5 Tdo 1475/2003
Datum rozhodnutí: 07.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1475/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným B. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 55 To 247/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 198/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 198/2002, byl obviněný B. M. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák., dále trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., kterých se dopustil tím, že v okrese J. n. N. dne 7. 11. 2001 v 17.30 hodin v panelovém domě č. 560 v ulici U Š. v T. ze svého bytu zvýšeným hlasem vyhrožoval E. R., že ji zabije a současně tloukl do dveří a stěn bytu a poté kopal do vchodových dveří bytu R., ze kterých vyšla P. R., kterou honil po společné chodbě a vyhrožoval jí, že ji zabije a obě poškozené měly z jednání obviněného strach, a proto na pomoc přivolaly policii a obviněný pro služební zákrok policisty J. D. z Obvodního oddělení PČR T. ho nečekaně udeřil pěstí pravé ruky do obličeje a roztrhl mu ret a dvakrát se snažil ho zasáhnout pěstí do obličeje, avšak policista rány vykryl a po dobu služebního zákroku vyhrožoval policistům J. D. a M. T., že je zabije a uvedeného jednání se dopustil před panelovým domem, kde opětovně E. R. vyhrožoval, že ji zabije. Podle § 25 tr. zák. bylo upuštěno od potrestání a současně bylo obviněnému podle § 72 odst. 3 tr. zák. uloženo psychiatrické léčení ve formě ambulantní.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 55 To 247/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, i rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou napadl obviněný B. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudem bylo vzato za prokázané jeho jednání , a o důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť odvolací soud shledal odvolání obviněného jako nedůvodné, aniž se řádně vypořádal s obsahem odvolání .

V odůvodnění svého dovolání obviněný především zdůraznil, že se žádného trestného činu nedopustil. Soudům obou stupňů vytkl, že se řádně neseznámily s jeho podáními, poukázal na podjatost soudního znalce MUDr. T. a na nesrovnalosti ve výpovědích poškozené, se kterou měl dlouhodobé rozpory a která měla mnoho motivů obviněnému přitížit a vypovídat nepravdivě. Zákrok policie byl podle jeho názoru nepřiměřený a jeho vylíčení nepravdivé, když obviněný nejprve dostal bez jakékoli výstrahy úder do hlavy a proto nebyl schopen jakéhokoli útoku proti hlídce policie. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí, aniž by naznačil další postup ve věci.

K dovolání obviněného se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině nalézacího soudu a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněným ve skutečnosti spatřován zejména v porušení procesních zásad uvedených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci, s nímž dovolatel následně spojuje vadné právní posouzení věci. Proto navrhl podané dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, neuvedl dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku žádnou námitku obsahově odpovídající tomuto dovolacímu důvodu. Za takovou námitku nelze považovat tvrzení obviněného, že odvolací soud shledal odvolání obviněného nedůvodným, aniž se řádně vypořádal s obsahem odvolání. Citovaný dovolací důvod tedy nelze považovat za dovolatelem relevantně uplatněný.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř.

Další podmínkou pro možný přezkum napadeného rozhodnutí na podkladě dovolání je, že uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v § 265b tr. ř. uveden není.



Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se žádného trestného činu nedopustil, že se soudy obou stupňů řádně neseznámily s jeho podáními, poukázal na podjatost soudního znalce a zpochybnil výpovědi poškozené. Z obsahu dovolacích námitek vyplývá, že ačkoli byl v dovolání formálně uplatněn zákonný dovolací důvod odpovídající § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vyloženo shora. Taktéž námitku nepřiměřenosti zákroku policie nelze považovat za námitku obsahově odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť tuto dovolatel opírá o odlišné vylíčení tohoto zákroku, když v rozporu se skutkovými závěry učiněnými soudy obou stupňů uvádí, že nejprve on sám byl napaden policisty bez jakékoli výstrahy úderem do hlavy, z čehož dovodil, že poté nebyl schopen jakéhokoli fyzického útoku proti zasahujícím policistům. Také ohledně tohoto dovolacího důvodu je nutno konstatovat, že nebyl dovolatelem relevantně uplatněn.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a tedy ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. ledna 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová