5 Tdo 1488/2014
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 tr. zákoník, § 240 odst. 2 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb., § 240 odst. 3 předpisu č. 40/2009Sb.



5 Tdo 1488/2014-I.-257

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání obviněných J. Š. , P. D. , R. I. V. , Mgr. R. B. , S. N. , a R. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D., včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l . III. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného J. Š. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 904 29, SRN, č. ú. ......, vedeného u banky Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738.937,87 EUR ke dni zajištění, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. I. V., S. N. a R. B. o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, byli obvinění J. Š. za jednání pod bodem I. a II.1 II.7, M. J. za jednání pod bodem I. a II.3 II.7, P. D. za jednání pod bodem I. a II.1, R. I. V. za jednání pod bodem I., Mgr. R. B. za jednání pod bodem I. a II.2 II.5, J. M. za jednání pod bodem I. a II.1 II.7, S. N. za jednání pod bodem II.3 II.7, S. P. za jednání pod bodem II.1 II.3 a O. R. za jednání pod bodem II.1 II.3, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zákoník ) spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se měli zkráceně dopustit tím, že
v období od 23. 3. 2010 do 17. 3. 2011
J. Š., jako vedoucí a řídící člen skupiny a dále jako jednatel společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, se sídlem Fürther Strasse 27, 90427 Nürnberg, Německo (dále jen S. H. V. Metal Steel ), a současně též jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell, s. r. o., IČ: 28336160, se sídlem Říčanská 1984/5, 101 00 Praha 10 Vinohrady (dále jen Bladewell ),
společně s dalšími osobami, a to
M. J., v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jednatelem společnosti FULL POWER, s. r. o., IČ: 28902921, se sídlem Točitá 1549/35, 140 00 Praha 4 Krč (dále jen FULL POWER ), a po 25. 5. 2010 jako osobou fakticky jednající za společnost FULL POWER, a současně v době od 24. 1. 2011 do 31. 3. 2011, jednatelem společnosti ROBKO, s. r. o., IČ: 292 53 225, se sídlem Na Zámecké 1518/9, 140 00 Praha Nusle (dále jen ROBKO ),
P. D., v době od 23. 3. 2010 do 29. 12. 2010 jednatelem společnosti JAVAGATE, s. r. o., IČ: 27212335, se sídlem Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10 Strašnice (dále jen JAVAGATE ), a v době od 29. 12. 2010 pak fakticky jednajícím za tuto obchodní společnost a jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE,
R. I. V., jednatelem obchodní společnosti Bladewell,
Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a. s., IČ: 60717998, se sídlem U Tescomy 245, 760 01 Zlín (dále jen COMERCIO ZLÍN ),
J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus, a. s., IČ: 26873354, se sídlem Pekařská 2812, 746 01 Opava (dále jen ESB Euro Scarrabeus ),
S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading, s. r. o., IČ: 36 865 516, se sídlem Panenská 8, 811 03 Bratislava, Slovenská republika (dále jen Slovak metal trading ),
S. P., fakticky jednajícím za obchodní společnost MONDAL, s. r. o, IČ: 291 89 811, se sídlem náměstí Svobody 93/22, 602 00 Brno (dále jen MONDAL ),
O. R., jednatelem společnosti MONDAL,
po předchozí vzájemné, a to i konkludentní domluvě s J. Š. a po naplánování zamýšlené trestné činnosti a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit tak sebe ke škodě České republiky, vytvořili z obchodních společností FULL POWER, JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, S. H. V. Metal Steel, ROBKO, Slovak Metal Trading, MONDAL, SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o., ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/, TSR Czech Republic, s. r. o., a dalších, účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje zboží barevných a jiných kovů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrátit, resp. neodvést daň z přidané hodnoty u prvního článku obchodního řetězce, takzvaného ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od dodavatele z Evropské unie (dále jen EU ), přičemž další společnosti zařazené do řetězce plnily funkci takzvaných nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností zastřít, přičemž zapojení se jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních řetězcích v průběhu času operativně a účelově obměňovali, když
I.
nejprve v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 J. Š., a to po dohodě s M. J., P. D., Mgr. R. B., J. M. a R. I. V., vytvořil účelové obchodní řetězce ve složení:
ZIN, s. r. o. /SK/, IN STEEL, s. r. o. /SK/, FULL POWER, JAVAGATE, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, Bladewell,
kdy zapojení a pořadí firem v řetězci v čase měnili, popřípadě do řetězců zapojili i jiné firmy,
když pak následně J. Š. buď sám, nebo zprostředkovaně sjednával dodávky zboží na společnost FULL POWER, a to od dodavatelů ze států EU, převážně od slovenských dodavatelů, resp. od společností ZIN, s. r. o., IČ: 30776520, se sídlem Mýtné Nám. 464, 966 53 Hronský Beňadík (dále jen ZIN ) a IN STEEL, s. r. o., IČ: 44631197, se sídlem Heyrovského 13, 841 03 Bratislava (dále jen IN STEEL ), a následně dojednával prodeje tohoto zboží prvním a dalším nárazníkovým společnostem a jeho prodej konečnému odběrateli, a to tak, že sám nebo zprostředkovaně prováděl objednávky zboží, určoval cenu, sjednával přepravu a určoval místo nakládky a vykládky zboží, kdy jménem společností FULL POWER, JAVAGATE a Bladewell prováděl obchody sám, se souhlasným vědomím jejich jednatelů, když Mgr. R. B. jednajícímu za společnost COMERCIO ZLÍN a J. M. jednajícímu za společnost ESB Euro Scarrabeus předával informace a dával pokyny k nákupům a prodejům zboží přes společnosti COMERCIO ZLÍN a ESB Euro Scarrabeus, jakož i k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a provádění plateb tak, aby korespondovaly s formálně realizovanými obchody v rámci celého řetězce, kdy dále udílel pokyny M. J. a P. D. k hotovostním výběrům z bankovních účtů jejich společností, když takto vybrané peníze od nich přebíral a sám prováděl elektronicky bezhotovostní dispozice s peněžními prostředky na bankovních účtech společností FULL POWER, JAVAGATE a Bladewell, kdy si předem za tímto účelem obstaral od M. J., P. D. a R. I. V. přístupové kódy k elektronickému bankovnictví účtů těchto společností, a dále udílel pokyny P. D. k objednávkám a organizaci přepravy pro většinu obchodů plynoucích přes účelové obchodní řetězce, což P. D. vědomě, bez připomínek a za odměnu činil.
M. J. sám, v době od 23. 3. 2010 do 25. 5. 2010 jako jednatel společnosti FULL POWER a v době od 25. 5. 2010 do 31. 10. 2010 jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER podle pokynů J. Š., a za jím slíbenou a také fakticky vyplácenou finanční či jinou hmotnou odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se tak na úkor České republiky, zařadil svoji společnost FULL POWER do účelových obchodních řetězců na pozici ztraceného obchodníka, kdy nechal J. Š., aby jménem společnosti FULL POWER nakoupil a prodal zboží v rámci obchodních řetězců, vystavil příslušné doklady a provedl úhrady tak, aby korespondovaly s realizovanými účelovými obchody, když J. Š. předtím dobrovolně předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům FULL POWER, popřípadě podle pokynů J. Š. vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů FULL POWER, a předával je následně J. Š.,
kdy takto J. Š. se souhlasným vědomím M. J., nakoupil barevné a jiné kovy od dodavatelů ze Slovenska, a to společností ZIN a IN STEEL, popřípadě od jiných společností ze států EU, a to na základě konkrétních faktur uvedených ve výroku rozsudku v Tabulce č. 1,
a následně takto nakoupené zboží J. Š., se souhlasným vědomím M. J., prodal obchodní společnosti JAVAGATE a v jednom případě společnosti ESB Euro Scarrabeus, a to na základě konkrétních faktur uvedených v Tabulce č. 2 ve výroku rozsudku,
přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes účelové obchodní řetězce uskutečňoval J. Š. s cílem zkrátit, resp. neodvést daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o částku 50 301 048,58 Kč,
když M. J., jako jednatel tedy osoba odpovědná za společnost FULL POWER v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER
- za první čtvrtletí 2010 podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 28. 4. 2010, které podepsal, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1 921 303,33 Kč z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku,
a dále s cílem zbavit se zodpovědnosti k povinnosti přiznat a zaplatit DPH z prodejů zboží realizovaných ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010, převedl dne 25. 5. 2010 svůj obchodní podíl a funkci jednatele ve společnosti FULL POWER na osobu polské státní příslušnosti S. W., tzv. bílého koně , i když dál společně s J. Š. obstarávali veškerou činnost společnosti FULL POWER, a to tak, že ponechal J. Š. realizovat nákupy a prodeje barevných a jiných kovů, vystavovat příslušné doklady a provádět transakce s peněžními prostředky na bankovních účtech společnosti FULL POWER, ke kterým měl i po převodu firmy dispoziční právo, přičemž úmyslně nepředal doklady o uskutečněných a přijatých zdanitelných plněních jednateli společnosti S. W., když sám z vlastní iniciativy i po převedení firmy nechal zpracovat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 s nulovými hodnotami, kdy na tato daňová přiznání nechal obstarat podpis S. W. a následně tato daňová přiznání ve dnech 27. 7. 2010, 27. 10. 2010 a 27. 1. 2011 doručil nebo nechal doručit Finančnímu úřadu pro Prahu 4, a tedy v příslušných daňových přiznáních k DPH společnosti FULL POWER, v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a to
- za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 32 052 803,38 Kč,
- za třetí čtvrtletí roku 2010 ve výši 14 451 505,81 Kč,
- za čtvrté čtvrtletí roku 2010 ve výši 1 875 436,06 Kč,
čímž zkrátil daň celkem o částku 50 301 048,58 Kč.
P. D., jako jednatel společnosti JAVAGATE pak podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a i fakticky vyplácenou finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 svoji společnost JAVAGATE do účelových obchodních řetězců na pozici první nárazníkové společnosti a účelově pak nechal J. Š., aby tento jménem společnosti JAVAGATE formálně nakoupil a prodal zboží, aby vystavil, popřípadě nechal vystavit, příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a aby provedl platby z bankovních účtů společnosti JAVAGATE, když předtím P. D. předal J. Š. oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům JAVAGATE, popřípadě sám, podle pokynů J. Š., vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů společnosti JAVAGATE a předával je J. Š., a dále podle pokynů J. Š. sjednával a organizoval přepravy zboží, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží prostřednictvím společnosti JAVAGATE nechal P. D. uskutečňovat na základě předchozí domluvy spolupachatelů s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.
Mgr. R. B., jako předseda představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 společnost COMERCIO ZLÍN do účelových obchodních řetězců na pozici druhé nárazníkové společnosti, kdy jménem společnosti COMERCIO ZLÍN nakoupil zboží barevné a jiné kovy od společnosti JAVAGATE, když takto nakoupené zboží, podle podrobných pokynů J. Š. dál obratem prodával společnostem ESB Euro Scarrabeus a Bladewell, popřípadě dalším společnostem, když nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.
J. M., jako předseda představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010 zapojil vědomě a cíleně svoji společnost ESB Euro Scarrabeus do účelových obchodních řetězců na pozici první, druhé a třetí nárazníkové společnosti, když jménem této společnosti nakoupil zboží barevné a jiné kovy od společnosti COMERCIO ZLÍN, JAVAGATE, FULL POWER, popřípadě od jiných společností, kdy takto nakoupené zboží podle operativních pokynů J. Š. dál obratem prodával společnosti Bladewell, popřípadě dalším společnostem, přičemž podle pokynů J. Š. nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.
R. I. V., jako jednatel společnosti Bladewell po vzájemné dohodě a podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a také fakticky vyplacenou finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010, zapojil vědomě a cíleně, svoji společnost Bladewell do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové společnosti a nechal J. Š., aby jménem společnosti Bladewell nakoupil zboží barevné a jiné kovy od společností ESB Euro Scarrabeus a COMERCIO ZLÍN a dál takto nakoupené zboží prodal obchodníkům s kovy a hutním materiálem, když dále nechal J. Š. vystavit příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a provádět platby z bankovních účtů společnosti Bladewel, když J. Š. předtím předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům Bladewell, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost Bladewell nechal uskutečňovat s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.
II.
v době od 10. 1. 2011 do 17. 3. 2011
J. Š., jako jednatel společnosti S. H. V. Metal Steel a současně jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell, společně s Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus, O. R., jednatelem společnosti MONDAL, S. P., fakticky jednajícím za společnost MONDAL, M. J., fakticky jednajícím za společnost FULL POWER a současně jednatelem společnosti ROBKO, S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading, a P. D. jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE a fakticky jednajícím za tuto společnost, pak po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty,
kdy takto nejprve J. Š. po vzájemné společné dohodě se S. P. a O. R. a dále společně s J. M., vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ S. H. V. Metal Steel /D/ ­ MONDAL ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic, s. r. o.,
přes který plánovali realizovat obchody nákupy a prodeje hutního materiálu, když první obchod uskutečnili tak, že:
1. J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel nakoupil 24,09 tun niklových katod od německého dodavatele ThyssenKruup Metallurgie GmbH a nechal dodávku přepravit konečnému odběrateli v řetězci, společnosti TSR Czech Republic, s. r. o., přičemž formálně zboží jménem společnosti S. H. V. Metal Steel prodal, fakturou č. ..., ze dne 10. 1. 2011 na částku 464 937 EUR společnosti MONDAL, a následně S. P., který se souhlasným vědomím R. B. fakticky jednal za společnost MONDAL, pak podle pokynů J. Š. formálně zboží prodal společnosti ESB Euro Scarrabeus, když k tomuto prodeji vystavil jménem společnosti MONDAL fakturu č. ... ze dne 12. 1. 2011 na částku 13 088 531,70 Kč z toho DPH 2 617 706,34 Kč, přičemž J. M. pak jménem své společnosti ESB Euro Scarrabeus formálně zboží dál prodal společnosti TSR Czech Republic, s. r. o., a po úhradě kupní ceny odběratelem TSR Czech Republic, s. r. o., provedl podle pokynů J. Š. úhradu kupní ceny dodavateli MONDAL tak, že peníze převedl na pokyn J. Š., ve prospěch bankovního účtu společnosti FULL POWER č. ...., odkud peníze dne 14. 1. 2011 J. Š. převedl na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ...., a z tohoto účtu peníze vybral ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š., P. D., jediný disponent předmětného bankovního účtu společnosti JAVAGATE, přičemž z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 617 706,34 Kč,
2. druhý obchod uskutečnili tak, že:
J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel objednal dne 11. 1. 2011 dodávku 24 tun niklových katod u německého dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, a následně dne 12. 1. 2011 zadal z bankovního účtu společnosti S. H. V. Metal Steel č. .... příkaz k úhradě částky ve výši 459 950,64 EUR ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, kdy poté dodavatel zboží vyexpedoval, když následně byla dodávka podle pokynů Mgr. R. B. udělených řidiči, který dodávku přepravoval, dopravena do firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., IČ: 27416771, Dobročovice 22, 250 82 Úvaly, a následně část dodávky v objemu 12 tun pak byla podle pokynů Mgr. R. B. prodána odběrateli KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., přes firmu Bladewell, IČ: 28336160 a druhá část dodávky v objemu 11,96 tun byla podle pokynů J. Š. přepravena z firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., a prodána přes firmy MONDAL a ESB Euro Scarrabeus odběrateli TSR Czech Republic, přičemž daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus na základě faktury č. ..... ze dne 17. 1. 2011 na částku 6 761 174,10 Kč, z toho DPH 1 126 862,35 Kč, kterou podle pokynů J. Š. a se souhlasným vědomím O. R., vystavil S. P., nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1 126 862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell daň zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u společnosti Bladewell v celkové výši 1 077 727 Kč,
3. a dále poté, co příkaz k úhradě částky 459 950,64 EUR z účtu S. H. V. Metal Steel ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH nebyl bankou proveden a částka byla bankou zablokována a následně zajištěna Policií České republiky, Krajské ředitelství Zlínského kraje, vytvořili J. Š., Mgr. R. B., J. M., M. J., O. R., S. P. a S. N. nový účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ COMERCIO ZLÍN Slovak metal trading /SK/ FULL POWER MONDAL ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic,
přes který zrealizovali ve čtyřech případech v době od 19. 1. 2011 do 7. 2. 2011 nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER, a to odběrateli MONDAL nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4 055 647 Kč z celkového objemu úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER ve výši 24 329 017,85 Kč včetně DPH,
4. dále v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 pak J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ COMERCIO ZLÍN Slovak metal trading /SK/ FULL POWER SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic,
přes který v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 realizovali v jednom případě nákup a prodej 24 tun niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě konkrétně ve výroku rozsudku uvedených daňových dokladů, faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 365 211,14 Kč,
5. a dále v době od 1. 3. 2011 do 17. 3. 2011 vytvořili J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. další účelový obchodní řetězec ve složení:
ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ COMERCIO ZLÍN Slovak metal trading /SK/ ROBKO SPORTHOUSE CZ Corporations, s. r. o. ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic,
přes který v době od 1. 3. do 17. 3. 2011 zrealizovali ve dvou případech nákup a prodej niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností ROBKO na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3 933 340,90 Kč,
6. dále v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 2. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili další účelový obchodní řetězec ve složení:
TRAXYS /D/ Slovak metal trading /SK/ FULL POWER SPORTHOUSE CZ Corporations ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic,
přes který realizovali od přesně nezjištěné doby v únoru 2011 do 17. 2. 2011 dva nákupy a prodeje niklových katod, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 4 671 932,40 Kč,
7. nakonec pak v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení:
TRAXYS /D/ Slovak metal trading /SK/ ROBKO SPORTHOUSE CZ Corporations ESB Euro Scarrabeus TSR Czech Republic,
přes který od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17. 3. 2011 zrealizovali devatenáct nákupů a prodejů niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tak, že z prodejů zboží společností ROBKO, a to na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku konkrétně uvedených faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 18 475 679,75 Kč,
čímž byla společnými jednáními uvedenými pod bodem II/1-7 zkrácena daň v celkové výši 38 324 109,88 Kč, přičemž J. Š. dále k obchodům podle bodů 1 7, po dohodě,
- sjednal s konečným odběratelem TSR Czech Republic odběry zboží realizované přes účelové obchodní řetězce, když
- s O. R. dohodl, že tento mu přenechá k volné dispozici svoji společnost MONDAL a předá mu kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL za účelem provádění peněžních transakcí tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a dále, že ponechá S. P., aby tento podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury, to vše k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně, což O. R. učinil, čímž umožnil, aby J. Š. udílel pokyny S. P. k vystavení faktur o prodejích zboží z MONDAL na ESB Euro Scarrabeus, což S. P. činil, přičemž J. Š. sám podle vlastního uvážení prováděl úhrady z bankovního účtu společnosti MONDAL,
- dále J. Š., jako osoba, která fakticky jednala za společnost Bladewell v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti Bladewel za leden 2011, podaném na FÚ pro Prahu 10 v nezjištěný den v březnu 2011, které nechal zpracovat, v rozporu s ustanovením § 73 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 1 077 727 Kč, když pořízení zboží od společnosti S. H. V. Metal Steel nepravdivě, resp. v rozporu se skutečností deklaroval jako nákup pořízený v České republice,
- dále J. Š. předával podklady a udílel pokyny Mgr. R. B. k sjednávání přepravy zboží ve vztahu k objednávkám zboží u dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH na odběratele COMERCIO ZLÍN, což Mgr. R. B. s vědomím faktického fungování účelového obchodního řetězce dobrovolně činil,
- dále udílel pokyny J. M., k provádění objednávek zboží jménem Slovak Metal trading u německého dodavatele TRAXYSS, udílel pokyny S. N. k vystavení faktur na dodávky zboží ze společnosti Slovak metal trading na odběratele MONDAL, popřípadě FULL POWER, a to k provádění úhrad z bankovního účtu společnosti Slovak metal trading tak, aby korespondovaly s nákupy zboží, popřípadě tyto úhrady prováděl sám, když si předtím po dohodě od S. N. opatřil kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví tohoto účtu,
- a dále udílel pokyny P. D., k jednotlivým výběrům peněz z bankovního účtu společnosti JAVAGATE a následně pak tyto peníze od P. D. přebíral a nakládal s těmito podle vlastního uvážení,
- dále udílel pokyny M. J. k vystavení příslušných dokladů o nákupech a prodejích zboží přes společnosti FULL POWER a ROBKO, popřípadě tyto doklady nechal sám vystavit, kdy dále sám prováděl elektronické peněžní transakce na bankovních účtech společností FULL POWER, ROBKO a SPORTHOUSE Corporatin CZ, když si předtím, za tímto účelem a také pro usnadnění svého řízení a k přehledu toku peněz z účelových obchodů obstaral od M. J. a M. C., jednajícího za společnost SPORTHOUSE Corporations CZ, karty a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví k účtům těchto společností,
což vše plánovitě činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o 11 092 793,54 Kč, u společnosti ROBKO, o 22 409 020,65 Kč, a u společnosti Bladewell o 1 077 727 Kč, tedy celkem zkrátil daň o 38 324 109,88 Kč,
Mgr. R. B. pak v případě obchodů podle bodů 2, 3, 4 a 5, podle pokynu J. Š., objednal zboží u německé společnosti Thyssen Krupp Metallurgie GmbH (ThyssenKrupp..), sjednával přepravu zboží, kdy uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu COMERCIO ZLÍN prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupem a prodejem zboží podle fakturace, a dále udílel pokyny ke sjednání dílčí přepravy J. M., což vše činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty u společnosti FULL POWER o částku 6 420 861,14 Kč, u společnosti Bladewell o částku 1 077 727 Kč a u společnosti ROBKO o částku 3 933 340,90 Kč, tedy celkem o 11 431 929,04 Kč,
J. M. v případech uvedených pod body 1-7, uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu ESB Euro Scarrabeus, když prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace, objednával podle pokynů Mgr. R. B. dílčí přepravy zboží, což činil s cílem zkrátit daň a z důvodu tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč, u společnosti FULL POWER o částku 11 092 793,54 Kč a u společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy celkem o 37 246 382,88 Kč,
S. N. v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7 dále po dohodě s J. Š. přenechal společnost Slovak metal trading k volné dispozici J. Š., resp. k zapojení do účelových obchodních řetězců a k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, když předal J. Š. kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu Slovak metal trading k provádění peněžních operací tak, aby tyto korespondovaly s realizovanými obchody, popřípadě sám, podle pokynů J. Š. uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes svoji firmu Slovak metal trading a prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace, což činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o částku 11 092 793,54 Kč a u společnosti ROBKO o částku 22 409 020,65 Kč, tedy celkem o 33 501 814,19 Kč,
M. J., jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER i po převodu obchodního podílu a převedení jednatelství na Poláka S. W., a dále jako jednatel společnosti ROBKO v případech podle bodů 3, 4, 5, 6 a 7, po dohodě s J. Š., přenechal vědomě a účelově J. Š. společnosti FULL POWER a ROBKO, a to k provádění spekulativních obchodů za účelem krácení daně a k provádění peněžních transakcí jménem obou společností tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, když J. Š. předtím předal dobrovolně karty a přístupové kódy k bankovním účtům těchto společností, přičemž jménem společnosti FULL POWER v zákonné lhůtě k 25. 4. 2011 ani později nepodal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 11 092 793,54 Kč z uskutečněných zdanitelných plnění, prodejů zboží společnostem MONDAL a SPORTHOUSE CZ Corporations a v daňovém přiznání společnosti ROBKO za první čtvrtletí 2011, podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 2. 5. 2011, v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 22 409 020,65 Kč z realizovaných zdanitelných plnění, tedy celkem zkrátil daň o 33 501 814,19 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání DPH u společnosti ROBKO a aby zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl společnost ROBKO a jednatelství v této společnosti dne 31. 3. 2011 na tzv. bílého koně , Poláka M. C., kdy tento převod byl již předem projednán,
P. D., jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE v případu podle bodu 1, pak v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. .... dne 14. 1. 2011 bez právního důvodu peněžní částky v celkové výši 533 300 EUR, přičemž se jednalo o peníze z tohoto obchodu a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š. peníze hotově v celkové částce 530 339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š., kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14. 1. do 18. 3. 2011 přijímal podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. .... bez právního důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní řetězce, když následně tyto peníze na pokyny J. Š. vybíral a předával J. Š., čímž zkrátil daň u společnosti Bladewell o částku 2 617 706,34 Kč,
S. P., jako zplnomocněná osoba fakticky jednající za společnost MONDAL, v případech obchodů podle bodů 1, 2 a 3, po vzájemné dohodě a předchozím naplánování, podle pokynů J. Š. zapojil společnost MONDAL do účelových obchodních řetězců, když sám nebo prostřednictvím jiné osoby vystavoval příslušné faktury na prodej zboží firmě ESB Euro Scarrabeus, a dále v zákonných lhůtách ani později nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH společnosti MONDAL za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu ve výši 3 744 568,69 Kč a ani nepředal jednateli společnosti O. R. doklady o uskutečněných zdanitelných plněních a neinformoval ho o povinnosti přiznat daň, což vše činil v úmyslu zkrátit daň, zastřít svoji trestnou činnost a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a u společnosti FULL POWER o částku 4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč,
O. R., jako jednatel společnosti MONDAL v případech obchodů podle bodů 1, 2 a 3, přenechal dobrovolně a bez právního důvodu společnost MONDAL k plné dispozici J. Š. a k jejímu následnému zapojení do účelových obchodních řetězců, resp. k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy na pokyn J. Š. předal i kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL č. .... k provádění peněžních operací tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a na pokyn J. Š. ponechal S. P., aby podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL vystavoval příslušné faktury, přičemž dále O. R., v zákonných lhůtách ani později, nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH za leden, únor a březen 2011 a v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu v celkové výši 3 744 568,69 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání a nezaplacení daně, zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl dne 12. 4. 2011 obchodní podíl a jednatelství ve společnosti MONDAL na Slováka M. R., když zkrátil daň u společnosti MONDAL o částku 3 744 568,69 Kč a u společnosti FULL POWER o částku 4 055 647 Kč, tedy celkem o 7 800 215,69 Kč.
Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný J. Š. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let a k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 (třicet šest) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci peněžních prostředků, včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, vedeného u Volksbank CZ, a. s., SRN číslo ...., vedeného u banky Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, který byl obviněnému doručen dne 30. 8. 2011, a nabyl právní moci dne 8. 9. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný M. J. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného M. J., z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 31 T 74/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 6 To 471/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za uvedený zločin byl obviněný P. D. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let.
Obviněný R. I. V. byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pět) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty rodinný dům na adrese H., H., okres U. H., a parcela p. č. ..., vše zapsáno na listu vlastnictví č. ...pro Katastrální území H., obec H.
Obviněný Mgr. R. B. byl za tentýž zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů.
Obviněný J. M. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedm) let a 6 (šest) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 1 000 000 Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů.
Obviněný S. N. byl odsouzen za stejný zločin podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 500 000 Kč (pět set tisíc korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let.
Obviněný S. P. byl za uvedený zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve smyslu § 58 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deset) let.
Obviněný O. R. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deset) let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2012, č. j. 12 T 33/2012-896, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2012, č. j. 7 To 374/2012-970, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchní soud v Olomouci, který projednal odvolání státního zástupce a obviněných J. Š., M. J., R. I. V., Mgr. R. B., P. D., S. N., R. B., obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel a manželky obviněného Mgr. R. B. K. B., jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných J. Š., R. I. V. a S. N. částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, a to ohledně obviněného J. Š. v celém výroku o trestu, ohledně obviněného R. I. V. ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku a ohledně obviněného S. N. v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému J. Š. za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod body I., II.1 II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, doručeným obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále za sbíhající se organizátorství zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, č. ú. ..., vedeného u banky Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 34 T 46/2011-23, doručeného obviněnému dne 30. 8. 2011, a dále výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému S. N. byl za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem II.3 II.7 nezměněn, a dále za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let. Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2012, č. j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 3 To 22/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných M. J., P. D., Mgr. R. B., R. B. a K. B., manželky obviněného Mgr. B., zamítnuta. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel zamítnuto.
I.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, podali obvinění J. Š. prostřednictvím obhájce Mgr. Víta Tomaštíka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., P. D. prostřednictvím obhájce Mgr. Stanislava Sochora dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř., R. I. V. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Chrásteckého dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Mgr. R. B. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jany Rejžkové dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr. ř., S. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Horáka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a O. R. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Drozda dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

Obviněný J. Š. napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze částečně, a to konkrétně ve výroku, kterým mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Dovolatel je toho názoru, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit pouze v případě, že věc, která má být předmětem trestu propadnutí věci je věcí, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Lze konstatovat, že se během dokazování nepodařilo prokázat, že by na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel byly peníze pocházející z trestné činnosti J. Š. nebo peníze, které J. Š. získal jako odměnu za spáchání trestného činu. Obchodní společnost S. H. V. Metal Steel v souladu s obviněným J. Š. konstatuje, že finanční prostředky zajištěné na účtu této společnosti jsou prostředky z půjček, které této společnosti poskytly třetí osoby a nemají žádnou souvislost s trestnou činností. Předložení notářského zápisu prokazujícího poskytnutí půjčky ve výši 730 000 EUR bylo až reakcí na uložený trest propadnutí věci, jelikož v řízení před nalézacím soudem nebyla obchodní společnost S. H. V. Metal Steel účastníkem řízení. Podle dovolatele není důležité, kdy byl notářský zápis předložen, ale spíše kdy byl sepsán. To, že smlouva o půjčce byla uzavřena formálně správně koneckonců konstatuje i sám odvolací soud. Orgánům činným v trestním řízení se během celého dokazování nepodařilo prokázat, že by se v případě finančních prostředků uložených na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel, jednalo o peníze pocházející z trestné činnosti. Lze tedy konstatovat, že není splněna základní podmínka pro uložení trestu propadnutí věci v tom smyslu, že pachatel předmětné finanční prostředky získal trestnou činností nebo jako odměnu za tuto trestnou činnost.

Závěrem tak obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, se v napadeném výroku zrušuje. Ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2013 obviněný J. Š. sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný P. D. podal dovolání do výroků II. a III. napadeného rozsudku odvolacího soudu. Oběma rozsudkům soudů nižších stupňů vytknul, že pro nedostatek odůvodnění jsou nepřezkoumatelná a že se nezabývají všemi znaky skutkové podstaty a skutečnostmi nezbytnými pro odsouzení.

Procesní pochybení soudů spatřuje obviněný v tom, že mu bylo v rámci řízení před odvolacím soudem upřeno jeho zákonné právo vypovídat a právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Veřejné zasedání o odvoláních bylo u Vrchního soudu v Olomouci nařízeno (jedním vyrozuměním) na den 11. 7. 2013 v 9:00 hod. a na den 12. 7. 2013 v 9:00 hod. Obviněný se tedy oprávněně domníval, že bude mít prostor k výpovědi a k vyjádření v každém z uvedených termínů veřejného zasedání. Pokud se tedy omluvil z účasti u veřejného zasedání na den 11. 7. 2013, avšak byl připraven se účastnit a vypovídat u dalšího veřejného zasedání nařízeného na den 12. 7. 2013, bylo povinností odvolacího soudu mu účast u veřejného zasedání, a právo ve věci vypovídat, umožnit. Odvolací soud však tato práva obviněnému upřel, neboť již v rámci veřejného zasedání dne 11. 7. 2013 vyhlásil napadený rozsudek, a veřejné zasedání dne 12. 7. 2013 se tedy již nekonalo. Obviněný citoval odůvodnění odvolacího soudu na str. 72 rozsudku uvedeného soudu, přičemž podotknul, že je standardně judikováno, že obviněný má právo kdykoli v rámci celého trestního řízení požádat o svou výpověď, a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu ji umožnit. A to i v případě, pokud by ji požadovaly za objektivně zbytečnou. Tím spíše pak uvedená povinnost platí v případě, kdy obviněný dosud v celém trestním řízení nevypovídal, a toto své právo hodlal realizovat právě během veřejného zasedání o svém odvolání. Obsah jeho výpovědi pak rozhodně nelze anticipovat z obsahu jeho odvolání, neboť toto odvolání (navíc zpracované obhájcem, nikoli samotným obviněným) se konkrétně nevyjadřuje ke skutkové stránce jednání, která jsou obviněnému kladena za vinu. Znemožněním obviněnému učinit výpověď bylo současně porušeno i jeho právo vyjadřovat se ve věci a navrhovat důkazy k prokázání své neviny.

K jednání, které je mu kladeno za vinu pod bodem II.1 výroku rozsudku nalézacího soudu namítal, že jednak nebylo přesně specifikováno, jakou částku měl vybrat z účtu společnosti JAVAGATE, navíc vybrání hotovostní částky z účtu samo o sobě nemůže mít žádnou příčinnou souvislost se skutkovou podstatou trestného činu zkrácení daně, neboť (a z rozsudku se nepodává opak) tento výběr nijak se soudem tvrzenou trestnou činností nesouvisel. Nebylo tedy zjištěno, jak má jednání obviněného (výběr peněz z účtu) souviset (přispět ke spáchání trestného činu či ztížit jeho zjištění) s tím, že některá ze společností v tvrzeném obchodním řetězci zkrátila daň. Převod peněz ze společnosti FULL POWER na společnost JAVAGATE nijak nesouvisí s jednáními, jak jsou popsána v návětí části II. výroku o vině (tím méně že by byla kryta úmyslem obviněného D. spáchat trestný čin), tudíž nemůže mít žádnou trestněprávní relevanci.

Obviněný má konečně za to, že i posouzení jeho jednání, jak je uvedeno pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, nelze právně posoudit jako naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně. Obviněný předně rozporuje obsah skutkové věty v tom směru, že výše zkrácení daně (v částce 50 301 048,58 Kč) má odpovídat částce uvedené v tabulkách číslo 1 a 2 rozsudku jako součet DPH na jednotlivých fakturách vystavených společností FULL POWER. Soudy totiž neberou do úvahy operace na vstupu, které celkovou daňovou povinnost (a tedy i výši škody) ovlivňují. Pokud pak soudy uvádějí, že společnost FULL POWER podávala nulová daňová přiznání k DPH, pak toto tvrzení je v rozporu se skutečností. Uvedené pochybnosti se přitom projevily už v rámci kontrol správců daně, kteří dospěli k jiné výši škody než soud. Určité nesrovnalosti v tomto směru, byť je marginalizují, ostatně připouštějí i oba soudy. Tvrzená výše škody tedy nebyla objektivně zjištěna, je v rozporu i se samotnou skutkovou větou rozsudku, a proto nemůže jako správná obstát. K objektivizaci výše škody (pokud vůbec vznikla) byl navržen ze strany obviněných znalecký posudek, který však soudy zamítly. Skutková věta napadeného rozsudku je pak zcela nesrozumitelná, zejména ve vztahu ke zjištění, jakého protiprávního jednání se měl obviněný D. vlastně dopustit, a v čem je tato protiprávnost shledávána. Zejména zcela postrádá zjištění o obsahu tvrzené vzájemné domluvy mezi obviněnými, tj. v čem konkrétně a jak se měl obviněný D. vědomě a úmyslně dopouštět trestné činnosti. Popsané jednání obviněného (objednávky a organizace přepravy) totiž samo o sobě nikterak závadné není; to by mohlo být pouze v souvislosti se zjištěním, že obviněný se tohoto jednání dopouštěl v úmyslu, že tak přispěje ke spáchání trestného činu zkrácení daně u společnosti FULL POWER. Žádné jednoznačné zjištění ani tvrzení v tomto směru však napadený rozsudek neobsahuje, pouze neurčité náznaky. Mezi tvrzeným zkrácením daně u společnosti FULL POWER a jednáním obviněného D., jak popsáno ve skutkové větě, tedy neexistuje (ve skutkové větě není popsána) žádná příčinná souvislost; tím méně pak krytá úmyslem obviněného.

Ze všech výše uvedených dovolacích důvodů je nutno považovat napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, za nesprávný. Rovněž tak lze za vadné považovat již řízení před soudem prvního stupně mu předcházející, a tedy i rozsudek krajského soudu. Proto obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745, a rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294. V návaznosti na to podle § 265k odst. 2 tr. ř., aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 1 odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně pobočka ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém přípise ze dne 29. 10. 2014 dovolatel sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla projednána u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

Obviněný R. I. V. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že co se týká vzniku škody a výše škody, má za to, že soud tuto nesprávně vyhodnotil a nesprávně určil její výši, přičemž následně aplikoval nesprávné ustanovení hmotně právní normy. Odvolací soud na str. 90 napadeného rozsudku uvádí, že nebyl schopen přesně zjistit, jaká byla výše profitu, který měl dovolatel získat z trestné činnosti. Z žádného důkazu nevyplývá skutečnost, že by konkrétně dovolatel měl jakýmkoliv svým jednáním způsobit jakoukoliv škodu, když sám odvolací soud na str. 76 napadeného rozhodnutí uvádí, že společnost Bladewell formálně zastupoval V., ale fakticky společnost sloužila jako jakási základna obviněného Š. pro řízení všech jeho obchodů. Dovolatel tak sám nemohl způsobit žádnou škodu, už vůbec ne ve výši nejméně 5 mil. Kč a tudíž také nemohl mít jakýkoliv prospěch či profit. Soud neuvádí ani konkrétní faktury, ze kterých mělo být DPH údajně kráceno samotným dovolatelem a je odkazováno a argumentováno pouze fakturami jiných společností zapojených do tzv. karuselových obchodů. Pokud tedy škoda (představující zkrácenou daň) nebyla řádně vyčíslena a zjištěna a nebyl ani řádně vyčíslen a zjištěn možný výnos a profit dovolatele, dovolatel opětovně zopakoval, že není možné určit, podle kterého odstavce kvalifikované skutkové podstaty přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je možné jeho údajné protiprávní jednání posoudit a není to možné určovat ani podle trestné činnosti jiných osob a obchodních společníků údajně zapojených do karuselových obchodů. Dovolatel sám daňová přiznání nezpracovával a nemohl tak způsobit ani žádné zkrácení daně, když společnost Bladewell fakticky ovládal J. Š. Dovolatel tedy nebyl schopen jakékoliv operace s účetnictvím provádět a ani o nich nevěděl, veškeré kroky prováděl J. Š. a daňová přiznání zpracovávala účetní H., nejspíše podle pokynu J. Š.

Dovolatel dále trval na tom, že soud prvního stupně, ale i soud odvolací, nesprávně právně posoudily subjektivní stránku trestného činu. Sám odvolací soud, ale i soud prvního stupně připustily, že dovolatel byl tzv. bílým koněm a že společnost Bladewell fakticky řídil a ovládal J. Š., kterému dal generální plnou moc právě dovolatel. Sám dovolatel tak neměl nikdy úmysl krátit daň a ani sám nikdy nečinil žádné kroky k tomu, aby byla daň krácena. Pokud odvolací soud odůvodňuje zavinění dovolatele odkazem na odposlechy z března a dubna 2011 (str. 78 napadeného rozsudku), dovolatel upozornil na skutečnost, že trestnou činnost měl však páchat v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010, tedy jakékoliv odposlechy z doby začátku roku 2011 jsou právně irelevantní a soud jimi nemůže odůvodňovat zavinění dovolatele.

S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k dovolateli v celém jeho rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Obviněný Mgr. R. B. svým dovoláním napadl celý rozsudečný výrok odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání, stejně jako výrok nalézacího soudu o vině a trestu ve vztahu k němu.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný Mgr. R. B. se písemně řádně omluvil, a to z důvodu virového onemocnění, souhlasil s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, kdy uvedl, že souhlasí s tím, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dále sdělil, že tímto se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a žádal, aby byl vyslechnut. Současně také poznamenal, že nebyl nalézacím soudem seznámen s výpovědí spoluobviněného J. Š. a M. J. postupem podle § 208 tr. ř. a byla mu odepřena možnost podle § 214 tr. ř. se k těmto výpovědím vyjádřit a klást těmto dotazy. Tím byl Mgr. R. B. zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Předseda senátu odvolacího soudu však podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. rozhodl o tom, že veřejné zasedání bude konáno bez přítomnosti obviněných Mgr. R. B. a P. D. Předseda odvolacího soudu tímto postupem pochybil, neboť toto své rozhodnutí odůvodnil ustanoveními, která se týkají hlavního líčení a nedají se použít v případě veřejného zasedání, a proto je dovolatel považuje za nezákonné. Podle dovolatele nelze akceptovat postup odvolacího soudu, který dovolateli zaslal nečitelnou kopii protokolu z hlavního líčení ze dne 20. 12. 2012, aby se k tomuto vyjádřil. Dovolatel se chtěl vyjádřit ústně, nikoliv písemně, přičemž mu není zřejmé, na základě jakých ustanovení trestního řádu odvolací soud postupoval. Kromě toho byl v rámci veřejného zasedání zamítnut návrh obviněného Mgr. B. a obviněného D. na jejich výslech. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, že mu bylo znemožněno vydání zvukového záznamu z předmětného hlavního líčení.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že důkaz výslechem P. D. je důkazem opomenutým. Následně dovolatel namítl, že skutková věta výroku rozsudku nevyjadřuje skutkový stav odpovídající právní větě výroku rozsudku a tudíž ani neodpovídá soudem užité právní kvalifikaci. Obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v potaz obsah jednotlivých daňových přiznání a jejich podkladů, tedy faktur, zpráv jednotlivých finančních úřadů. Svazek 15, 16 a 17 podává informace o jiném skutkovém ději než obecnými soudy zjištěným. Skutkové věty ve vztahu k Mgr. R. B. neuvádějí, jak se jako spolupachatel měl podílet na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Právní závěry jsou v tzv. extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což ve svém odůvodnění odvolací soud na str. 72 akcentuje. Obhájkyně opakovaně jak u nalézacího řízení, tak u odvolacího řízení, navrhovala doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku ke správnému zjištění výše škody, tedy slovy odvolacího soudu k objektivizaci výše způsobené škody. Opakovaně byl tento návrh obecnými soudy zamítán s odkazem na nadbytečnost tohoto důkazu. Dovolatel se domnívá, že ve spise se nenachází relevantní podklad, z něhož by mohla být škoda vypočtena. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud odmítnul odborné vyjádření Mgr. Gabriela, kterým dovolatel doplnil své odvolání, když obhajoba oproti odvolacímu soudu tvrdí, že kompletní spisový materiál byl převzat JUDr. Janou Rejžkovou na CD.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný Mgr. R. B. spatřuje v nepřípustně uloženém peněžitém trestu. V předmětné věci je uložený peněžitý trest uložen mimo rámec zásad zákonnosti a individualizace při ukládání trestů, neboť současně mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 let a šest měsíců. Uložení peněžitého trestu staví Mgr. R. B. spíše do role organizátora, když takový skutkový ani právní závěr nebyl učiněn a ani žádny důkaz nepodává o takovém možném právním závěru informace.

Jednotlivé shora odůvodněné a namítané dovolací důvody se navzájem prolínají, jeden dovolací důvod musel logicky vyvolat další dovolací důvod, neboť trestní řízení, jehož výsledkem je rozsudečný výrok o vině a trestu nalézacího soudu a zamítavý výrok odvolacího soudu podle § 256 tr. ř. ve svém souhrnu zakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a lze dospět i k názoru o nespravedlivém procesu.

Dovolatel tak navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, zrušil, a to ve všech výrocích vztahujících se k Mgr. R. B. a navrhl, aby byla podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel současně navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž podal dovolání. Ve svém přípise ze dne 18. 11. 2013 dovolatel vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný S. N. své dovolání směřoval proti výroku III. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. V podrobnostech dovolatel konstatoval, že nalézací soud se nijak nezabýval a nevypořádal s důležitým důkazem přepisem odposlouchávaného hovoru ze dne 18. 1. 2011 (č. l. 3478 spisu), ze kterého zcela jasně vyplývá, že dovolatel vůbec nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, resp. jej v něm J. Š. ujišťuje o tom, že obchodování bude v pořádku a že nejde o žádný průser , když z přepisu se mj. podává, že J. Š. mu poprvé volal v roce 2011, nabídnul mu práci, kde se vůbec nebude jednat o DPH. Obviněný J. Š. rovněž ve svém výslechu na Policii České republiky dne 2. 3. 2012 uvedl, že dovolatele do obchodů nezasvěcoval, protože nákup i prodej byl bez DPH. V rámci výslechu konaného dne 25. 5. 2012 J. Š. uvedl, že dovolatel o tom, že komu prodává, jsou ztracení obchodníci, nevěděl. Že by přímo sdělil obviněnému S. N., v čem spočívaly obchody s kovy, popřel obviněný J. Š. rovněž u hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012. S touto argumentací dovolatele se však odvolací soud nijak nevypořádal, přitom předestřené výpovědi J. Š. vyvracejí vědomost dovolatele o páchání trestné činnosti, resp. potvrzuje to, že byl přesvědčen o zákonnosti obchodování. Jak vyplývá z výpovědí svědkyně H., ta nikde neuvedla, že dovolatel věděl o trestné činnosti (jelikož jak sama uvedla, uvědomila si, že mělo jít o páchání trestné činnosti až poté, kdy se o tuto věc začala zajímat Policie České republiky). Dovolatel se cítí být zcela zneužit a podveden. Jediný důkaz neprokazuje vědomost (úmysl) dovolatele o páchání trestné činnosti.

S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle ustanovení § 265 1 odst. 1 tr. ř. soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že je dovolatel nyní již ve výkonu trestu odnětí svobody, jak mu byl uložen, navrhl současně, aby podle ustanovení § 265o odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o přerušení jeho výkonu. Ve svém přípise ze dne 20. 11. 2013 obviněný S. N. sdělil, že souhlasí s tím, aby jeho věc byla u Nejvyššího soudu projednána v neveřejném zasedání.

Obviněný O. R. stejně jako obviněný Mgr. R. B. nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu týkajícího se možnosti seznámení se obviněného s výpověďmi dalších spoluobviněných, které byly v rámci hlavního líčení provedeny odděleně za použití režimu ustanovení § 208 tr. ř. Seznámení je nutno zaznamenat do protokolu o hlavním líčení, a to včetně skutečnosti, že obžalovaný byl seznámen s obsahem výpovědí spoluobžalovaných vyslýchaných v jeho nepřítomnosti, kdy se tak stalo a jak se k nim vyjádřil [srov. § 55 odst. 1 písm. d) tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76, publikované pod č. 29/1977-IV Sb. rozh. tr.]. Soud prvního stupně při hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 učinil opatření, kdy přistoupil k oddělenému výslechu obžalovaných R. I. V., J. Š. a M. J., ostatní obžalovaní opustili jednací síň a poté bylo přistoupeno k výslechu výše uvedených obžalovaných. Soud následně obviněného s těmito výpověďmi neseznámil a neuvedl tuto skutečnost do protokolu. V rámci přípravy veřejného zasedání zaslal odvolací soud obviněnému R. protokol k vyjádření k výpovědi spoluobviněného J. ze dne 20. 12. 2012, přičemž obviněný R. se k výpovědi nijak nevyjádřil. Podle názoru odvolacího soudu obviněný v rámci odvolacího řízení rezignoval na vyjádření se k zaslaným výpovědím. Odvolací soud pracuje s tvrzením, že nedošlo k materiálnímu poškození dovolatelových práv. Dovolatel se však domnívá, že musí dojít k seznámení se s výpověďmi spoluobviněných a nikoliv toto seznámení nahrazovat jinými prostředky, nota bene když je tato povinnost soudu exaktně popsána trestním řádem. Podle názoru obviněného není možné kogentní zákonnou normu neaplikovat s odůvodněním, že její naplnění bylo učiněno materiálně zadost jiným způsobem, než jak ukládá zákon. Soud byl povinen seznámit obviněného s výpověďmi ostatních obviněných provedených v hlavním líčení podle § 208 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného a toto je povinen zaznamenat do protokolu. Soud prvního stupně toto neučinil a tím pochybil a zkrátil obviněného na jeho právu. Způsob výkladu trestních norem odvolacím soudem nepřípustně rozšiřuje pravomoc soudu na úkor práv obviněných. Dovolatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 8/2004 Sb. rozh. tr. s tím, že judikované soudní rozhodnutí se týká výslechu svědka, nicméně princip postupu soudu po návratu obžalovaného do soudní síně je totožný s ustanovením § 209 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že odvolací soud nepřihlédl zejména k tomu, že údajné zapojení společnosti Mondal do karuselových řetězců sjednal spoluobviněný P., kdy o předání společnosti si mezi sebou odsouzení sepsali listinu o předání společnosti Mondal, kterou obviněný předložil odvolacímu soudu. Tuto listinu odvolací soud vyhodnotil jako nedůvěryhodnou vzhledem k vtělení ruční doložky obsahující datum sepsání do počítačově napsaného textu. Dále soud vytýkal předložení listiny až v odvolacím řízení, kdy se obviněný nacházel po celou dobu ve výkonu trestu a tudíž neměla opodstatnění jeho námitka o nemožnosti obstarání listiny v řízení před soudem prvního stupně. K tomu obviněný uvedl, že listinu bylo nutné zajistit z Ukrajiny, tudíž její získání zabralo určitý čas. Obviněný si je vědom toho, že tato listina jej nezbavuje odpovědnosti vyplývající z funkce jednatele společnosti Mondal, nicméně dokresluje situaci mezi ním a odsouzeným P. K výpovědi obviněného Š. obviněný R. uvedl, že s ní nesouhlasí z toho důvodu, že se s ním setkal cca dvakrát, kdy řešili tento způsob obchodu pouze obecně a toto setkání zprostředkoval P. Lze stěží předpokládat, že by obviněný Š. jakožto organizátor trestné činnosti zasvětil obviněného R. do podstaty celé trestné činnosti. Dovolatel měl v celém obchodu sehrát roli bílého koně. Soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že na rozdíl od všech ostatních obviněných u něj neexistuje žádný záznam telefonické či emailové komunikace, z níž by bylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se obviněný R. podílel na páchání trestné činnosti jako spolupachatel.

Nesprávné právní posouzení obviněný dále spatřuje ve stanovení výše škody, která byla trestným činem spáchána. V procesu určování výše škody se nacházejí faktury na částky a množství zboží, které vzájemně nenavazují a neodpovídají provedenému spojení do řetězce. Na základě toho lze říci, že nebyla napevno určena výše škody ani jednotlivě, ani v součtu. Dovolatel navrhl zpracování znaleckého posudku k určení výše způsobené škody. Soud odvolací setrval na stanovisku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně, že daň z přidané hodnoty je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, v daném případě s ohledem na to, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena, a proto nebylo zpracování znaleckého posudku zapotřebí. S tímto tvrzením nemůže obviněný souhlasit, neboť nemohl vědět o skutečném objemu zboží, které bylo dovezeno. Sám obviněný nevystavoval nikdy žádné faktury, veškeré dokumenty, razítko, platební karty předal obviněnému P., který tyto obchody zajišťoval.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265 1 odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 To 32/2013-6745 zruší, a věc přikáže tomuto soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí. Ve svém přípisu ze dne 1. 11. 2013 obviněný O. R. prohlásil, že souhlasí s projednáním svého dovolání u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.

Nejvyššímu soudu bylo rovněž dne 29. 4. 2015 doručeno doplnění dovolání (pozn. nesprávně označené jako doplnění odvolání), které si sepsal sám obviněný O. R., datované 25. 4. 2015, přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání dovolání (srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody dovolání (srov. § 265f odst. 2 tr. ř.). Dovolatel konkrétně uváděl, že odvolací soud měl vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho ustanovení § 8, neboť za společnost Mondal fakticky jednali obviněný J. Š. a obviněný S. P., a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, neboť jmenovaná společnost byla převedena na jinou osobu před skončením lhůty pro podání daňového přiznání. Dovolatel následně namítal nerespektování precedentního práva, přičemž odkazoval na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť považuje soud za správní orgán. Soud se měl dopustit pochybení, když při posuzování jeho věrohodnosti a při rozhodování o uložení trestu vycházel z jeho předchozí majetkové trestné činnosti. Soud rovněž nevzal v úvahu, že ze souzené trestné činnosti neměl žádný majetkový prospěch.

II.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž byla dovolání obviněných doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se nejprve vyjádřila k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který uplatnili obvinění P. D., O. R. a Mgr. R. B. Pokud jde o obviněné P. D. a Mgr. R. B., tito dovolatelé jakožto osoby, jejichž účast u veřejného zasedání odvolacího soudu nebyla nutná, byli ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. v zákonné lhůtě o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na dny 11. 7. a 12. 7. 2013, toliko vyrozuměni s oprávněním se jej účastnit (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.). Jestliže příprava konání veřejného zasedání, nařízeného k projednání jejich odvolání, neproběhla při využití vzoru č. 8, ale prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. 20/2004 Org., o vydání vzorů doporučených k použití v trestním a občanském soudním řízení, pak takovým způsobem dal předseda senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že jejich účast u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jejich přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska jejich trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování.

Pokud dovolatel P. D. před konáním veřejného zasedání ve svém nedatovaném a elektronicky nepodepsaném e-mailovém přípise odvolacímu soudu sdělil, že nebude schopen účastnit se uvedeného procesního úkonu ze dne 11. 7. 2013 a s ohledem na to žádá, aby bylo uvedené hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti, pak takovým sdělením dal zcela jasně najevo, že práva své účasti na řízení před odvolacím soudem nevyužívá, a to za stavu, že žádný z důvodů jeho povinné účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. dán nebyl. Přitom nesplnění jeho předpokladu, že řízení před odvolacím soudem bude zákonitě probíhat ještě v rámci dalšího nařízeného jednacího dne 12. 7. 2013, rozhodně nelze spojovat se závěrem, že byl takovým způsobem zkrácen na svém právu účasti u uvedeného procesního úkonu, jestliže ke splnění účelu, pro který bylo veřejné zasedání před odvolacím soudem nařízeno, došlo již předcházejícího jednacího dne. V posuzovaném směru tedy zůstává rozhodným, že se práva své účasti u předmětného veřejného zasedání vzdal, a to aniž by vyjádřil svůj požadavek na jeho odročení s tím, že na své přítomnosti u takového procesního úkonu trvá a že současně nesouhlasí s jeho konáním ve své nepřítomnosti. Nelze mu tak přisvědčit v názoru, že mu bylo znemožněno učinit výpověď, vyjadřovat se k věci, jakož i navrhovat důkazy k prokázání jeho neviny, jestliže se vzdal svého práva účasti u veřejného zasedání před odvolacím soudem, a to dále za stavu, kdy jak v přípravném řízení, tak i v rámci hlavního líčení využil svého oprávnění nevypovídat, čímž popsaným postojem doslova demonstroval pasivní způsob naplnění svého procesního postavení obviněného.

Dovolatel Mgr. R. B. při odůvodnění uvedeného dovolacího důvodu nejprve poukázal na způsob své písemné omluvy u veřejného zasedání odvolacího soudu, kdy se ze své účasti pro jednací den 11. 7. 2013 omluvil z důvodu virového onemocnění a souhlasil s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti s tím, že dále sdělil, že se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a že žádá, aby byl vyslechnut. Podle přiloženého potvrzení jmenovaný dovolatel onemocněl s tím, že nelze vyloučit bakteriálně infekční onemocnění s doporučením nutného klidu na lůžku se zavodněním (viz potvrzení MUDr. Hanulíkové z téhož data), avšak takové potvrzení o jeho aktuálním zdravotním stavu vypovídá pouze o podezření na blíže nediagnostikované onemocnění, které si nejen nevyžaduje vystavení legitimace práce neschopného pojištěnce, ale navíc není opřeno o takové důvody, které by mu objektivně zabránily v účasti u veřejného zasedání před odvolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004). Proto k důvodům takové omluvy, byť by byly i spojeny s požadavkem na odročení veřejného zasedání před odvolacím soudem (což se v daném případě nestalo), nelze podle ustálené judikatury přihlížet (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 574/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). Omluva obviněného z účasti při veřejném zasedání z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu totiž musí obsahovat výslovný projev vůle zúčastnit se veřejného zasedání. Přitom nepostačí pouhé uvedení zdravotních důvodů, neboť tím je jen omluvena neúčast obviněného při veřejném zasedání, nikoli však vyjádřen nesouhlas s konáním tohoto úkonu v jeho nepřítomnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 247/2012). Na jeho neúčast u veřejného zasedání odvolacího soudu tak lze podobně jako v případě dovolatele P. D. nahlížet pouze tak, že svého oprávnění v uvedeném směru nevyužil, když žádný z důvodů jeho povinné účasti ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř. taktéž dán nebyl.

Navíc nelze v uvedené souvislosti k námitce dovolatele Mgr. R. B. dále přehlédnout, že pokud odvolací soud za popsaných procesních podmínek rozhodl podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. o tom, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti toliko vyrozuměných obviněných P. D. a Mgr. R. B., pak postupoval zcela správně a způsobem odpovídajícím výše komentovanému účelu předmětného odvolacího řízení.

Zbývající argumentace odsouzeného R. B. a odsouzeného Mgr. R. B. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., se vztahuje k odvolacím soudem zjištěnému, leč jím v rámci revizního postupu kasačním způsobem nenapravenému pochybení, spočívajícímu v nedodržení podmínek § 208 věty druhé tr. ř. a § 214 tr. ř. Dostupný spisový materiál přitom vypovídá o tom, že z podnětu odvolacích námitek obou posledně jmenovaných dovolatelů se vrchní soud věnoval předmětné problematice zevrubným způsobem, dokumentovaným na č. l. 60 64 napadeného rozsudku, kdy v podrobných a naprosto přesvědčivých právních úvahách vyložil skutečný materiální dopad nedodrženého postupu § 208 věty druhé tr. ř. samostatně u každého z nich a na uvedeném podkladě přijal závěr, podle kterého v posuzovaných případech neshledal naplnění obligatorních důvodů ke kasaci prvostupňového rozsudku pro podstatné vady řízení, tak jak vyplývá z ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Přitom mu v posuzovaném směru nelze vytýkat nesprávnost toho jeho závěru, kdy chyběl věcný důvod k jejich seznámení s oddělenou výpovědí spoluobviněného R. I. V., který při postupu nalézacího soudu v režimu podle § 208 tr. ř. využil svého práva nevypovídat a kdy dále poukázal na přítomnost Mgr. B. při výpovědi spoluobviněného R. I. V., realizovanou mimo tento procesní režim v pozdější fázi hlavního líčení, jakož i na způsob, jakým ve vztahu k ní svého práva na obhajobu využil, a to na rozdíl od dovolatele R. B., který před prováděním tohoto důkazu za podmínek § 202 odst. 5 tr. ř. požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti. O materiálním dopadu nedodržených podmínek § 208 věty druhé trestního řádu na straně dovolatele Mgr. R. B. nemohl odvolací soud reálně uvažovat ani ve vztahu k oddělenému výslechu spoluobviněného M. J. za stavu, kdy podobně jako dovolatel O. R. nebyl jeho výpovědi přítomen při využití svého oprávnění ve smyslu § 202 odst. 5 tr. ř. Taktéž při dodatečném způsobu seznámení dovolatele R. B. s oddělenými výpověďmi spoluobviněných M. J. a J. Š. z části na úrovni soudu prvního stupně a z části ze strany odvolacího soudu nelze v souladu s logickým závěrem druhostupňové instance dovodit, že by se zjištěná vada nedodrženého formálního postupu podle § 208 věta druhá tr. ř. jakkoliv odrazila v reálné nemožnosti využití jeho práva na obhajobu. Dále je třeba v této souvislosti uvést, že odvolací soud nepochybil, pokud se postavil na shodné stanovisko i v případě posouzení skutečné míry zásahu do práva na obhajobu u dovolatele Mgr. R. B. při využití jeho oprávnění ve smyslu § 208 věta druhá tr. ř., event. § 214 tr. ř. ve vztahu k oddělenému výslechu spoluobviněného J. Š. za stavu, že byl seznámen s protokolací jeho výpovědi, a to jak v rámci hlavního líčení, tak i opětovně ještě před zahájením veřejného zasedání o jeho odvolání, na což zareagoval jednak ve svém Vyjádření k hlavnímu líčení a jednak doplněním svého odvolání pod pořadovým číslem 8). Přitom odvolací soud současně neshledal splněné podmínky pro takový způsob splnění povinnosti ve smyslu § 208 věta druhá tr. ř., který by spočíval v předložení zvukového záznamu oddělené výpovědi spoluobviněného J. Š., a to za stavu, že jeho podstatný obsah vyhotovený za podmínek § 55b odst. 5 tr. ř. nebyl napaden žádnou procesní námitkou dovolatele, popř. jeho obhájkyně, která by odůvodňovala v rámci opravného administrativního postupu podle § 57 odst. 1 tr. ř. jeho přehrání.

Dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. ve spojení se souvisejícím dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odůvodnili níže uvedenými námitkami všichni dovolatelé, a to s výjimkou odsouzeného J. Š. Dovolacím důvodem podle uváděného ustanovení nejsou námitky takové povahy, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i dosáhnout takové změny ve skutkových zjištěních, která by právnímu závěru o jejich vině již neodpovídala. Jejich dovolání se proto nemohou zakládat na námitkách proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z provedených důkazů, a tedy se nemohou opírat o takové námitky, jak jsou prezentovány při odůvodnění těch částí dovolání odsouzených Mgr. R.B., P. D., R. B., R. I. V. a S. N., které se vztahují zejména k otázce důkazního podkladu pro stanovení výše způsobené škody , správně pro vyčíslení kvalifikovaného rozsahu zkrácení daně z přidané hodnoty. Na uvedený způsob, jakým byla uplatněna výtka nedostatečné důkazní podloženosti kvalifikované výše způsobeného trestného následku, lze nahlížet jako na námitku tzv. opomenutých důkazů. Pokud se jednalo o důkazní návrh na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomiky, kterým měla být vyčíslena celková výše daňového úniku na dani z přidané hodnoty, pak soud nalézací v uvedeném směru zcela správně zdůraznil povahu posuzované daňové trestné činnosti. A právě vzhledem k tomu, že byla založena na principu tzv. karuselových obchodů, spočívajících ve zkrácení daně z přidané hodnoty již při nákupu (dále obchodovaného zboží) od zahraničního dodavatele s tím, že tato nebude v souvislosti s uskutečněnými obchody na území České republiky nikdy zaplacena, pak v posuzovaném směru zcela logicky označil za zásadní ty faktury, které se týkaly výchozího nákupu zboží ze zahraničí a které se tak staly určujícími pro stanovení rozsahu nepřiznané a neuhrazené a tedy zkrácené DPH. Prvostupňový soud zcela důvodně poukázal na tomu odpovídající zprávy příslušných daňových orgánů s dále akceptovatelným odůvodněním, že z hlediska výpočtu daňového úniku nemohou sehrát významnou roli poukazované nesrovnalosti v účetních dokladech fakturách, které po stránce účetní dokumentují řetězový průběh dalšího obchodování s dovezeným zbožím, neboť deklarované obchodní transakce byly účelově zaměřeny pouze na zastření faktu zkrácení DPH již při nákupu zboží od zahraničního dodavatele (viz č. l. 59, 78 zdola jeho rozsudku). Je tedy zřejmé, že důkazním přínosem navrhované znalecké expertizy (zejména pak z hlediska požadavku důkladného rozboru každého obchodního případu s dovezeným zbožím, ukončeného na úrovni konečného odběratele na daňovém území České republiky) se nalézací soud z hlediska požadavku řádného objasnění věci náležitě zabýval. Uvedený závěr nemůže být oslaben ani odkazem dovolatele R. I. V. na důkazně nepodložený způsob posouzení procentuální výše jeho profitu z karuselových obchodů, ke kterému v rámci své přezkumné činnosti dospěl odvolací soud na č. l. 90 jeho rozsudku, neboť právní význam takového údaje byl zohlednitelný pouze při ukládání vedlejšího trestu ve smyslu § 71 odst. 1 tr. zákoníku, který (resp. výrok jej se týkající) byl na odvolací úrovni zrušen a znovu již neuložen. Z posuzovaného hlediska stanovení rozsahu způsobeného škodlivého následku je třeba závěrem poznamenat, že tato otázka byla řešena i na druhostupňové úrovni (viz č. l. 70 71 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že v daném případě na straně žádného z výše jmenovaných dovolatelů nenastala situace, kdy by se obecné soudy nezabývaly uplatněnými důkazními návrhy a kdy by neposoudily jejich vypovídací význam z hlediska požadavku řádného objasnění věci tak, aby byly dány důvody kasačního způsobu rozhodnutí na odvolací úrovni a aby byl v rámci navazujícího řízení o dovolání odůvodněn výjimečný zásah do skutkového stavu věci, založený na fenoménu tzv. opomenutých důkazů.

Shodně lze nahlížet také na povahu skutkových výhrad dovolatele R. B., pokud namítá, že za jím zastupovanou obchodní společnost Mondal jednala z jeho pověření jiná osoba, dále že (ani v případě opaku takového tvrzení) neexistuje ve vztahu k němu žádný záznam e-mailové či telefonické komunikace, ze které by bylo možno učinit závěr, že se na přisouzené trestné činnosti podílel jako spolupachatel, a dále že závěr o jeho vině byl vystavěn (pouze) na výpovědi J. Š. a na konstrukci policejního orgánu.

V posuzovaném případě rozhodně nelze na podkladě dostupného spisového materiálu dovodit extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci a jejich právním posouzením na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.

Zbývající část použité dovolací argumentace k namítané nesprávnosti právního posouzení skutku byla ze strany všech dovolatelů (s již výše uvedenými výjimkami dovolatelů J. Š. a R. B.) uplatněna v tom duchu, že přisouzená skutková zjištění nedovolují přijetí právního závěru o splněných podmínkách jejich trestní odpovědnosti ve smyslu výroků o jejich vině a je tedy způsobilá ke svému věcnému přezkoumání. Při odůvodnění takové dovolací námitky totiž v zásadě shodným způsobem poukázali na to, že skutková věta výroku o vině nevyjadřuje skutkový stav věci, který by odpovídal přisouzené větě právní, a to především ve způsobu konkretizace úmyslného protiprávního jednání, jakým se měli ve spolupachatelském postavení podílet na spáchání přisouzené trestné činnosti, a dále z toho pohledu, že mezi jejich jednáním a způsobeným trestným následkem nevyplývá vztah příčinné souvislosti. Při zpochybnění přisouzeného rozsahu svého zapojení do níže popsané podstaty společného trestného jednání skupiny odsouzených však jmenovaní dovolatelé především přehlíží, že se na projednávané trestné činnosti podíleli za splněných podmínek § 23 tr. zákoníku ve spolupachatelském postavení a tedy při naplňování jejich společného trestného záměru, kdy se dílčí jednání každého z nich stalo objektivně a subjektivně složkou přisouzeného skutkového děje. Ostatně v uvedeném směru lze jen pro úplnost připomenout judikát staršího data tuto problematiku řešící pro potřeby v dnešní době již ustálené rozhodovací praxe soudů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 Tz 166/2000). S ohledem na charakteristiku spolupachatelské trestné součinnosti více osob nelze jinak, než odkázat na rozhodné skutkové okolnosti jednání dovolatelů z výroku o jejich vině, podle kterých po vzájemné, a to i konkludentní dohodě, s odsouzeným J. Š. a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit se ke škodě českého státu, vytvořili z obchodních společností FULL POWER, JAVAGATE, Bladewell, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, S. H. V. Metal Steel, Slovak metal Trading, Mondal, SPORTHOUSE CZ Corporations, ThyssenKrupp Metallurgie, TSR Czech Republic a dalších účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy barevných a jiných kovů, kdy jediným účelem těchto obchodů bylo zkrátit daň z přidané hodnoty u prvního článku obchodního řetězce tzv. ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od dodavatele z EU bez DPH, přičemž další společnosti zařazené do řetězce již takto obchodované zboží prodávaly s DPH a plnily funkci tzv. nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod (ať již neodvedením daně či neoprávněným uplatněním daňové výhody) a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností pouze zastřít, přičemž zapojení jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních řetězcích operativně a účelově zaměňovali, a to takovým způsobem, který je za tam přisouzených časových okolností popsán pod bodem I. a II.1 7, a ve vztahu ke každému z dovolatelů z pozice jimi zastoupených a takto zaangažovaných obchodních společností tam uvedených (a co do dílčích technických, účetních a bankovních úkonů, spojených s odběrem a úhradou odebraného zboží, jakož i jeho prodejem dalšímu odběrateli) a tedy za pomoci zdánlivě obvyklých obchodních postupů konkretizovaným způsobem, a to právě s akcentem na výsledný záměr s cílem způsobit daňový únik u předem dohodnutého článku obchodního řetězce tzv. ztraceného obchodníka. Přitom takového trestného následku v příčinné souvislosti s takto charakterizovaným společným jednáním v přisouzeném rozsahu také docílili, a to při tam popsaných řetězových obchodech, na kterých se ve statutárním postavení zástupců zúčastněných obchodních společností podíleli, a to buď svými osobními aktivitami tam uvedenými a vykonávanými podle pokynů hlavního pachatele J. Š., popř. přímo jím prováděnými na podkladě jimi umožněné a částečně v postavení tzv. bílých koní ponechané volné dispozice s firemními účty, jakož i s firemním elektronickým bankovnictvím a tím i s poskytnutím možnosti neomezeného obchodování za takto ovládané obchodní subjekty. Vzhledem k takto shrnuté a ve výroku o jejich vině podrobně rozvedené povaze jejich společné trestné činnosti lze jen stěží přisvědčit té jejich převažující výhradě o tom, že popis skutkové věty neodpovídá znakům skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240, odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství za podmínek § 23 tr. zákoníku.

Z hlediska všemi dovolateli namítaného nedostatku jejich zavinění je třeba poukázat na ty hodnotící pasáže rozhodnutí obou soudů, ve kterých je v návaznosti na tam poukázané a zcela jednoznačné výsledky provedeného dokazování podrobně vyhodnocena jejich setrvalá obhajoba, že se do posuzovaných karuselových obchodů nezapojili s úmyslem docílit zkrácení daňové povinnosti ze strany jimi zastupovaných obchodních společností, neboť o pravé podstatě a smyslu takové obchodní činnosti nebyli informováni ať již ze strany hlavního pachatele J. Š. nebo dalších na společném jednání participujících obviněných. Právní závěr o jejich jednání za podmínek § 15 tr. zákoníku o přímém úmyslu je kromě takto učiněného odkazu beze sporu podporován judikaturou, která se týká otázky subjektivní stránky u daňové kriminality, a to právě s akcentem na výsledný trestný záměr zkrácení daňové povinnosti u DPH, kterým byli dovolatelé při zdánlivě korektní obchodní činnosti vedeni. V těchto souvislostech státní zástupkyně odkázala na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1055/2012. Přiměřeně lze v posuzovaném směru vycházet i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1167/2012, podle nějž o přímém úmyslu u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku svědčí především takový způsob spáchání, který spočívá v předstírání neexistujících skutečností , když takový způsob obchodování, který nebyl založen na samostatném obchodním postupu zúčastněných podnikatelských subjektů za účelem dosažení zisku, ale na vytváření, popř. umožnění pouhé fikce takového obchodování, sloužící k zakrytí nesplněné daňové povinnosti při obchodování s nezdaněným zbožím dovezeným z daňového území EU, takový právní závěr jen podporuje.

O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konečně opřeli svoje dovolání odsouzení J. Š. a Mgr. R. B. Obviněný J. Š. uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, jestliže mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci peněžních prostředků, uložených na tam označeném bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR. Obviněný J. Š. však svým dovoláním zpochybňuje jiný, než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok, tedy napadá výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003 o nepřípustnosti dovolání). Ve vztahu k témuž dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naproti tomu formálně přípustným způsobem namítl dovolatel Mgr. R. B., že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. V uvedené souvislosti poukázal na uloženou výměru hlavního trestu (trest odnětí svobody na sedm let a šest měsíců), který považuje za dostatečný způsob svého trestního postihu a s přihlédnutím k zákonným zásadám pro ukládání trestů § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku dovozuje, že peněžitým trestem ve výši 1 000 000 Kč byl potrestán paradoxně za to, že žije řádným rodinným životem, a navíc jej uložení takového trestu staví do postavení organizátora. Uvedenou dovolací argumentaci v této části však nelze považovat za kvalifikovanou a způsobilou k věcnému projednání, ačkoliv dovolatel při jejím uplatnění zdůraznil svoji povědomost o věcném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to zejména z hlediska judikatorního způsobu jeho negativního vymezení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zvolená dovolací námitka se totiž vztahuje výlučně k otázce celkové přiměřenosti jeho trestního postihu, k jejímuž přezkumu rozhodně neslouží řízení před dovolacím soudem, jak ostatně vyplývá z jím správně použitého judikatorního odkazu.

Ze všech shora podrobně rozvedených důvodů tedy závěrem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovoláních odsouzených R. B., P. D., R. I. V., S. N. a Mgr. R. B. rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se jako zjevně neopodstatněná odmítají a o dovolání odsouzeného J. Š. aby rozhodl tak, že se odmítá jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) a h) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a l) tr. ř. byly uplatněny v podstatě v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí uvedených dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud však současně poznamenává, že k doplnění dovolání datovaného 25. 4. 2015, doručeného Nejvyššímu soudu dne 29. 4. 2015, které si sepsal sám obviněný O. R., přičemž se tak stalo již po lhůtě určené pro podání dovolání (srov. § 265e odst. 1 tr. ř.), v níž je možné měnit rozsah a důvody dovolání (srov. § 265f odst. 2 tr. ř.), nemohl Nejvyšší soud blíže přihlížet z následujících důvodů. Obviněný je oprávněn podat dovolání zásadně jen prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je totiž osobou znalou práva tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a s rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i takovým obviněným, který nemá potřebné právní znalosti. Zároveň povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.

Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované pod č. 993-II., svazek 35/2007 Soub. tr. rozh. NS). O tom, že dovolání může obviněný podat jen prostřednictvím obhájce, a o dalších podmínkách k podání dovolání musí být obviněný řádně poučen, čemuž Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, dostál. Jen pro úplnost k tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud v tomto doplnění dovolání obviněný O. R. konkrétně uváděl, že odvolací soud měl vyjít ze zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ze znění jeho ustanovení § 8 a dále ze znění ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona, nemůže být tato námitka důvodná, neboť oba nižší soudy rozhodovaly o trestní odpovědnosti obviněného (stejně jako dalších obviněných) jako fyzické osoby (nikoli tedy o trestní odpovědnosti právnické osoby, kterou upravuje zmíněný zákon). Obdobně nedůvodnou je i námitka o údajném nerespektování precedentního práva , a to s odkazem na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť obviněný považuje soud za správní orgán. Soud není správním orgánem, což vyplývá zejména z Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), která je založena na dělbě moci moc zákonodárná, výkonná a soudní (srov. čl. 81 až 96 Ústavy), a z navazujících zákonů (srov. zejména zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Soudní moc je součástí státní moci, nikoli však moci výkonné, kam patří správní orgány (např. typicky ministerstva, orgány Policie ČR, jiné správní úřady, obecní úřady, krajské úřady apod., přesněji řečeno osoby kompetentní tyto úřady reprezentovat, čili osoby mající pravomoc). Soudnictví jako specifická činnost státu je vykonávána jménem republiky nezávislými soudy, které nalézají právo, a to specifickými v zákonech stanovenými metodami a v zákonech stanovených procesních formách. Charakteristickými rysy soudů jsou zejména jejich nezávislost, vázanost pouze zákonem a zpravidla veřejnost soudního jednání. Úkolem soudů je zejména rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu (civilní soudnictví), rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popř. jiná opatření (trestní soudnictví), přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (správní soudnictví), a to v soudním řízení upraveném zvláštními zákony. Naproti tomu pojem správní orgán je pojem používaný zejména ve správním řádu (podobně i v soudním řádu správním) pro vykonavatele veřejné správy, kteří ve správním řízení rozhodují o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy, příp. v jiných zákonem vymezených oblastech veřejné moci (např. v oblasti samosprávy).

Obvinění J. Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel, jako tomu bylo v případě obviněného Mgr. R. B., extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.

Obvinění P. D. a Mgr. R. B. také uplatnili dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

IV.

Obvinění P. D., R. I. V., Mgr. R. B. a S. N. směřovali své námitky do zjištěného rozsahu zkrácení daně soudy nižších stupňů. Obviněný P. D. konkrétně namítal, že v případě části I. výroku rozsudku nalézacího soudu výše zkrácení daně (v částce 50 301 048,58 Kč) má odpovídat částce uvedené v tabulkách číslo 1 a 2 rozsudku jako součet DPH na jednotlivých fakturách vystavených společností FULL POWER, avšak soudy neberou do úvahy operace na vstupu, které celkovou daňovou povinnost (a tedy i výši škody) ovlivňují. Pochybnosti se objevily již v rámci kontrol správců daně, kteří dospěli k jiné výši škody než soud. Určité nesrovnalosti v tomto směru, byť je marginalizují, ostatně připouštějí i oba soudy. Tvrzená výše škody tedy nebyla objektivně zjištěna, je v rozporu i se samotnou skutkovou větou rozsudku, a proto nemůže jako správná obstát. K objektivizaci výše škody (pokud vůbec vznikla) byl navržen ze strany obviněných znalecký posudek, který však soudy zamítly. Obviněný R. I. V. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že co se týká vzniku škody a výše škody, má za to, že soud tuto nesprávně vyhodnotil a nesprávně určil její výši, přičemž následně aplikoval nesprávné ustanovení hmotně právní normy. Pokud škoda nebyla řádně vyčíslena a zjištěna a nebyl ani řádně vyčíslen a zjištěn možný výnos a profit dovolatele, potom podle dovolatele není možné určit, podle kterého odstavce kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby jeho údajné protiprávní jednání podřadit a není to možné určovat ani podle trestné činnosti jiných osob a obchodních společníků údajně zapojených do karuselových obchodů. Také obviněný Mgr. R. B. namítal, že jeho obhájkyně opakovaně jak u nalézacího řízení, tak u odvolacího řízení, navrhovala doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku ke správnému zjištění výše škody, tedy slovy odvolacího soudu k objektivizaci výše způsobené škody. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud odmítl odborné vyjádření Mgr. Gabriela, kterým dovolatel doplnil své odvolání, když obhajoba oproti odvolacímu soudu tvrdí, že kompletní spisový materiál byl převzat JUDr. Janou Rejžkovou na CD. Obdobně argumentoval obviněný O. R., který uvedl, že nesprávné právní posouzení spatřuje ve stanovení výše škody, která byla trestným činem spáchána. V procesu určování výše škody se nacházejí faktury na částky a množství zboží, které vzájemně nenavazují a neodpovídají provedenému spojení do řetězce. Také tento dovolatel navrhl zpracování znaleckého posudku k určení výše způsobené škody. Kromě toho obvinění R. I. V. a O. R. namítali, že v případě obviněného V. tento dovolatel žádné operace s účetnictvím neprováděl, veškeré kroky prováděl J. Š., daňová přiznání zpracovávala účetní H., rovněž v případě R. B. měl veškeré obchody zajišťovat obviněný S. P.

V rámci těchto dovolacích námitek týkajících se rozsahu zkrácené daně se Nejvyšší soud nejprve zabýval za stávajícího rozsahu dokazování před oběma nižšími soudy zejména odůvodněním rozsudků soudů nižších stupňů. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že výše škody (přesněji rozsahu zkrácení daně srov. dikci § 240 tr. zákoníku) způsobené České republice je dostatečně objektivizována zprávami finančních úřadů, které jsou založeny ve spise a které jako důkazy byly provedeny. Lze obecně konstatovat, že pokud se týče daňové povinnosti týkající se DPH, pak celková škoda je jasně vypočítatelná s ohledem na základní vstupní informace, tedy jaké zboží bylo ze zahraničí dovezeno bez DPH a v jaké výši tak mělo být DPH zaplaceno. Zde oproti např. dani z příjmu nelze uplatnit odpočitatelné náklady apod. Obvinění, kteří se zúčastnili jednotlivých řetězců, tzv. koleček, pak byli vedeni jednotnou snahou zkrátit daň a právě v rozsahu, který vyplývá z prvotního dovezeného zboží ze zahraničí (srov. str. 59 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se rovněž zabýval těmito námitkami a dospěl k následujícím zjištěním. Předně odvolací soud konstatoval, že považuje zpracování znaleckého posudku za účelem zjištění rozsahu zkrácené daně za nadbytečný důkaz. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací nalézacího soudu, když zejména souhlasí s tím, že v případě škody způsobené na dani z přidané hodnoty se jedná o daň, která je ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, pevně stanovena. Lze tudíž souhlasit s argumentací soudu prvního stupně v tom smyslu, že daň z přidané hodnoty je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, tedy s ohledem na prokázání toho, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena. Zjištění výše škody na dani z přidané hodnoty je, i podle názoru odvolacího soudu, toliko numerickým úkonem, k němuž není třeba žádných odborných znalostí. Je třeba si uvědomit, že daň z přidané hodnoty má odlišný charakter oproti kupř. dani z příjmů právnických osob, při jejímž výpočtu je možno zohlednit celou řadu odpočitatelných položek, přičemž u posledně zmíněné daně si odvolací soud dovede představit zpracování příslušného znaleckého posudku. Pokud v souvislosti s navrhovaným znaleckým posudkem argumentovala obhajoba obviněného Mgr. B. tím, že ke zjištění výše škody způsobené na dani z přidané hodnoty nepostačují daňová přiznání k této dani, pak je třeba poukázat na to, co koneckonců uvádí již soud prvního stupně, totiž, že ona výše škody je zjišťována nikoli pouze z daňových přiznání, ale především z důkazů, které jsou podkladem pro vypracování těchto daňových přiznání. Těmito podklady jsou příslušné faktury. Tyto faktury jsou dílem, obsahem spisového materiálu a dílem tvoří jednu z příloh trestního spisu, kterou byl, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, ve věci proveden důkaz. Je tedy možno konstatovat, že podle přesvědčení odvolacího soudu měl soud prvního stupně dostatečné podklady pro objektivizaci způsobené škody ve formě příslušných faktur reprezentujících pohyb zboží v řetězci jednotlivých firem. Pokud je obhajobou jako podpora pro nutnost vypracování znaleckého posudku poukazováno na jisté nepřesnosti, které se měly údajně objevit v popisu některých obchodů, pak i na tuto skutečnost soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku reaguje (srov. konstatování nalézacího soudu na str. 59 odůvodnění jeho rozsudku, že případné určité drobné nepřesnosti faktur v dalším řetězci nejsou podstatné, neboť zásadní je prvotní úmysl týkající se dovezeného zboží). Soud odvolací souhlasí s argumentací nalézacího soudu v tom smyslu, že pokud byly zjištěny jisté nepřesnosti u některých faktur, pak tyto nepřesnosti nemají, s ohledem na celkový rozsah obchodů a výši způsobené škody, žádného dopadu na objektivizaci výše způsobené škody a pochopitelně též ani na právní kvalifikaci (srov. str. 70 71 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Všichni obvinění, kteří ať již formálně, či fakticky zastupovali jednotlivé obchodní společnosti, které byly zařazeny do obchodních řetězců, v jejichž rámci probíhaly karuselové obchody, velmi dobře věděli, že řetězce těchto firem realizující karuselový obchod, jsou sestaveny pouze a výlučně s cílem způsobit škodu na dani z přidané hodnoty ke škodě České republiky. Díky tomu se všichni obvinění podíleli každý svým dílem na tomto konečném cíli. Podle přesvědčení odvolacího soudu nelze právě s ohledem na prokázané spolupachatelství jednotlivých obviněných vytrhávat z onoho řetězce propojených firem jednotlivé obchodní společnosti, a zkoumat, v jaké konkrétní výši každá jednotlivá obchodní společnost případně zkrátila DPH. Jak již bylo výše uvedeno, společným cílem jednání všech obviněných, kteří zastupovali obchodní společnosti zapojené do karuselových obchodů, bylo způsobit škodu na dani z přidané hodnoty, a tudíž je nutno na celou způsobenou škodu nahlížet jako na škodu, která byla způsobena společným jednáním všech obviněných reprezentujících všechny do systému zapojené právnické osoby (srov. str. 84 85 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

V návaznosti na učiněné závěry soudy nižších stupňů Nejvyšší soud přezkoumal předložený spisový materiál. Pokud se týká části I. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, Nejvyšší soud provedl součet DPH vydaných faktur společnosti FULL POWER (č. l. 2151 a násl. spisu), přičemž zjistil, že uváděný součet odpovídá částce udávané v tabulce č. 2, tj. částce 50 301 048,58 Kč. Pokud dále obviněný P. D. namítal, že soudy neberou do úvahy operace na vstupu, které celkovou daňovou povinnost (a tedy i výši škody) ovlivňují, potom jej Nejvyšší soud odkazuje na tu část znění skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, v níž se uvádí, že v rozporu s ustanovením § 21 zák. o DPH v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER za první čtvrtletí 2010 podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 nebyla přiznána daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1 921 303,33 Kč z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a dále z prodejů zboží realizovaných ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010 byla zpracována daňová přiznání k dani z přidané hodnoty s nulovými hodnotami, tedy v příslušných daňových přiznáních k DPH společnosti FULL POWER v rozporu s stanovením § 21 zák. o DPH nebyla přiznána DPH na výstupu z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a to za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 32 052 803,38 Kč, za třetí čtvrtletí roku 2010 ve výši 14 451 505,81 Kč, za čtvrté čtvrtletí roku 2010 ve výši 1 875 436,06 Kč (k tomu srov. přiznání k DPH společnosti FULL POWER na č. l. 4369 4372 spisu). Obviněným je tak kladeno za vinu, že neuhradili daň na výstupu, a proto není třeba brát v úvahu operace na vstupu. Současně je třeba si uvědomit, že karuselové (kolotočové) obchody využívají toho, že dodání zboží do jiného členského státu EU je od DPH osvobozeno a povinnost odvést daň se hromadí u prvního obchodníka, který zboží získá z jiného státu a prodává ho v rámci stejného státu, ve kterém on sám působí. Proto nejsou tak významné operace na vstupu, ale naopak na výstupu, kdy první tuzemská firma, tj. společnost FULL POWER, měla odvést vypočtenou daň na výstupu, což neučinila, a zkrátila tak daň o 50 301 048,58 Kč.

Obdobně potom bylo pro soudy nižších stupňů, zejména nalézací soud, možné i bez znaleckého posudku určit rozsah zkrácení daně (v terminologii obou nižších soudů vzniklé škody ) v případě výroku o vině v části II. v rozsudku nalézacího soudu. V bodě 1. německá společnost S. H. V. Metal Steel prodala zboží fakturou č. ....., ze dne 10. 1. 2011, na částku 464 937 EUR, společnosti MONDAL a následně bylo zboží formálně prodáno společnosti ESB Euro Scarrabeus, na základě faktury č. ...... ze dne 12. 1. 2011, na částku 13 088 531,70 Kč, z toho DPH 2 617 706,34 Kč, přičemž zboží bylo dále formálně prodáno společnosti TSR Czech Republic, avšak z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 617 706,34 Kč. V bodě 2. se jednalo o situaci, kdy z prodeje zboží společností MONDAL, která jako první nabyla v České republice zboží od německého dodavatele, odběrateli ESB Euro Scarrabeus na základě faktury č. ... ze dne 17. 1. 2011, na částku 6 761 174,10 Kč, z toho DPH 1 126 862,35 Kč, nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1 126 862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell pro společnost KOVOŠROT MORAVIA CZ, a. s., daň zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u společnosti Bladewell v celkové výši 1 077 727 Kč. V bodě 3. šlo o realizaci 4 nákupů a prodeje, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER, a to odběrateli MONDAL, nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4 055 647 Kč z celkového objemu úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER ve výši 24 329 017,85 Kč včetně DPH. V případě bodu 4 z prodeje zboží společností FULL POWER na základě daňových dokladů č. ... ze dne 4. 2. 2011, na částku 14 009 470,40 Kč, z toho DPH 2 334 911,73 Kč, a č. ...., vrubopis k č. ...., ze dne 8. 2. 2011, na částku 181 796,44 Kč, z toho DPH 30 299,41 Kč, tedy nepřiznali DPH na výstupu ve výši celkem 2 365 211,14 Kč. V bodě 5. daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností ROBKO společnosti SPORTHOUSE na základě daňových dokladů č. ... ze dne 16. 3. 2011, na částku 11 924 064,88 Kč, z toho DPH 1 987 344,15 Kč, č. ... ze dne 17. 3. 2011, na částku 11 285 634,76 Kč, z toho DPH 1 880 939,13, č. ..., vrubopis k .... ze dne 17. 3. 2011, na částku 88 203,71 Kč, z toho DPH 14 700,62 Kč, a č. ..., vrubopis k č. ....ze dne 21. 3. 2011, na částku 302 141,98 Kč, z toho DPH 50 357,00 Kč, a proto nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3 933 340,90 Kč. V bodě 6. z prodeje zboží společností FULL POWER společnosti SPORTHOUSE na základě daňových dokladů č. .... ze dne 11. 2. 2011, na částku 13 706 834,94 Kč, z toho DPH 2 284 472,49 Kč, č. .. ze dne 17. 2. 2011, na částku 13 963 036,66 Kč, z toho DPH 2 327 172,78 Kč, č. ..., vrubopis k č. ... ze dne 15. 2. 2011, na částku 361 722,79 Kč, z toho DPH 60 287,13 Kč, tedy nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 4 671 932,40 Kč. Nakonec pak v bodě 7. daň zkrátili tak, že z prodejů zboží společností ROBKO odběrateli ROBKO, a to na základě daňových dokladů č. ...... ze dne 16. 2. 2011, na částku 14 166 086,98 Kč, z toho DPH 2 361 014,50 Kč, č. ...... ze dne 24. 2. 2011, na částku 13 453 461,19 Kč, z toho DPH 2 242 243,53 Kč, č. ...... ze dne 24. 2. 2011, na částku 13 431 057,43 Kč, z toho DPH 2 238 509,57 Kč, č. ....., dobropis k ...... ze dne 25. 2. 2011, na částku minus 53 680,44 Kč, z toho DPH minus 8 946,74 Kč, č. ......., dobropis k ...... ze dne 25. 2. 2011, na částku minus 53 591,05 Kč, toho minus 8 931,84 Kč, č. ..... ze dne 1. 3. 2011, na částku 3 905 928,56 Kč, z toho DPH 650 988,09 Kč, č. ... ze dne 2. 3. 2011, na částku 4 516 573,74 Kč, z toho DPH 752 762,29 Kč, č. .... ze dne 3. 3. 2011, na částku 13 691 790,72 Kč, z toho DPH 2 281 965,12 Kč, č. ...... ze dne 3. 3. 2011, na částku 13 783 069,32 Kč, z toho 2 297 178,22 Kč, č. ....., vrubopis k č. ... ze dne 4. 3. 2011, na částku 294 762,01 Kč, z toho DPH 49 127,00 Kč, č. 20110011, vrubopis k č. ...... ze dne 4. 3. 2011, na částku 296 727,08 Kč, z toho DPH 49 454,51 Kč, č. ...... ze dne 8. 3. 2011, na částku 4 299 076,07 Kč, z toho DPH 716 512,68 Kč, č. ......, vrubopis k č. ...... ze dne 10. 3. 2011, na částku 36 709,38 Kč, z toho DPH 6 118,23 Kč, č. ...... ze dne 10. 3. 2011, na částku 12 562 112,80 Kč, z toho DPH 2 093 685,47 Kč, č. ....... ze dne 11. 3. 2011, na částku 12 382 017,54 Kč, z toho DPH 2 063 669,59 Kč, č. ...... ze dne 12. 3. 2011, na částku 4 009 304,72 Kč, z toho DPH 668 217,45 Kč, č. ......, vrubopis k ... ze dne 15. 3. 2011, na částku 132 672,50 Kč, z toho DPH 22 112,08 Kč, a proto nepřiznali na DPH na výstupu v celkové výši 18 475 679,75 Kč. Nejvyšší soud uzavírá, že i v případě výroku o vině II. v rozsudku nalézacího soudu se jednalo o prostý výpočet a případný součet nezaplaceného DPH na výstupu, který měla zaplatit první tuzemská společnost, jež nabyla zboží od zahraniční společnosti, a která ho následně přeprodala další české společnosti.

K námitce obviněného R. I. V. spočívající v tom, že nebyl řádně vyčíslen a zjištěn jeho možný výnos a profit, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku vyjadřoval k nalézacím soudem uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty ve smyslu § 71 odst. 1 tr. zákoníku, který byl uložen ve vztahu k nemovitostem specifikovaným ve výroku rozsudku obviněnému V. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že má za relevantní námitky jmenovaného obviněného v tom smyslu, že nalézací soud nikterak nezkoumal hodnotu zmiňované nemovitosti a zároveň, že v odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud sám uvádí, že nebyl schopen přesně zjistit, jaká byla výše profitu, který měl obviněný V. získat z trestné činnosti. Pokud totiž soud prvního stupně na straně 84 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že podle jeho přesvědčení byl profit obviněného V. zhruba ve výši 1 až 3 % z obratu karuselových obchodů, což mělo reprezentovat částku přibližně v řádu milionů korun, pak je třeba podle odvolacího soudu říci, že takovýto údaj z žádného důkazu nevyplývá (srov. str. 89 90 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud tak ve svém rozhodnutí zrušil ohledně obviněného R. I. V. částečně výrok o trestu, jímž mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Z uvedeného je tak podle Nejvyššího soudu zřejmé, že význam zjišťování profitu dovolatele byl výhradně vázán k podmínkám ukládání trestu propadnutí náhradní hodnoty, od něhož však odvolací soud upustil. Naproti tomu z hlediska viny je u obviněného R. I. V., a to stejně jako u ostatních obviněných, rozhodný rozsah zkrácené daně, který se v důsledku jejich spolupachatelství přičítá každému z nich, tedy i obviněnému R. I. V. v celém rozsahu, neboť podle § 23 tr. zákoníku v případě, že trestný čin byl spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 Tz 166/2000). Není proto možné akceptovat námitku obviněného V. směřující do výroku o vině, že nebyl řádně vyčíslen a zjištěn jeho možný výnos a profit, když jinak má Nejvyšší soud za prokázané, jak již bylo shora rozvedeno, že se spolupodílel na zkrácení daně u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.

Obviněný Mgr. R. B. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud odmítl odborné vyjádření Mgr. Gabriela. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vyjadřoval k přípisu, který je nazván Odborné vyjádření daňového poradce, a který tvoří přílohu písemnosti nazvané Doplnění č. 6 k odvolání obviněného Mgr. B. Odvolací soud především uvedl, že z onoho tzv. odborného vyjádření jednoznačně vyplývá, že daňový poradce řeší nikoli otázky odborné, ale otázky ryze právní, k jejichž zodpovězení je příslušný toliko orgán činný v trestním řízení, v daném případě soud. Navíc z části odborného vyjádření, nazvané informační zdroje vyplývá, že daňový poradce měl mít údajně k dispozici kompletní trestní spis sp. zn. 61 T 32/2012. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by zpracovatel tohoto odborného vyjádření Ing. Gabriel kdykoli nahlížel do spisu, když ani nemá k takovémuto postupu zákonné oprávnění. Ze spisového materiálu také nevyplývá, že by, ať již samotný obviněný Mgr. B., či jeho obhájkyně, JUDr. Rejžková, vytvořili kopii celého kompletního spisového materiálu, který čítá cca 6 700 stran, a tento následně předložili zpracovateli odborného vyjádření. Je tedy otázkou, z jakých informačních zdrojů zpracovatel odborného vyjádření vycházel. Zásadní však je to, co bylo uvedeno v úvodu této pasáže, totiž že zmíněné odborné vyjádření neřeší odborné otázky, ale otázky ryze právní, které již zodpověděl nalézací soud. Proto k tomuto odbornému vyjádření soud odvolací nikterak nepřihlížel (srov. str. 85 86 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud se tak rovněž při přezkoumání spisového materiálu zaměřil na Odborné vyjádření daňového poradce , které dne 29. 5. 2013 zpracoval Ing. Lubomír Gabriel, daňový poradce (srov. č. l. 6549 6554 spisu). Nejvyšší soud předně konstatuje, že podle ustanovení § 107 odst. 1 věta druhá tr. ř. znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Znalec podává posudek pouze o otázkách skutkových, přičemž je omezen svou konkrétní znaleckou odborností, kterou nesmí překročit. Nepřísluší mu řešit právní otázky. Je-li podání posudku závislé na určitém hodnocení důkazů, znalec musí svůj závěr v posudku vyslovit podmínečně, popř. alternativně, s ohledem na možná či v úvahu přicházející hodnocení opatřených důkazů orgánem činným v trestním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1979, sp. zn. 3 To 55/1979, publikované pod č. 64/1980 Sb. rozh. tr.). V rozporu s uvedeným je podle Nejvyššího soudu již samotné vymezení otázek pokládaných Ing. Lubomírovi Gabrielovi, kdy první dvě otázky se týkaly toho, zda mohlo dojít k daňovým únikům v oblasti DPH způsobených společností COMERCIO v rámci obchodů s hutním materiálem v roce 2010 a 2011, kdy znalec dospívá k jednoznačnému závěru, že uvedená společnost postupovala metodicky i prakticky v souladu s platnou daňovou legislativou České republiky. Jelikož při odpovědi na otázku stanovení způsobené škody a vyjádření se k možnosti realizovat obchody v rozsahu údajně způsobené výše škody znalec vycházel z prvních dvou odpovědí, v nichž dovodil, že k žádnému daňovému úniku na DPH nedošlo, nelze k nim rovněž přihlížet. Je věcí soudu, aby na podkladě provedených důkazů a posouzení okolností případu právně posoudil, zda jednáním dovolatele a ostatních spoluobviněných došlo k daňovému úniku. S ohledem na tyto závěry a s přihlédnutím k shora uvedeným závěrům odvolacího soudu je potom bezpředmětné zabývat se tím, zda obhájkyně JUDr. Rejžková skutečně předložila zpracovateli odborného vyjádření kompletní spisový materiál na CD, jak tvrdí v dovolání obviněný Mgr. R. B.

V.

Obvinění R. I. V. a O. R. rovněž namítali, že v případě obviněného V. tento žádné operace s účetnictvím neprováděl, veškeré kroky prováděl J. Š., daňová přiznání zpracovávala účetní H., stejně tak v případě R. B. měl veškeré obchody zajišťovat obviněný S. P. K těmto námitkám obviněných Nejvyšší soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, v níž se zabývá subjektem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, a ve které dovozuje, že u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku se nevyžaduje existence speciálního ani konkrétního subjektu ve smyslu § 114 tr. zákoníku. Subjekt daně, poplatku nebo jiné povinné platby a subjekt citovaného trestného činu nemusí být totožný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 117/2011). Z hlediska trestní odpovědnosti za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku není rozhodné, zda se pachatel jako jednatel (tj. jako statutární orgán) i aktivně podílel na podnikání obchodní společnosti, za kterou jednal, anebo jestli byl ve skutečnosti jen formálně dosazenou osobou, která nebyla schopna či ochotna plnit své zákonné povinnosti. Změna osoby společníka nebo jednatele obchodní společnosti sama o sobě nemá vliv na existenci její daňové povinnosti, kterou je zavázána splnit osoba, které náleží vedení obchodní společnosti (tj. typicky její statutární orgán k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 759/2014). Trestní odpovědnost je proto třeba dovozovat i za situace, kdy plátcem nebo poplatníkem určité daně či jiné povinné platby je obchodní společnost, ale tuto platbu zkrátil pachatel, který je členem statutárního orgánu takové obchodní společnosti nebo který z jiného důvodu jednal jejím jménem nebo v jejím zastoupení. Proto je i v trestní věci obviněných R. I. V. a R. B. nerozhodné, zda se jako jednatelé (tj. jako statutární orgány) v rámci shora vymezeného spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku i aktivně podíleli na podnikání obchodních společností Bladewell a MONDAL, anebo jestli byli ve skutečnosti jen formálně dosazenými osobami, které nebyly schopny či ochotny plnit své zákonné povinnosti nebo je plnit zákonem odpovídajícím způsobem.

S uvedeným souvisí také ta námitka obviněného R. B., v níž uvádí, že odvolací soud nepřihlédl zejména k tomu, že údajné zapojení společnosti MONDAL do karuselových řetězců sjednal spoluobviněný S. P., kdy o předání společnosti si mezi sebou odsouzení sepsali listinu o předání společnosti MONDAL, kterou obviněný předložil odvolacímu soudu. Tuto listinu odvolací soud vyhodnotil jako nedůvěryhodnou vzhledem k vtělení ruční doložky obsahující datum sepsání do počítačově napsaného textu. Dále soud vytýkal předložení listiny až v odvolacím řízení, kdy se obviněný nacházel po celou dobu ve výkonu trestu a tudíž neměla opodstatnění jeho námitka o nemožnosti obstarání listiny v řízení před soudem prvního stupně. K tomu obviněný uvedl, že listinu bylo nutné zajistit z Ukrajiny, tudíž její získání zabralo určitý čas. Obviněný si je vědom toho, že tato listina jej nezbavuje odpovědnosti vyplývající z funkce jednatele společnosti MONDAL, nicméně dokresluje situaci mezi ním a odsouzeným S. P. Dovolatel měl v celém obchodu sehrát roli bílého koně.

Pokud jde o tyto námitky dovolatele, zjištění odvolacího soudu nevzbuzují žádné pochybnosti. Odvolací soud konkrétně konstatoval, že pokud argumentuje obviněný O. R. v opravném prostředku tím, že na základě příslušné smlouvy převedl společnost MONDAL na obviněného S. P. s tím, že tuto smlouvu předkládá až ve stadiu odvolacího řízení, když předtím ji nemohl předložit proto, že byl ve výkonu trestu, pak tuto argumentaci soud odvolací pokládá za ryze účelovou. Především je zcela liché tvrzení obviněného R. B., že smlouvu dříve předložit nemohl, protože byl ve výkonu trestu. Obviněný O. R. byl totiž ve výkonu trestu i ve fázi, kdy zmíněnou smlouvu spolu s odvoláním předložil. Zejména však je nutno poukázat na skutečnost, že v průběhu řízení před krajským soudem argumentoval obviněný O. R. tím, že podpisu této smlouvy byl přítomen svědek V. K., který zároveň může potvrdit okolnosti převodu firmy MONDAL na obviněného P., popř. předání účetnictví, dokladů k elektronickému bankovnictví a dalších náležitostí posledně jmenovanému. Svědek V. K. byl, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (viz č. l. 6077 verte), vyslechnut nalézacím soudem, a tvrzení obviněného R. B. jednoznačně vyvrátil. Výslovně uvedl, že nebyl přítomen žádnému řešení záležitostí mezi O. R. a S. P., ani podpisu jakékoli smlouvy o převodu firmy. Stejně tak jednoznačně uvedl, že před ním jmenovaní obvinění nic nepodepisovali. Odvolací soud vyslovil v daných souvislostech své přesvědčení, že obviněný O. R. si po výslechu svědka V. K. zjevně uvědomil, že jmenovaný jeho obhajobu nepodpořil. Proto přišel až ve stadiu odvolacího řízení s novou verzí v tom smyslu, že podpisu smlouvy o převodu obchodní společnosti MONDAL byl přítomen O. M. V., který, jak je uvedeno v odvolání obviněného R. B., má trvalé bydliště na Ukrajině. V souvislosti s tím navrhl jeho výslech. Zároveň pak doplnil opravný prostředek listinou, která je nazvána Smlouva o dočasném předání spol. MONDAL . K této listině je třeba uvést, že již samo její vyhotovení tak, jak bylo předloženo odvolacímu soudu, vzbuzuje výrazné pochybnosti, neboť do počítačově psaného textu je vtělena rukou psaná doložka, kterou je tento dokument, který jinak není nikterak datován, opatřen datem 10. 1. 2011. Již sám způsob vyhotovení smlouvy musí pochopitelně vzbudit výrazné pochybnosti o její relevantnosti. Navíc odvolací soud znovu poukázal na to, že v průběhu řízení před krajským soudem tvrdil obviněný O. R., že podpisu této smlouvy byl přítomen svědek V. K. Teprve poté, co jmenovaný svědek toto tvrzení obviněného vyvrátil, přišel obviněný s jinou verzí, konkrétně se jménem jiné osoby žijící trvale na Ukrajině, která měla být údajně přítomna podpisu této smlouvy. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že z textu této listiny nevyplývá, že by jejímu podpisu měl být přítomen kdokoli jiný než její účastníci, kterými měli být obvinění O. R. a S. P. Na základě těchto skutečností nepokládal odvolací soud za nutné doplnit dokazování výslechem O. M. V., jak navrhoval obviněný O. R. Nejzávažnějším důkazem, který vyvrací obhajobu obviněného R. v tom smyslu, že předal veškeré kompetence k jednání za firmu MONDAL obviněnému S. P., je pak obsah protokolu o ústním jednání, které bylo realizováno dne 25. 5. 2011 na Finančním úřadě Brno I právě s obviněným O. R. (č. l. 4581 spisu). V rámci tohoto jednání před orgánem správce daně obviněný O. R. výslovně uvedl, že za společnost MONDAL jednal výlučně on, žádnou plnou moc k jednání za firmu nikomu nedával. Toto jeho tvrzení je pak ve zcela zásadním rozporu s jeho argumentací uplatněnou v průběhu řízení před nalézacím soudem, na níž posléze setrval i v rámci odvolacího řízení, v tom smyslu, že společnost fakticky předal do dispozice obviněnému P. (srov. str. 79 80 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Na základě skutečností uváděných odvolacím soudem má tak i Nejvyšší soud tuto část argumentace obviněného R. B. za vyvrácenou, a to rovněž s ohledem na již zmíněný obsah protokolu o ústním jednání, které proběhlo dne 25. 5. 2011 na Finančním úřadě Brno I s obviněným O. R. (viz zmiňované č. l. 4581 spisu).

Obviněný P. D. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že v případě jednání, které je mu kladeno za vinu v části II. pod bodem 1 výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, jednak nebylo přesně specifikováno, jakou částku měl vybrat z účtu společnosti JAVAGATE, navíc vybrání hotovostní částky z účtu samo o sobě nemůže mít žádnou příčinnou souvislost se skutkovou podstatou trestného činu zkrácení daně, neboť (a z rozsudku se nepodává opak) tento výběr nijak se soudem tvrzenou trestnou činností nesouvisel. Nebylo tedy zjištěno, jak má jednání obviněného (výběr peněz z účtu) souviset (přispět ke spáchání trestného činu či ztížit jeho zjištění) s tím, že některá ze společností v tvrzeném obchodním řetězci zkrátila daň. Převod peněz ze společnosti FULL POWER na společnost JAVAGATE nijak nesouvisí s jednáními, jak jsou popsána v návětí části II. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu (tím méně že by byla kryta úmyslem obviněného D. spáchat trestný čin), tudíž nemůže mít žádnou trestněprávní relevanci.

Nejvyšší soud při posuzování této námitky vycházel ze své judikatury, stanovující, že spolupachatelství předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a dále úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti články řetězu směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Dané ustanovení je tedy třeba chápat tak, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou a více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama, a jestliže byl čin spáchán ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, je irelevantní, jakým konkrétním dílem se ten který ze spolupachatelů na jednání podílel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 3 Tdo 604/2014). Výrok rozsudku nalézacího soudu pod bodem II. 1 spočívá zkráceně v tom, že v době od 10. 1. 2011 do 17. 3. 2011 J. Š. společně s Mgr. R. B., J. M., O. R., S. P., M. J., S. N., a P. D., jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE a fakticky jednajícím za tuto společnost, po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem účelem těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy takto nejprve J. Š. po vzájemné společné dohodě se S. P. a O. R. a dále společně s J. M., vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, S. H. V. Metal Steel, MONDAL, ESB Euro Scarrabeus a TSR Czech Republic, přes který plánovali realizovat obchody nákupy a prodeje hutního materiálu, když první obchod uskutečnili tak, že J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel nakoupil 24,09 tun niklových katod od německého dodavatele ThyssenKruup Metallurgie GmbH a nechal dodávku přepravit konečnému odběrateli v řetězci, společnosti TSR Czech Republic, přičemž formálně zboží jménem společnosti S. H. V. Metal Steel prodal fakturou č. 1900 ze dne 10. 1. 2011 na částku 464 937 EUR společnosti MONDAL, a následně S. P., který se souhlasným vědomím R. B. fakticky jednal za společnost MONDAL, pak podle pokynů J. Š. formálně zboží prodal společnosti ESB Euro Scarrabeus, když k tomuto prodeji vystavil jménem společnosti MONDAL fakturu č. ... ze dne 12. 1. 2011 na částku 13 088 531,70 Kč, z toho DPH 2 617 706,34 Kč, přičemž J. M. pak jménem své společnosti ESB Euro Scarrabeus formálně zboží dál prodal společnosti TSR Czech Republic a po úhradě kupní ceny odběratelem TSR Czech Republic provedl podle pokynů J. Š. úhradu kupní ceny dodavateli MONDAL tak, že peníze převedl na pokyn J. Š. ve prospěch bankovního účtu společnosti FULL POWER č. ...., odkud peníze dne 14. 1. 2011 J. Š. převedl na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ...., a z tohoto účtu peníze vybral ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š., P. D., jediný disponent předmětného bankovního účtu společnosti JAVAGATE, přičemž z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 617 706,34 Kč. Z uvedeného je tedy zřejmé, že za stávajícího rozsahu dokazování před oběma nižšími soudy a z něj vyplývajících závěrů obou nižších soudů bylo jednání obviněného P. D., coby spolupachatele, součástí řetězce, který směřoval k vykonání trestného činu, tj. ke zkrácení daně a obohacení se spolu s ostatními spoluobviněnými na úkor České republiky. Z judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, čemuž popsané jednání obviněného P. D. podle výsledků doposud provedeného dokazování odpovídá, neboť tento jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ... dne 14. 1. 2011 bez právního důvodu peněžní částky v celkové výši 533 300 EUR, přičemž se jednalo o peníze z tohoto obchodu, a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011, podle pokynu J. Š., peníze hotově v celkové částce 530 339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š., kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14. 1. do 18. 3. 2011 přijímal podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ... bez právního důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní řetězce, když následně tyto peníze podle pokynů J. Š. vybíral a předával J. Š., čímž zkrátil daň u společnosti Bladewell o částku 2 617 706,34 Kč. Tyto závěry nemohou být oslabeny tím, že nebylo přesně specifikováno, jakou částku měl obviněný P. D. vybrat z účtu společnosti JAVAGATE. Vybrání konkrétní hotovostní částky z účtu společnosti JAVAGATE v souvislosti s ostatními aktivitami spoluobviněných tvoří dovolatelem namítanou příčinnou souvislost se skutkovou podstatou trestného činu zkrácení daně, neboť se jedná o realizaci části na sebe navazujících jednání, která ve svém celku naplňují skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, spáchaného ve spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku.

Obdobně obviněný Mgr. R. B. namítal, že skutková věta výroku rozsudku nevyjadřuje skutkový stav odpovídající právní větě výroku rozsudku a tudíž ani soudem užité právní kvalifikaci. Obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v potaz obsah jednotlivých daňových přiznání a jejich podkladů, tedy faktur, zpráv jednotlivých finančních úřadů. Svazky 15, 16, 17 podávají informace o jiném skutkovém ději než obecnými soudy zjištěným. Skutkové věty ve vztahu k němu samotnému podle jeho názoru neuvádějí, jak se měl podílet na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Rovněž v případě obviněného Mgr. R. B. byly ohledně něj z dále uvedených důvodů zrušeny rozsudky soudů nižších stupňů ve vztahu k jeho osobě. Zrušovací důvody se však nedotýkají této části jeho dovolacích námitek. Nejvyšší soud tak k těmto jeho námitkám za stávajícího rozsahu dokazování před oběma nižšími soudy a z něj vyplývajících závěrů obou nižších soudů poznamenává následující. Předně není možné přisvědčit dovolateli, že by soudy nevzaly v potaz obsah jednotlivých daňových přiznání a jejich podkladů, tedy faktur, zpráv jednotlivých finančních úřadů a že svazky 15, 16, 17 podávají informace o jiném skutkovém ději než obecnými soudy zjištěným. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na jednotlivé listinné důkazy, a to kromě jiného na zprávu Finančního úřadu v Opavě včetně příloh (č. l. 24 69 spisu), kopie daňových přiznání (č. l. 1085 1121 spisu), svazek 7 podklady k účetnictvím vedených E. H., které na výzvy vydala (č. l. 1676 2149), svazek 15 podklady a údaje z daňových řízení zpráva Finančního úřadu pro Prahu 10 včetně příloh (č. l. 3890 3885, 3986 4186 spisu), svazek 16 vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 10 k firmám JAVAGATE a Bladewell (č. l. 4187 4357 spisu), vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 4 k firmám FULL POWER, INDEFINITE (č. l. 4361 4462 spisu), svazek 17 vyjádření Finančního úřadu Brno 1 k firmě MONDAL [č. l. 4465 4717 spisu (viz příloha 5)] k tomu dále v podrobnostech srov. str. 53 54 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.

Jestliže dovolatel namítá, že skutkové věty neuvádějí, jak se měl jako spolupachatel podílet na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, potom pokud jde o samotné spolupachatelství, Nejvyšší soud odkazuje na své závěry učiněné shora u obdobné námitky obviněného P. D. Za těchto okolností Nejvyšší soud konstatuje, že spolupachatelství obviněného Mgr. R. B. je ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu pod bodem I. zachyceno za stávajícího rozsahu dokazování formulací, že nejprve, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 J. Š., a to po dohodě s M. J., P. D., Mgr. R. B., J. M. a R. I. V., vytvořil účelové obchodní řetězce ve složení ZIN, IN STEEL, FULL POWER, JAVAGATE, COMERCIO ZLÍN, ESB Euro Scarrabeus, Bladewell, kdy zapojení a pořadí firem v řetězci v čase měnili, popřípadě do řetězců zapojili i jiné firmy, když pak následně J. Š. obviněnému Mgr. R. B. jednajícímu za společnost COMERCIO ZLÍN předával informace a dával pokyny k nákupům a prodejům zboží přes společnosti COMERCIO ZLÍN a ESB Euro Scarrabeus, jakož i k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a provádění plateb tak, aby korespondovaly s formálně realizovanými obchody v rámci celého řetězce, když Mgr. R. B. jako předseda představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 společnost COMERCIO ZLÍN do účelových obchodních řetězců na pozici druhé nárazníkové společnosti, kdy jménem společnosti COMERCIO ZLÍN nakoupil zboží barevné a jiné kovy od společnosti JAVAGATE, když takto nakoupené zboží, podle podrobných pokynů J. Š. dál obratem prodával společnostem ESB Euro Scarrabeus a Bladewell, popřípadě dalším společnostem, když nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč. Rovněž v případě bodů II. 2 5 výroku rozsudku skutková věta popisuje spolupachatelství obviněného Mgr. R. B. tak, že v době od 10. 1. 2011 do 17. 3. 2011 J. Š. jako jednatel společnosti S. H. V. Metal Steel a současně jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell, společně s Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a dalšími spoluobviněnými po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty, druhý obchod uskutečnili tak, že J. Š. jménem své společnosti S. H. V. Metal Steel objednal zboží u německého dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, a následně dne 12. 1. 2011 zadal z bankovního účtu společnosti S. H. V. Metal Steel příkaz k úhradě částky ve výši 459 950,64 EUR ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, kdy poté dodavatel zboží vyexpedoval, když následně byla dodávka podle pokynů Mgr. R. B. udělených řidiči, který dodávku přepravoval, dopravena do firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., a následně část dodávky byla podle pokynů Mgr. R. B. prodána odběrateli KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., přes firmu Bladewell, a druhá část dodávky byla podle pokynů J. Š. přepravena z firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ, a. s., a prodána přes firmy MONDAL a ESB Euro Scarrabeus odběrateli TSR Czech Republic, přičemž daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností MONDAL odběrateli ESB Euro Scarrabeus na základě faktury, kterou podle pokynů J. Š. a se souhlasným vědomím O. R., vystavil S. P., nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1 126 862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell daň zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u společnosti Bladewell v celkové výši 1 077 727 Kč, ve třetím případě vytvořili J. Š., Mgr. R. B., J. M., M. J., O. R., S. P. a S. N. nový účelový obchodní řetězec, přes který zrealizovali ve čtyřech případech v době od 19. 1. 2011 do 7. 2. 2011 nákupy a prodeje zboží, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER, a to odběrateli MONDAL nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4 055 647 Kč z celkového objemu úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER ve výši 24 329 017,85 Kč včetně DPH, ve čtvrtém případě v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec, přes který v době od 1. 2. 2011 do 4. 2. 2011 realizovali v jednom případě nákup a prodej zboží, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě ve výroku rozsudku uvedených daňových dokladů, faktur vydaných společností FULL POWER, nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2 365 211,14 Kč, a v pátém případě v době od 1. 3. 2011 do 17. 3. 2011 vytvořili J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. další účelový obchodní řetězec, přes který v době od 1. 3. do 17. 3. 2011 zrealizovali ve dvou případech nákup a prodej zboží, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností ROBKO na základě daňových dokladů, ve výroku rozsudku uvedených faktur vydaných společností ROBKO, nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3 933 340,90 Kč, kdy dále J. Š. předával podklady a udílel pokyny Mgr. R. B. k sjednávání přepravy zboží ve vztahu k objednávkám zboží u dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH na odběratele COMERCIO ZLÍN, což Mgr. R. B. s vědomím faktického fungování účelového obchodního řetězce dobrovolně činil, tedy Mgr. R. B. pak v případě obchodů podle bodů 2, 3, 4 a 5, podle pokynů J. Š., objednal zboží u německé společnosti Thyssen, sjednával přepravu zboží, kdy uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu COMERCIO ZLÍN, prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupem a prodejem zboží podle fakturace, a dále udílel pokyny ke sjednání dílčí přepravy J. M., což vše činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty u společnosti FULL POWER o částku 6 420 861,14 Kč, u společnosti Bladewell o částku 1 077 727 Kč a u společnosti ROBKO o částku 3 933 340,90 Kč, tedy celkem o 11 431 929,04 Kč. Z předestřeného zkráceného znění skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu je tak zřejmé, že rovněž v případě obviněného Mgr. R. B. jeho námitka není důvodná, neboť jeho jednání, coby spolupachatele je ve výroku o vině popsáno tak, že bylo součástí řetězce, který směřoval k vykonání trestného činu, tj. ke zkrácení daně a obohacení se spolu s ostatními spoluobviněnými na úkor České republiky.

Z těchto důvodů neshledal Nejvyšší soud shora uvedené námitky dovolatelů R. I. V., R. B., P. D. a Mgr. R. B. důvodnými.

VI.

Obvinění R. I. V. a S. N. vztáhli část svých dovolacích námitek k pořízeným odposlechům. Obviněný R. I. V. konkrétně namítal, že pokud odvolací soud odůvodňuje jeho zavinění odkazem na odposlechy z března a dubna 2011 (str. 78 napadeného rozsudku), je třeba upozornit na tu skutečnost, že trestnou činnost měl však páchat v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010, tedy jakékoliv odposlechy z doby začátku roku 2011 jsou právně irelevantní a soud jimi nemůže odůvodňovat zavinění dovolatele. Obviněný S. N. namítal, že se nalézací soud nijak nezabýval a nevypořádal s důležitým důkazem přepisem odposlouchávaného hovoru ze dne 18. 1. 2011 (č. l. 3478 spisu), ze kterého zcela jasně vyplývá, že dovolatel vůbec nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, resp. jej v něm J. Š. ujišťuje o tom, že obchodování bude v pořádku a že nejde o žádný průser , když z přepisu se mj. podává, že J. Š. mu poprvé volal v roce 2011, nabídnul mu práci, kde se vůbec nebude jednat o DPH. Obviněný J. Š. rovněž ve svém výslechu na Policii České republiky dne 2. 3. 2012 uvedl, že dovolatele do obchodů nezasvěcoval, protože nákup i prodej byl bez DPH. V rámci výslechu konaného dne 25. 5. 2012 J. Š. uvedl, že dovolatel o tom, komu prodává, že jsou ztracení obchodníci, nevěděl. Že by přímo sdělil obviněnému S. N., v čem spočívaly obchody s kovy, popřel obviněný J. Š. rovněž u hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012. S touto argumentací dovolatele se však odvolací soud nijak nevypořádal, přitom předestřené výpovědi J. Š. vyvracejí vědomost dovolatele o páchání trestné činnosti, resp. potvrzují to, že byl přesvědčen o zákonnosti obchodování. Jak vyplývá z výpovědí svědkyně H., ta nikde neuvedla, že dovolatel věděl o trestné činnosti (jelikož jak sama uvedla, uvědomila si, že mělo jít o páchání trestné činnosti až poté, kdy se o tuto věc začala zajímat Policie České republiky).

Pokud se týká námitek obviněného R. I. V., odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud tento obviněný argumentoval tím, že žádný důkaz jej neusvědčuje z toho, že by měl povědomost o tom, že firma Bladewell, jejímž byl jednatelem, je zapojena do páchání trestné činnosti formou popsanou ve výroku napadeného rozsudku, tato jeho argumentace není ničím jiným než jiným hodnocením týchž důkazů, které hodnotí soud nalézací. Samotný nalézací soud si byl vědom výpovědí obviněného J. Š. ve vztahu k obviněnému V. a tyto příslušným způsobem hodnotil. Odvolací soud v této souvislosti zejména poukázal na přiléhavé a logicky správné hodnocení tzv. motáku , tedy dopisu, který obviněný J. Š. psal v době, kdy byli společně s obviněným R. I. V. vazebně stíháni. Odvolací soud předně souhlasil s tezí nalézacího soudu v tom smyslu, že obviněný J. Š. zjevně nepředpokládal, že zmíněný dopis bude příslušníky vězeňské služby zachycen. Koneckonců ze spisového materiálu plyne, že obviněný J. Š. se zmíněný dopis, poté, co byla jeho existence odhalena, pokusil zničit. Je tedy nutno mít za to, že údaje, uvedené ve zmíněném dopisu, odpovídají skutečnosti. Stejně tak odvolací soud sdílel hodnocení soudu prvního stupně v tom smyslu, že z tohoto dopisu jednoznačně vyplývá, že obviněný R. I. V. velmi dobře věděl, že je do trestné činnosti zapojen. Navíc v případě tohoto obviněného by podle přesvědčení odvolacího soudu k vyvrácení jeho obhajoby postačily již samotné odposlechy telefonních hovorů. Zejména v období března a dubna roku 2011, kdy již docházelo k určitému štěpení ve skupině obviněných, vedl obviněný R. I. V. s obviněným Mgr. B. dlouhé hovory, z nichž zcela jednoznačně vyplývá, že velmi dobře věděl o podstatě celé trestné činnosti (viz obsah svazku 13 spisu). O tom, že obviněný V. věděl, že je účastníkem na páchání trestné činnosti popsané v napadeném rozsudku, vypovídají i další odposlechnuté telefonní hovory, a to nejen jeho samotného, ale i dalších obviněných. Dalším důkazem, usvědčujícím obviněného V.a ze spáchání trestné činnosti, je i výpověď svědkyně E. H. (srov. str. 78 79 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud poznamenává, že ze závěrů prezentovaných odvolacím soudem je tak zřejmé, že vina obviněného R. I. V. není dovozována pouze z provedených odposlechů. Jmenovanému dovolateli je pod bodem I. výroku rozsudku kladeno za vinu, že v době od 23. 3. do 31. 10. 2010, zapojil vědomě a cíleně svoji společnost Bladewell do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové společnosti a nechal J. Š., aby jménem společnosti Bladewell nakoupil zboží barevné a jiné kovy od společností ESB Euro Scarrabeus a COMERCIO ZLÍN a dál takto nakoupené zboží prodal obchodníkům s kovy a hutním materiálem, když dále nechal J. Š. vystavit příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a provádět platby z bankovních účtů společnosti Bladewel, když J. Š. předtím předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům Bladewell, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost Bladewell nechal uskutečňovat s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER o 50 301 048,58 Kč.

Pokud podle obviněného R. I. V. odvolací soud odůvodňuje zavinění dovolatele odkazem na odposlechy z března a dubna 2011 (str. 78 napadeného rozsudku), je třeba podle něj upozornit na skutečnost, že trestnou činnost měl páchat v období od 23. 3. 2010 do 31. 10. 2010, a proto jakékoliv odposlechy z doby začátku roku 2011 jsou právně irelevantní a soud jimi nemůže odůvodňovat zavinění dovolatele. Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné uvést, že ačkoliv odvolací soud podtrhnul odposlechy obviněného V. realizované v březnu a dubnu roku 2011, neznamená to, že by nebyly zachyceny i dřívější rozhovory. Nejvyšší soud tak konkrétně odkazuje na rozhovor ze dne 29. 10. 2010, kde dovolatel komunikuje s obviněným P. D., v němž řeší, že šofér neví, kam má jet a kde vyložit zboží (srov. č. l. 3474 spisu). Rovněž s P. D. řeší 11. 11. 2010 nákup zinku v P. (srov. rovněž č. l. 3474 spisu). Hovory R. I. V. jsou zachyceny například také ve dnech 15. 11. 2010 (č. l. 3449 spisu), 16. 11. 2010 (č. l. 3455 spisu), 17. 11. 2010 (č. l. 3455, 3475 spisu) a dále např. 28. 1. 2011 (č. l. 3484 spisu). Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatel byl v době vymezené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně plně činný jako spolupachatel ve skupině obviněného J. Š., komunikující s ostatními spoluobviněnými. Jestliže odvolací soud ohledně obviněného R. I. V. také odkazoval na pořízené odposlechy z období března a dubna roku 2011, bylo to z toho důvodu, že chtěl vyjádřit, že právě v této době již docházelo k určitému štěpení ve skupině obviněných a že obviněný R. I. V. vedl s obviněným Mgr. B. dlouhé hovory, z nichž zcela jednoznačně vyplývá, že velmi dobře věděl o podstatě celé trestné činnosti. Toto konstatování odvolacího soudu dále dokládá zjištěné skutkové okolnosti, z nichž je zřejmé, že dovolatel byl vědomě článkem celé skupiny již v období od 23. 3. do 31. 10. 2010. Kromě toho, jak již Nejvyšší soud zmínil shora, dovolatel je z páchání souzené trestné činnosti usvědčován rovněž dalšími provedenými důkazy, jak se o nich zmiňuje odvolací soud.

K námitkám obviněného S. N. Nejvyšší soud uvádí následující. Předně nelze souhlasit s tím, že by se nalézací soud nijak nezabýval a nevypořádal s přepisem odposlouchávaného hovoru ze dne 18. 1. 2011 (č. l. 3478 spisu). Nalézací soud se nejprve obecně zabýval odposlechy, vztahujícími se k obviněnému S. N. Nalézací soud tak mimo jiné poukázal na hovor ze dne 19. 1. 2011 v 12:06 hodin, v rámci kterého je obviněný od spoluobviněného J. Š. instruován k založení účtu v České spořitelně. O postavení obviněného v řetězci firem svědčí hovor z 28. 1. 2011 v 10:20 hodin, v rámci kterého lze dovodit, že karty k účtům nebude mít obviněný N.; dále hovor ze dne 1. 2. 2011, ve kterém obviněný S. N. žádá obviněného J. Š. o peníze, protože za poslední peníze natankoval. V hovoru z 8. 2. 2011 ve 12:31 hodin obviněného J. Š. upozorňuje, ať nechodí do banky, protože na jeho účtu je velká suma peněz a obviněný dostane provizi. Vědomé zařazení do karuselových obchodů je pak zřejmé z hovoru ze dne 4. 2. 2011 v 16:58 hodin, ve kterém obviněného upozorňuje obviněný J. Š., že bude objednávat materiál namísto COMERCIO ZLÍN v Německu a hovor z 26. 1. 2011 v 17:05 hodin, ve kterém obviněného informuje spoluobviněný P. D. o zaslání peněz od S. P. za MONDAL s tím, že S. N. je přeposílá na FULL POWER. Z hovoru ze dne 4. 2. 2011 v 10:53 hodin lze pak zjistit plánování, v rámci kterého obviněný S. N. bude nakupovat zboží ve společnosti TSR a hovor ze dne 9. 3. 2011 v 15:59 hodin, v rámci kterého se obviněný ptá spoluobviněného P. D., na jakou firmu bude materiál, tedy měď a katody, prodávat. V hovoru ze dne 10. 3. 2011 v 10:15 hodin se ptá spoluobviněného J. Š., kdo bude platit dopravu, což ale nechce řešit po telefonu a žádá vzhledem k obchodům, které dělá, o nové auto. Další hovory svědčí o rozporech ve vztazích obviněných, přičemž hovor ze dne 12. 4. 2011 v 16:01 hodin tento rozvrat kolem spoluobviněného J. Š. dokladuje a obvinění S. N. s Mgr. R. B. chtějí pokračovat ve spolupráci. Vědomí o spáchané trestné činnosti pak dokladuje SMS z 12. 4. 2011 v 19:09 hodin, ze které lze dovodit snahu obviněného přepsat obchodní podíl firmy Slovak metal Trading na třetí osobu a hovor ze dne 13. 4. 2011 v 15:11 hodin, v rámci kterého obviněný tzv. narovnává faktury v hovoru se svědkyní E. H. Hovor ze dne 27. 4. 2011 v 17:16 hodin se spoluobviněným M. J. svědčí o provázanosti jednotlivých osob (srov. č. l. 57 58 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Kromě toho nalézací soud citoval přepisy některých hovorů, přičemž na stranách 69 71 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je konkrétně i přepis hovoru ze dne 18. 1. 2011 mezi obviněným J. Š. a S. N. V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je konkrétně citována tato podstatná část zmiňovaného přepisu odposlechu, jak je zachycen na č. l. 3478 3478 p. v. spisu):

Hovor ze dne 18. 1. 2011 v 10:18 hodin (č. l. 3478 spisu) mezi J. Š. a S. N.:
J. Š.: Dívej, já ti to řeknu na rovinu mně se to zdá zbytečné přepisovat, když ty vlastně taky chceš nějakou tu práci a já na ni potřebuji; dívej, bude to bez DPH, prodej bez DPH; já potřebuji na ní jenom kupovat jako oficiálně z Německa, protože já mám taky Německo, víš? Ale teď tam vznikl nějaký problém s účtem, takže já jsem normálně kupoval od Němců bez DPH, tam jim stačí doložit, žes to vyvezl, tam je takový zákon, jim to dovoluje, víš? S. N.: No. J. Š.: Dívej, mám to víceméně přepsat na někoho nebo se dohodneme my dva, že to bude za nějakou provizi, jo? Ne, ne, všechno budeš mít, to není žádnej průser. Jo, budeš mít účetní, ty se s DPH vůbec ne to něco jako B., jo? S. N.: No, jasný. J. Š.: .. nesetkáš, jde o to, jenom tě strašně moc prosím, abys rozdělil dva týmy, to je B. a já, jo? Protože já bych strašně nerad, aby na ty peníze za prvé budou to dost velké a nejsou moje. S. N.: Jasně. J. Š.: Ani se o tom třeba nezmiňuj. Dívej, asi je to jednodušší cesta. Můžeme se teda domluvit, že bysme s tebou nakupovali. S. N.: Jo, já si myslím, že jo. J. Š.: Dívej se, budeš mluvit, já mám překladatele, on bude nakupovat, on s tebou bude všechno probírat, všechno na maily, o všem budeš vědět. Není to jako žádná to, hledám spíš dlouhodobou, víš, tak aspoň rok, dva, aby to fungovalo, jo? S. N.: Jo, jo. J. Š.: Na té marži se ještě domluvíme. Něco tam vymyslíme. Ale to až po mailu nebo po skype, jo? S. N.: Dobře.

Dále pokračuje hovor:

J. Š.: Jo, ty máš funkční slovenskou, že?
S. N.: Funkční slovenskou, ano. J. Š.: A můžu, protože tady potřebuje kO. z Česka něco prodat. Může na tebe prodat? Nemáš tam exekuce, nic? S. N.: Ne, ne, to je čistý .. zatím je to čistý.
J. Š.: A ty máš Spotřitelnu, že?
S. N.: Já mám slovenskou Spořitelnu, ČSOB, Tatrabanku. J. Š.: Super, super. Však ty firmu COMERCIO znáš, takže ona, že by ti prodala materiál, víš? S. N.: Jo, dobře. J. Š.: Jo? Tak, jo, tak super, asi potom bysme se měli vidět, protože to budou fakt velké objemy a nebude to prdel, víš? S. N.: Já pojedu ve středu nebo ve čtvrtek do Bratislavy, takže- J. Š.: Jo, jo, dobře. Tak prosím tě tak jak říkám, jo? Mně neříkej, co děla B. a zase naopak, jo? S. N.: Jo, jasný, jasný.
J. Š.: Dobře. S. N.: Chápu, chápu, neboj. Já už jsem tady se k tomu všemu postavil jinak, víš?
J. Š.: No však, to je jinak na hovno, to jsou samé řeči. Furt každý má svoji pravdu, znáš to, vole.
Nejvyšší soud po přezkoumání tohoto odposlechu již na tomto místě podotýká, že z něj bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že obviněný J. Š. obviněnému S. N. sděluje, že na jeho firmu potřebuje kupovat bez DPH, potřebuje na ní jenom kupovat, a to jako oficiálně z Německa. Obviněný J. Š. již kupoval od Němců bez DPH, tam jim stačí doložit, že to bylo vyzvednuto. Za tuto protislužbu nabídnul obviněnému S. N. provizi, přičemž skutečně, jak vyzdvihnul obviněný S. N., obviněný J. Š. současně poznamenal, že to nebude průser , bude mít účetní, něco jako B. . J. Š. jej současně upozornil na to, že se bude jednat o velké peníze, které nejsou jeho. Dále obviněného S. N. požádal, aby se o tom nezmiňoval. Obviněný J. Š. se u obviněného S. N. také ujišťoval, že na jeho slovenské společnosti nejsou žádné exekuce. Uvedený přepis tak nelze vytrhávat ze souvislostí a dovozovat z něj, jak činil dovolatel, že vůbec nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, když jej obviněný J. Š. ujišťuje o tom, že nejde o žádný průser . Obviněný S. N. namítal, že z přepisu se mj. podává, že J. Š. mu nabídnul práci, kde se vůbec nebude jednat o DPH, což není podle Nejvyššího soudu zcela pravdivé, když obviněný J. Š. konkrétně uvedl, že potřebuje kupovat bez DPH a že již kupoval od Němců bez DPH, přičemž není z odposlechu ani zřejmé, co myslel celou formulací: Dívej, mám to víceméně přepsat na někoho nebo se dohodneme my dva, že to bude za nějakou provizi, jo? Ne, ne, všechno budeš mít, to není žádnej průser. Jo, budeš mít účetní, ty se s DPH vůbec ne to něco jako B., jo? , ze které rozhodně nevyplývá, že dovolatel vůbec nevěděl, že se má jednat o páchání trestné činnosti, resp. že jej v něm J. Š. ujišťuje o tom, že obchodování bude v pořádku , neboť i tento zaznamenaný rozhovor je třeba vykládat v souvislosti s ostatními ve věci provedenými důkazy, jak již učinily oba nižší soudy, a nelze jej vytrhávat ze souvislosti, jak činí odvolatel S. N.

Jelikož obviněný S. N. svou shora uvedenou argumentaci uplatnil již v odvolacím řízení, odvolací soud na ni reagoval tím, že je třeba poukázat na samotnou výpověď obviněného S. N. tak, jak ji tento realizoval před nalézacím soudem. Obviněný S. N. totiž v rámci hlavního líčení, pokud popisoval svoje zapojení do obchodů, do nichž jej, jak sám obviněný N. doznal, zaangažoval obviněný J. Š., výslovně uvedl, že zpočátku to fungovalo tak, že z pokynu obviněného J. Š. vystavil zálohovou fakturu na firmu FULL POWER a následně přišly peníze na jeho účet. Výslovně také k dotazům předsedy senátu uvedl, že nezjišťoval, zda by měl případně možnost zboží prodat někomu jinému za lepší cenu. Stejně tak vypověděl, že se svými dodavateli o ceně nejednal, to vše řešil obviněný J. Š. Rovněž připustil, že obviněnému J. Š. dal přístup k účtu své společnosti, když výslovně uvedl, že v delším časovém úseku řídil výběry z účtu jeho firmy obviněný J. Š. a on měl právo pouze na účet u banky nahlížet, ale nemohl s účtem nikterak disponovat. Podle přesvědčení odvolacího soudu, s ohledem na tuto výpověď obviněného S. N., s přihlédnutím k výpovědi svědkyně E. H., a též i k dalším odposlechnutým telefonním hovorům obviněného S. N., je nutno dospět ke stejnému závěru jako dospěl soud prvního stupně, totiž že obviněný S. N. velmi dobře věděl, že je zapojen do systému páchání trestné činnosti s cílem způsobit škodu České republice na DPH. Odvolací soud si nedovede představit situaci, za níž by podnikatel, který hodlá realizovat obchody v souladu se zákonem, připustil situaci, kdy by fakticky neměl kontrolu nad svým podnikáním, přičemž by cenu zboží od jeho dodavatelů určoval jiný subjekt (v daném případě obviněný J. Š.). Takový postup je ve zjevném rozporu se zásadami řádného podnikání. Stejně tak je obtížně přestavitelné, že by se podnikatel, který hodlá řádně podnikat, nezajímal o to, zda by měl eventuálně možnost obchodované zboží prodávat někomu jinému za lepší cenu, než právě společnosti, kterou určil obviněný J. Š. Zejména si odvolací soud nedokáže představit situaci, v níž by řádně podnikající subjekt připustil, že by fakticky neovládal účet své společnosti a měl na něj pouze právo nahlížet. Vycházeje z těchto skutečností v souvislosti s již výše zmíněnou výpovědí svědkyně E. H. a odposlechnutými telefonními hovory, nelze dospět k jinému závěru, než že obviněný S. N. věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Pokud jde o ony odposlechnuté telefonáty, pak zde soud odvolací odkázal, na rozdíl od samotného obviněného, na celou řadu dalších odposlechnutých telefonních hovorů, které vedl obviněný S. N. se spoluobviněnými Š., D., V. a zejména v měsících březnu a dubnu 2011 s obviněným Mgr. B. Zejména ony poslední zmíněné telefonáty, z nichž jednoznačně vyplývá, že obviněný Mgr. R. B. se snažil přebírat iniciativu v obchodech s hutním materiálem a snažil se na svoji stranu získat i obviněného S. N., jednoznačně svědčí o tom, že obviněný S. N. věděl o svém zapojení do systému trestné činnosti (v podrobnostech srov. str. 81 82 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

K předestřeným závěrům soudů nižších stupňů, s nimiž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje, dále doplňuje následující. Obviněný J. Š. do protokolu o výslechu ze dne 2. 3. 2012 uvedl, že se s obviněným N. znali z dřívějška, oslovil ho, zda by nechtěl nakupovat materiál mimo Českou republiku na svou slovenskou společnost Slovak metal trading. Řekl mu pouze to, ať poskytne svou firmu k nakupování, protože mu jako osobě věřil, a nejednalo se o malé peníze, tak mu vysvětlil, že chce, aby nakupoval materiál a dále ho prodával do České republiky na český subjekt, který zastupoval zase M. J. Byl to FULL POWER a potom ROBKO. Z daných obchodů měl pouze marži. Marži mu nabídl obviněný J. Š., a tu akceptoval, a tím ho zapojil do obstarávání materiálu (srov. č. l. 442 p. v. spisu). Obviněný J. Š. dále k osobě S. N. uvedl, že to byl on, kdo ho ohledně obchodování oslovil. Obviněný J. Š. obviněného S. N. převážně řídil a říkal mu co a jak, kde, kam a za kolik. Jeho odměna byla pouze ve formě marže. S. N. vždy trval na tom, aby se jednalo o reálné obchody. Obviněný J. Š. si nebyl vědom, že by něco fiktivně vystavil. Na otázku, zda obviněný S. N. věděl o smyslu transakcí, obviněný J. Š. odpověděl, že jej nebylo třeba do toho zasvěcovat, protože nákup i prodej byl bez DPH, marže mu vyhovovala, nepožadoval žádné odměny navíc, tím pádem ho do toho nezasvěcoval. Na dotaz, jestli o tom věděl od obviněného J. Š., J. Š. odpověděl, že to neví, bylo to o něm známé, trošičku, nebavili se o tom (srov. č. l. 446 a 446 p. v. spisu). Obviněný J. Š. do protokolu o výslechu datovaného 25. 5. 2012 uvedl, že si od obviněného S. N. vyžádal přístup k elektronickému bankovnictví Slovak metal tradingu. Obviněný S. N. chtěl tyto důvody vysvětlit, ale obviněný J. Š. mu sdělil, že se jedná o spoustu peněz, které potřeboval mít pod kontrolou. Když mu řekl, o jaké částky se bude jednat, obviněný S. N. to pochopil a po nějakou dobu se tak činilo. Potom za ním obviněný S. N. přišel, že si bude platby provádět sám (srov. č. l. 451 p. v. spisu). Obviněný J. Š. řídil Slovak metal trading telefonicky, osobně i emailem; třeba že jede kamion, že bude potřeba vystavit faktury a informoval obviněného S. N. o přehledu obchodů. Obviněný S. N. o tom, že komu prodává, jsou ztracení obchodnící, nevěděl (srov. č. l. 454 p. v. spisu). U hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012 obviněný J. Š. konkrétně uvedl, že s panem N. se zná více let, kdysi se potkali v Praze. On měl v minulosti potíže, co se týká obchodování; proto měl i tu slovenskou společnost, protože nechtěl v Česku, co se týká DPH, mít nic společného. Obviněný J. Š. mu řekl, že by potřeboval nakupovat ze zahraničí bez DPH a on že by to prodával zase bez DPH. Nastínil mu systém obchodů, že má nějakou marži atd., ale že by za ním šel a řekl tady děláme DPH, to se mu nechtěl zmiňovat, protože by to byl další možný člověk, který kdyby věděl o tom riziku, tzn. riziko rovná se zisk, tzn. obviněný mu nechával nějakou marži. Ta mu po dohodě stačila. Kdyby do toho začal plést, že se jede na DPH, tak ta marže by se asi zvýšila atd., takže vůbec se s ním o tom nebavil; že se to v těch kovech děje, to věděli asi všichni. To je hloupost říct, že nevěděl, ale on se nezajímal a obviněný J. Š. se mu nedivil. Kdyby mu někdo nabídl tady jenom budeme přelívat atd., proč ne. Když mu řekl, aby zajistil nějaký materiál na Slovensku, tak mu obviněný J. Š. řekl, že má zájem to odebírat. Obviněný J. Š. ho nasměroval, kde bude kupovat; řekl mu tady máš společnosti, které jsou ochotné prodávat materiál, který obviněný J. Š. požaduje a potřebuje, aby se tam nasadila firma obviněného S. N. a peníze se budou hradit z toho jeho účtu. Nevysvětloval mu ten řetězec; že ten hlavní důvod je, aby on byl před tím obviněného J. Š. ztraceným obchodníkem, to mu určitě nevysvětloval. Domluvili se na marži, obviněný J. Š. mu vysvětlil systém. Ono se to celkově vědělo, že se to děje, spousta obchodníků i ze Slovenska se raději neptala. Natvrdo mu to neřekl; zahraničním obchodníkům to neříkal, ale vědělo se to (srov. č. l. 5961 spisu). Pokud se týká svědkyně E. H., ta u hlavního líčení konaného dne 28. 1. 2013 uvedla, že kdo s kým obchoduje a komu fakturuje, to věděli všichni. Faktury si podávali mezi sebou. Znali nejen dodavatele a odběratele, ale také následné firmy (srov. č. l. 6052 spisu). S. N. jezdil na COMERCIO, párkrát ho tam viděla, párkrát s ním komunikovala, když byly faktury na FULL POWER a měl tam třeba něco špatně, tak mu volala, že je to potřeba opravit, že faktura nemá např. náležitosti, které by měla mít. Jestli si vystavoval faktury sám nebo jestli měl účetní, tak to nevěděla. S panem Š. komunikoval nejvíce. Svědkyně v další části své výpovědi uvedla, že bylo období, kdy neproběhl žádný obchod a z toho bylo období třeba 3 4 kamiony za týden. Určitě mezi sebou věděli, kdo je např. ten koncový partner. Několikrát po sobě na schodech štěkali, že ten dotyčný brzdí peníze a měl je zaplatit, bylo to v mnoha případech (srov. č. l. 6052 spisu). Nejvyšší soud se nakonec zabýval i výpovědí samotného obviněného S. N., učiněnou u hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2013, ve které uvedl, že zobchodovoval zboží za stovky milionů. Finanční prostředky, aby mohl zboží koupit za své, tak takové finanční prostředky neměl. Kdyby mu ty následující firmy, kterým prodával, neposkytly peníze dopředu, tak by to nemohl realizovat (srov. č. l. 5999 p. v. spisu). Na začátku to fungovalo tak, že vystavil zálohovou fakturu firmě FULL POWER z pokynu pana Š. a přišly peníze na jeho účet. FULL POWER zastupoval pan Š., byla tam ještě účetní, nikdo se z FULL POWER neozval, že by se divil, proč požaduje zálohu, fungovalo to, proběhlo to. Marže obviněného S. N. byla pevně stanovená. Obviněný měl účty založeny u slovenských bank a obviněný Š. na to, aby ten obchod probíhal rychle, mu řekl, aby založil za tímto účelem účet v České spořitelně. Na otázku, kdo určoval kupce, odpověděl, že tam byla stanovena firma FULL POWER a pak ROBKO, žádná jiná. Obviněný S. N. nezjišťoval, jestli by někde mohl prodat zboží výhodněji, prostě se to nesnažil obchodovat jinde (srov. č. l. 6000 a 6000 p. v. spisu). Obviněný S. N. měl nakupovat nikl, cenu dohodnul obviněný J. Š. S dodavateli v Německu jednal většinou obviněný J. Š. a dojednával s nimi podmínky obchodu. Obviněný J. Š. mu vysvětlil, jak se věci mají, že potřebuje čerstvou firmu. Obviněnému J. Š. dával možnost přístupu ke svému bankovnictví (srov. č. l. 6001 spisu). Tyto výpovědi, předestřené Nejvyšším soudem, prokazují, ve shodě se závěry zejména odvolacího soudu, že obviněný S. N. poskytl obviněnému J. Š. svou firmu při vědomí toho, že na její účet, se kterým umožnil disponovat obviněnému J. Š., chodí značné finanční částky z obchodů, které byly v plné režii obviněného J. Š. Odměnou byla přitom obviněnému S. N. pevně stanovená marže. Ačkoliv obviněný J. Š. obviněného S. N. detailně nezasvětil do obchodů, v nichž figurovala jeho slovenská firma Slovak Metal trading, současně v rámci provedených výslechů v přípravném řízení a v řízení před nalézacím soudem jednoznačně vypověděl, že je hloupost říci, že obviněný S. N. nevěděl, ale že se z pochopitelných důvodů nezajímal . Toto své vyjádření obviněný J. Š. doplnil konstatováním, že se to celkově vědělo, že se to děje, spousta obchodníků i ze Slovenska se raději neptala . Obviněný S. N. v rámci svého dovolání také odkazoval na svědeckou výpověď účetní E. H., která ovšem v této výpovědi potvrdila, že obvinění mezi sebou věděli, kdo s kým obchoduje, znali dodavatele a odběratele, ale také následné firmy. Nejvyšší soud rovněž zmiňuje, že odvolací soud správně poukázal na výpověď samotného obviněného S. N., který popsal, že na začátku to fungovalo tak, že vystavil zálohovou fakturu firmě FULL POWER z pokynu obviněného J. Š. a přišly peníze na jeho účet. Z FULL POWER se nikdo neozval, že by se divil, proč požaduje zálohu, fungovalo to, proběhlo to. Kromě toho si obviněný S. N. nezjišťoval, zda by mohl někde odebírané zboží zobchodovat za lepší cenu. Interpretace obviněného S. N. výpovědi obviněného J. Š. a svědkyně účetní E. H. je v rozporu s tím, co z namítaných výpovědí ve spojení s ostatními důkazy ve skutečnosti vyplývá. Nejvyšší soud proto rovněž uzavírá, že obviněný S. N. dobře věděl, že je zapojen do systému páchání trestné činnosti s cílem způsobit škodu České republice na DPH, byť mu to výslovně obviněný J. Š. nesdělil, a tohoto jednání se zejména dopustil tím, že kontrolu nad realizovanými obchody přenechal obviněnému J. Š. a umožnil mu dispozice s účtem společnosti Slovak metal trading. Tyto uváděné skutečnosti spolu s výpovědí svědkyně E. H. a odposlechnutými telefonními hovory, jak o nich bylo Nejvyšším soudem pojednáno výše, vyúsťují v jednoznačný závěr, že obviněný S. N. věděl, že je zapojen do trestné činnosti a s následkem, resp. účinkem byl srozuměn, a proto se dopustil úmyslně uvedeného zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.

Obviněný O. R. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že na rozdíl od všech ostatních obviněných u něj neexistuje žádný záznam telefonické či emailové komunikace, z níž by bylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se podílel na páchání trestné činnosti jako spolupachatel.

Nejvyšší soud se tak zaměřil na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který ve vztahu k provedeným odposlechům a e-mailové korespondenci uvedl, že po podrobném prostudování materiálů nelze učinit jiný závěr, než závěr o prokázané vině všech obviněných, a to včetně obviněného R. B., který s obviněnými telefonicky, SMS nebo e-mailem nekomunikoval, ale při rozboru odposlechů ostatních obviněných nebo svědků je jeho vina zcela jasně prokázána (srov. str. 61 62 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Podle Nejvyššího soudu tak nelze uzavřít, že by se nalézací soud nezabýval tím, že v případě obviněného R. B. neexistují záznamy telefonické či emailové komunikace, avšak jeho konstatování je poměrně obecné. Nejvyšší soud proto současně zdůrazňuje, že uvedené konstatování nalézacího soudu je třeba chápat v širších souvislostech, neboť v jiných částech svého odůvodnění nalézací soud při prokazování viny obviněného R. B. vychází i z dalších skutkových zjištění. Nalézací soud tak např. uvedl, že pokud se týče obviněných S. P. a R. B., oba obvinění se vzájemně obviňují ze spáchání dané trestné činnosti. Je zřejmé, že obviněný O. R. věděl o páchání trestné činnosti a minimálně s ní byl srozuměn, protože jak plyne z výpovědí J. Š., za danou trestnou činnost mu byla předávána finanční odměna a zúčastnil se prvotních rozhovorů o předání firmy, a to s J. Š., částečně také rozhovorů týkajících se obchodu s J. M. (srov. str. 80 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Podstatná je pak zejména ta část výpovědi obviněného J. Š., v níž uvedl, že S. P. uměl zařídit téměř všechno, za nic neručil a byl všude. Řekl mu, že potřebuje nějakou českou firmu a on říkal, že má známého, který má firmu, konkrétně MONDAL, a ten známý, že si mu stěžoval, že teď nemá do čeho píchnout že by potřeboval vydělat nějaké peníze. Setkal se s jednatelem, kde mu to objasnil. Jednatel MONDALu to věděl, ale on byl ten, co vozil ty faktury; neví, zda je vytvářel, tak hluboko do jejich účetnictví neviděl; on byl takový nepatrný článek mezi MONDALem a obviněným J. Š. Obviněný J. Š. mu neříkal, že MONDAL se zúčastňuje určité nezákonné trestné činnosti; jestli mu to říkal jednatel, neví. Jak se obchoduje s kovy v České republice, asi tuší všichni. S panem R. se seznámil prostřednictvím S. P. Potkali se asi 3x ve Z. Vysvětlil mu pouze ten systém jak bude odměňován. U tohoto člověka si není vědom, kolik mu slíbil, ale byl u něj podobný podíl jako u pana J., tj. 3 % ze základu, kdy souhlasil. O nějakých rizicích se nebavili. O tom, že bude zkrácena daň, věděl. Skutečnosti, které jsou uvedeny v obžalobě, jsou pravdivé (srov. č. l. 5961 a 5961 p. v. spisu). K tomu Nejvyšší soud odkazuje dovolatele rovněž na závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že obviněný J. Š. v průběhu přípravného řízení výslovně uvedl, že obviněný O. R. věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Jako další důkaz, svědčící o zapojení obviněného O. R. do trestné činnosti, popsané ve výroku napadeného rozsudku, je možno vyhodnotit i výpověď spoluobviněného J. M. Stejně tak je možno odkázat na výpověď svědkyně E. H., která uvedla, že všichni obvinění věděli, co je podstatou obchodů, kterých se účastnili (srov. str. 79 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto s ohledem na to, že nejenom odposlechy ostatních spoluobviněných, ale i řada dalších provedených důkazů, svědčí o vině obviněného R. B., nemůže přisvědčit uplatněné argumentaci odvolatele, a proto jsou tyto jeho námitky nedůvodné.

VII.
Obvinění P. D., R. I. V. a S. N. směřovali své námitky rovněž do vyjádření subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 tr. zákoníku ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Podle obviněného P. D. skutková věta výroku rozsudku nalézacího soudu postrádá zjištění o obsahu tvrzené vzájemné domluvy mezi obviněnými, tj. v čem konkrétně a jak se měl obviněný P. D. vědomě a úmyslně dopouštět trestné činnosti. Popsané jednání obviněného (objednávky a organizace přepravy) totiž samo o sobě nikterak závadné není; to by mohlo být pouze v souvislosti se zjištěním, že obviněný se tohoto jednání dopouštěl v úmyslu, že tak přispěje ke spáchání trestného činu zkrácení daně u společnosti FULL POWER. R. I. V. trval na tom, že soud prvního stupně, ale i soud odvolací, nesprávně právně posoudily subjektivní stránku trestného činu. Sám odvolací soud, ale i soud prvního stupně připustily, že dovolatel byl tzv. bílým koněm a že společnost Bladewell fakticky řídil a ovládal J. Š., kterému dal generální plnou moc právě dovolatel. Sám dovolatel tak neměl nikdy úmysl krátit daň a ani sám nikdy nečinil žádné kroky k tomu, aby byla daň krácena. Rovněž S. N. se cítí být zcela zneužit a podveden. Jediný důkaz neprokazuje vědomost (úmysl) dovolatele o páchání trestné činnosti.

Nalézací soud, pokud jde o obviněného P. D., uvedl, že v žádném případě nelze přisvědčit obhajobě obviněného, že vykonával toliko pokyny spoluobviněného J. Š. týkající se obchodování, bez vědomí o spáchání trestné činnosti. Naopak přes firmu P. D., a to firmu JAVAGATE, docházelo k daňovým únikům v rámci návaznosti na firmy FULL POWER a ROBKO, přičemž spoluobviněný M. J. vybíral peníze z účtů těchto společností a v hotovosti je předával J. Š., který je pak přerozděloval v rámci odměn pro spoluobviněné a peníze dále používal na nákup materiálu, se kterým bylo dále obchodováno. P. D. pak peníze v rámci odměny za spolupodílení se na trestné činnosti vyplácel J. Š., v jaké výši přesně prokázáno nebylo, stejně jako u ostatních obviněných, protože k tomu nebyla vedena žádná evidence. Výše odměn je však pro právní kvalifikaci jednání vcelku nepodstatná. Když po čase firma JAVAGATE byla účelově převedena na jinou osobu, pak dispoziční právo k bankovním účtům firmy si ponechal opět P. D. a dále pokračoval v obchodech na firmu JAVAGATE, přičemž do obchodů byly řazeny i obchodní společnosti s prokázanou delší minulostí a kladnou pověstí, a to spoluobviněných Mgr. R. B., J. M. a S. N. (srov. str. 79 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Obdobná situace je pak u obviněného R. I. V., přičemž jeho vina je prokázána nejenom výpovědí J. Š., ale především provedenými odposlechy, ze kterých je patrno, že reálně zajišťoval obchody, podílel se na trestné činnosti s plným vědomím páchání trestné činnosti. Sám obviněný vědomě přenechal J. Š. obchodní společnost Bladewell a věděl o páchání trestné činnosti, za což mu byly vypláceny finanční odměny J. Š. v přesně nezjištěné výši. Nelze pominout i výpovědi ostatních spoluobviněných, kteří hovoří o tom, že s obviněným R. I. V. komunikovali v rámci obchodních záležitostí a tato skutečnost je potvrzena i svědkem O. (srov. rovněž str. 79 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). K obviněnému S. N. nalézací soud mimo toho, co je již uvedeno shora, poznamenal, že je nutné poukázat na trestní věc vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 8/2009 (č. l. 6138 6160 spisu), ze které je zřejmé, že obviněný měl již zkušenosti s krácením DPH, za což byl již stíhán, takže pokud by se úmyslně nedopouštěl dané trestné činnosti, tak by měl zvýšenou obezřetnost před možností zapojení se do dané trestné činnosti v rámci svých znalostí s danou problematikou. Jeho vina je pak prokazována, tak jako u ostatních, výpovědí J. Š., odposlechy, výpovědí svědků, např. E. H. a J. M., takže důkazy tvoří spolehlivý základ pro uznání viny (srov. str. 80 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud ve vztahu k osobě obviněného P. D. uvedl, že jak obviněný J. Š., tak svědkyně E. H. jednoznačně popisují roli obviněného P. D. tak, že i tento obviněný věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Navíc věrohodnost výpovědi obviněného J. Š., který označoval obviněného P. D. jako člověka, který ať již sám, či posléze ve spolupráci s obviněným Mgr. R. B. organizoval a řídil přepravu zboží zejména ze Spolkové republiky Německo do České republiky, jednoznačně podporují odposlechnuté telefonní hovory, ze kterých je zcela evidentní, že obviněný P. D. (ve spolupráci s obviněným Mgr. R. B.), se staral o přepravu zboží na území České republiky. O jeho povědomosti o celém systému trestné činnosti a zejména o jejím financování velmi jasně svědčí odposlechy telefonních hovorů mezi ním a spoluobviněným M. J. (srov. str. 82 83 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud v reakci na odvolání obviněného R. I. V., který argumentuje tím, že žádný důkaz jej neusvědčuje z toho, že by měl povědomost o tom, že firma Bladewell, jejímž byl jednatelem, je zapojena do páchání trestné činnosti formou popsanou ve výroku napadeného rozsudku, uvedl, že tato jeho argumentace není ničím jiným než jiným hodnocením týchž důkazů, které hodnotí soud nalézací. Nalézací soud si byl vědom výpovědí obviněného J. Š. ve vztahu k obviněnému R. I. V. a tyto příslušným způsobem hodnotil. Odvolací soud v této souvislosti zejména poukázal na přiléhavé a logicky správné hodnocení tzv. motáku , tedy dopisu, který obviněný J. Š. psal v době, kdy byli společně s obviněným R. I. V. vazebně stíháni, tedy že údaje uvedené ve zmíněném dopisu odpovídají skutečnosti. Stejně tak odvolací soud sdílel hodnocení soudu prvního stupně v tom smyslu, že z tohoto dopisu jednoznačně vyplývá, že obviněný R. I. V. velmi dobře věděl, že je do trestné činnosti zapojen. Navíc v případě tohoto obviněného by podle přesvědčení odvolacího soudu k vyvrácení jeho obhajoby postačily již samotné odposlechy telefonních hovorů. Dalším důkazem, usvědčujícím obviněného R. I. V. ze spáchání trestné činnosti je i výpověď svědkyně E. H. (srov. str. 78 79 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V případě obviněného S. N. odvolací soud dospěl k závěru, že v souvislosti s výpovědí svědkyně E. H. a odposlechnutými telefonními hovory, nelze dospět k jinému závěru, než že i obviněný S. N. věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Pokud jde o ony odposlechnuté telefonáty, pak zde odvolací soud odkázal na celou řadu odposlechnutých telefonních hovorů, které vedl obviněný S. N. se spoluobviněnými J. Š., P. D., R. I. V. a zejména v měsících březnu a dubnu 2011 s obviněným Mgr. R. B. Zejména ony poslední zmíněné telefonáty, z nichž jednoznačně vyplývá, že obviněný Mgr. R. B. se snažil přebírat iniciativu v obchodech s hutním materiálem a snažil se na svoji stranu získat i obviněného S. N., jednoznačně svědčí o tom, že obviněný S. N. věděl o svém zapojení do systému trestné činnosti (srov. str. 81 82 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

S ohledem na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů má tak za stávajícího rozsahu dokazování Nejvyšší soud za to, že subjektivní stránka jednání obviněných P. D., R. I. V. a S. N. byla dosud provedeným dokazováním učiněným před oběma nižšími soudy bez jakýchkoliv pochybností prokázána, neboť úmyslné zavinění pachatele za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku nevylučují takové jeho kroky, které podnikl pro uskutečnění podnikatelského záměru, jenž byl ve skutečnosti jen prostředkem ke spáchání protiprávního činu. Proto zde není podstatné, zda pachatel měl skutečný zájem na podnikání, anebo jen předstíral takový zájem v úmyslu vylákat výhodu na příslušné dani nebo podobné povinné platbě nebo zkrátit tyto platby. Podstatná je totiž skutečnost, že každý z uvedených obviněných jednal bez ohledu na dodržení příslušných daňových předpisů. Přitom pro závěr o úmyslném zavinění pachatele je bez významu, zda jiný podnikatel, jménem kterého jednala či za něho vystupovala např. osoba blízká pachateli, by nakonec musel řešit otázku splnění daňové povinnosti vůči státu, která by zde vznikla v souvislosti s uvedeným podnikáním. Právní odpovědnost každého z těchto subjektů se totiž posuzuje samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1055/2012). Kromě toho Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž judikoval, že o zavinění ve formě přímého úmyslu (ale i nepřímého úmyslu) u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 nebo § 148 odst. 2 tr. zák. (pozn. a stejně i podle § 240 tr. zákoníku) může svědčit zejména rozsah a počet spáchaných útoků, zjištěná systematičnost trestně relevantního jednání i dlouhodobost páchání trestné činnosti, jakož i postavení pachatele v rámci daňového subjektu, jako tomu bylo u dovolatelů také v tomto projednávaném případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 Tdo 29/2012). Nejvyšší soud rovněž poznamenává, že závěr o naplnění subjektivní stránky konkrétního trestného činu všemi uvedenými obviněnými vyplývá i z popisu skutku ve výroku o vině v napadených rozsudcích (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1050/2010), kde se mj. zkráceně uvádí následující. Obviněný P. D. se v části I. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, jako jednatel společnosti JAVAGATE, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23. 3. do 31. 10. 2010 svoji společnost JAVAGATE do účelových obchodních řetězců na pozici první nárazníkové společnosti, a dále v části II. v bodě 1 v úmyslu zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. .. dne 14. 1. 2011 bez právního důvodu peněžní částky v celkové výši 533 300 EUR, a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š. peníze hotově v celkové částce 530 339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š., kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14. 1. do 18. 3. 2011 přijímal podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. ... bez právního důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní řetězce, když následně tyto peníze na pokyny J. Š. vybíral a předával J. Š. Obviněný R. I. V. v části I. jako jednatel společnosti Bladewell po vzájemné dohodě a podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a i fakticky vyplacenou finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23. 3. do 31. 10. 2010, zapojil vědomě a cíleně, svoji společnost Bladewell do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové společnosti. Obviněný S. N. v bodech II. 3 II. 7 v úmyslu zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky po dohodě s J. Š. přenechal společnost Slovak metal trading k volné dispozici J. Š., resp. k zapojení do účelových obchodních řetězců a k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, když předal J. Š. kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu Slovak metal trading k provádění peněžních operací tak, aby tyto korespondovaly s realizovanými obchody, popřípadě sám, podle pokynů J. Š. uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes svoji firmu Slovak metal trading a prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží podle fakturace.

VIII.

Obvinění Mgr. R. B. a O. R. uplatnili rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. může být naplněn podle ustálené judikatury totiž také tehdy, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením § 209 odst. 1 věty třetí tr. ř. neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 722, sešit 8/2004 Soub. tr. rozh. NS), obdobně je tomu i v případě, pokud soud postupoval podle § 208 tr. ř., podle něhož, jestliže je obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti. Také v tomto případě, pokud ho poté, co ho vykázal z jednací síně, v rozporu s ustanovením § 208 věty druhé tr. ř. neseznámil s obsahem učiněných výpovědí spoluobviněných, neumožnil mu vyjádřit se k nim, ani klást spoluobviněným otázky, jde o zásadní porušení zákona a zásad spravedlivého procesu, a proto je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Obviněný Mgr. R. B. konkrétně namítal, že nebyl nalézacím soudem seznámen s výpovědí spoluobviněného J. Š. a M. J. postupem podle § 208 tr. ř. a byla mu odepřena možnost podle § 214 tr. ř. se k těmto výpovědím vyjádřit a klást vyslechnutým spoluobviněným dotazy. Tím byl dovolatel zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Podle dovolatele nelze akceptovat postup odvolacího soudu, který dovolateli zaslal nečitelnou kopii protokolu z hlavního líčení ze dne 20. 12. 2012, aby se k tomuto vyjádřil. Dovolatel se chtěl vyjádřit ústně, nikoliv písemně, přičemž mu není zřejmé, na základě jakých ustanovení trestního řádu odvolací soud postupoval.

Obviněný O. R. stejně jako obviněný Mgr. R. B. nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu týkajícího se možnosti seznámení se obviněného s výpověďmi dalších spoluobviněných, které byly v rámci hlavního líčení provedeny odděleně za použití režimu ustanovení § 208 tr. ř. Seznámení je nutno zaznamenat do protokolu o hlavním líčení, a to včetně skutečnosti, že obžalovaný byl seznámen s obsahem výpovědí spoluobžalovaných vyslýchaných v jeho nepřítomnosti, kdy se tak stalo a jak se k nim vyjádřil [§ 55 odst. 1 písm. d) tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76, publikované pod č. 29/1977-IV Sb. rozh. tr.]. Soud prvního stupně při hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 učinil opatření, kdy přistoupil k oddělenému výslechu obviněných R. I. V., J. Š. a M. J., ostatní obvinění opustili jednací síň a poté bylo přistoupeno k výslechu výše uvedených obviněných. Soud následně obviněného s těmito výpověďmi neseznámil a neuvedl tuto skutečnost do protokolu. V rámci přípravy veřejného zasedání zaslal odvolací soud obviněnému O. R. protokol k vyjádření k výpovědi spoluobviněného M. J. ze dne 20. 12. 2012, přičemž obviněný O. R. se k výpovědi nijak nevyjádřil. Podle názoru odvolacího soudu obviněný v rámci odvolacího řízení rezignoval na vyjádření se k zaslaným výpovědím. Odvolací soud pracuje s tvrzením, že nedošlo k materiálnímu poškození dovolatelových práv. Dovolatel se však domnívá, že musí dojít k seznámení se s výpověďmi spoluobviněných a nikoliv toto seznámení nahrazovat jinými prostředky, nota bene když je tato povinnost soudu exaktně popsána trestním řádem. Podle názoru obviněného není možné kogentní zákonnou normu neaplikovat s odůvodněním, že její naplnění bylo učiněno materiálně zadost jiným způsobem, než jak ukládá zákon. Soud byl povinen seznámit obviněného s výpověďmi ostatních obviněných provedených v hlavním líčení podle § 208 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného a toto je povinen zaznamenat do protokolu. Soud prvního stupně toto neučinil a tím pochybil a zkrátil obviněného na jeho právu. Způsob výkladu trestních norem odvolacím soudem nepřípustně rozšiřuje pravomoc soudu na úkor práv obviněných. Dovolatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 8/2004 Sb. rozh. tr., s tím, že toto soudní rozhodnutí se týká výslechu svědka, nicméně princip postupu soudu po návratu obžalovaného do soudní síně je totožný s ustanovením § 209 tr. ř.

Uvedenými námitkami jmenovaných obviněných se již velice obsáhle zabýval odvolací soud, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl následující skutečnosti. Odvolací soud připustil formální pochybení nalézacího soudu, když skutečně z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 (č. l. 5959 5965) vyplývá, že v jeho rámci byl v režimu § 208 tr. ř. realizován oddělený výslech obviněných R. I. V., J. Š. a M. J., když podle protokolace (viz č. l. 5960 spisu), před započetím výslechu obviněného R. I. V. zbývající obvinění opustili jednací síň. Z protokolu o tomto hlavním líčení, a dlužno dodat, že ani z protokolu o žádném z dalších realizovaných hlavních líčení, nevyplývá, že by soud prvního stupně dostál své povinnosti vyjádřené v ustanovení § 208 věta druhá tr. ř., a seznámil obviněné Mgr. R. B. a R. B. s výpověďmi těch obviněných, jejichž výslech byl realizován v režimu § 208 tr. ř. V daných souvislostech nicméně odvolací soud konstatoval, že ne každá vada procesního charakteru musí nutně vést k postupu ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy ke zrušení napadeného rozsudku. Na podporu svých úvah uvedl odvolací soud tyto skutečnosti. Především, jak vyplývá z citovaného protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 12. 2012 (konkrétně z č. l. 5960), obviněný R. I. V., jehož výslech byl konán v režimu § 208 tr. ř., odmítl vypovídat. Je tedy zcela evidentní, že z materiálního pohledu fakticky není ani obviněného Mgr. R. B., ani obviněného R. B. s čím seznamovat, neboť obviněný R. I. V. neuvedl po obsahové stránce ničeho, co by bylo možno zachytit do protokolu. Pokud pak obviněný R. I. V. v průběhu řízení před nalézacím soudem vypovídal (konkrétně tomu bylo u hlavního líčení dne 21. 1. 2013 č. l. 6016 spisu), pak z protokolace tohoto hlavního líčení jednoznačně vyplývá, že obviněný Mgr. B. nejenže byl této výpovědi přítomen, ale dokonce na tuto výpověď svým vyjádřením reagoval. Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy nelze mít za to, že by z materiálního pohledu byl obviněný Mgr. R. B. zkrácen ve svých právech na obhajobu stran možnosti být seznámen s výpovědí obviněného R. I. V., potažmo stran možnosti se k ní vyjádřit. Totéž platí, co se týče výpovědi obviněného R. I. V., i pokud se jedná o obviněného R. B. Jak již bylo výše konstatováno, obviněný O. R. nebyl skutečně přítomen výpovědi obviněného R. I. V. realizované dne 20. 12. 2012, když ovšem, jak již bylo také výše rozebráno, obviněný R. I. V. v rámci tohoto hlavního líčení nevypovídal. Pokud pak vypovídal u již zmíněného hlavního líčení dne 21. 1. 2013, pak toto hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného R. B., když jmenovaný požádal u hlavního líčení dne 14. 1. 2013 (viz č. l. 6003 verte), aby bylo hlavní líčení dne 21. 1. 2013 konáno v jeho nepřítomnosti. Pokud jde o výslech obviněného M. J., z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 (konkrétně z č. l. 5963 verte) vyplývá, že po provedení výslechu obviněného J. Š., ale zejména před začátkem výslechu obviněného M. J., požádal obviněný Mgr. R. B., aby další část hlavního líčení proběhla v jeho nepřítomnosti. Výslech obviněného M. J. byl tedy konán ve vztahu k obviněnému Mgr. R. B. v režimu § 202 odst. 2, 5 tr. ř. Neoddiskutovatelným faktem je, že výslech obviněného J. Š. byl konán v režimu § 208 tr. ř. (oddělený výslech obviněného), když podle protokolace, před započetím tohoto výslechu opustil obviněný Mgr. R. B. jednací síň. Stejně tak je třeba připustit, jak již bylo uvedeno výše, že z protokolu o hlavním líčení dne 20. 12. 2012, ale ani z žádného jiného protokolu o všech dalších hlavních líčeních konaných před nalézacím soudem nevyplývá, že by obviněný Mgr. R. B. byl postupem podle § 208 věta druhá tr. ř. seznámen s obsahem protokolu o výpovědi obviněného J. Š. Formálně se tedy nalézací soud zcela nepochybně dopustil pochybení, spočívajícího v porušení podmínek § 208 věta druhá tr. ř. Nicméně, jak již bylo výše uvedeno, ne každé pochybení, vztaženo k porušení podmínek § 208 tr. ř., musí nutně znamenat absolutní vadu řízení a následný postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu (srov. zejména č. l. 6028 spisu), obviněný Mgr. R. B. založil do spisu poměrně obsáhlé vyjádření nazvané Vyjádření Mgr. R. B. k hlavnímu líčení . V rámci tohoto svého vyjádření činí obviněný poznámky k výpovědi obviněného J. Š., realizované dne 20. 12. 2012, kdy prakticky na každý odstavec z výpovědi obviněného J. Š. obviněný Mgr. R. B. reaguje svým komentářem či vyjádřením. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy zcela evidentní, že po provedení hlavního líčení dne 20. 12. 2012 se obviněný Mgr. R. B. měl možnost seznámit s obsahem výpovědi obviněného J. Š. Navíc sám odvolací soud v rámci přípravy veřejného zasedání zaslal obviněnému Mgr. R. B. opis protokolu o výslechu obviněného J. Š. z hlavního líčení dne 20. 12. 2012 s výzvou, aby se obviněný Mgr. R. B., bude-li to pokládat za potřebné, jakkoli k obsahu této výpovědi vyjádřil. Odvolací soud tedy vyslovil své přesvědčení, že podle jeho názoru nebyl obviněný Mgr. R. B. postupem soudu prvního stupně z materiálního zkrácen na svých právech na obhajobu ohledně vyjádření k uvedeným výpovědím, a tudíž na ono pochybení nalézacího soudu není třeba reagovat postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Analogická situace nastala v případě pochybení soudu prvního stupně, pokud ten v rozporu s ustanovením § 208 věta druhá tr. ř. neseznámil s obsahem výpovědi spoluobviněných M. J. a J. Š. obviněného R. B. Jak opětovně vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 20. 12. 2012, obvinění M. J. a J. Š. byli vyslechnuti v režimu § 208 tr. ř., přičemž před jejich výslechem opustil obviněný O. R. jednací síň. Stejně jako v případě obviněného Mgr. R. B. ve vztahu k výpovědi obviněného J. Š., ani v případě obviněného R. B. ve vztahu k výpovědím obviněných M. J. a J. Š., neobsahuje ani protokol o hlavním líčení ze dne 20. 12. 2012, ani protokol o žádném jiném hlavním líčení, záznam o tom, že by byl obviněný O. R. postupem podle § 208 věta druhá tr. ř. seznámen s obsahem výpovědí jmenovaných spoluobviněných. Nicméně odvolací soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že v rámci hlavního líčení konaného před krajským soudem dne 14. 1. 2013 (srov. zejména č. l. 6001 verte až 6003 verte), byl po ukončení svého výslechu obviněný O. R. výslovně dotázán předsedou senátu, zda četl, zda měl k dispozici a zda projednávali s obhájcem výpověď obviněného J. Š. Na tuto otázku odpověděl obviněný O. R. tak, že tuto výpověď k dispozici měl a dokonce uváděl, že to, co ve své výpovědi tvrdí obviněný J. Š., není pravda. Odvolací soud je tedy s ohledem na výše uvedené toho názoru, že obviněný O. R. byl s výpovědí obviněného J. Š. ještě v průběhu dokazování před nalézacím soudem seznámen. Odvolací soud dále obviněnému O. R. v rámci přípravy veřejného zasedání zaslal k vyjádření protokol o výpovědi spoluobviněného M. J. z hlavního líčení ze dne 20. 12. 2012. Ze spisu přitom nevyplývá, že by se obviněný O. R. jakkoli k této výpovědi vyjádřil. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy v daném případě na straně obviněného R. B. situace obdobná, jako výše popsaná situace při neseznámení postupem podle § 208 věta druhá tr. ř. obviněného Mgr. R. B. s výpovědí obviněného J. Š. I v případě obviněného R. B. se soud prvního stupně dopustil formálního pochybení, nicméně z materiálního pohledu nebyl podle přesvědčení odvolacího soudu ani obviněný O. R. díky okolnostem uvedeným výše zkrácen na svých právech na obhajobu. Z toho, co bylo výše uvedeno, je zcela evidentní, že obviněný O. R. znal výpověď obviněného J. Š. a měl možnost se k ní, a to ještě v průběhu dokazování před nalézacím soudem, vyjádřit. Byť stručnou formou, ale přesto, se k této výpovědi i vyjádřil. Na případné vyjádření k výpovědi spoluobviněného M. J. na základě výzvy odvolacího soudu již rezignoval. Navíc obviněný O. R., na rozdíl od obviněného Mgr. R. B., byl osobně přítomen u veřejného zasedání před odvolacím soudem, a ani tam necítil potřebu jakkoli na výpověď obviněných J. Š. a M. J. reagovat. Odvolací soud tedy má za to, že ani toto pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému O. R. není pochybením takového charakteru, že by díky němu bylo nutno napadený rozsudek ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušit (srov. str. 59 66 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud k tomu po přezkoumání obsahu spisu zjistil, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 (č. l. 5959 a násl. spisu) se podává, že toto hlavní líčení bylo od počátku konáno v nepřítomnosti obviněných J. M. a S. P. (č. l. 5960 spisu). V rámci tohoto hlavního líčení bylo přistoupeno k oddělenému výslechu obviněných, kdy ostatní obvinění opustili jednací síň a poté bylo přistoupeno k výslechu jednotlivých obviněných. Jako první byl vyslýchán obviněný R. I. V., který uvedl, že bude vypovídat až po domluvě s právníkem (č. l. 5960 spisu). Obviněný R. I. V. poté opustil jednací síň a bylo přistoupeno k výslechu obviněného J. Š. (srov. č. l. 5960 p. v. spisu). Po výslechu obviněného J. Š. probíhal zbytek hlavního líčení v nepřítomnosti obviněných Mgr. R. B., S. N. a J. Š., a to na jejich žádost (srov. č. l. 5963 p. v. spisu). Poté bylo přistoupeno k výslechu obviněného M. J. (č. l. 5964 spisu). Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20. 12. 2012 tedy nevyplynulo, že by obvinění Mgr. R. B. a O. R. byli seznámeni s odděleným výslechem obviněných R. I. V., J. Š. a M. J. Důležitá je ale skutečnost, že tito obvinění byli vyslýchání za přítomnosti obhájců obviněných Mgr. R. B. a R. B., a to JUDr. Jany Rejžkové a Mgr. Jana Drozda, kteří měli možnost klást jim otázky a tuto možnost také u těch obviněných, kteří vypovídali (obvinění J. Š. a M. J.), využili (srov. č. l. 5959 a násl. spisu, zejména č. l. 5962 a násl. a č. l. 5964 a násl. spisu). Hlavní líčení konané dne 14. 1. 2013 (č. l. 5998 a násl. spisu) bylo konáno v nepřítomnosti obviněných J. Š., Mgr. R. B., J. M., S. P. a M. J. (č. l. 5999 spisu). U tohoto hlavního líčení odmítli vypovídat P. D. a R. I. V. (č. l. 5999 spisu). Po svém výslechu obviněný S. N. požádal, aby další hlavní líčení probíhala v jeho nepřítomnosti (č. l. 6001 p. v. spisu). Následně bylo přistoupeno k výslechu obviněného O. R.(č. l. 6001 p. v. spisu). Obviněný O. R. byl na konci svého výslechu dotázán předsedou senátu, zda četl výpověď, měl k dispozici nebo jestli s obhájcem projednávali výpověď obviněného J. Š. Na to obviněný O. R. odpověděl, že ano. Obviněný O. R. dále k obsahu výpovědi obviněného J. Š. obecně poznamenal, že to není pravda (pozn. to, co říkal obviněný J. Š.), je to účelové, ale neví proč. Současně také poznamenal, že s ním (pozn. s obviněným J. Š.) nejednal. Obviněnému byla poté povolena porada s obhájcem (srov. č. l. 6003 p. v. spisu a zvukový záznam na CD zažurnalizovaném na č. l. 6005 spisu). Obviněný S. N. v závěru hlavního líčení uvedl, že výpověď pana Š. četl a obviněný P. D. uvedl, že s výpověďmi J. Š. a pana J. byl seznámen a nechtěl se k nim vyjádřit (č. l. 6003 p. v. spisu). Hlavní líčení dne 21. 1. 2013 (č. l. 6012 a násl. spisu) bylo konáno v nepřítomnosti obviněných S. N., R. B. a S. P. (č. l. 6012 p. v. spisu). Obviněný R. I. V. uvedl, že nechce vypovídat, následně bylo přistoupeno k výslechu obviněného Mgr. R. B. (č. l. 6012 p. v. spisu), poté obviněného J. M. (č. l. 6018 spisu). Obviněný J. Š. k dotazu předsedy senáty uvedl, že výpověď obviněného M. J. četl a obviněnému M. J. byla předestřena výpověď obviněného J. Š. (č. l. 6018 p. v. spisu). V protokolu o hlavním líčení konaném dne 28. 1. 2013 (č. l. 6051 a násl. spisu) se uvádí, že toto hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněných Mgr. R. B., J. M., S. N. a S. P. (č. l. 6051 p. v. spisu). Hlavní líčení konané dne 4. 2. 2013 (č. l 6071 a násl. spisu) probíhalo bez účasti obviněných S. N., R. B., J. M., M. J., P. D. a S. P. (č. l. 6071 p. v. spisu). Hlavní líčení dne 11. 2. 2013 (č. l. 6164 a násl. spisu) se konalo v nepřítomnosti obviněných S. N., R. B., Mgr. R. B. a S. P. (srov. č. l. 6164 p. v. spisu) a byl vyslechnut obviněný J. M. (srov. tamtéž). Hlavní líčení dne 18. 2. 2013, kdy byl vyhlášen rozsudek (č. l. 6279 a násl. spisu), bylo konáno bez přítomnosti obviněných S. N., J. M., M. J., R. B., Mgr. R. B. a S. P. (č. l. 6279 p. v. spisu).

Podle ustálené judikatury je-li obžalovaný vyslýchán v hlavním líčení v nepřítomnosti spoluobžalovaných, je třeba v protokole o hlavním líčení poznamenat i skutečnost, že spoluobžalovaní byli seznámeni s výpovědí obžalovaného (§ 208 tr. ř.) a zda a jak se k této výpovědi vyjádřili (§ 214 tr. ř. srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76, publikované pod č. 29/1977-IV. Sb. rozh. tr.). Nutnost poznamenat tuto okolnost v protokole o hlavním líčení vyplývá z ustanovení § 55 odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož protokol musí obsahovat vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu. Obdobně je možné odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 676/2004, publikované pod č. 722, svazek 8/2004 Soub. tr. rozh. NS, ve kterém se uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. může být naplněn i tehdy, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle § 209 odst. 1 věta druhá tr. ř. vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením § 209 odst. 1 věta třetí tr. ř. neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky, přičemž tyto závěry lze vztáhnou i k oddělenému výslechu obžalovaného.

Právo na výslech svědků je upraveno v čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen EÚLP ). Pojem svědek má v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP ) svůj autonomní význam, který se může odlišovat od významu, který má v právních řádech smluvních stran. Svědkem v tomto pojetí může být tedy nejen osoba, která vypovídá jako svědek před soudem, ale také spoluobviněný [viz Luca proti Itálii, rozsudek, 27. 2. 2001, č. 33354/96, § 41; Balšán proti České republice, rozsudek, 18. 7. 2006, č. 1993/02]. Právo na výslech svědka nechápe ESLP striktně tak, aby měl obviněný možnost vést výslech svědka sám, plně postačí, je-li obviněnému dána možnost vyjádřit se k výpovědi svědka a je-li mu dána možnost klást svědkovi (spoluobviněnému) otázky. ESLP zpravidla nepovažuje za dostatečné, že obviněný je seznámen s protokolem o výpovědi svědka (spoluobviněného), kterého ale neměl možnost přímo vyslechnout. Jak konstatoval ESLP, skutečnost, že soudy pečlivě zkoumaly výpovědi svědků (spoluobviněných) a daly stěžovateli příležitost je zpochybnit, může být stěží považováno za náležitou náhradu přímého výslechu [viz Hulki Güneş proti Turecku, rozsudek, 19. 6. 2003, č. 28490/95, § 95; viz též Balšán, § 34 citováno níže; Osmana ao lu p roti Turecku, rozsudek, 21. 7. 2009, č. 12769/02, § 49; Atanasov proti Makedonii (č. 2), rozsudek, 19. 4. 2011, č. 41188/06, § 36]. Ve věci Panarisi proti Itálii sice ESLP při konstatování neporušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) EÚLP přihlédl k tomu, že obviněný měl možnost obsah výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení zpochybnit, zde však na rozdíl od věci Balšán nebyla výpověď spoluobviněného ani jediným, ani rozhodujícím důkazem viny stěžovatele [rozsudek, 10. 4. 2007, č. 46794/99, § 112; podobně Carta proti Itálii, rozsudek, 20. 4. 2006, č. 4548/02, § 53; srov. též Jussi Uoti proti Finsku, rozsudek, 23. 10. 2007, č. 20388/02, § 35; Kari Uoti proti Finsku, rozsudek, 23. 10. 2007, č. 21422/02, § 35]. V případě Solakov proti Makedonii ESLP nicméně přihlédl i k tomu, že stěžovatel výslovně neuvedl žádnou otázku, kterou by býval chtěl svědkům položit, ačkoli stejný argument vlády použitý ve věci Balšán odmítl [rozsudek, 31. 10. 2001, č. 47023/99, § 62; srov. též Karulis proti Lotyšsku, rozhodnutí, 2. 11. 2010, č. 22502/02, § 41; Dzelili proti Německu, rozhodnutí, 29. 9. 2009, č. 15065/05]. Ve věci Novák proti České republice stěžovatel tvrdil, že neměl dostatečnou možnost vyslechnout klíčového svědka, neboť soud vyhověl jeho žádosti, aby mohl vypovídat v nepřítomnosti obviněného stěžovatele. ESLP jednak konstatoval, že výpověď svědka nebyla jediným důkazem viny stěžovatele, jednak vzal v potaz, že stěžovatel se po výslechu svědka, kterému byl přítomen obhájce, do jednací místnosti vrátil, byl mu přetlumočen obsah jeho výpovědi a dostal příležitost položit mu doplňující otázky [rozhodnutí, 8. 7. 2003, č. 43791/98, oddíl 1]. ESLP vzhledem ke konkrétním okolnostem jiného případu nepovažoval za dostatečné, že stěžovatel měl sice možnost svědka konfrontovat, ale stalo se tak v době ještě před zahájením trestního stíhání proti němu, navíc nebyl zastoupen advokátem (stěžovatel jej sice odmítl, vzdání se práva na obhájce ale v této fázi řízení nemá stejný význam jako v době, kdy již dotyčný čelí konkrétnímu obvinění) a konfrontace proběhla před policejním orgánem, nikoli nezávislou a nestrannou osobou (v originále je použito slovo magistrat, které může označovat jak soudce, tak státního zástupce) [Pacula proti Lotyšsku, rozsudek, 15. 9. 2009, č. 65014/01, § 54]. Ve stejné věci na druhou stranu považoval za dostatečné, že stěžovatel obviněný z obdobných krádeží (vzhledem ke způsobu provedení) ve čtyřech různých obchodech měl možnost vyslechnout pouze jednu z poškozených prodavaček [tamtéž, § 59]. ESLP uznává, že přijatelnost důkazů se řídí v prvé řadě vnitrostátním právem a že v zásadě pouze národním soudům přísluší hodnotit shromážděné důkazy. Úlohou Soudu je pouze zkoumat, zdali dané řízení jako celek, tedy včetně způsobu provádění důkazů, bylo spravedlivé [viz Doorson proti Nizozemsku, rozsudek, 26. 3. 1996, č. 20524/92, § 67]. ESLP např. konstatoval, že při hodnocení výpovědí spoluobviněných, ve kterých usvědčují ostatní obviněné, by měly vnitrostátní orgány postupovat pečlivěji než v případě běžných svědků, neboť takové osoby mohou mít tendenci ve vlastním zájmu svalovat vinu na ostatní, zvláště jestliže nemohou být za případná lživá tvrzení potrestáni [viz Melnikov proti Rusku, rozsudek, 14. 1. 2010, č. 23610/03, § 75]. V čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP jsou obsažena dvě základní práva. Jednak právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě , jednak právo dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch . Principy, kterými se výklad a aplikace těchto práv řídí, jsou odlišné; zatímco odmítnutí návrhu obhajoby na výslech svědka většinou nebývá důvodem ke konstatování porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP, skutečnost, že odsouzení je založeno na výpovědi svědka, kterého neměla obhajoba možnost vyslechnout, je většinou shledána v rozporu s Úmluvou. Všechny důkazy by měly být v zásadě prováděny za přítomnosti obviněného při veřejném jednání za účelem jejich kontradiktorního projednání [Barbera, Messegué a Jabardo proti Španělsku, § 78]. Ustanovení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) EÚLP v zásadě nařizují poskytnout obviněnému přiměřenou a dostatečnou možnost zpochybnit výpověď a vyslechnout svědka, který vypovídá v jeho neprospěch, a to během jeho výpovědi nebo později [Kostovski, § 41]. Právu obviněného na výslech svědka bylo učiněno zadost v případě, kdy spoluobviněného, jehož výpověď z přípravného řízení stěžovatele usvědčovala a soudy na ní založily jeho odsouzení, měl možnost stěžovatel vyslechnout v průběhu řízení před soudem, byť spoluobviněný mezitím svoji výpověď odvolal [Camilleri proti Maltě, rozhodnutí, 16. 3. 2000, č. 51760/99]. Práva uvedená v čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP jsou v judikatuře ESLP v porovnání s jinými právy uvedenými v odstavci 3 v zásadě více vnímána jako práva obhajoby jako celku, nikoli jenom obviněného osobně. Zásadně je tedy dostatečné, pokud možnost vyslechnout sporného svědka byla dána alespoň obhájci obviněného (viz např. Verdam proti Nizozemsku, rozhodnutí ze dne 31. 8. 1999, č. 35253/97, oddíl 2, Vebiu proti České republice, rozhodnutí ze dne 27. 3. 2003, č. 46168/99, oddíl 1, Kurup proti Dánsku, rozhodnutí EKLP ze dne 10. 7. 1985, č. 11219/84, oddíl 2). ESLP tak tradičně uvádí, že k omezení práv obhajoby způsobem, který se neslučuje s čl. 6 EÚLP, dochází zejména tehdy, pokud se odsouzení zakládá výlučně nebo v rozhodující (určující) míře na výpovědích svědka, kterého obžalovaný ve fázi vyšetřování ani při jednání před soudem neměl možnost vyslechnout či dát vyslechnout [Van Mechelen a další, § 55; Balšán, § 30] (blíže k tomu srov. i Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 811 818). S ohledem na předestřené požadavky, které klade ESLP na výslech svědka, případně spoluobviněného, by bez dalšího nebylo možné akceptovat tu část argumentace odvolacího soudu a jeho postup, spočívající v zaslání protokolu o výslechu spoluobviněných u hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012 v řízení před nalézacím soudem dovolatelům, aby se k němu vyjádřili, pokud by obviněným nebylo umožněno klást otázky těm spoluobviněným, kteří by je usvědčovali (u obviněných R. B. a zejména Mgr. R. B. šlo o obviněného J. Š.). Z tohoto hlediska je však třeba připomenout, že ve smyslu shora citované judikatury ESLP postačí, že obvinění R. I. V., J. Š. a M. J. byli vyslýchání za přítomnosti obhájců obviněných Mgr. R. B. a R. B., a to JUDr. Jany Rejžkové a Mgr. Jana Drozda, kteří měli možnost klást jim otázky a tuto možnost také u těch obviněných, kteří vypovídali (obvinění J. Š. a M. J.), využili (srov. č. l. 5959 a násl. spisu, zejména č. l. 5962 a násl. a č. l. 5964 a násl. spisu).

Pokud se týká obviněných Mgr. R. B. a R. B. (ostatní obvinění tyto námitky neuplatnili, a proto Nejvyšší soud nezkoumal obdobné podmínky i u zbylých obviněných, kde však situace byla značně rozdílná, jak to bylo již shora uvedeno), Nejvyšší soud zjistil (stejně jako již odvolací soud) pochybení nalézacího soudu, který nedostál své povinnosti vyjádřené v ustanovení § 208 věta druhá tr. ř., neboť jak vyplývá z protokolů o provedeném hlavním líčení neseznámil ve smyslu uvedeného ustanovení jmenované obviněné s výpovědí spoluobviněných, jejichž výslech byl realizován dne 20. 12. 2012. Dále se Nejvyšší soud zabýval shora uvedenými úvahami odvolacího soudu, které vycházely z obecné zásady, že nikoli každá vada procesního charakteru musí nutně vést k postupu ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy ke zrušení napadeného rozsudku. S těmito úvahami týkajícími se zejména obviněných Mgr. R. B. a R. B. je třeba s ohledem na odvolacím soudem uvedené zvláštní skutečnosti zásadně souhlasit. Přitom Nejvyšší soud přihlédl k následujícím okolnostem případu vyplývajícím z předloženého spisového materiálu v této projednávané trestní věci. V případě obviněného Mgr. R. B., pokud jde o výpověď R. I. V., tento obviněný u hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012 odmítl vypovídat (srov. č. l. 5960 spisu). Obviněný V. nevypovídal také u hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2013, které však bylo konáno za nepřítomnosti obviněného Mgr. R. B. (srov. č. l. 5999 spisu). Obviněný R. I. V. odmítl vypovídat rovněž u hlavního líčení konaného dne 21. 1. 2013, a to za situace, kdy byl obviněný Mgr. R. B. osobně přítomen a kdy ihned po tomto prohlášení obviněného V. bylo přistoupeno k výslechu obviněného Mgr. R. B. (srov. č. l. 6012 p. v. spisu). Pokud pak obviněný R. I. V. v průběhu řízení před nalézacím soudem vypovídal (konkrétně tomu bylo u hlavního líčení dne 21. 1. 2013 č. l. 6016 spisu), pak z protokolace tohoto hlavního líčení jednoznačně vyplývá, že se jednalo o jeho reakci právě na shora zmíněnou výpověď obviněného Mgr. R. B., který byl této výpovědi obviněného R. I. V. přítomen, přičemž oba obvinění následně na své odpovědi vzájemně reagovali (srov. zejména č. l. 6016 p. v. spisu). S ohledem na to nelze mít za to, že by byl obviněný Mgr. R. B., byť nebylo nalézacím soudem postupováno podle § 208 věta druhá tr. ř., zkrácen ve svých právech na obhajobu stran možnosti být seznámen s výpovědí obviněného R. I. V., potažmo stran možnosti se k ní vyjádřit. V případě odděleného výslechu obviněného J. Š., jehož výpověď je významná z hlediska posouzení viny Mgr. R. B., je třeba poznamenat, že součástí spisového materiálu je Vyjádření Mgr. R. B. k hlavnímu líčení, které se konalo dne 20. 12. 2012 (č. l. 6028 a násl. spisu), v němž detailně reaguje na jednotlivé výroky obviněného J. Š. učiněné právě dne 20. 12. 2012, a jež bylo soudu zasláno již v době před konáním hlavního líčení dne 28. 1. 2013, z čehož vyplývá, že ač nebylo nalézacím soudem postupováno podle § 208 věta druhá tr. ř. fakticky se s touto výpovědí seznámil a podrobně se k ní vyjadřoval. Navíc při samotném výslechu obviněného J. Š., byla přítomna obhájkyně Mgr. R. B., tj. JUDr. Jana Rejžková, která mohla za svého klienta klást vyslýchanému J. Š. dotazy, což také učinila (srov. konkrétně č. l. 5963 spisu). K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že jak již bylo uvedeno shora práva uvedená v čl. 6 odst. 3 odst. d) EÚLP jsou v judikatuře ESLP v porovnání s jinými právy uvedenými v odstavci 3 tohoto ustanovení v zásadě více vnímána jako práva obhajoby jako celku, nikoli jen obviněného osobně. Proto je zpravidla v zásadě dostatečné, pokud možnost vyslechnout sporného svědka byla dána alespoň obhájci obviněného [viz např. Verdam proti Nizozemsku, rozhodnutí, 31. 8. 1999, č. 35253/97, oddíl 2: v tomto rozhodnutí ESLP v případě stěžovatele, který byl odsouzen za znásilnění několika prostitutek, konstatoval, že skutečnost, že možnost výslechu jedné z obětí měl pouze obhájce a pouze v přípravném řízení, neomezilo právo stěžovatele na obhajobu v míře neslučitelné s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy; dále srov. též Vebiu proti České republice, rozhodnutí ze dne 26. 7. 2003, č. 46168/99, oddíl 1; Kurup proti Dánsku, rozhodnutí EKLP ze dne 10. 7. 1985, č. 11219/84, oddíl 2]. Jestliže je přítomen jeho obhájce, může obviněný rozumně předpokládat, že obhájce bude vykonávat právo obhajoby, zpochybňovat a vyslýchat svědky [Karada proti Turecku, rozsudek, 29. 6. 2010, č. 12976/05, § 51]. Kromě toho v rámci hlavního líčení konaného dne 4. 2. 2013 bylo přistoupeno ke konfrontaci obviněných J. Š. a Mgr. R. B. (srov. č. l. 6078 p. v. a násl. spisu). Podle ustanovení § 104a odst. 1 tr. ř. jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se konfrontace může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího. Z povahy a účelu konfrontace je patrné, že tento procesní úkon je reakcí na nesouhlasné výpovědi osob, které mají být konfrontovány, proto je nezbytné, aby tyto osoby již byly před konfrontací vyslechnuty, jak se také stalo v projednávané věci. Jinak by ostatně nebylo možné ani zjistit nesouhlas v závažných okolnostech v jejich výpovědích. Dřívějším výslechem se zde rozumí oddělený, tj. samostatný výslech každé z konfrontovaných osob. Pokud se týká vlastního provedení konfrontace, ustanovení § 104a odst. 3 tr. ř. poskytuje návod k vlastnímu provedení konfrontace a pro usměrnění jejího průběhu. Při konfrontaci se nejprve každá konfrontovaná osoba vyzve, aby v přítomnosti druhé osoby (tedy tváří v tvář) této vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, kvůli jejichž vyjasnění se provádí konfrontace, tj. o těch závažných okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí. Dále se v případě potřeby vyslýchaná osoba vyzve k tomu, aby uvedla další okolnosti, které souvisejí s jejím tvrzením a o kterých dosud nevypovídala. Tato druhá část výpovědi má přinést nové, dosud neuvedené poznatky o skutečnostech, jež jsou předmětem výslechu a konfrontace, případně též o odchylkách od dřívější výpovědi. Stejným způsobem se pak vyzve k výpovědi druhá z konfrontovaných osob, přičemž jejich výpovědi v uvedeném smyslu se mohou i vhodně střídat, pokud je třeba, aby vypovídaly postupně k jednotlivým dílčím okolnostem, které jsou předmětem výslechu. Když skončily samostatné výpovědi konfrontovaných osob, může jim vyslýchající klást otázky. Toto oprávnění vyplývá ze skutečnosti, že podle § 104a odst. 4 tr. ř. pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o svědcích, a to i ustanovení, která umožňují klást vyslýchaným osobám otázky. Otázky si mohou vzájemně klást rovněž konfrontované osoby, ovšem jen se souhlasem vyslýchajícího. Ačkoliv se tedy zmiňovaná konfrontace mezi obviněným Mgr. R. B. a J. Š. týkala především zachyceného motáku, tato okolnost nic nemění na situaci, že obviněný Mgr. R. B. byl oprávněn uvést i další okolnosti vztahující se k posuzované trestné činnosti a se souhlasem vyslýchajícího klást obviněnému J. Š. i otázky týkající se jeho výslechu realizovaného dne 20. 12. 2012, avšak žádné takové otázky obviněnému J. Š. nepoložil a nepožádal ani o souhlas k jejich položení. V neposlední řadě Nejvyšší soud poznamenává, že pokud se týká odděleného výslechu obviněného M. J., obviněný Mgr. R. B. před jeho výslechem požádal, aby další průběh hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012 proběhl již v jeho nepřítomnosti, čemuž bylo soudem prvního stupně vyhověno (srov. č. l. 5963 p. v. spisu), nemůže se tedy nyní dovolávat toho, že nebyl bezprostředně po jeho výpovědi seznámen s obsahem jeho výpovědi a že neměl možnost mu klást osobně otázky. Nejvyšší soud také považuje za významné, že obviněný Mgr. R. B. ve svém již zmiňovaném Vyjádření k hlavnímu líčení, které se konalo dne 20. 12. 2012 uvedl, že k výslechu M. J. nemá vyjádření, protože se obchodně nestýkali a nezná tedy ani okolnosti jeho tvrzení (srov. č. l. 6029 p. v. spisu). Ostatně i sám obviněný M. J. ve své výpovědi uvedl, že ze spoluobviněných znal V., D., naproti tomu s B. do styku nepřišel, jen věděl, že dělá v COMERCIU (srov. č. l. 5964 spisu). Nejvyšší soud s ohledem na tyto konstatované okolnosti případu uzavírá, že v případě obviněného Mgr. R. B. je možno souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že pokud nalézací soud nepostupoval ohledně výpovědí obviněných J. Š. a M. J. v souladu s ustanovením § 208 věta druhá tr. ř., nejednalo se o takové pochybení, jež by z materiálního hlediska bylo takové povahy, pro které by bylo třeba z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušit, neboť vzhledem k uváděným okolnostem a průběhu řízení nedošlo ke zkrácení jeho práv na obhajobu, pokud jde o možnost faktického seznámení s obsahem jejich výpovědí.

K okolnostem týkajícím se obviněného R. B. Nejvyšší soud uvádí následující. Jak již bylo zmíněno, podle protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 12. 2012 (konkrétně č. l. 5960), obviněný R. I. V. odmítl vypovídat, totéž učinil u hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2013, u něhož byl obviněný O. R. přítomen (srov. č. l. 5999 spisu). Obviněný R. I. V. potom také u hlavního líčení konaného dne 21. 1. 2013 uvedl, že nechce vypovídat (srov. č. l. 6012 p. v. spisu), přičemž následně v rámci tohoto hlavního líčení pouze reagoval na výpověď obviněného Mgr. R. B. (srov. č. l. 6016 a násl. spisu), ovšem toto hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného R. B., kterého zde zastupoval jeho obhájce Mgr. Jan Drozd (srov. č. l. 6012 p. v. spisu). Fakticky tak, pokud jde o oddělený výslech a v něm učiněnou výpověď obviněného R. I. V. v hlavním líčení ze dne 20. 12. 2012, nebylo ani obviněného R. B., s čím seznamovat. Jestliže pak obviněný R. I. V. v průběhu řízení před nalézacím soudem vypovídal (konkrétně tomu bylo u zmiňovaného hlavního líčení dne 21. 1. 2013 č. l. 6016 a násl. spisu), bylo tomu v nepřítomnosti obviněného R. B., který se omluvil již u předchozího hlavního líčení (srov. č. l. 6012 a 6003 p. v. spisu), avšak za přítomnosti jeho obhájce, a to v rámci reakce na výpověď obviněného Mgr. R. B., v níž se o obviněném O. R. vůbec nezmiňoval. S ohledem na uvedené nelze mít ani u obviněného R. B. za to, že by byl, byť nebylo nalézacím soudem postupováno podle § 208 věta druhá tr. ř., zkrácen ve svých právech na obhajobu stran možnosti být seznámen s výpovědí obviněného R. I. V., potažmo stran možnosti se k ní vyjádřit.

Pokud se týká odděleného výslechu obviněného J. Š., jak vyplynulo z protokolu o hlavním líčení konaném dne 14. 1. 2013, obviněný O. R. potvrdil, že měl k dispozici a projednával se svým obhájcem výpověď obviněného J. Š., neboť byl po ukončení svého výslechu obviněný O. R. výslovně dotázán předsedou senátu, zda četl, zda měl k dispozici a zda projednávali s obhájcem výpověď obviněného J. Š. Na tuto otázku odpověděl obviněný O. R. tak, že tuto výpověď k dispozici měl a dokonce uváděl, že to, co ve své výpovědi tvrdí obviněný J. Š., není pravda (srov. zejména č. l. 6001 verte až 6003 verte). Nejvyšší soud je tedy v souladu se závěrem odvolacího soudu s ohledem na výše uvedené toho názoru, že obviněný O. R. byl s výpovědí obviněného J. Š. ještě v průběhu dokazování před nalézacím soudem seznámen, byť nikoli výslovně s odkazem na postup podle § 208 tr. ř., a bylo mu umožněno se k ní vyjádřit. V případě odděleného výslechu obviněného M. J. je třeba uvést, že tento obviněný se v rámci hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2012 k osobě R. B. nijak nevyjadřoval. Obviněný M. J. pouze poznamenal, že ze spoluobviněných se znal s R. I. V., P. D., s Mgr. R. B. do styku nepřišel, jenom věděl, že dělá v COMERCIU (srov. č. l. 5964 spisu). Obviněný M. J. tedy ničeho k osobě obviněného R. B. neuvedl, přičemž je třeba také zmínit, že jeho výslechu byl přítomen obhájce obviněného R. B., který mohl za svého klienta klást vyslýchanému doplňující otázky, což také učinil (srov. č. l. 5964 p. v. spisu a rovněž shora uvedené k významu obhájce obviněného Mgr. R. B. u odděleného výslechu spoluobviněného). Ostatně obviněný M. J. se k obviněnému O. R. nevyjadřoval ani v rámci jeho výslechu v přípravném řízení, kde konkrétně uvedl, že O. R. mu nic neříká (srov. protokol o výslechu obviněného M. J. ze dne 29. 2. 2012 na č. l. 392 a násl. spisu, konkrétně č. l. 395 p. v. spisu). Sám obviněný O. R. u hlavního líčení uvedl, že z obviněných zná jen S. P. a jednal jen s ním (srov. č. l. 6001 p. v. spisu). Obvinění O. R. a M. J. tedy vzájemně potvrdili, že se neznají, a proto ani navzájem neuváděli ničeho k jednání, kladenému druhému z nich za vinu. Nelze proto považovat v žádném směru výpověď obviněného M. J. za usvědčující ve vztahu k obviněnému O. R.. Navíc poté, co byl odvolacím soudem v rámci přípravy veřejného obviněný O. R., který byl ve veřejném zasedání dne 11. 7. 2013 přítomen, znovu vyzván, aby se vyjádřil ohledně výpovědí spoluobviněných a byl mu poslán protokol o výslechu M. J., on sám ani jeho obhájce neuvedli žádné další okolnosti či výhrady k výpovědi obviněného J. Š. a obviněného M. J. (srov. č. l. 6003 p. v. spisu). Navíc Nejvyšší soud poznamenává, že po vyjádření se obviněných J. Š. a M. J. u veřejného zasedání již obviněný O. R. nijak nereagoval (srov. č. l. 6738 spisu). Nejvyšší soud tak i v případě obviněného R. B. nedovodil, že by mu shora rozebíraným postupem nalézacího soudu, byť postupoval v rozporu s ustanovením § 208 věta druhá tr. ř., a v návaznosti i odvolacího soudu vznikla taková újma na jeho obhajovacích právech, která by odůvodňovala naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a zrušení napadeného rozhodnutí, neboť vzhledem k uváděným okolnostem a průběhu řízení nedošlo ani u obviněného R. B. ke skutečnému zkrácení jeho práv na obhajobu.

IX.

S ohledem na shora uvedené důvody vztahující se k posouzení dovolacích námitek obviněných R. I. V., S. N. a R. B. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, nevykazuje ohledně těchto obviněných v rozsahu jejich dovolacích námitek takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit, a proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných R. I. V. a S. N. a R. B. odmítl. Vzhledem k tomuto rozhodnutí, nebylo možno rozhodnout k žádosti obviněného S. N. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody (§ 265o odst. 1 tr. ř.), který v současné době vykonává ve Věznici V. U obviněného P. D., ohledně něhož Nejvyšší soud napadený rozsudek z dále uvedených důvodů zrušil (viz body VII. a IX. tohoto usnesení Nejvyššího soudu), se bude muset odvolací soud znovu zabývat jeho odvolacími a dovolacími námitkami, a to i ohledně subjektivní stránky, zejména ve světle jeho případné nové výpovědi ve veřejném zasedání odvolacího soudu a v ní uplatněné obhajoby.

X.
Obvinění P. D. a Mgr. R. B. rovněž uplatnili dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívající v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, pokud jde o jejich účast ve veřejném zasedání odvolacího soudu. V § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný (obžalovaný) zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Pokud soud v předvolání k hlavnímu líčení upozorní obžalovaného na to, že hlavní líčení lze provést i v jeho nepřítomnosti, a obžalovaný se bez omluvy nedostaví k hlavnímu líčení ani nepožádá o jeho odročení, pak při splnění dalších zákonných podmínek uvedených v § 202 odst. 2 a 4 tr. ř. není konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného naplněn dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to ani tehdy, byl-li k němu obžalovaný předvolán s upozorněním, že jeho účast je nutná, pokud se podle § 205 odst. 2 tr. ř. rozhodlo, že hlavní líčení lze provést i v nepřítomnosti obžalovaného. Přítomnost osob ve veřejném zasedání odvolacího soudu upravuje ustanovení § 234 tr. ř. ve spojení s § 263 odst. 2 až 4 tr. ř., a proto se § 238 tr. ř. v tomto směru nepoužije. Naproti tomu se ve spojení s § 238 tr. ř. použije ustanovení § 205 odst. 2 tr. ř. Rovněž konání hlavního líčení (veřejného zasedání) v nepřítomnosti obžalovaného (obviněného), třebaže ten svou neúčast omluvil a zdůvodnil svou pracovní neschopností, samo o sobě nezakládá tento dovolací důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, publikované pod č. T 419, svazek 17/2002 Souboru rozh. NS).

Obviněný Mgr. R. B. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že důvodem jeho dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je porušení ustanovení o přítomností obviněného u veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný Mgr. R. B. se písemně řádně omluvil, a to z důvodu virového onemocnění, souhlasil s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, kdy uvedl, že souhlasí s tím, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dále sdělil, že tímto se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a žádal, aby byl vyslechnut.

Obviněný P. D. ve svém dovolání namítal, že mu bylo v rámci řízení před odvolacím soudem upřeno jeho zákonné právo vypovídat a právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Veřejné zasedání o odvoláních bylo u Vrchního soudu v Olomouci nařízeno (jedním vyrozuměním) na den 11. 7. 2013 v 9:00 hod. a na den 12. 7. 2013 v 9:00 hod. Obviněný se tedy oprávněně domníval, že bude mít prostor k výpovědi a k vyjádření v každém z uvedených termínů veřejného zasedání. Pokud se tedy omluvil z účasti u veřejného zasedání na den 11. 7. 2013, avšak byl připraven účastnit se a vypovídat u dalšího veřejného zasedání nařízeného na den 12. 7. 2013, bylo povinností odvolacího soudu umožnit mu účast u veřejného zasedání, a naplnění práva ve věci vypovídat. Odvolací soud však tato práva obviněnému upřel, neboť již v rámci veřejného zasedání dne 11. 7. 2013 vyhlásil napadený rozsudek, a veřejné zasedání dne 12. 7. 2013 se tedy již nekonalo.

Problematika tzv. opomenutých důkazů, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku oba obvinění P. D. a Mgr. R. B. mimo jiné v podstatě namítají, byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172 ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další).

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na návrh obhájce obviněného P. D. na doplnění dokazování výslechem jmenovaného obviněného, který prezentoval při veřejném zasedání, přičemž odvolací soud vyhodnotil tento navrhovaný důkaz jako nadbytečný, což zdůvodnil tím, že jak vyplývá ze spisového materiálu, P. D. v průběhu celého trestního řízení nevypovídal a svůj vztah k zažalované trestné činnosti objasnil až v rámci svého opravného prostředku, kdy odmítl, že by se na této trestné činnosti podílel. Odvolací soud také konstatoval, že pokládá vyznění doposud ve věci provedených důkazů, vztahujících se k obviněnému P. D., za natolik jednoznačné, že je možné i bez jeho osobního výslechu uzavřít nezpochybnitelný závěr o tom, že se dopustil trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. Aniž by odvolací soud hodlal jakkoli hypoteticky předjímat případný obsah výpovědi obviněného P. D., pak s ohledem na obsah jím podaného opravného prostředku uzavřel, že lze s pravděpodobností limitně se blížící k jistotě předpokládat, že by v rámci své případné výpovědi (pokud by pochopitelně opětovně nevyužil svého práva a výpověď neodmítl), setrval na svém tvrzení ventilovaném v odůvodnění odvolání v tom smyslu, že se žádné trestné činnosti nedopustil (srov. str. 72 73 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání v projednávané trestní věci na dny 11. a 12. 7. 2013 (srov. č. l. 6569 spisu). Obviněný P. D. zaslal dne 10. 7. 2013 žádost, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti. V žádosti se konkrétně uvádí, že obviněný nebude schopen účastnit se veřejného zasedání dne 11. 7. 2013. S ohledem na to požádal, aby toto hlavní líčení (pozn. správně veřejné zasedání) bylo konáno v jeho nepřítomnosti (srov. č. l. 6709 6710 spisu). Obhájce obviněného P. D., přítomný u veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 (srov. č. l. 6731 p. v. spisu), Mgr. Stanislav Sochor navrhl výslech obviněného P. D., a to buď v řízení před soudem prvního stupně, nebo v řízení před soudem odvolacím, neboť jak dále uvedl, nemohl předjímat rozhodnutí odvolacího soudu (srov. č. l. 6736 spisu). Nejvyšší soud tak k tomuto postupu obhájce obviněného P. D. poznamenává, že jelikož uvedený obhájce nemohl předvídat, zda odvolací soud bude realizovat výslech jeho klienta, nemohl tak ani předvídat, zda má žádat soud o odročení jednání za účelem výslechu jmenovaného obviněného.

Z předloženého spisového materiálu dále vyplynulo, že odvolací soud si vyhradil rozhodnutí o důkazních návrzích, které byly prezentovány ve smyslu návrhů na vypracování znaleckého posudku a výslechu obviněných Mgr. R. B. a P. D. do závěrečné porady (č. l. 6736 p. v. spisu). Po závěrečné poradě pak odvolací soud především vyhlásil usnesení, kterým návrhy na doplnění dokazování obviněných Mgr. R. B. a R. B. zamítl (srov. č. l. 6738 spisu). Odvolací soud však opomněl rozhodnout o návrhu Mgr. Stanislava Sochora na výslech jeho klienta P. D. (srov. č. l. 6736 spisu). Nejvyšší soud si přehrál zvukový záznam z tohoto veřejného zasedání (viz CD na č. l. 6741 spisu), kde předseda senátu v páté stopě v čase od 01:36 říká: Nejprve poslyšte usnesení, jímž se návrhy na doplňování dokazování obžalovaných Mgr. R. B. a R. B. zamítají. Pokud jde o stručné odůvodnění tohoto rozhodnutí, je třeba říci, že tady odezněly návrhy na zpracování znaleckého posudku z oboru účetnictví, daní apod., a následně na výslech obžalovaného B., jak zejména bude následně odůvodněno v rámci meritorního rozhodnutí. Odvolací soud neshledává provedení těchto důkazů za potřebné. Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.

K prezentovaným zjištěním Nejvyšší soud uvádí, že sama skutečnost, že veřejné zasedání bylo nařízeno na dva dny, neznamená, že odvolací soud nemohl provést všechny úkony již v rámci prvního jednacího dne, neboť jde o obvyklou praxi v rozsáhlejších věcech s více obviněnými, když nelze vždy zcela přesně odhadnout délku trvání veřejného zasedání, a to i s ohledem na trvání závěrečných řečí apod. V čem je však třeba spatřovat pochybení odvolacího soudu, je okolnost spočívající v tom, že ačkoliv obhájce obviněného P. D. navrhl jeho výslech (srov. č. l. 6736 spisu), odvolací soud opomněl o tomto návrhu rozhodnout (srov. č. l. 6738 spisu), a to přesto, že si předtím vyhradil rozhodnutí mj. o důkazním návrhu na výslech obviněného P. D. do závěrečné porady (srov. č. l. 6736 p. v. spisu). Toto pochybení spočívající v neprovedení výslechu obviněného P. D., o kterém nebylo ani řádně v odvolacím řízení rozhodnuto, se potom stalo předmětem dovolací námitky jak obviněného P. D., tak i obviněného Mgr. R. B., který ve svém mimořádném opravném prostředku namítal opomenutý důkaz, a to výslech P. D.

Nejvyšší soud dále považuje za potřebné k shora uvedeným závěrům odvolacího soudu uvést, že každý obviněný má právo na stíhání zákonným způsobem v souladu s trestním řádem. Podle ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Obviněný má dále právo zúčastnit se projednání své věci v hlavním líčení i veřejném zasedání konaném o odvolání. Zde má právo vyjádřit se ke každému provedenému důkazu a pronést závěrečnou řeč včetně posledního slova. K tomu Nejvyšší soud dále poznamenává, že každý odvolatel může opřít své odvolání (jeho odůvodnění) o poukaz na nové skutečnosti a nové důkazy, jimiž má být podpořeno podané odvolání a argumenty v něm obsažené. Právo uvádět nové skutečnosti a důkazy k jejich prokázání není omezeno na určité stadium řízení a uplatnění nových skutečností a důkazů ve smyslu § 249 odst. 3 tr. ř. až v odvolání (nebo dokonce až v řízení o odvolání před odvolacím soudem podle § 263 tr. ř.) nemůže být důvodem pro jejich odmítnutí, jestliže jsou jinak pro rozhodnutí soudu potřebné ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 11 Tz 54/2001, publikovaný pod č. T 131 ve svazku 5/2001 Soub. rozh. NS). Základním právem obviněného je právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, což je znovu zdůrazněno v § 92 odst. 2 tr. ř. formulací uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy . Právo uvádět okolnosti a důkazy na svou obhajobu může obviněný uplatnit již v přípravném řízení, ale i kdykoli později, a to podle vývoje trestního stíhání a stavu dokazování a taktiky zvolené obviněným pro svou obhajobu. Jestliže obviněný uplatní své právo uvést okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě již v přípravném řízení nebo až při jeho skončení, anebo dokonce ještě později až v hlavním líčení nebo v odvolacím řízení, je to vždy v zásadě výkon jeho práva hájit se, jak uzná za vhodné, a proto nemůže být jeho obhajoba odmítnuta jen z toho důvodu, že byla uplatněna opožděně (srov. § 249 odst. 3 tr. ř.). Kromě toho v čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP je zakotveno právo každého, kdo je obviněn z trestného činu, [ ] obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují . V čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP jsou obsažena tři dílčí práva [Pakelli proti Německu, rozsudek, 25. 4. 1983, č. 8398/78, § 31]: právo obhajovat se osobně; právo nechat se obhajovat obhájcem podle vlastního výběru; právo na bezplatnou právní pomoc. Je v zásadě na obviněném, aby se rozhodl, zda využije možnosti obrátit se na obhájce, nebo zda se bude obhajovat sám. Pokud však obviněný nechce využít pomoci obhájce a dobrovolně se rozhodne hájit se sám, musí se také sám řádně starat o svá práva [viz Melin proti Francii, rozsudek, 22. 6. 1993, č. 12914/87, § 25 v daném případě vzal ESLP v potaz také skutečnost, že stěžovatel byl sám právník a sporná procesní právní úprava byla dostatečně koherentní a jasná]. Článek 6 odst. 3 písm. d) EÚLP potom stanoví: Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má [ právo] vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Pojem svědek má v judikatuře ESLP svůj autonomní význam, který se může odlišovat od významu, který má v právních řádech smluvních stran. Svědkem v tomto pojetí může být tedy nejen osoba, která vypovídá jako svědek před soudem, ale také spoluobviněný [viz Luca proti Itálii, rozsudek, 27. 2. 2001, č. 33354/96, § 41; Balšán proti České republice, rozsudek, 18. 7. 2006, č. 1993/02] nebo osoba, která sice před soudem nevypovídala, ale jejíž výpověď (nejčastěji z přípravného řízení) patří mezi důkazy [viz Asch proti Rakousku, rozsudek, 26. 4. 1991, č. 12398/86, § 25], ať už v době výslechu měla podle vnitrostátního práva postavení podezřelého [Unterpertinger proti Rakousku, rozsudek, 24. 11. 1986, č. 9120/80, § 32], poškozeného [tamtéž; Delta proti Francii, rozsudek, 19. 12. 1990, č. 11444/85, § 34] apod. S uvedeným také souvisí zásada rovnosti zbraní, která je jednou z charakteristik širšího konceptu spravedlivého procesu, který také zahrnuje základní právo, aby trestní řízení bylo kontradiktorní [Brandstetter proti Rakousku, rozsudek, 28. 8. 1991, č. 11170/84 a další, § 66]. ESLP zásadu rovnosti zbraní definuje jako požadavek, aby každá ze stran řízení mohla obhajovat svou věc za podmínek, které ji, z pohledu řízení jako celku, podstatným způsobem neznevýhodňují vzhledem k protistraně [Nideröst-Huber proti Švýcarsku, rozsudek, 18. 2. 1997, č. 18990/91, § 23; Foucher proti Francii, rozsudek, 18. 3. 1997, č. 22209/93, § 34]. Jejím cílem je dosažení spravedlivé rovnováhy mezi stranami sporu [Dombo Beheer B. V. proti Nizozemsku, rozsudek, 27. 10. 1993, č. 14448/88, § 33]. Je rovněž třeba také zmínit, že součástí práva na spravedlivý proces snad dokonce vůbec nejzákladnější, bez níž nelze vůbec hovořit o soudním procesu je zásada kontradiktornosti řízení [viz Barbera, Messegué a Jabardo proti Španělsku, rozsudek pléna, 6. 12. 1988, č. 10590/83, § 78]. Vzhledem k tomu, že smyslem čl. 6 odst. 1 EÚLP je především ochrana zájmů účastníků řízení a zájmu na řádném výkonu spravedlnosti, ESLP poznamenal, že tu jde zejména o důvěru subjektů ve fungování soudního systému a tato důvěra se zakládá mimo jiné na jistotě dotyčného, že měl možnost vyjádřit se ke všem písemnostem ve spisu [viz Ziegler proti Švýcarsku, rozsudek, 21. 2. 2002, č. 33499/96, § 38]. Nejvyšší soud proto uzavírá, že jestliže byl obhájcem Mgr. Stanislavem Sochorem navržen výslech obviněného P. D., jehož v řízení před odvolacím soudem zastupoval, odvolací soud, který nemohl předvídat, co a jak bude obviněný P. D. ve své výpovědi uvádět, měl při respektování jeho práva vypovídat, které může ve smyslu shora uvedených právních názorů a v souladu se shora konstatovanými principy uplatnit rovněž v odvolacím řízení, o tomto návrhu rozhodnout. Trestní řád, ačkoliv předpokládá, že obviněný se vyjádří již na počátku trestního řízení v přípravném řízení a v řízení před soudem na počátku hlavního líčení, současně nebrání tomu, aby se obviněný vyjádřil i v pozdějším stádiu řízení, tj. také ve veřejném zasedání odvolacího soudu. Proto je rovněž nepřípustné, aby odvolací soud kladl dovolateli k tíži tu skutečnost, že v průběhu trestního řízení dosud nevypovídal (str. 72 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jelikož se obviněný P. D. omluvil pouze z veřejného zasedání nařízeného na den 11. 7. 2013, nelze vyloučit, že v následném jednacím dni, který se nakonec nekonal, by vypovídal, přičemž mohl uvést nové skutečnosti (srov. § 249 odst. 3 tr. ř.), týkající se všech podstatných otázek vztahujicích se k závěrům obou nižších soudů o jeho vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále jeho podílu na trestné činnosti, tedy jinými slovy mohl ve snaze se z trestné činnosti vyvinit zpochybňovat výslechy ostatních spoluobviněných a svědků, na nichž byla vybudována argumentace soudů nižších stupňů o jeho vině, apod. Obviněný P. D. byl tak zkrácen na svých právech nikoliv tou skutečností, že veřejné zasedání neprobíhalo ve dvou jednacích dnech, nýbrž v tom, že odvolací soud nerozhodl o návrhu Mgr. Stanislava Sochora na výslech obviněného P. D., čímž mu odňal právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich (srov. § 33 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 249 odst. 3 tr. ř.). Jak bylo Nejvyšším soudem shora konstatováno, obviněný P. D. má právo hájit se i sám a vyjadřovat se ke skutkovým okolnostem případu, odvolací soud měl proto v rámci probíhajícího řízení dát najevo, jaký je jeho postoj k případné výpovědi P. D., který doposud nevypovídal, což neučinil. Opomenutý důkaz, výslech obviněného P. D., nachází svůj odraz rovněž v dovolacích námitkách obviněného Mgr. R. B., neboť obviněný P. D. ve své výpovědi mohl uvést okolnosti svědčící i obviněnému Mgr. R. B. S ohledem na to podle Nejvyššího soudu svědčí námitka opomenutého důkazu, tj. výslechu obviněného P. D., jak obviněnému P. D., jehož výslech navrhoval Mgr. Stanislav Sochor v rámci veřejného zasedání, tak i obviněnému Mgr. R. B., který jej v dovolání namítal také ve svůj prospěch.

Obviněný Mgr. R. B. ve svém mimořádném opravném prostředku také namítal, že důvodem jeho dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je rovněž porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný Mgr. R. B. se písemně řádně omluvil, a to z důvodu virového onemocnění, souhlasil s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, neboť výslovně uvedl, že souhlasí s tím, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dále sdělil, že tímto se v žádném případě nevzdává svého práva na obhajobu a žádal, aby byl vyslechnut. Předseda senátu odvolacího soudu však podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. rozhodl o tom, že veřejné zasedání bude konáno bez přítomnosti obviněných Mgr. R. B. a P. D. Předseda senátu odvolacího soudu podle názoru dovolatele tímto postupem pochybil, neboť toto své rozhodnutí odůvodnil ustanoveními, která se týkají hlavního líčení a nedají se použít v případě veřejného zasedání, a proto je dovolatel považuje za nezákonné.

Podle předloženého spisového materiálu byli všichni obvinění, nejenom Mgr. R. B., předvoláni k veřejnému zasedání na základě vzoru č. 8 sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 20/2004-Org., ze dne 20. 4. 2004, o vydání vzorů "tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř." doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (srov. č. l. 6569 spisu). Vzor č. 8 se týká předvolání k veřejnému zasedání. Obhájkyně Mgr. R. B. zaslala dne 9. 7. 2013 omluvu neúčasti jmenovaného obviněného na veřejném zasedání Vrchního soudu v Olomouci dne 11. a 12. 7. 2013 (srov. č. l. 6698 spisu). Vrchní soud v Olomouci v rámci veřejného zasedání konaného dne 11. 7. 2013 po krátké tiché poradě senátu bez přerušení jednání vyhlásil usnesení, v němž podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. rozhodl tak, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obviněných Mgr. R. B. a P. D. (srov. č. l. 6732 spisu). Podle ustanovení § 238 tr. ř. se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Odborná literatura uvádí, že přiměřené užití ustanovení o hlavním líčení je podle § 238 tr. ř. možné jen v otázce veřejnosti, řízení, počátku a odročení veřejného zasedání, nikoli (ani analogicky) ohledně jiných otázek, které jsou výslovně a odchylně od hlavního líčení upraveny pro veřejné zasedání. Tak např. přítomnost osob u veřejného zasedání je řešena podle § 234 tr. ř., popřípadě ve spojení s ustanovením § 233 odst. 1 tr. ř. a s dalšími zvláštními ustanoveními (např. § 263 odst. 2 až 4 tr. ř., § 265r odst. 2 až 4 tr. ř., § 274 tr. ř., § 314q odst. 1 tr. ř.), takže se zde neuplatní § 202 tr. ř. o přítomnosti osob u hlavního líčení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2941). Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Předvoláním osoby dává předseda senátu (samosoudce) najevo, že její účast u veřejného zasedání je nutná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést (§ 233 odst. 1 věta první tr. ř.). Proto, jestliže se předvolaná osoba nedostaví k veřejnému zasedání, přichází v úvahu zpravidla jeho odročení, ledaže by senát (samosoudce) změnil původní názor na nutnost předvolání takové osoby a podle § 205 odst. 2 tr. ř. za použití § 238 tr. ř. rozhodl usnesením, že veřejné zasedání je možno provést, přestože se nedostavila předvolaná osoba (usnesením s ohledem na to, že se zaznamená v celém znění do protokolu o veřejném zasedání, není třeba vyhotovovat a doručovat ho) srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2913. Z uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud se dopustil pochybení, jestliže u obviněných P. D. a Mgr. R. B. postupoval podle ustanovení § 202 odst. 2, 5 tr. ř., které má zcela jinou povahu a účel, namísto správného ustanovení § 205 odst. 2 tr. ř., které se použije podle § 238 tr. ř. přiměženě i ohledně veřejného zasedání. Dodržení tohoto postupu má význam zejména tehdy, jestliže je předvolanou osobou obviněný, který se však nedostavil k veřejnému zasedání zejména v řízení o odvolání. Pokud odvolací soud bez dalšího konal veřejné zasedání v nepřítomnosti předvolaných obviněných P. D. a Mgr. R. B., aniž učinil správné rozhodnutí podle § 205 odst. 2 tr. ř. (s použitím § 238 tr. ř.), byť jinak rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno bez přítomnosti uvedených obviněných, zatížil řízení další procesní vadou, která ve spojení s opomenutým důkazem výslechem obviněného P. D. (viz shora) naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004, publikované pod č. T 677, sešit 4/2004 Soub. tr. rozh. NS).

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že u obviněných Mgr. R. B. a P. D. je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a proto Nejvyšší soud k podanému dovolání obviněného Mgr. R. B. a P. D. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně nich zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na to podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť podstata pochybení spočívala právě v jeho postupu.

V návaznosti na toto rozhodnutí Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že jako navazující rozhodnutí podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. nebyl zrušen pravomocný rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, jímž byl obviněný Mgr. R. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, spočívajícím v nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, neboť byť má uvedený odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ohledně nenastoupeného trestu odnětí svobody podklad v tomto posledně uvedeném rozhodnutí, které bylo tímto usnesením Nejvyššího soudu zrušeno, nejde o navazující rozhodnutí ve smyslu § 265 l odst. 1 tr. ř., poněvadž jde o odsouzení za jednání obviněného, které spáchal až po právní moci uvedeného odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. Obviněný Mgr. R. B. byl odsouzen v samostatném řízení za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku v jiné věci Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 112/2014, přičemž jako obsahově navazující rozhodnutí lze rušit rozhodnutí pouze v jedné a téže věci.

V novém řízení se Vrchní soud v Olomouci vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud shora poukázal. Vrchní soud v Olomouci tedy zejména umožní obviněnému P. D., aby mohl vypovídat v novém řízení před odvolacím soudem, v jehož rámci tak bude mít i obviněný Mgr. R. B. možnost klást jmenovanému obviněnému otázky a vyjádřit se k jeho výpovědi, případně uplatňovat i další námitky. Obviněnému Mgr. R. B. tak bude zároveň dána možnost k jím požadovanému ústnímu vyjádření k usvědčující výpovědi J. Š., které požadoval v dovolání, byť v tomto směru nebylo přes nedodržení ustanovení § 208 věta druhá tr. ř. Nejvyšším soudem shledáno pochybení takové povahy, které by z materiálního hlediska vyžadovalo samo o sobě zrušení napadeného rozhodnutí. V návaznosti na toto vyjádření odvolací soud zváží, zda s ohledem na obsah takového vyjádření bude nutný nový výslech J. Š., kterého by však bylo nutné vyslýchat již jako svědka po zákonném poučení podle § 101 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 100 tr. ř. V té souvislosti považuje za potřebné Nejvyšší soud připomenout, že odvolací soud musí dbát na dodržení ustanovení § 214 tr. ř., které ukládá, aby obžalovaný byl po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu (srov. i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 13 a § 33 odst. 1 věta první tr. ř.). Vyjádření obžalovaného může směřovat jak ke způsobu obstarání a provedení důkazu, tak i k jeho vlastnímu obsahu anebo též ke způsobu hodnocení důkazu, popřípadě může být spojeno rovněž s návrhem na opatření a provedení dalších důkazů. Soud je tedy povinen dotázat se obžalovaného po provedení každého důkazu, zda se chce k němu vyjádřit. Obecně je pak obžalovaný oprávněn (a musí mu k tomu být dána možnost), aby se vyjádřil ke všem prováděným důkazům, o které se soud opíral při rozhodování (viz čl. 38 odst. 2 alinea první Listiny základních práv a svobod a nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, publikovaný pod č. 78/1995 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soud).

Nejvyšší soud v neposlední řadě zdůrazňuje, že při vypořádávání jednotlivých námitek dovolatelů vycházel z dosavadního stavu řízení, tj. z doposud provedeného rozsahu důkazů před oběma soudy nižších stupňů. Jestliže by však případnou výpovědí obviněného P. D. došlo k zásadní změně skutkového stavu projednávané věci, bude třeba, aby se odvolací soud s případnými změnami vypořádal a zabýval se jimi, a to i v těch částech, v nichž Nejvyšší soud za současného stavu řízení pochybení neshledal.

XI.

Obvinění J. Š. a Mgr. R. B. uplatnili rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v němž je stanoveno, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu (§ 3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více obviněným společně (např. společný trest propadnutí jedné věci více spoluobviněným). Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem (srov. § 110 tr. zákoníku). Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Obviněný Mgr. R. B. dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že peněžitý trest, který mu byl uložen, byl uložen mimo rámec zásad zákonnosti a individualizace při ukládání trestů, neboť současně mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 let a šesti měsíců. Uložení peněžitého trestu staví Mgr. R. B. spíše do role organizátora, když takový skutkový ani právní závěr nebyl učiněn a ani žádny důkaz nepodává informace o takovém možném právním závěru.

Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněnému Mgr. R. B. byl uložen trest podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve výměře 7 let a 6 měsíců. Při úvaze o trestu jako okolnost polehčující vyhodnotil dosavadní řádný život obviněného. Na straně druhé uvedl, že nelze přehlédnout, že obviněný oproti ostatním spoluobviněným, vyjma J. Š., byl podstatně aktivnější. Jako okolnost přitěžující pak soud dále vyhodnotil vyšší škodu, která u obviněného přesáhla dvanáctinásobek hraniční škody stanovené podle § 138 tr. zákoníku i delší dobu páchání. Nalézací soud po zvážení všech okolností případu, týkajících se obviněného Mgr. R. B., uložil obviněnému sice poněkud vyšší trest, než dalším spoluobviněným, ale při zvážení skutečnosti, že obviněný nebyl osobou, která trestnou činnost řídila, tento trest uložil ještě v polovině zákonné sazby, a to přes vcelku velmi vysokou způsobenou škodu. Obviněný podle své výpovědi u hlavního líčení má majetek v hodnotě přibližně 2 000 000 Kč, a proto s ohledem na motivaci jeho jednání a charakter trestné činnosti mu soud uložil i peněžitý trest, který s ohledem na výši škody je spíše mírný, neboť se jedná o necelou jednu šedesátinu škody způsobené obviněným České republice. Současně soud obviněnému uložil pro případ nezaplacení adekvátní trest náhradní (srov. str. 84 85 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud v reakci na námitku obviněného Mgr. R. B. v odvolání, která spočívala v tom, že trest, který mu byl uložen, neodpovídá kritériím individualizace při ukládání trestů podle § 38 a § 39 tr. zákoníku, v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na závěry nalézacího soudu, přičemž dále zdůraznil, že soud prvního stupně v naprostém souladu s obsahem celého spisového materiálu vyhodnotil roli obviněného Mgr. R. B. jako roli pachatele podstatně aktivnějšího ve srovnání s ostatními obviněnými, vyjma obviněného J. Š. Odvolací soud dále poznamenal, že soud prvního stupně neopomněl jako okolnost přitěžující zohlednit vyšší škodu, která u obviněného Mgr. R. B. přesáhla dvanáctinásobek hraniční částky, stanovené v § 138 tr. zákoníku jako škoda velkého rozsahu. Stejně tak krajský soud zohlednil i delší dobu, po kterou obviněný páchal trestnou činnost. S ohledem na tyto skutečnosti se pak nejevil odvolacímu soudu trest odnětí svobody, uložený ve výměře 7 roků a 6 měsíců nepřiměřeným ve smyslu jeho přísnosti [§ 258 odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Podle odvolacího soudu se úvahy nalézacího soudu při ukládání trestu správně pohybovaly kolem poloviny zákonem stanovené trestní sazby v § 240 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud měl za správný a zákonný rovněž postup soudu prvního stupně, pokud ten uložil obviněnému Mgr. R. B. za podmínek § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 1 mil. Kč. Na rozdíl kupříkladu od obviněného S. N. nalézací soud zjistil majetkové poměry obviněného Mgr. R. B., když tento sám u hlavního líčení uvedl, že jeho majetek je v hodnotě cca 2 mil. Kč. Navíc je zcela evidentní a vyplývá to z důkazního materiálu, že obviněný získal nepochybně nikoli nevýznamný finanční profit ze spáchání trestné činnosti. Proto i odvolací soud měl za splněné zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu. Odvolací soud se rovněž ztotožnil i s výrokem ve smyslu § 69 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněnému pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody (srov. str. 99 100 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Ačkoliv soudy nižších stupňů podaly v zásadě dostatečné a stavu dokazování odpovídající odůvodnění týkající se zejména trestu odnětí svobody a peněžitého trestu, uložených obviněnému Mgr. R. B., Nejvyšší soud se uplatněnou dovolací argumentací obviněného blíže nezabýval, a to s ohledem na to, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, byl ohledně obviněného Mgr. R. B. zrušen v celém rozsahu, tedy i ve výroku o vině, a to vzhledem k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (viz shora), a věc byla v tomto rozsahu podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí (srov. bod X. shora). Odvolací soud, pokud uzná opětovně obviněného Mgr. R. B. vinným, se tedy bude znovu zabývat všemi otázkami vztahujícím se k případnému výroku o trestu. V té souvislosti je třeba pro úplnost poznamenat, že se mohou v dalším řízení objevit i okolnosti nové, dosud neznámé, které mohou uvedené úvahy o případném ukládaném trestu či trestech, a to včetně trestu peněžitého, ovlivnit. Obviněný Mgr. R. B. bude mít také možnost v průběhu nového odvolacího řízení se opětovně vyjádřit mj. i k podmínkám rozhodným pro případné ukládání namítaného peněžitého trestu s ohledem jak k okolnostem případu, tak i vzhledem k jeho osobním, majetkovým a jiným poměrům.

Obviněný J. Š. směřoval své dovolání do výroku, kterým mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Dovolatel je toho názoru, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit pouze v případě, že věc, jež má být předmětem trestu propadnutí věci, je věcí, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Podle jeho názoru lze konstatovat, že se během dokazování nepodařilo prokázat, že by na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel byly peníze pocházející z trestné činnosti J. Š. nebo peníze, které J. Š. získal jako odměnu za spáchání trestného činu. Obchodní společnost S. H. V. Metal Steel v souladu s obviněným J. Š. konstatuje, že finanční prostředky, zajištěné na účtu této společnosti, jsou prostředky z půjček, které této společnosti poskytly třetí osoby a nemají žádnou souvislost s trestnou činností. Předložení notářského zápisu prokazujícího poskytnutí půjčky ve výši 730 000 EUR bylo až reakcí na uložený trest propadnutí věci, jelikož v řízení před nalézacím soudem nebyla obchodní společnost S. H. V. Metal Steel účastníkem řízení. Podle dovolatele není důležité, kdy byl notářský zápis předložen, ale spíše kdy byl sepsán. To, že smlouva o půjčce byla uzavřena formálně správně, koneckonců konstatuje i sám odvolací soud. Orgánům činným v trestním řízení se během celého dokazování nepodařilo prokázat, že by se v případě finančních prostředků uložených na účtu obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel jednalo o peníze pocházející z trestné činnosti. Lze tedy podle odvolatele konstatovat, že není splněna základní podmínka pro uložení trestu propadnutí věci v tom smyslu, že pachatel předmětné finanční prostředky získal trestnou činností nebo jako odměnu za tuto trestnou činnost.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že obviněný J. Š. svým dovoláním zpochybňuje jiný, než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok a že tedy napadá výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však oproti mínění státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství poukazuje na to, že odvolání obviněného J. Š. bylo podáno do výroku o uložení trestu, přičemž obviněný konkrétně namítal, že mělo být vyčkáno do nabytí právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 61 T 11/2012, neboť by tak v projednávané trestní věci přicházelo v úvahu upuštění od uložení souhrnného trestu (srov. č. l 6460 6461 spisu). Za těchto okolností nemá Nejvyšší soud za to, že by dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadal výrok, o kterém nerozhodoval soud ve druhém stupni, zvláště když se odvolací soud poměrně podrobně výrokem o peněžitém trestu ve svém rozsudku zabýval a dokonce uvažoval i o snaze obviněného J. Š. dosáhnout zrušení výroku o trestu propadnutí věci a následného zrušení zajištění finančních prostředků postupem podle § 79a odst. 3 tr. ř. (viz následující odstavec tohoto usnesení).

Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněnému J. Š. mimo jiné uložil také trest propadnutí věcí, spočívající v propadnutí peněžitých prostředků na účtu firmy S. H. V. Metal Steel u banky Volksbank, tak jak je tato finanční částka specifikována ve výrokové části rozsudku, když peněžité prostředky pocházejí z trestné činnosti a byly i určeny na další páchání trestné činnosti (srov. str. 82 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud uložil obviněnému J. Š. ve shodě s napadeným rozsudkem ve smyslu § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci, konkrétně peněžních prostředků na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, který je veden u banky Volksbank CZ, v celkové výši 738 937,87 EUR ke dni zajištění. Nalézací soud uložení tohoto trestu odůvodnil tím, že zmíněné finanční prostředky pochází z trestné činnosti a byly určeny na další páchání trestné činnosti. V této souvislosti odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se nikterak nezabýval odůvodněním splnění další podmínky nutné pro uložení tohoto druhu trestu, konkrétně, že trest propadnutí věci ve smyslu § 70 odst. 2 tr. zákoníku je možno uložit pouze v případě, jde-li o věc náležející pachateli. Odvolací soud uvedl, že si je vědom jisté problematičnosti uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k výše specifikovaným finančním prostředkům, když tento trest je ukládán obviněnému J. Š., nicméně finanční prostředky jsou uloženy na účtu, který je veden nikoli na jméno obviněného J. Š., ale na jméno obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel se sídlem ve Spolkové republice Německo. Pokud přesto odvolací soud dospěl k závěru, že je možné uložit trest propadnutí věci ve vztahu k výše specifikovaným finančním prostředkům, byl veden následujícími úvahami. Především z obsahu spisového materiálu (srov. především č. l. 589 až 601) vyplývá, že obchodní společnost S. H. V. Metal Steel založil ve Spolkové republice Německo dne 27. 10. 2009 obviněný Š., přičemž celou výši základního jmění ve výši 500 EUR složil jako obchodní podíl výlučně jmenovaný. Podle zakládací listiny je obviněný J. Š. také jediným jednatelem této obchodní společnosti. Samotné označení zakládací listiny Založení společnosti jedné osoby , společně s výše uvedenou skutečností, že částku, reprezentující celou výši základního jmění složil výlučně obviněný J. Š., svědčí podle přesvědčení odvolacího soudu o tom, že jediným vlastníkem společnosti S. H. V. Metal Steel je právě posledně jmenovaný. O správnosti tohoto závěru svědčí též obsah citované zakládací listiny. Z ní totiž nevyplývá, že by kromě obviněného J. Š. figurovala ve strukturách této společnosti jakákoli jiná osoba. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy možné, s ohledem na výše uvedené, učinit závěr, že obviněný J. Š. je jedinou osobou, která vlastní a ovládá obchodní společnost S. H. V. Metal Steel. Obviněný J. Š. pak, jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku (srovnej body II/1, 2), zapojil tuto obchodní společnost do řetězce karuselových obchodů, jejichž jediným cílem bylo, jak koneckonců sám obviněný J. Š. doznal, způsobit škodu České republice na DPH. V této souvislosti je možno vyslovit souhlas s argumentací, uvedenou v usnesení policejního orgánu ze dne 24. 2. 2011 (viz č. l. 3336), jímž byly podle § 79a odst. 1 tr. ř. zajištěny finanční prostředky, včetně jejich příslušenství, do výše faktického zůstatku, na příslušném účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, vedeném u Volksbank CZ. V odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazuje policejní orgán na skutečnost, že existuje důvodné podezření, že finanční prostředky na účtu této obchodní společnosti pochází z trestné činnosti, popřípadě, že jsou k dalšímu páchání trestné činnosti určeny. Pokud jde o původ těchto finančních prostředků, pak zmocněnec obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem předložil notářský zápis ze dne 12. 5. 2011, sepsaný JUDr. Pavelkou, notářem ve Zlíně, z něhož vyplývá, že Mgr. P. Z. v pozici věřitele, zapůjčil společnosti S. H. V. Metal Steel jakožto dlužníkovi, finanční prostředky ve výši 730 tis. EUR na základě ústní smlouvy o půjčce ze dne 5. 1. 2011. Touto listinou se obviněný J. Š. snažil prokázat, že finanční prostředky na účtu nepatří jemu, potažmo společnosti S. H. V. Metal Steel, ale jiné osobě. V této souvislosti ovšem odvolací soud zkonstatoval, že obsah zmíněného notářského zápisu vzbuzuje poměrně výrazné pochybnosti o validitě údajů v něm uvedených. Především odvolací soud poukázal na to, že podle tvrzení obsaženého v notářském zápise měla být poměrně významná částka ve výši 730 tis. EUR zapůjčena obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel na podkladě smlouvy o půjčce, uzavřené ovšem ústní formou. Tato okolnost, byť samozřejmě není formálně v rozporu s občanským zákoníkem, se s ohledem na výši půjčené částky jeví výrazně diskutabilní. Navíc, zmíněný notářský zápis byl předložen až v rámci odvolacího řízení, když po celou dobu řízení, ať již přípravného či před soudem prvního stupně, touto listinou argumentováno nebylo. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy předložení tohoto dokladu zjevně motivováno snahou docílit zrušení výroku o trestu propadnutí věci a následného zrušení zajištění finančních prostředků postupem podle § 79a odst. 3 tr. ř. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené byl ovšem toho názoru, že ve věci je dáno podezření, limitně hraničící s jistotou, že finanční prostředky, uložené na účtu, vedeného u Volksbank, na jméno obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel pochází z trestné činnosti, popřípadě, že byly k páchání trestné činnosti určeny. Pokud pak jde o vyřešení onoho problému, zda lze uložit trest propadnutí těchto finančních prostředků, ač se formálně nejedná o věc, patřící pachateli ve smyslu § 70 odst. 2 tr. ř., ale právnické osobě, jakožto samostatnému subjektu, pak odvolací soud v této souvislosti poukázal především na to, co uvedl výše stran toho, že obviněný J. Š. je nezpochybnitelně jediným vlastníkem obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel, kterou jako jediný zakladatel ve Spolkové republice Německo založil. Za takovéto situace lze potom podle přesvědčení odvolacího soudu aplikovat legální definici pojmu věc a jiná majetková hodnota, náležící pachateli tak, jak je tato uvedena v § 135 tr. zákoníku. Podle přesvědčení odvolacího soudu je evidentní, že obviněný J. Š. se k finančním prostředkům, uložených na účtu obchodní společnosti, kterou vlastní, choval z pozice faktického vlastníka, který také s těmito finančními prostředky měl možnost disponovat, neboť byl jediným disponentem účtu zmíněné obchodní společnosti. Proto tedy dospěl odvolací soud k závěru, že ve věci jsou dány podmínky pro uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k finančním prostředkům, specifikovaným ve výroku napadeného rozsudku (srov. str. 92 94 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Ustanovení § 70 odst. 1 tr. zákoníku upravuje, jaký vztah musí mít určitá věc nebo jiná majetková hodnota ke spáchanému trestnému činu, aby mohl být uložen trest spočívající v jejím propadnutí. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku podléhá trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty to, co bylo získáno trestným činem, tj. vyrobeno trestným činem (tzv. producta sceleris), a dále to, co bylo jinak získáno trestným činem (tzv. scelere quaesita). Podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku lze prohlásit za propadlou jen věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která náleží pachateli. Ve smyslu legální definice uvedené v § 135 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je-li součástí majetku pachatele nebo pokud s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je znám oprávněný vlastník, majitel či držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. Soud je povinen zkoumat všechny podmínky pro vyslovení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, tedy také podmínku, zda pachateli skutečně náleží věc nebo jiná majetková hodnota a zda je znám její oprávněný vlastník, majitel či držitel. Otázku vlastnictví či obdobného práva jiné osoby než pachatele řeší soud, vzniknou-li o tom pochybnosti, jako otázku předběžnou.

Základní podmínkou pro uložení trestu propadnutí věci je tedy podmínka, že za propadlou lze prohlásit jen věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která náleží pachateli. V předloženém spisu pod sp. zn. 61 T 32/2012 se nachází originál a rovněž překlad z jazyka německého dokumentu nazvaného Založení společnosti jedné osoby (srov. č. l. 589 a násl. a 594 a násl. spisu), kde se pod bodem 1. uvádí, že přítomný (tj. J. Š.) zřizuje podle § 2 odst. 1a Zákona o společnostech s ručením omezeným (dále jen GmBHGesetz ) společnost s ručením omezeným s názvem S. H. V. Metal Steel UG (bez omezeného ručení) se sídlem v Norimberku. V bodě 3. se konstatuje, že základní jmění společnosti činí 500 EUR a bude celé vloženo panem J. Š. (obchodní podíl 1). Podle bodu 4 jednatelem společnosti bude jmenován pan J. Š. (srov. č. l. 597 spisu). Pro majetek společnosti ve společnosti s ručením omezeným je relevnatní ustanovení § 13 GmBHGesetz, které upravuje právnickou osobu obchodní společnost. Podle ustanovení § 13 odst. 1 GmBHGesetz společnost s ručením omezeným samostatně disponuje právy a povinnostmi; může získat vlastnické právo a jiná věcná práva k pozemkům; může žalovat a být žalovaná před soudem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení za závazky společnosti se ručí věřitelům majetkem společnosti. Odstavec 3 § 13 GmBHGesetz pak stanoví, že společnost se považuje za obchodní společnost ve smyslu obchodního zákoníku. V úvodu k ustanovení § 13 GmBHGesetz se komentářová literatura zmiňuje o striktním oddělení majetku společnosti a majetku společníků, resp. o právním osamostatnění společnosti věnovaného majetku. Majetek společnosti se má tedy od majetku společníků oddělit stejným způsobem jako právní osobnost společnosti od právní osobnosti společníků (viz Hachenburg Max Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung, Gro kommentar, 8. vyd ání, Walter de Gruyer & Co., Berlin, s. 562). Z této právní úpravy tedy jednoznačně vyplývá, že je třeba důsledně odlišovat majetek společnosti a podíl jejího společníka, který je oceňován mírou jeho účasti na čistém obchodním majetku společnosti, jež připadá na jeho podíl (obdobně je tomu i podle české právní úpravy). Za těchto okolností nelze akceptovat zejména ty úvahy odvolacího soudu, podle nichž je uložení trestu propadnutí věci, konkrétně peněžních prostředků na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel, přípustné s ohledem na to, že obviněný J. Š. je jediným vlastníkem jmenované společnosti a jedinou osobou, která ji vlastní a ovládá, neboť nejde z jeho strany o vlastnictví společnosti , ale o obchodněprávní vztah založený jeho obchodním podílem, který představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Přitom majetek obchodní společnosti je od majetku společníků oddělen stejným způsobem jako právní osobnost společnosti od právní osobnosti společníků. Vzhledem k tomu předmětné peníze nebylo možno považovat za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která by ve smyslu § 70 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 135 tr. zákoníku náležela pachateli, tedy obviněnému J. Š. Z tohoto důvodu je uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžních prostředků 738 937,87 EUR (včetně příslušenství), které náležely společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Nürnberg 90429, SRN, a jež byly uloženy na jejím účtu č. ... vedeném u banky Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, v rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 tr. zákoníku. K problematice odděleného majetku společnosti a jejího společníka srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 294/2009, publikované pod č. 41/2010 Sb. rozh. tr., které stanoví, že společníka, a to i když je jediným společníkem (tehdy ve smyslu § 132 odst. 1 obchodního zákoníku), nelze ztotožňovat se společností s ručením omezeným jako právnickou osobu coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva rozdílné subjekty. V citovaném judikátu se dále uvádí, že jestliže obviněný, který je zároveň jednatelem a jediným společníkem poškozené společnosti s ručením omezeným (§ 105 a násl. obchodního zákoníku), způsobil trestným činem škodu této společnosti, nelze s ohledem na oddělení majetku obchodní společnosti s ručením omezeným od majetku jejích společníků, resp. i jediného společníka, vyplývající ze zákona (§ 6 odst. 1 a § 105 a násl. obchodního zákoníku), dovozovat, že by nemohl ve funkci jednatele při porušení povinnosti vykonávat svou povinnost s péčí řádného hospodáře způsobit škodu této společnosti. Z toho vyplývá, že relevantní judikatura jednoznačně v České republice odděluje majetek obchodní společnosti s ručením omezeným od majetku jejích společníků.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že je u obviněného J. Š. naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Tedy obviněného J. Š. se konkrétně týká varianta první uvedená v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, neboť mu byl uložen trest propadnutí věci podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, aniž by pro jeho uložení byly splněny podmínky stanovené v § 70 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud k podanému dovolání obviněného J. Š. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, a to v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S. H. V. Metal Steel UG GmbH, IČ: 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 90429, SRN, č. ú. eného u banky Volksbank CZ, a. s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, v aktuálním zůstatku 738 937,87 EUR ke dni zajištění, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že pokud jde o trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, uložený obviněnému J. Š., s ohledem na to, že nové uložení tohoto trestu pro nesplnění podmínek uvedených v § 70 odst. 2 tr. zákoníku již nepřichází v úvahu, Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci pouze podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněného J. Š. částečně zrušil, a to v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, aniž by v této části věc vrátil některému ze shora uvedených soudů nižších stupňů k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud k tomu pro úplnost ještě uvádí, že v návaznosti na shora konstatované okolnosti případu se nabízí úvaha, zda v projednávané věci, jestliže oba nižší soudy dospěly k závěru, že ve věci je dáno podezření, limitně hraničící s jistotou, že finanční prostředky, uložené na účtu, vedeného u Volksbank, na jméno obchodní společnosti S. H. V. Metal Steel pochází z trestné činnosti, popřípadě, že byly k páchání trestné činnosti určeny, nemělo být aplikováno ustanovení § 101 odst. 2 tr. zákoníku, upravující ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, které je možno při splnění zákonných podmínek uložit i právnické osobě. Podle tohoto ustanovení ve znění do 31. 5. 2015 mohl soud uložit bez podmínek § 101 odst. 1 tr. zákoníku zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména
a) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli,
b) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, nebo
c) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.

Uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (ve znění do 31. 5. 2015) může navrhnout státní zástupce v obžalobě, má-li za to, že jsou pro to splněny zákonné podmínky (§ 178 odst. 1 tr. ř.), anebo takový návrh může učinit též samostatně (§ 178 odst. 2 tr. ř.). Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření, může je uložit i bez návrhu státního zástupce (§ 230 odst. 1 tr. ř.). Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání (§ 230 odst. 2 tr. ř.). Postupovat podle odstavce 2 § 230 tr. ř. lze i tehdy, jestliže státní zástupce učinil návrh na zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (ve znění do 31. 5. 2015) nenáležející obžalovanému (§ 230 odst. 3 tr. ř.). Podle ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř. nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil podle § 230 odst. 2 tr. ř., může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.

XII.
Nejvyšší soud již jen závěrem připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, bylo částečně zrušeno ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D. jen v důsledku jejich dovolání, podaných samozřejmě v jejich prospěch (srov. bod X. shora), nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (zákaz reformationis in peius).

Dále je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozhodnutí je třeba postupovat důsledně tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal v návaznosti na rozsudek nalézacího soudu za prokázané a o které důkazy provedené převážně soudem prvního stupně své závěry ohledně skutkových zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se vypořádal s obhajobou, a to včetně všech odvolacích námitek, a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona zejména v otázce viny a trestu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015 Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. předseda senátu