil dále s tvrzením soudů, že v důsledku jednání obviněného bylo podáno nepravdivé daňové přiznání. Dovolatel byl přesvědčen, že se jednalo o nesprávný postup společnosti NEW BLOCK, s. r. o., jež, pokud neměla k dispozici nutné podklady, měla správně požádat správce daně o souhlas s podáním daňového přiznání v náhradní době. Zčásti obviněný V. Ž. připustil vlastní pochybení ohledně vedení účetnictví společnosti, avšak příčinu spatřoval v nedostatku finančních prostředků na zajištění odborníků účetních, dále ve své nezkušenosti. Tyto okolnosti pak podle dovolatele snížily společenskou nebezpečnost trestného činu na nepatrný stupeň.

K trestnému činu zpronevěry obviněný zdůraznil, že se jednalo o běžný obchodní vztah, který měl být řešen instituty obchodního práva, a nikoli postihován trestní sankcí. U tohoto skutku dále zpochybnil vznik škodlivého následku, neboť částku vyplacenou na svůj osobní účet považoval za oprávněnou odměnu za činnost, kterou vykonal ve prospěch společnosti, byť nebyla schválena valnou hromadou. V dovolání obviněný vysvětlil, za jakých okolností je mandatář (tedy sám obviněný ve funkci jednatele) oprávněn požadovat po mandantovi (společnost NEW BLOCK, s. r. o.) za svou činnost tzv. obvyklou odměnu ve smyslu ustanovení § 57 odst. 1 obchodního zákoníku, k čemuž odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 994/2005 (jedná se o rozsudek ze dne 31. 1. 2007 uvedené spisové značky, publikovaný pod č. 20/2008 Sb. rozh. civ.). Uvedl tedy, že i kdyby došlo k formálnímu porušení některé jeho povinnosti, nejednal zaviněně ve formě úmyslu, což dokazuje také to, že platba byla řádně zaúčtována, odvedl z ní příslušnou daň a za účelem zjištění přiměřenosti odměny opatřil odborné posouzení.

Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu (pravděpodobně měl obviněný na mysli krajský soud) věc znovu projednat a rozhodnout.

K dovolání obviněného V. Ž. se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, učinila tak prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Michala Kofláka. Ten dospěl k závěru, že námitky, ať už uvedené ve vztahu k přečinu podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku (zjevně omylem citoval trestní zákon) nebo trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nenaplňují ani jeden z deklarovaných dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Nejvyšší soud zjistil, že část dovolacích námitek obviněného V. Ž. odpovídá jednomu z uplatněných dovolacích důvodů, a proto v rozsahu a z důvodů v dovolání vymezených přezkoumal podle § 265i odst. 3 a 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné.

Dovolatel nesprávně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v dané věci nebylo možné aplikovat. Z uvedeného důvodu lze totiž podat dovolání v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný sice neupřesnil, kterou z nabízených alternativ tohoto dovolacího důvodu uplatňuje, ale vzhledem k výrokům napadeného rozsudku odvolacího soudu nepřicházela v úvahu ani jedna alternativa. Předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vůbec je totiž existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., což se v dané trestní věci nestalo. Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného nezamítl ani neodmítl, naopak z jeho podnětu částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, v celém výroku o trestu a znovu sám ve věci rozhodl rozsudkem. Za dané situace tedy nemohl dovolatel úspěšně uplatnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první ani druhé jeho alternativě.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dopadá tedy na situace, kdy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V dovolacím řízení však zásadně není možné napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu, a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily, ani jak postupovaly při dokazování.

Skutek, jímž se měl obviněný V. Ž. dopustit přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, spočíval podle výroku pod bodem II. rozsudku krajského soudu v podstatě v tom, že obviněný v Ústí nad Labem od 1. 1. 2007 do 4. 3. 2008 v postavení jednatele obchodní společnosti NEW BLOCK, s. r. o., se sídlem Kamenná 1429/12, Ústí nad Labem, nevedl řádně účetní knihy a zápisy, ač k tomu byl podle § 135 odst. 1 obchodního zákoníku povinen, a po odvolání z funkce jednatele, k němuž došlo dne 4. 3. 2008, novému vedení společnosti nepředal účetní knihy a zápisy, účetní a daňové doklady, obchodní smlouvy a jiné doklady nutné k přehledu o stavu hospodaření, majetku, závazků a pohledávek této společnosti, k jejímu obchodnímu vedení a k plnění úkolů vyplývajících ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, když nově jmenovanému jednateli předal pouze fotokopii přiznání k dani z příjmů právnických osob za daňové období roku 2006 bez přílohy účetní závěrky, vyhotovené ke dni 31. 12. 2006, dále fotokopii Potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2007 o bezdlužnosti a kopie zakladatelských listin, a žádost jednatele o předání originálů veškerých listin v rozporu se skutečností omluvil tvrzením, že je má v držení účetní, kterou se mu nedaří kontaktovat, v důsledku takového jednání byla společnost NEW BLOCK, s. r. o., nucena podat dne 25. 3. 2008 přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007 pouze s vyplněnými nulovými položkami, tedy nesprávnými údaji na řádku č. 40, 70, 200 a 220, řádku č. 1 a 9 oddílu E a řádku č. 1, 2 a 13 přílohy č. 1 II. oddílu tohoto daňového přiznání, čímž ohrozil právo společnosti NEW BLOCK, s. r. o., nakládat se svým majetkem, pohledávkami a závazky.

Trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný V. Ž. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 3 T 28/2009, a to pod bodem 2. jeho výroku o vině, spáchal dovolatel tak, že v Ústí nad Labem v postavení jednatele společnosti NEW BLOCK, s. r. o., disponujícího firemními účty, dne 7. 2. 2008 bez právního důvodu z účtu této společnosti převedl částku 1.300.000,- Kč na svůj osobní účet a takovým jednáním způsobil společnosti NEW BLOCK, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Kamenná č. 1429/12, škodu ve výši 1.300.000,- Kč .

S ohledem na uvedený výklad obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možné akceptovat dovolací argumenty vztahující se ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin zpronevěry, který zůstal rozsudkem odvolacího soudu nezměněn. Podstatou dovolatelových námitek totiž byla jeho snaha domoci se změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolatel prakticky setrval na své obhajobě, v jejímž rámci prosazoval vlastní verzi průběhu dotčeného skutku, z níž pak dovodil neexistenci znaků škody a subjektivní stránky trestného činu zpronevěry. Obviněný zcela v rozporu se skutkovými závěry zejména okresního soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací (ačkoli v odůvodnění svých úvah se dopustil nepřesností, jak bude uvedeno níže), tvrdil, že funkci jednatele v obchodní společnosti NEW BLOCK, s. r. o., fakticky vykonával, této společnosti proto vznikl prospěch, a jemu pak měla náležet příslušná finanční odměna. Takové tvrzení je však v naprostém rozporu se skutkovým závěrem Okresního soudu v Ústí nad Labem, podle něhož obviněný funkci statutárního orgánu v uvedené společnosti prakticky vůbec nevykonával. Sama společnost nevyvíjela reálnou podnikatelskou činnost, a to až do doby nákupu předmětných pozemků. Soudy tak na podkladě výsledků dokazování učinily jednoznačný skutkový závěr, že obviněný ve prospěch obchodní společnosti nevykonal činnost, za kterou by mu měla být poskytnuta finanční odměna a odčerpané peněžní prostředky si tak neoprávněně přisvojil. Nezanedbatelný finanční obnos získala společnost NEW BLOCK, s. r. o., až prodejem pozemků, jejichž nákup umožnil vstup nových společníků, a to obchodních společností Alfa Finosa, s. r. o., a FABION, s. r. o. Do té doby sám obviněný činil kroky právě pouze k opatření potřebných financí na pořízení těchto nemovitostí a důvodem vstupu jmenovaných společností do společnosti NEW BLOCK, s. r. o., byl výlučně podnikatelský záměr se zakoupenými pozemky, který však nemohl být realizován právě díky protiprávnímu jednání obviněného.

Ke skutkovým zjištěním okresního soudu ohledně provozování podnikatelské činnosti společností NEW BLOCK, s. r. o., nemá Nejvyšší soud co vytknout, pouze může zdůraznit, že zcela korespondují s důkazy ve věci provedenými. Nelze přehlédnout, že za rok 2006 podala společnost NEW BLOCK, s. r. o., přiznání k dani z příjmu právnických osob, jež za ni vypracoval Ing. J. B. (srov. faktura na č. l. 170 Přílohy č. 1), s nulovými položkami (viz č. l. 94 - 97), ani výpisy z účtu společnosti NEW BLOCK, s. r. o., (č. l. 56 a násl.) a jim odpovídající výpis transakcí z platební karty (č. l. 160), podle nichž dovolatel používal prostředky společnosti k účelům, které nesouvisely s podnikatelskou činností této obchodní společnosti. Nebylo zjištěno nic, z čeho by bylo možné dovodit skutečný výkon některé z činností zapsaných v obchodním rejstříku jako předmět podnikání společnosti NEW BLOCK, s. r. o., (zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, inženýrská činnost v investiční výstavbě, realitní činnost) a obviněný V. Ž. vlastně ani neuvedl žádný konkrétní případ, v němž by se společnost účastnila nějaké obchodní transakce, ať již na realitním trhu či běžném nákupu a prodeji zboží apod. Z jeho vyjádření je patrno, že měl sice v plánu uskutečnit projekt o využití pozemků v Ústí nad Labem, k jehož realizaci však nedošlo. Pozemky parc. č. 1584/1 a 1585/2 zapsané v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj na LV č. 13425 pro k. ú. Ú. koupila společnost NEW BLOCK, s. r. o., zastoupená obviněným od města Ú. dne 7. 11. 2007 za částku 1.213.645,- Kč (viz kupní smlouva na č. l. 35 Přílohy č. 1) a téměř obratem byly dne 11. 1. 2008 prodány P. K. za kupní cenu ve výši 3.739.960,- Kč (viz č. l. 6). Obviněný V. Ž. tak údajně učinil proto, aby mohl zaplatit dluhy a zabránit exekucím vedeným na majetek NEW BLOCK, s. r. o., jež byly důsledkem nečinnosti společnosti, resp. nevytváření zisku, z něhož by bylo možno hradit náklady vynaložené jen na provoz společnosti a jednalo se o položky v řádech několika tisíců Kč (srov. např. exekuční příkaz vydaný k vymožení povinnosti povinného NEW BLOCK, s. r. o., zaplatit oprávněnému Telefónica O2 Czech republic, a. s., pohledávku ve výši 5.150,- Kč založený v trestním spise na č. l. 87).

V souvislosti s odůvodněním viny obviněného V. Ž. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., na které ničeho neměnil, však odvolací soud nepřesně reagoval na odvolací námitky obviněného. Protiprávnost přisvojení si předmětné peněžní částky obviněným totiž soud spatřoval v podstatě v tom, že nemohlo jít o vyplacení odměny jednateli, pokud o takovém úkonu nerozhodla valná hromada obchodní společnosti. Dovolatel proto namítl, že za situace, kdy on jako jednatel se společností neuzavřel smlouvu o výkonu funkce, jež by upravovala vztah mezi nimi, uplatnilo se na vztah jednatele a společnosti přiměřeně ustanovení o smlouvě mandátní (§ 566 a násl. obchodního zákoníku). Podle ustanovení § 571 odst. 1 obchodního zákoníku není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti. Jak správně připomněl obviněný, soudní praxe v případech, kdy mezi společností a jejím jednatelem nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce, přiznává právo jednatele na odměnu podle § 571 odst. 1 obchodního zákoníku přímo ze zákona a nepodmiňuje ho schválením valnou hromadou ve smyslu § 125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku (srov. č. 20/2008 Sb. rozh. civ.). Ta část odůvodnění napadeného rozsudku proto není správná a je v rozporu se zákonnou úpravou, resp. soudní praxí.

I přes uvedenou nesprávnost v argumentaci soudu však není nutné zpochybnit učiněný zásadní závěr, že odměnu si obviněný V. Ž. vyplatil z peněz obchodní společnosti NEW BLOCK, s. r. o., neoprávněně. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 1056/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3312, sešit 2, vydávaném Nakladatelstvím C. H. Beck Praha, ročník 2006, stanovil jako jedinou podmínku pro vznik nároku mandatáře na úplatu, nebylo-li účastníky ve smlouvě ujednáno jinak, jím (mandatářem) řádně vykonanou činnost. Vznik nároku na úplatu Nejvyšší soud vyloučil i pro případ, kdy mandatář nemůže vykonávat činnost pro okolnosti na straně mandanta. Pro posouzení otázky, zda odměna obviněnému náležela či nikoli, bylo tedy v souladu s citovaným výkladem zásadní zjištění, zda dovolatel v postavení jednatele společnosti NEW BLOCK, s. r. o., byl aktivní a do jaké míry byly jeho jednatelské úkony pro společnost prospěšné. Ze shora zmíněných okolností, jež Nejvyšší soud nepovažuje za nutné na tomto místě opakovat, je však mimo jakoukoli pochybnost patrné, že obviněný V. Ž. pro společnost NEW BLOCK, s. r .o., žádnou činnost nevykonával, tudíž mu nárok na odměnu ve smyslu § 571 odst. 1 obchodního zákoníku nevznikl. Za takové situace pak bylo zcela irelevantní zabývat se tím, zda byla finanční odměna obviněného projednána a schválena valnou hromadou či nikoliv.

Skutkové okolnosti zjištěné ohledně jednání popsaného pod bodem 2. výroku o vině odsuzujícího rozsudku okresního soudu tak dávají dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného V. Ž. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Peněžní částka ve výši 1.300.000,- Kč byla majetkem obchodní společnosti NEW BLOCK, s. r. o., byla tedy cizí věcí ve vztahu k obviněnému, jako statutárnímu orgánu mu byla pouze svěřena, mohl s ní nakládat s péčí řádného hospodáře, ale neměl na ni jakýkoli právní nárok. Přesto si uvedenou částku přisvojil tím, že dal příkaz k jejímu převodu z účtu poškozené společnosti na svůj osobní účet, čímž způsobil poškozené společnosti značnou škodu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. Odvolací soud proto správně ponechal výrok o vině tímto trestným činem nedotčen.

Pokud se jedná o námitky, jimiž obviněný V. Ž. brojil proti naplnění znaků skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, Nejvyšší soud je posoudil jako opodstatněné.

Podle tzv. právní věty odsuzujícího výroku o vině rozsudku krajského soudu spáchal obviněný V. Ž. přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku v těch alternativách, že nevedl účetní knihy a zápisy sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač k tomu byl podle zákona povinen, a současně že takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zatajil , a ohrozil tak majetková práva jiného a včasné a řádné vyměření daně.

Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první a třetí trestního zákoníku se dopustí ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen (alinea první), resp. kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají (alinea třetí), přičemž pro jednání v obou alternativách platí dovětek, že jimi musí být ohrožena majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.

Nejvyšší soud shodně se soudy obou stupňů nemá pochybnost o nedodržení základní povinnosti jednatele obviněným, a to zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví (§ 135 odst. 1 obchodního zákoníku). Takový závěr nepovažoval za sporný ani sám dovolatel, který v přípravném řízení (17. 3. 2009) uvedl do protokolu, že účetní knihy a zápisy skutečně nevedl, protože neměl dostatek peněz, aby si mohl dovolit účetní (č. l. 47-51), což zopakoval i v rámci své dovolací argumentace. Formální znak nevedl obsažený v první alternativě trestného jednání podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku tak zjevně naplněn byl. Sporné je však již naplnění znaku zatají , který vyžaduje alinea třetí citovaného ustanovení. Zcela pochybné je však naplnění dalšího znaku této skutkové podstaty, jež je společný všem alinea, a to ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně.

Nejvyšší soud vychází ve své praxi z názoru, že o zatajení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů jde zejména tehdy, pokud pachatel vůči daňovým nebo jiným kontrolním orgánům předstírá, že určité doklady vůbec nemá, anebo je umístí nebo ukryje na takovém místě, kde jsou pro tyto orgány, popř. pro jiné osoby běžnými prostředky nedostupné; o zatajení se bude dále jednat i v případě, pokud pachatel uvádí ohledně těchto dokladů rozporné údaje (např. že účetnictví má u sebe doma a toto účetnictví zpracovává, avšak později zase tvrdí, že účetnictví u sebe vůbec nemá a neměl, naopak že jej mají jiné osoby), a vzhledem k tomu není jasné, kde se účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady skutečně nacházejí, a proto nejsou tyto doklady v rozhodné době k dispozici (srov. č. 7/2009 Sb. rozh. tr.). Takovému výkladu dotčeného formálního znaku skutkové podstaty podle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku však neodpovídají ve věci provedené důkazy. Skutečnost, že dovolatel nevyhověl písemné výzvě nového společníka předložit kompletní účetnictví (viz č. l. 5), ještě neznamená, že by s účetními doklady společnosti NEW BLOCK, s. r. o., nakládal tak, aby je učinil pro nové společníky, natož kontrolní orgány, nedosažitelné. Nesnažil se zastřít místo, kde se účetnictví nacházelo, ani je nikam nepřemísťoval, ale ponechal je na dosavadním místě v sídle společnosti NEW BLOCK, s. r. o. Je pak již pouze hypotetickou otázkou, zda by účetní doklady předložil či naopak zatajil příslušným kontrolním orgánům, jejichž práva mají být daným ustanovením § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku zvlášť chráněna. Nutno však podotknout, že na výzvu policie obviněný dobrovolně vydal požadované účetní doklady a listiny společnosti NEW BLOCK, s. r. o., za rok 2008, jimiž disponoval (viz protokol o vydání věci ze dne 4. 12. 2008, č. l. 119). Na podkladě soudy zjištěného skutkového stavu tedy závěr o trestnosti nevydání účetnictví podle citovaného ustanovení nemohl obstát.

Bez ohledu na to, kterou z alternativ jednání uvedených v odst. 1 § 254 trestního zákoníku aplikoval krajský soud správně, pochybil ohledně právního posouzení dovětku a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně , jenž je společný všem alinea. Právní názor soudů obou stupňů ohledně naplnění zmíněného znaku skutkové podstaty podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, který odvolací soud nezdůvodnil vůbec a okresní soud velmi stroze (viz první dvě věty na str. 13 rozsudku soudu prvního stupně) je totiž v přímém rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými ohledně skutku kvalifikovaného jako trestný čin zpronevěry.

Podle zjištění a závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se bez výhrady ztotožnil i soud odvolací, který pouze aplikoval novou právní úpravu, spočívalo ohrožení majetkových práv jiného a řádného a včasného vyměření daně v tom, že obviněný znemožnil novému vedení společnosti spravovat její majetek, nový jednatel byl v důsledku nevydání účetních dokladů nucen podat přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007, jež obsahovalo nepravdivé údaje, a dále znemožnil také vypracování řádné účetní závěrky ke dni 31. 12. 2007. Dovolatel však správně namítl, že v podání nepravdivého daňového přiznání novým jednatelem nebylo možné spatřovat zmíněný následek z hlediska § 254 odst. 1 trestního zákoníku významným.

Řádné a včasné vyměření daně je znemožněno zejména tehdy, pokud v důsledku machinací v účetnictví daňového subjektu musel správce daně provádět poměrně rozsáhlé daňové řízení spojené s daňovými kontrolami a dokazováním a v návaznosti na to nakonec přistoupil pro neprůkaznost účetnictví ke stanovení výše daňové povinnosti za použití pomůcek podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, byť by následně v trestním řízení bylo zjištěno, že účetní machinace nakonec neovlivnily stanovení daňové povinnosti daňového subjektu (srov. č. 15/2009 Sb. rozh. tr.). V průběhu trestního řízení však nebylo zjištěno zahájení nebo vedení jakéhokoli daňového řízení za účelem stanovení daňové povinnosti společnosti NEW BLOCK, s. r. o. Nový jednatel Z. M. sám naopak v hlavním líčení připustil, že finanční úřad nulové daňové přiznání akceptoval (viz č. l. 298 verte).

Na jedné straně soudy obou stupňů ve vztahu ke skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku okresního soudu dospěly k závěru, že společnost NEW BLOCK, s. r. o., žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela, stejně jako v její prospěch nečinil žádné úkony její tehdejší jednatel obviněný V. Ž. , jenž z tohoto důvodu neměl nárok na odměnu za výkon funkce jednatele, jímž byl až do 4. 3. 2008, kdy byl na valné hromadě společnosti z funkce jednatele odvolán (srov. č. l. 19 22). Soudy opřely svá skutková zjištění mimo jiné i o přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006, jež obsahovalo nulové položky. Za takové situace tedy zjevně společnost NEW BLOCK, s. r. o., vůbec nepodnikala a tudíž ani kdyby měl její nový jednatel přístup k řádně vedenému kompletnímu účetnictví, nemohlo by to nijak podstatně ovlivnit jak majetková práva společnosti NEW BLOCK, s. r. o., tak řádné a včasné vyměření daně. Na č. l. 6 13 Přílohy č. 1 trestního spisu je založeno přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007, jež nechal vypracovat obviněný V. Ž. na základě mandátní smlouvy ze dne 15. 3. 2008 S. K. Z tohoto daňového přiznání je patrné, že se zde promítly v podstatě pouze nezaplacené úroky z půjček od nových společníků, o nichž tito museli mít povědomí. Nejvyšší soud připomíná, že jedinou obchodní transakcí uskutečněnou společností v roce 2007 v souvislosti s její podnikatelskou činností byl nákup pozemků v Ú. , jež pak dovolatel bez projednání s ostatními společníky prodal v lednu roku 2008. Získané peníze pak obviněný použil na vyplacení věřitelů, v jejichž prospěch vázlo na pozemcích zástavní právo, uhrazení půjček poskytnutých novými společníky na koupi pozemků včetně zaplacení 12% úroku (srov. čestné prohlášení na č. l. 15 Přílohy č. 1), na vrácení půjčky poskytnuté jeho manželkou společnosti a na vyplacení si odměny za výkon funkce jednatele.

Nejvyšší soud tak na základě přezkoumání skutku kvalifikovaného jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku dospěl k přesvědčení, že dosavadní skutková zjištění nedovolují trestní postih předmětného jednání, a to z důvodu absence zákonných znaků, jež uvedená skutková podstata obsahuje tak, jak na ně bylo poukázáno. Krajský soud přesto, že vyslovil nově vinu obviněného s tím, že aplikoval novou právní úpravu, nezdůvodnil řádně svůj výrok a dosavadní skutkové podklady takový postup neumožňují. V dovolacím řízení tak nebylo možné přezkoumat, na základě jakých důkazů soud dovodil naplnění znaků zatají a ohrozí tak majetková práva jiného či včasné a řádné vyměření daně , a jakými úvahami se soud při posuzování tohoto skutku řídil. V tomto směru tedy dovolací soud shledal vady v napadeném rozsudku, na některé z nichž obviněný upozornil ve svém dovolání. Vyvstává proto důvodná otázka, zda bylo vůbec vhodné na daný skutek aplikovat trestněprávní normy, a to tím spíše, že s účinností od 1. 1. 2010 se uplatní formální pojetí trestného činu za respektování zásady ultima ratio trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku). Společenskou škodlivost je třeba hodnotit u konkrétního trestného činu z toho hlediska, zda zasáhl zájmy chráněné trestním zákonem a poškodil je natolik, že jej lze považovat za společensky škodlivý . Nejvyšší soud má za to, že v posuzované věci, kdy obviněný V. Ž. jako jednatel společnosti NEW BLOCK, s. r. o., v podstatě žádné účetnictví, jež by dokládalo její podnikatelskou nečinnost, sice v rozporu se zákonem nevedl, ale je přinejmenším pochybné, zda nepředložením dokladů, které měl k dispozici, novému jednateli mohl obviněný ohrozit majetková práva společnosti NEW BLOCK, s. r. o., nebo včasné a řádné vyměření daně. Za takové situace by ani nemohl poškodit zákonem chráněný zájem na řádném vedení a uchování účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a jeho trestní odpovědnost by pak nepřicházela v úvahu.

Lze tudíž shrnout, že na podkladě podaného dovolání a po přezkoumání napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je zčásti důvodné. Soudy obou stupňů nesprávně posoudily okolnosti charakterizující formální znaky přečinu podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, a proto je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud tedy z uvedeného důvodu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 6 To 96/2010, ve výroku, jímž bylo nově rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr. ř. o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, jakož i ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o úhrnném trestu obviněného V. Ž. , a to včetně obsahově navazujících rozhodnutí. S ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu a především zjištěné skutečnosti a vady, pro něž nemohla část napadeného rozsudku obstát, Nejvyšší soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl právě odvolací soud. Krajský soud v Ústí nad Labem tak odstraní vady vytknuté rozhodnutím o dovolání, jak je podrobně rozvedeno shora. Zejména bude na něm, aby se opětovně zabýval naplněním jednotlivých znaků skutkové podstaty podle § 254 odst. 1 alinea první a třetí trestního zákoníku, jimž zjištěný skutkový stav neodpovídá, jakož i otázkou společenské škodlivosti tohoto skutku. V návaznosti na výrok o vině skutkem kvalifikovaným jako trestný čin zpronevěry bude nutné uložit obviněnému přiměřený trest.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto dovolacím rozhodnutí a podle § 265s odst. 2 tr. ř. je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius.

O podaném dovolání mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť byly splněny zákonné podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. ledna 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová