5 Tdo 1476/2003
Datum rozhodnutí: 15.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1476/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2004 o dovolání obviněného J. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 50 T 231/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 50 T 231/2002, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to 49,13 kg plastické trhaviny zn. Semtex a 97 kusů rozbušek. Proti rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 9 To 251/2003, tak, že obě odvolání zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná.

Obviněný J. H. podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 50 T 231/2002, prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání odkázal na závěrečnou řeč a písemné odvolání. Je přesvědčen, že nenaplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Poukázal na to, že v rámci údajné organizované skupiny se nijak nepodílel na konkrétních činnostech, kde by měl přidělené úkoly, ve kterých by jeho činnost byla plánovaná a koordinovaná. Obviněný popřel, že by měl alespoň obecnou představu o množství a předmětu obchodu, takže nemohl spáchat trestnou činnost ve větším rozsahu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 50 T 231/2002, zrušil a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť je nepřípustné, protože směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 9, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

I přes tyto skutečnosti došel Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. H. není přípustné.

V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 50 T 231/2002, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Z obsahu dovolání i z konečného návrhu je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že dovolání obviněného J. H. směřuje proti výše citovanému rozsudku, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení § 265a odst. 1 tr. řádu výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§ 265e tr. řádu) by obviněný mohl učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozh. pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), což obviněný neučinil a ani již učinit nemohl, protože dovolání podal dne 13. 10. 2003 a dvouměsíční lhůta k podání dovolání mu skončila tentýž den.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal