5 Tdo 1490/2003
Datum rozhodnutí: 07.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1490/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. ledna 2004 o dovolání obviněné A. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 7 To 73/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 1/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 2 T 1/2003, byla obviněná A. T. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 a § 60a odst. 2 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a nad obviněnou byl vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby podle svých sil a možností nahradila ve zkušební době podmíněného odsouzení škodu, kterou způsobila trestným činem. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. a § 72 odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně M. v. ČR, pobočka P., H. 8, škodu ve výši 12.166,? Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 17. 1. 2003 do zaplacení. Trestný čin obviněná spáchala tím, že dne 25. 10. 2002, v době kolem 22.00 hodin, ve svém bydlišti v K., G. 299, ve stavu opilosti, po předchozím konfliktu s manželem J. T., třikrát bodla J. T. kuchyňským nožem o délce čepele 167 mm a šířce cca 30 mm silou střední intenzity a způsobila mu bodnou ránou vpravo v přední ploše hrudníku se vbodem na úrovni čtvrtého mezižebří, když bodný kanál kompletně protnul hrudní stěnu, včetně chrupavčité části jednoho ze žeber, došlo k protnutí mezižeberní tepny, bodnou ránu vlevo v podpažní jamce, která protínala pouze měkké tkáně a zasahovala jen do podkoží a bodnou ránu vlevo na břiše, která kompletně protnula břišní stěnu a končila až v dutině břišní; ze soudně lékařského hlediska se jednalo o poranění těžké, neboť došlo k poškození důležitých orgánů a z tohoto důvodu musel být poškozený operován a hospitalizován od 25. 10. 2002 až do 5. 12. 2002 s následnou pracovní neschopností.

Proti tomuto rozsudku podal krajský státní zástupce v neprospěch obviněné odvolání, kterým napadl výrok o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 7 To 73/03, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou A. T. vinnou pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ji podle § 219 odst. 1 tr. zák za použití § 40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. a § 72 odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo protialkoholní léčení ambulantní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně M. v. ČR, pobočka P., H. 8, škodu ve výši 12.166,- Kč.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 7 To 73/03, podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. V. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proti výroku o vině i výroku o trestu. Podle názoru dovolatelky nelze z důkazního řízení před Vrchním soudem v Praze dovodit její úmysl spáchat trestný čin vraždy. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud neprokázal, jaké měla obviněná znalosti z oblasti anatomie člověka, taktéž podle ní nebyla objasněna přesná pozice obviněné a poškozeného ve vztahu k dveřím, které se nacházely v době útoku mezi nimi. Dovolatelka namítla, že nebyla vyloučena možnost excesu z nutné obrany ze strany obviněné proti útoku poškozeného. Dále poukázala na to, že nebylo zjištěno, při jakém množství alkoholu v krvi jsou ještě u obviněné přítomny volní a kognitivní schopnosti. Pokud se týká subjektivní stránky trestného činu, dovolatelka je přesvědčena, že nebyla zjištěna její motivace usmrtit manžela a dodala, že pokud nebyl zjištěn její úmysl usmrtit, nemůže být její jednání kvalifikováno jako trestný čin vraždy. Obviněná v dovolání poukázala také na to, že se zavinění musí vztahovat na všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy i na příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle názoru obviněné nepředvídatelný příčinný průběh není v zavinění obsažen a pachatel podle ní tak neodpovídá za následek, který takto vzejde. Na základě těchto námitek je obviněná přesvědčena, že není možno její jednání kvalifikovat jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák.

Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 7 To 73/03, zrušil a přikázal soudu druhého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná v dovolání zejména zpochybnila právní závěr o naplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. ve formě nepřímého úmyslu. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že s přihlédnutím k obsahu tzv. skutkové věty výroku o vině a odůvodnění napadeného rozsudku soudu druhého stupně lze konstatovat, že odvolací soud pečlivě zkoumal vztah obviněné k následku jejího jednání a subjektivní stránku pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák., která byla náležitým způsobem zjištěna a následně správně právně posouzena. Podle nejvyšší státní zástupkyně tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně sice dostatečným způsobem nevystihla hrozící smrtelný následek na straně poškozeného, tento je však podle ní zcela evidentní z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že neúplný popis skutku ve výroku o vině rozsudku sám o sobě není porušením hmotného práva, nýbrž porušením ustanovení § 120 odst. 3 tr. řádu o náležitostech výroku rozsudku. Pokud se týká dalších námitek obviněné, uvedla, že takto formulované výhrady nelze podle jejího názoru subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o námitky, které směřují proti postupu při získávání důkazů a proti hodnocení důkazů.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněná uplatnila v dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná opřela své dovolání o námitky týkající se skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, ale také o námitky ohledně subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat ty výhrady dovolatelky, že odvolací soud neprokázal, jaké znalosti měla obviněná v oblasti anatomie člověka, dále že soud neobjasnil pozici obviněné a poškozeného vzhledem ke dveřím, které byly v době jednání mezi nimi, nebo že soudem nebyla vyloučena možnost excesu z nutné obrany obviněné proti útoku poškozeného. Námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytného předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávná skutková zjištění nejsou důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu).

Nejvyšší soud zjistil, že obviněná v dovolání uplatnila také právní námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Podle jejího názoru z provedeného dokazování nelze dovodit její úmysl usmrtit poškozeného a stejně tak podle ní nebyla přítomna motivace k usmrcení manžela. Nejvyšší soud shledal, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku jednak náležitě vypořádal s námitkami odvolání krajského státního zástupce a jednak přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněné jako pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. Z rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že se odvolací soud neztotožnil s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně a v souladu se zákonem opakoval nezbytné důkazy bezprostředně před odvolacím soudem, aby si opatřil dostatečný podklad pro změnu právní kvalifikace. Na podporu argumentů soudu druhého stupně Nejvyšší soud uvádí, že obviněná zaútočila proti poškozenému nožem o délce čepele téměř 17 cm, přičemž se jednalo o cílené útoky, které byly podle znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství vedeny silou střední intenzity. Jak dále vyplývá z uvedeného znaleckého posudku dvě z těchto bodných ran vedly k poranění životně důležitých orgánů, pro které byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě. Obviněná navíc poškozeného nechala bez pomoci a dokazováním bylo potvrzeno, že ke smrti poškozeného nedošlo jen díky přivolání lékařské pomoci jinou osobou a díky okamžitému operačnímu zákroku. Nejvyšší soud na základě provedených důkazů pokládá za prokázané, že obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit smrt poškozeného, přičemž postačí, že obviněná takový následek svého jednání pokládala za možný, a pro případ, že nastane, byla s ním srozuměna. Na srozumění je pak nutno usuzovat z okolností objektivní povahy, jako jsou způsob vedení útoku, jeho intenzita, z povahy předmětu, kterým byl útok veden, dále je nutné zkoumat důvody proč nedošlo k dokonání činu. Z výsledků dokazování u soudu druhého stupně v tomto případě logicky vyplývá, že obviněná jednala přinejmenším v úmyslu nepřímém. K námitce absence motivu obviněné k usmrcení poškozeného Nejvyšší soud podotýká, že motiv jednání obviněné mohl být jiný, ale ze způsobu jejího jednání vyplývá, že byla srozuměna s možností ještě závažnějšího následku, než jaký ve skutečnosti nastal.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek