5 Tdo 1449/2014
Datum rozhodnutí: 15.07.2015
Dotčené předpisy: § 255 odst. 1,3 tr. zák.



5 Tdo 1449/2014-65

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2015 o dovoláních, která podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Ing. A. H. , a Ing. T. K. , proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 41/2010, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010.

II. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010.

III. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Obvinění Ing. A. H. a Ing. T. K. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009, pro skutek popsaný pod body IV./1. až IV./7. této obžaloby, v němž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce tr. zák. ), spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť soud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O dalších skutcích obsažených ve zmíněné obžalobě státního zástupce rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, tak, že podle § 223 odst. 1 tr. řádu zastavil trestní stíhání obou obviněných z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tj. že trestní stíhání obviněných je promlčeno.

Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání a proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost. O těchto opravných prostředcích rozhodl Městský soud v Praze jednak usnesením ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, tak, že podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání jako nedůvodné, a jednak usnesením z téhož dne sp. zn. 67 To 57/2014, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl podanou stížnost, neboť ji neshledal důvodnou.

Proti citovaným usnesením Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Ing. A. H. a Ing. T. K. dovolání, v nichž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu. V podaných dovoláních nejvyšší státní zástupce zpochybnil právní závěry vyjádřené jednak v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 56/2014, jímž odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, a jednak v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 57/2014, kterým zamítl stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010. Pokud jde o první z napadených usnesení Městského soudu v Praze, dovolatel namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil subjektivní stránku trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Jak v této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, obvinění věděli o zájmu obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., dosáhnout zisk ze zpětných převodů při obchodech s pohonnými hmotami a vědomě podstupovali riziko ohledně úhrady kupní ceny. Podle názoru dovolatele obvinění věděli také o rozdílných cenách benzínu a nafty a o tom, že k jejich převodu dojde bez fyzického vyskladnění, přičemž obměna zásob pohonných hmot mohla být provedena postupně při běžné obchodní činnosti poškozené obchodní společnosti ČEPRO, a. s. Nejvyšší státní zástupce vytkl odvolacímu soudu i nesprávné hodnocení otázky přiměřenosti ceny, neboť soud pouze mechanicky oddělil kupní a prodejní cenu, aniž by se zabýval podstatou popsaných obchodních transakcí, resp. záměrem obviněných poškodit uvedenou obchodní společnost, jejíž zájmy měli chránit. Další námitky dovolatele zpochybňují správnost posouzení objektivní stránky zmíněného trestného činu, protože soudy nižších stupňů nevyhodnotily správně povinnost péče řádného hospodáře a otázku způsobené škody. V této trestní věci je přitom škodou jednak ušlý zisk, jednak zmenšení majetku obchodní společnosti ČEPRO, a. s. Pokud jde o ušlý zisk, spatřuje ho dovolatel v tom, že obvinění neobchodovali přímo s obchodní společností MARIMPEX, ale jednotlivé obchody uskutečňovali prostřednictvím obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., jako prostředníkem. Podle názoru nejvyššího státního zástupce o zmenšení majetku poškozené obchodní společnosti šlo v případě obchodů s benzínem, protože za jeho nákup musela vynaložit vyšší cenu, než činila kupní cena. Za nesprávné považuje nejvyšší státní zástupce i hodnocení obsahu smlouvy o spolupráci při obměně pohonných hmot a o koupi a prodeji obměňovaného zboží, která byla sjednaná mezi obchodními společnostmi ČEPRO, a. s., a MARIMPEX, přičemž soudy nižších stupňů nijak nezohlednily skutečnost, že předmětem této smlouvy byl závazek dodat pohonné hmoty v nové kvalitě. V dalším dovolání pak nejvyšší státní zástupce zpochybnil i právní závěry vyjádřené v usnesení Městského soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 6 To 57/2014. Podle názoru dovolatele nedošlo k promlčení trestního stíhání, neboť zde vznikla překážka uvedená v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák., která způsobila přerušení promlčecí doby a spočívala ve spáchání jiného trestného činu v promlčecí době, a to právě toho trestného činu, ohledně něhož byli obvinění nesprávně zproštěni obžaloby, a proto nebylo možné zastavit trestní stíhání.

Závěrem svých dovolání tedy nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, a jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010. Dovolatel navrhl zrušit i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu. Zároveň učinil návrh, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovoláním nejvyššího státního zástupce se podrobně vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obviněný Ing. A. H.. Obviněný především zpochybnil závěry znaleckého posudku obchodní společnosti A-Consult, s. r. o., k výši škody. Podle jeho názoru šlo v posuzované věci o zcela běžný způsob obchodování s pohonnými hmotami, jehož cílem bylo provést jejich obměnu v co nejkratším čase. Jak dále obviněný zdůraznil, ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplynul důvod, z něhož se do popsaného obchodování zapojily obchodní společnosti MARIMPEX a CZECH ENERGOSPACE, a. s. Pokud jde o zajišťovací právní instituty, obviněný konstatuje, že pohonné hmoty byly zajištěny v zásobnících obchodní společnosti ČEPRO, a. s., která je měla zcela pod kontrolou. Obviněný je proto přesvědčen, že dovolání nesplňuje podmínky stanovené zákonem .

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opírá svá dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu. Podle dovolatele tedy bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, dále je názoru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Nejvyšší soud se nejdříve zabýval těmi námitkami nejvyššího státního zástupce, které uplatnil s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu a jimiž zpochybnil postup soudů nižších stupňů, na základě kterého bylo podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. A. H. a Ing. T. K. pro skutky uvedené pod body I. až III. obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009, a obviněného Ing. A. H. též pro skutek pod bodem IV. této obžaloby. Nejvyšší soud jednak považuje výrok tohoto usnesení za nesprávný, neboť soud prvního stupně ve skutečnosti nemohl zastavit trestní stíhání obviněného Ing. A. H. pro skutek uvedený pod bodem IV. citované obžaloby a současně ho pro tento skutek zprostit obžaloby samostatným rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010. Zmíněné usnesení soudu prvního stupně ovšem trpí i takovými právními vadami, pro které nemůže jako celek obstát a které neodstranil z podnětu důvodně podané stížnosti státního zástupce ani soud druhého stupně.

K tomu Nejvyšší soud připomíná, že k zániku trestnosti činu došlo podle § 67 odst. 1 tr. zák. uplynutím zde uvedené promlčecí doby, jejíž běh mohl být modifikován ustanoveními § 67 odst. 2 a 3 tr. zák. v případě stavení nebo přerušení promlčecí doby. Trestní zákon platný v době spáchání posuzovaných skutků v citovaných ani jiných ustanoveních výslovně neuváděl, od jakého okamžiku počínala běžet promlčecí doba. Podle soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 31/2000) i respektované odborné literatury (viz např. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné I. Obecná část. 5. vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 358; Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 594) promlčecí doba začínala běžet od spáchání trestného činu, tedy od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, resp. v případě pokračujících, trvajících a hromadných trestných činů od okamžiku, kdy byla trestná činnost ukončena. Rozhodná je zde doba ukončení jednání; pokud je však znakem skutkové podstaty účinek, popřípadě těžší účinek, pak promlčecí doba začínala běžet od vzniku účinku nebo těžšího účinku. U skutkových podstat trestných činů, jejichž znakem je vznik majetkové škody, je nutno za okamžik spáchání činu považovat vznik škody, resp. vznik škody charakterizované zákonem jako těžší následek. Teprve od tohoto momentu mohla začít plynout promlčecí doba. Totéž ostatně nyní výslovně stanoví § 34 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce tr. zákoník ). Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. dále platilo, že promlčení trestního stíhání se přerušilo, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanovil trest stejný nebo přísnější [nyní je obdobná překážka obsažena v ustanovení § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku]. Při posuzování přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák., resp. promlčení trestní odpovědnosti podle § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pak není důležité, zda pachatel byl za stejný nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je spáchání takového nového trestného činu v promlčecí době, a to trestného činu, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Orgán činný v trestním řízení musí tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. řádu a nemůže vyčkávat na pravomocné rozhodnutí soudu o onom novém trestném činu.

Soudy nižších stupňů se ovšem důsledně neřídily shora uvedenými zásadami a otázku promlčení trestní odpovědnosti obviněných Ing. A. H. a Ing. T. K. vyřešily nesprávně. Nemůže zejména obstát velmi nepřesné tvrzení na s. 10 a 11 v napadeném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, podle něhož bylo údajně rozhodné jen to, kdy pachatel ukončil jednání, aniž se soud druhého stupně náležitě zabýval vlivem účinku trestného činu v podobě způsobené škody na běh promlčecí doby.

Jak Nejvyšší soud zjistil z usnesení příslušného policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 12. 2009 zařazeného na č. l. 20 trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 41/2010, pokud jde o skutky uvedené pod body I. až III. obžaloby, oběma obviněným byl opis tohoto usnesení doručen dne 7. 12. 2009. Ohledně skutku popsaného pod bodem V. obžaloby pak z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 4. 2010 (viz č. l. 88 trestního spisu) vyplývá, že obviněnému Ing. A. H. byl opis tohoto rozhodnutí doručen dne 15. 4. 2010. Jednotlivé skutky, které státní zástupce popsal v obžalobě pod body I. až III. jejího výroku, měli obvinění spáchat dne 29. 6. 2005 (bod I. obžaloby), dne 22. 1. 2004 (bod II. obžaloby) a dne 28. 6. 2004 (bod III. obžaloby). Tyto skutky byly v obžalobě posouzeny jako trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zák. Přitom sám obviněný Ing. A. H. se měl žalovaného skutku vymezeného pod bodem V. obžaloby, v němž byl spatřován přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dopustit dne 15. 7. 2004. Vzhledem k tomu, že ve všech výše uvedených případech jde o trestné činy, jejichž znakem je účinek v podobě vzniku škody [tj. škody velkého rozsahu ve smyslu § 255 odst. 3 tr. zák., resp. značné škody podle § 220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], počínal běh promlčecí doby až okamžikem způsobení tohoto účinku (resp. těžšího následku). V případě obviněných Ing. T. K. a Ing. A. H. to tedy znamená, že počátek promlčecí doby se odvíjí ode dne 29. 6. 2005 (skutek pod bodem I. obžaloby), kterým došlo současně ve smyslu § 67 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. [resp. nyní podle § 34 odst. 4 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku] k přerušení promlčení trestního stíhání u skutků popsaných pod body II. a III., resp. u obviněného Ing. A. H. též pod bodem V. obžaloby. Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. [resp. nyní podle § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] totiž za skutek uvedený pod bodem I. obžaloby a státním zástupcem posouzený jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zák. dřívější trestní zákon postihoval pachatele přinejmenším stejným trestem jako ostatní trestné činy, pro které byli obvinění v této věci obžalováni a které jsou uvedeny pod body II., III. a V. obžaloby. Jde o trest odnětí svobody na 2 roky až 8 let, jehož výměra odůvodňovala promlčecí dobu podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. v trvání 5 let. Běh této promlčecí doby pak započal ve smyslu § 67 odst. 1 a 4 tr. zák. až dnem 29. 6. 2005. Na základě shora uvedeného lze proto konstatovat, že v posuzované věci připadá konec promlčecí doby u skutku popsaného pod bodem I. obžaloby na den 29. 6. 2010, takže vzhledem k době, kdy nastaly účinky zahájení trestního stíhání (tj. u obviněného Ing. T. K. dne 7. 12. 2009 a u obviněného Ing. A. H. téhož dne, resp. i dne 15. 4. 2010, pokud jde o skutek popsaný pod bodem V. obžaloby), nemohlo být promlčeno trestní stíhání (resp. nyní promlčena trestní odpovědnost) ohledně žádného ze žalovaných trestných činů. Pokud soudy obou stupňů dospěly k opačnému názoru, nepovažuje ho Nejvyšší soud za správný a odpovídající zákonu.

Proto Nejvyšší soud shledal námitky nejvyššího státního zástupce, kterými s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu zpochybnil závěry soudů nižších stupňů vyjádřené jednak v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, jednak v jemu předcházejícím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, důvodnými.

Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami nejvyššího státního zástupce, které se týkají subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zák., ohledně něhož byli oba obvinění rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009. Zmíněného trestného činu se dopustil ten, kdo jinému způsobil škodu nikoli malou tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Obdobnou skutkovou podstatu obsahuje nyní ustanovení § 220 tr. zákoníku. K naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zák. se vyžadovalo, aby pachatel opatroval nebo spravoval cizí majetek způsobem, který byl v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením jeho povinnosti uložené mu zákonem nebo převzaté smlouvou, a aby tím způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Z hlediska zavinění si pachatel musel být vědom této povinnosti a jejího porušení i okolností rozhodných pro vyvolání následku (účinku) v podobě škody nikoli malé na cizím majetku (tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák., resp. podle § 138 tr. zákoníku škody ve výši alespoň 25 000 Kč) a pro případ jeho způsobení s ním byl alespoň srozuměn [§ 4 písm. b) tr. zák., resp. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Ke způsobení škody ve výši, která dosahovala škody velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 a § 255 odst. 3 tr. zák., resp. značné škody podle § 138 a § 220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (tj. škody ve výši nejméně 5 000 000 Kč, resp. 500 000 Kč), postačilo zavinění alespoň z nedbalosti [§ 5, § 6 písm. a) tr. zák., resp. § 16, § 17 písm. a) tr. zákoníku].

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že o zavinění ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. se jednalo i v případě, když cílem pachatelova jednání bylo dosažení jiného možného výsledku, třeba i z hlediska trestního práva nevýznamného, a eventualita vzniku následku uvedeného v trestním zákoně mu byla nepříjemná, přesto jednal způsobem, který vedl k následku významnému pro trestní právo (viz rozhodnutí pod č. 3/2006 Sb. rozh. tr.). V obecné rovině bylo tedy možné usuzovat na srozumění se vznikem škodlivého následku z toho, že pachatel nemohl počítat se žádnou konkrétní okolností, která by zabránila tomuto následku, jehož způsobení si pachatel představoval jako možné (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 52). Jak již Nejvyšší soud zdůraznil výše, ve vztahu k tzv. těžšímu následku, tj. ke způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 a § 255 odst. 3 tr. zák., postačilo podle § 6 písm. a) tr. zák. zavinění z nedbalosti, přičemž mohlo jít i o nevědomou nedbalost [§ 5 písm. b) tr. zák.]. I kdyby tedy obvinění nejednali v úmyslu způsobit škodu velkého rozsahu, k naplnění subjektivní stránky trestného činu by postačovalo i jejich zavinění z nedbalosti ve vztahu ke škodě velkého rozsahu [§ 5, § 255 odst. 3 tr. zák.], byli-li alespoň srozuměni se způsobením škody nikoli malé [§ 4 písm. b), § 255 odst. 1 tr. zák.].

Jak přitom vyplývá z popisu skutku uvedeného ve zprošťujícím výroku v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1. až 7., obvinění Ing. A. H. a Ing. T. K. se měli dopustit posuzovaného skutku obsaženého v obžalobě státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009, pod body IV./1. až IV./7. tím, že společným jednáním, a to Ing. T. K. jako generální ředitel a předseda představenstva a Ing. A. H. jako obchodní ředitel a člen představenstva obchodní společnosti ČEPRO, a. s., tedy jako osoby, jimž byla podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku uložena povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, a současně jako vedoucí zaměstnanci, kterým bylo ve smyslu § 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, v tehdejším znění, uloženo opatrovat majetek obchodní společnosti ČEPRO, a. s., v rozporu s těmito povinnostmi v P.

1. dne 31. 3. 2005 na základě smlouvy č. ....., kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 25. 2. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 000 000 litrů motorové nafty za částku 147 512 400 Kč na základě faktury č. ...... splatné dne 30. 4. 2005, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 147 583 800 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. K. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka uhrazena obchodní společnosti ČEPRO, a. s., alespoň započtením, tak téhož dne, tj. 31. 3. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali na základě smlouvy č. ...... ze dne 25. 2. 2005, kterou společně podepsali, od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 000 000 litrů benzínu automobilového 95 za celkovou částku 147 369 600 Kč, tj. za 24,56 Kč/litr, na základě faktury č. ......, přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které téhož dne, tj. 31. 3. 2005, na základě faktury č. ....., prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za stejnou jednotkovou cenu 24,56 Kč/litr, a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., škodu ve výši 71 400 Kč spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 000 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka (škoda představuje rozdíl mezi cenou, za kterou bylo prodáno obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., a cenou, za kterou mohlo být prodáno obchodní společnosti MARIMPEX);

2. dne 15. 4. 2005 na základě smlouvy č. ......, kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 169 253 700 Kč na základě faktury č. ...... splatné dne 15. 5. 2005, která byla následně dne 26. 8. 2005 snížena na základě faktury č. ....... na částku 161 949 480 Kč, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 162 577 800 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, tak téhož dne, tj. 15. 4. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 za celkovou částku 166 661 880 Kč, tj. za 25,25 Kč/litr, na základě faktury č. ......, přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které předchozího dne, tj. 14. 4. 2005, prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX na základě faktury č. ...... za cenu 22,67 Kč/litr a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 928 320 Kč, spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 17 043 180 Kč, přestavující rozdíl mezi cenou 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.;

3. dne 4. 5. 2005 na základě smlouvy č. ....., kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 162 813 420 Kč na základě faktury č. ...... splatné dne 3. 6. 2005, která byla následně dne 26. 8. 2005 snížena na základě faktury č. ....... na částku 157 001 460 Kč, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 157 080 000 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, tak téhož dne, tj. 4. 5. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 600 000 litrů benzínu automobilového za celkovou částku 167 290 200 Kč, tj. za 25,35 Kč/l, na základě faktury č. ........, přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které přede dvěma dny, tj. 2. 5. 2005, na základě faktury č. ..... prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za cenu 22,67 Kč/litr a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 78 540 Kč, spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 17 671 500 Kč, přestavující rozdíl mezi cenou 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.;

4. dne 1. 6. 2005 na základě smlouvy č. ....., kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 161 870 940 Kč na základě faktury č. ...... splatné dne 13. 7. 2005, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 161 949 480 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, odebrali za následující dva dny, tj. 3. 6. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 600 000 litrů benzínu automobilového za celkovou částku 172 159 680 Kč, tj. za 26,08 Kč/litr, na základě faktury č. ........... a doplatkové faktury č. .........., přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které dne 1. 6. 2005 prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za cenu 22,67 Kč/litr na základě faktury č. ......... a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 78 540 Kč, spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 22 540 900 Kč, představující rozdíl mezi cenou 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.;

5. dne 1. 7. 2005 na základě smlouvy č. ......., kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 173 887 560 Kč na základě faktury č. ........ splatné dne 12. 8. 2005, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 174 672 960 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, tak stejného dne, tj. 1. 7. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 000 000 litrů benzínu automobilového 95 za celkovou částku 164 719 800 Kč, tj. za 27,45 Kč/litr, na základě faktury č. ....... a dobropisové faktury č. ......, přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které stejného dne, tj. 1. 7. 2005, prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za cenu 149 618 700 Kč, tj. za 22,67 Kč/litr, na základě faktury č. ......... a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 785 400 Kč spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 15 101 100 Kč, přestavující rozdíl mezi cenou 6 000 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 000 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.;

6. dne 10. 8. 2005 na základě smlouvy č. ....., kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 95 975 880 Kč na základě faktury č. ......... splatné dne 13. 9. 2005, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 96 054 420 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, tak stejného dne, tj. 10. 8. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 600 000 litrů benzínu automobilového za celkovou částku 93 069 900 Kč, tj. za 14,10 Kč/litr, na základě faktury č. ...... a doplatkové faktury č. ......, přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které stejného dne 10. 8. 2005 prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za cenu 56 627 348 Kč, tj. za 8,58 Kč/litr, na základě faktury č. ....... a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci vedené obchodní společností ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 78 540 Kč spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek, jako je prodala obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 34 086 352 Kč, přestavující rozdíl mezi cenou 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.;

7. dne 31. 8. 2005 na základě smlouvy č. ......, kterou za obchodní společnost ČEPRO, a. s., společně podepsali dne 30. 3. 2005, prodali bez náležitého zajištění skutečného uhrazení kupní ceny obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., celkem 6 600 000 litrů motorové nafty za částku 102 416 160 Kč na základě faktury č. ........, přičemž věděli, že konečným odběratelem bude obchodní společnost MARIMPEX, která toto zboží koupila od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., za částku 104 929 440 Kč, a tímto jednáním obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. umožnili, aby obchodní společnosti ČEPRO, a. s., vznikla nezajištěná pohledávka za obchodní společností CZECH ENERGOSPACE, a. s., přičemž k tomu, aby mohla být tato pohledávka obchodní společnosti ČEPRO, a. s., uhrazena alespoň započtením, tak za následující dva dny, tj. 1. 9. 2005, jménem obchodní společnosti ČEPRO, a. s., odebrali za cenových podmínek nevýhodných pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., 6 650 000 litrů benzínu automobilového za celkovou částku 101 925 880 Kč, tj. za 15,33 Kč/litr, na základě faktur č. ....... a č. ....... a dobropisové faktury č. ......., přestože věděli, že se jedná o zcela shodné pohonné látky, které téhož dne, tj. 1. 9. 2005, prodala obchodní společnost ČEPRO, a. s., obchodní společnosti MARIMPEX za cenu 57 056 335 Kč, tj. za 8,58 Kč/litr, na základě faktury č. ...... a které obchodní společnost MARIMPEX dále prodala a zápisem ve skladové evidenci obchodní společnosti ČEPRO, a. s., převedla obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., čímž způsobili obchodní společnosti ČEPRO, a. s., jednak škodu ve výši 2 513 280 Kč spočívající v ušlém zisku, kterého by dosáhli při prodeji 6 600 000 litrů motorové nafty přímo obchodní společnosti MARIMPEX za stejných cenových podmínek pro obchodní společnost ČEPRO, a. s., jako je prodala společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s., která plnila roli ekonomicky zcela nedůvodného společníka, a dále škodu ve výši 44 869 545 Kč, přestavující rozdíl mezi cenou 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95, který byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodných 6 600 000 litrů benzínu automobilového 95 odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s.,

čímž měli oba obvinění porušit zákonnou povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a opatrovat a spravovat svěřený majetek, a tím měli způsobit obchodní společnosti ČEPRO, a. s., škodu v celkové výši 155 846 597 Kč, spočívající v ušlém zisku ve výši nejméně 4 534 020 Kč a v rozdílu mezi cenou benzínu automobilového 95, za kterou byl prodán obchodní společnosti MARIMPEX, a cenou, za kterou bylo shodné množství odkoupeno od obchodní společnosti CZECH ENERGOSPACE, a. s., v časově blízkém období ve výši 151 312 577 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém zprošťujícím rozsudku nezpochybnil, že se výše popsaný skutek stal a že se ho dopustili obvinění Ing. A. H. a Ing. T. K., ale dospěl k závěru, že nejde o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zák., jak tvrdila obžaloba, protože obvinění údajně nenaplnili skutkovou podstatu zmíněného trestného činu, zejména její subjektivní stránku. Nejvyšší soud ovšem považuje závěry soudu prvního stupně v tomto směru za nesprávné, ničím nepodložené a částečně i rozporné.

Pokud jde o subjektivní stránku zmíněného trestného činu, z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho s. 35 až 41) není vůbec patrné, proč nebyla naplněna, resp. zda u obviněných chybí vědomostní složka úmyslu (tj. zda obvinění nevěděli o rozhodných okolnostech) nebo jeho volní složka (tj. zda obvinění nemohli být ani srozuměni s tím, že poruší zájem chráněný trestním zákonem a způsobí škodlivý následek), či obě tyto složky. Soud prvního stupně se zde omezil na pouhé konstatování, že obvinění nenaplnili subjektivní stránku trestného činu, a v dalších částech se již poněkud nelogicky zabýval jinými otázkami, zejména povinností opatrovat nebo spravovat cizí majetek a povahou a výší škody, přičemž učinil závěr, podle něhož zde není příčinná souvislost mezi jednáním obviněných konkretizovaným ve výroku rozsudku a způsobeným následkem, tj. podle soudu opatřením prospěchu jiného a snížením výnosu majetku společnosti ČEPRO, a. s., tedy vznikem škody . Odhlédne-li se od skutečnosti, že opatření jakéhokoli prospěchu není znakem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., další úvahy soudu prvního stupně se zcela obecně a nekonzistentně zabývají povinností opatrovat nebo spravovat cizí majetek a možností způsobení škody, její povahou a výší. Ohledně nenaplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu zde ovšem už nejsou žádné argumenty, které by přesvědčivě vyvracely možnost úmyslného jednání obviněných, které jim kladla za vinu obžaloba. Odvolací soud se pak této otázce nevěnoval vůbec a omezil se na pouhé konstatování, podle něhož subjektivní stránka jednání obžalovaných v daném případě nebyla prokázána (viz s. 16 a 17 napadeného usnesení). Přitom podle názoru Nejvyššího soudu výše popsaný skutek, jehož spáchání považovaly soudy obou nižších stupňů za prokázané, rozhodně nevylučoval úmyslné zavinění obviněných, což vyplývá zejména z povahy a způsobu jednání obou obviněných, z dalších okolností, za nichž uzavírali příslušné smlouvy a činili majetkové dispozice, a z postavení obviněných jako členů statutárního orgánu obchodní společnosti ČEPRO, a. s., a členů jejího vrcholového managementu, kteří zde měli rozhodující kompetence a také je uplatňovali.

Proto Nejvyšší soud považuje námitku nejvyššího státního zástupce, jejímž prostřednictvím vytkl nesprávnost závěrů soudů nižších stupňů zpochybňujících naplnění subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., ohledně něhož byli obvinění Ing. A. H. a Ing. T. K. zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, za důvodnou.

Nejvyšší soud se zabýval i dalšími námitkami nejvyššího státního zástupce, kterými brojil proti právním závěrům vyjádřeným ve zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně a v napadeném usnesení odvolacího soudu, pokud jde o naplnění objektivní stránky žalovaného trestného činu, včetně jejích znaků spočívajících v porušení povinnosti obviněných opravovat a spravovat cizí majetek, která jim byla uložena podle zákona, a ve způsobení škody na cizím majetku.

Pokud jde o existenci škody u trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., Nejvyšší soud k tomu připomíná, že škodou se obecně v právní teorii a v soudní praxi rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a kterou tedy lze nahradit poskytnutím majetkového plnění, především v podobě peněz, nedojde-li k naturální restituci. Přitom se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk (viz § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, § 379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; nyní se jedná o ustanovení § 2542 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Za skutečnou škodu se pak považuje újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlým ziskem je zde nenastalé zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat kdyby zde nebylo škodné události v podobě trestného činu s ohledem na pravidelný běh věcí (viz rozhodnutí pod č. 34/2010-II. Sb. rozh. tr.). Škoda se tedy i v trestním právu chápe obdobně jako v těch odvětvích práva, která upravují majetkové a závazkové vztahy včetně odpovědnosti za škodu, tj. v právu občanském nebo obchodním, protože trestní zákon (resp. nyní trestní zákoník) ani trestní řád nijak specificky nedefinují pojem škoda pro účely trestní odpovědnosti a trestního stíhání.

Pokud jde o škodu, jež měla být způsobena obviněnými Ing. A. H. a Ing. T. K. v nyní posuzované věci, podle soudu prvního stupně ji nelze chápat v pouhém účetním vyjádření, přičemž výpočet škody provedený státním zástupcem je údajně spekulací nepodloženou žádnými konkrétními údaji. Podle názoru Nejvyššího soudu se však v obžalobě nevychází jen z nějaké účetní bilance, ale z reálně provedených majetkových dispozic a státní zástupce zde s poukazem na závěry znaleckých posudků uvádí zcela konkrétní výši způsobené škody, a to i s rozlišením na skutečnou škodu a ušlý zisk. K otázce vzniku škody dále soud prvního stupně na s. 41 svého rozsudku mimo jiné konstatoval, že do doby, kdy poškozený může uspokojit svůj nárok z existujícího závazkového vztahu se třetí osobou, nelze jednání pachatele považovat za protiprávní a proto má soud za to, že nelze dospět k závěru, jaká škoda, a zda-li vůbec, vznikla v souvislosti s jednáním obžalovaných, uvedeného ve výroku tohoto rozsudku . Navíc jsou zde obsaženy zcela nesrozumitelné úvahy soudu o mimozávazkové odpovědnosti a její souvislosti se závazkovým vztahem vyúsťující do závěru o nedostatku protiprávnosti, aniž se soud prvního stupně jakkoli vypořádal s tím, proč v nyní posuzovaném případě nejde o škodu na cizím majetku, ačkoli její způsobení sám konstatuje v popisu skutku, který se podle něj stal. Odvolací soud pak závěry o neexistenci škody v podstatě jen doplnil tím, že v odůvodnění napadeného usnesení rozvíjí celkem zbytečné úvahy o údajných nedostatcích podané obžaloby a o tom, co v ní postrádá, zejména že se obžaloba nezabývala trestní odpovědností dalších osob a nevzala dostatečně v úvahu požadavky legislativy Evropské unie na obměnu paliv se zvýšeným obsahem síry (viz zejména s. 16 usnesení odvolacího soudu). S těmito závěry se Nejvyšší soud neztotožňuje, protože jednak nerespektují výše uvedený výklad toho, v čem spočívá škoda způsobená trestným činem, jednak přesvědčivě nevyvracejí tvrzení obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze o tom, jakou škodu a v jaké výši měli obvinění způsobit na majetku obchodní společnosti ČEPRO, a. s., skutkem popsaným ve výrokové části této obžaloby. Přitom podstata obžalobou tvrzené škody na cizím majetku v nyní projednávané věci spočívala v tom, že obvinění nedůvodně obchodovali s pohonnými hmotami přes prostředníka (obchodní společnost CZECH ENERGOSPACE, a. s.), čímž uměle navyšovali cenu těchto pohonných hmot na úkor majetku obchodní společnosti ČEPRO, a. s., který popsaným způsobem poškodili.

S ohledem na neúplné a nesprávné závěry soudů obou stupňů tak není vyloučeno, že ke vzniku škody v posuzované věci skutečně došlo, jak tvrdí obžaloba, a že na vzniku tohoto účinku se zaviněně podíleli obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H..

Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil v podaném dovolání ani se závěry soudů nižších stupňů, pokud jde o posouzení dalšího znaku objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., který spočívá v porušení povinnosti opravovat a spravovat cizí majetek uložené podle zákona (tj. zde majetek obchodní společnosti ČEPRO, a. s.). Nejvyšší soud považuje i tyto námitky za důvodné, protože i v uvedené otázce soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily žalovaný skutek.

K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že porušení zákonné povinnosti spravovat cizí majetek ve smyslu § 255 odst. 1 tr. zák. může spočívat i v porušení povinnosti člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva jednat s péčí řádného hospodáře ve vztahu k majetku této obchodní korporace (viz § 79a, § 93 odst. 4, § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 a § 243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, od 1. 1. 2014 jde o ustanovení § 51 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve spojení s ustanovením § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) nebo v porušení povinnosti vedoucího zaměstnance či zaměstnance ve vztahu k majetku jeho zaměstnavatele. K takovému závěru dospěla i dosavadní aktuální judikatura (viz zejména rozhodnutí pod č. 25/2008 a č. 41/2010-I. Sb. rozh. tr.) a ostatně samotný soud prvního stupně v popisu skutku ve zprošťujícím rozsudku konstatuje, že obvinění Ing. T. K. a Ing. A. H. byli nositeli povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a povinnosti vedoucích zaměstnanců podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku a § 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

V odůvodnění svého zprošťujícího rozsudku (viz jeho s. 36 až 40) pak soud prvního stupně v této souvislosti uvádí poněkud nepřesné úvahy o nemožnosti dovozovat povinnost obviněných opatrovat či spravovat cizí majetek ve smyslu § 255 odst. 1 tr. zák. i z příslušných ustanovení zákoníku práce (jde o tehdy platný zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž zde činí závěry, které jsou zčásti poněkud rozporné a nesrozumitelné a které jsou zčásti i v rozporu s dosavadní, již výše zmíněnou judikaturou (zejména s rozhodnutím pod č. 25/2008 Sb. rozh. tr.). Navíc v těchto pasážích zprošťujícího rozsudku se projevuje skutečnost, že soud prvního stupně si náležitě neujasnil, jestli obvinění vůbec porušili povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, nebo zda nezpůsobili škodu kladenou jim za vinu, anebo jestli není naplněna jen subjektivní stránka posuzovaného trestného činu. Kdyby totiž obvinění neporušili žádnou povinnost, jsou zcela zbytečné úvahy o způsobení škody na cizím majetku a o existenci jejich úmyslného zavinění. Jestliže ovšem obvinění nezpůsobili žádnou škodu na cizím majetku, pak nemají význam závěry o porušení povinnosti při opatrování nebo správě takového majetku a ani o naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Soud prvního stupně, kterému byla věc obviněných Ing. T. K. a Ing. A. H. přikázána tímto usnesením k novému projednání a rozhodnutí, se tak v kontextu dosavadních skutkových zjištění musí opětovně a pečlivěji vypořádat se všemi výše uvedenými argumenty. Trestní odpovědnost obou obviněných by mohla být vyloučena jen tehdy, dospěl-li by soud prvního stupně k odůvodněnému a náležitě vyargumentovanému závěru, že obvinění jednali informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní společnosti ČEPRO, a. s.

Odvolací soud v napadeném usnesení přitom nijak nereagoval na všechny zmíněné vady rozsudku soudu prvního stupně a náležitě se nevypořádal s argumenty v důvodně podaném odvolání státního zástupce. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se odvolací soud omezil na pouhé, byť obsáhlé citace z odborné literatury (zejména z komentáře k trestnímu zákonu, aniž by ho odpovídajícím způsobem označil) k výkladu skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. (viz s. 13 až 15 usnesení odvolacího soudu). V další části svého rozhodnutí se odvolací soud celkem zbytečně zabývá údajnými nedostatky podané obžaloby, ovšem bez toho, aby důsledně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně.

Nejvyšší státní zástupce rovněž uplatnil ve svých dovoláních i důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, byl dán některý jiný důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce pak shledával v předcházejícím řízení existenci dovolacích důvodů obsažených v již zmíněných ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu a spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v tom, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. K těmto důvodům se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a shledal opodstatněným tvrzení dovolatele o jejich naplnění, protože právní kvalifikace skutku, ohledně něhož byli obvinění zproštěni obžaloby, je zatížena vadami namítanými v dovolání a v posuzované věci nemohlo dojít k promlčení trestního stíhání, pokud jde o skutky popsané pod body I. až III. a V. obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009.

Jelikož soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích nesprávně právně posoudily skutek, pro který byli obvinění Ing. A. H. a Ing. T. K. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009, a vadně posoudily i otázku promlčení trestných činů, ohledně nichž bylo trestní stíhání obviněných zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, byly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je v těchto směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010. Obdobně Nejvyšší soud zrušil i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 57/2014, a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 1 tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněných Ing. A. H. a Ing. T. K.. Přitom je vázán právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. řádu) ohledně předpokladů naplnění zákonných znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu, který se vztahuje i k těm trestným činům, které měli obvinění spáchat v této věci a ohledně nichž bylo zastaveno trestní stíhání obviněných výše uvedenými usneseními soudů nižších stupňů (viz skutky popsané pod body I. až III. a V. obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009). Přitom soud prvního stupně pečlivě a v souladu se zákonem odůvodní své právní závěry. Dále se v intencích právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v tomto usnesení znovu vypořádá s otázkou promlčení trestní odpovědnosti obviněných za trestné činy, které měly být spáchány skutky uvedenými pod body I. až III. a V. citované obžaloby.

Protože vady napadených rozhodnutí a jim předcházejícího řízení zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě podaných dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. 7. 2015


JUDr. František P ú r y, Ph.D. předseda senátu