5 Tdo 1473/2003
Datum rozhodnutí: 07.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1473/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. ledna 2004 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 10 To 215/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí na Orlicí pod sp. zn. 1 T 6/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 1 T 6/2003, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen za tyto trestné činy podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1, 2 tr. zák a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 17. 4. 2002 kolem 18.00 hodin v Ú. n. O. v baru F. po předchozí vzájemné slovní rozepři při vyvádění z baru opakovaně udeřil pěstí do těla J. K., kterému tak způsobil zlomeninu osmého žebra vlevo s dobou léčení do 27. 5. 2002.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 10 To 215/2003, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné odmítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 10 To 215/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu. Protože se soud druhého stupně podle názoru obviněného nezabýval dostatečně důsledně námitkami uvedenými v odvolání, obviněný v dovolání odkázal na všechny odvolací námitky s tím, že nesprávné právní posouzení skutků odvolacím soudem je podle něj důsledkem vad řízení vedeného před soudem prvního stupně. Obviněný poukázal především na to, že soud prvního stupně opřel výrok o vině pouze o výpověď poškozeného, přičemž podle jeho názoru zcela opomenul hodnověrné výpovědi svědků L. B., M. B., M. B. a R. W., kteří shodně vypovídali, že to byl právě poškozený, který svým jednáním incident vyvolal a v důsledku toho byl z provozovny vyveden, aniž by byl obviněným fyzicky napaden. Obviněný dále vytýkal soudům obou stupňů, že nevěnovaly dostatečnou pozornost otázce časového odstupu mezi údajným napadením poškozeného a příjezdem lékaře. Obviněný je přesvědčen, že se odvolací soud nezabýval důkazy ve vzájemné souvislosti a důsledně nepřihlížel k obhajobě obviněného. Dovolatel je toho názoru, že provedené důkazy svědčí o tom, že ke spáchání trestných činů vůbec nedošlo. Soud měl podle něj dospět k témuž závěru s použitím zásady in dubio pro reo.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 10 To 215/2003, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 1 T 6/2003, zrušil, a rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného J. B. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však podle jejího názoru dovolatel pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů a sám podává takový výklad důkazní situace, aby odůvodnil tvrzení o své nevině. Proto se domnívá, že námitky obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale namítají toliko správnost samotného zjištění skutkového stavu. Uplatněné dovolací námitky jsou tedy podle ní námitkami skutkovými a jako takové nejsou podle jejího názoru přípustné v rámci uplatňovaného dovolacího důvodu.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu zákonem určenými.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal způsob hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění. Dovolatel se tak dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, jež by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle § 265b tr. řádu. Dovolatel je povinen v dovolání v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek