5 Tdo 1440/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1440/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 o dovoláních obviněných T. K. a P. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. K. a P. N. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 3 T 6/2002, byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák., který obviněný T. K. spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 3 tr. zák. každý k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Pro výkon trestu byli oba obvinění podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byli zavázáni nahradit společně a nerozdílně I. P. škodu ve výši 289.700,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Trestné činy spáchali obvinění tak, že v přesně nezjištěnou dobu od 12. 6. 2001 od 20.00 hod. do 07.01 hod dne 13. 6. 2001 společně v objektu tunelové střelnice firmy I. P. A. 2 v M. L., okres Ch., v úmyslu usmrtit a získat střelné zbraně a peníze, za použití nejméně dvou přesně nezjištěných pistolí ráže 9 mm usmrtili šestnácti výstřely P. P. a nejméně třemi výstřely P. K. Bezprostřední příčinou smrti poškozeného P. P. byl úrazový šok při mnohočetných střelných poraněních. Poškozená P. K. zemřela následkem rozhmoždění mozku při průstřelu hlavy. Potom ke škodě manželů I. a P. P. odcizili pistoli ATC ráže 6, 35 mm, velký Br, výr. č. 181418, pistoli CZ 75D, ráže 9 mm, výr. č. E 9348, revolver Holek 241, 22 LR, výr. č. 0241018043, pistoli CZ B, ráže 9 mm, výr. č. 7297, pistoli CZ 122, ráže 22 LR, výr. č. A 4456, revolver Kora det. 2.5.22, WMR, výr. č. 206317, revolver Kora sp., ráže 6, 38 spec., výr. č. 401789, pistoli CZ 75, 9 mm L, výr. č. B 4778, závěr 75 Kadet, 22 LR, výr. č. AL 2830, pistoli CZ 75 B, ráže 9 mm, výr. č. 2761 B, malorážku mod. 4, 22 LR, výr. č. 9870040, 200 kusů nábojů ráže 9 mm Luger a elektronická sluchátka. Tyto věci měly celkovou hodnotu 104.700,-Kč. Ke škodě P. P. odcizili koženou pánskou kabelu hnědé barvy, finanční hotovost ve výši 200.000,-Kč, klíče od střelnice a domácího trezoru, občanský průkaz č. 446585, řidičský průkaz č. AK 138595, zbrojní průkaz č. AK 267894. Ke škodě P. K. odcizili pistoli CZ 75 B, ráže 9 mm Luger, výr. č. U 4238 v hodnotě 10.000,- Kč a telefon Nokia 3310. Obviněný T. K. skutek spáchal, ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 34 T 11/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 To 17/98, pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž dne 30. 10. 2000 byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba čtyř let.

Proti rozsudku podali obvinění T. K. a P. N. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, tak, že z podnětu obou odvolání zrušil podle § 258 odst. 1 písm. c), e) tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o trestu u obou obviněných. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný T. K. byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří roků a obviněný P. N. byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků. Pro výkon trestu byli oba obvinění podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, napadli oba obvinění dovoláními, která byla podána prostřednictvím obhájců z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obviněný T. K. se domnívá, že se nepodařilo spolehlivě prokázat, že skutek spáchal on. Žádný z provedených důkazů přímo neprokazuje, že se nacházel v rozhodné době na místě činu a střílel na poškozené. Podle jeho názoru shromážděné a provedené důkazy neumožňují jeho bezpečnou identifikaci jako pachatele. V tomto směru obviněný namítá, že soudy obou stupňů nevěnovaly dostatečnou pozornost pistoli tov. zn. ČZ, v. č. E 9348, pokud nezjišťovaly, jak se tato pistole dostala do dispozice svědka V. K. V další části dovolání obviněný hodnotí výpovědi svědků P. V. a J. P. Dochází k závěru, že výpověď svědka P. V., týkající se zejména jím popisovaného návratu obviněných z vycházky v čase, který navazoval na dobu, kdy došlo k vraždám, vzbuzuje pochybnosti. Obviněný T. K. je přesvědčen, že svědek P. V. měl dostatečný důvod proto, aby vypovídal v jeho neprospěch. Proto se jeho výpověď jeví jako značně pochybná a nemůže být základem pro rozhodnutí o jeho vině. Stejně tak obviněný T. K. zpochybňuje věrohodnost svědka J. P., kterému se měl svěřit, že má spolu s obviněným P. N. něco společného se zavražděním dvou osob na střelnici v M. L. Obviněný je přesvědčen, že i tento svědek má stejnou pohnutku k pomstychtivosti vůči nim, jako měl svědek P. V. Dále obviněný hodnotí výpovědi svědků T. M., P. S. a zpochybňuje výsledky pachové identifikace, která podle něho prokazuje pouze to, že byl na střelnici, ale neprokazuje, že byl na střelnici v době, kdy došlo k vraždám poškozených. Podle jeho názoru důkazy provedené u hlavního líčení, včetně znaleckých posudků, nejsou způsobilé vytvořit řetěz důkazů, ze kterých by bylo možné učinit jednoznačný závěr o jeho vině. Z těchto důvodů obviněný T. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, v celém rozsahu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný P. N. se domnívá, že výpovědi stěžejních svědků P. V. a J. P. obsahují rozpory v zásadních směrech. Totéž platí i o utajovaném svědkovi P. N. Obviněný má rovněž námitky proti způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů, zejména pokud jde o hodnocení výsledků balistické expertizy a výpovědi svědka M. Č. Zpochybňuje také množství odcizených zbraní. Obviněný je přesvědčen, že nebyly provedeny takové důkazy, které by jednoznačně prokázaly jeho přítomnost na místě činu v době vražd. Podle jeho mínění provedené důkazy netvoří jednotný, ucelený a ničím nepřerušovaný řetěz důkazů, ze kterých by bylo možné učinit jednoznačný závěr o jeho vině. Podle názoru obviněného se nepodařilo prokázat, že by zavinil smrt poškozených. Obviněný P. N. proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, a Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 6/2002, a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obou obviněných tak, že důvody jimi uváděné nekorespondují s obsahem odůvodnění dovolání, neboť jejich námitky se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace. Argumenty obviněných jsou jen opakováním jejich obhajoby z odvolání, s nimiž se soud druhého stupně podrobně vypořádal. Z toho je zřejmé, že dovolání obviněných byla podána z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Proto navrhla, aby dovolání obviněných byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, dovolání byla podána včas prostřednictvím obhájců a obsahují obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda dovolací důvody uplatněné obviněnými, lze považovat za důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost soudu prvního stupně a provádět procesní úkony směřující ke skutkovému zjištění, hodnocení důkazů či doplňování dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze však již namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných T. K. a P. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle nichž obvinění spáchali skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně.

Z obsahu dovolání obviněného T. K. je zřejmé, že obviněný opřel své dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. O tom, že jde o námitky skutkové povahy svědčí výše uvedený obsah námitek a zejména závěr obviněného, že se nepodařilo spolehlivě prokázat, že skutek spáchal on, že žádný z provedených důkazů přímo neprokazuje, že se nacházel v rozhodné době na místě činu a střílel na poškozené a že shromážděné a provedené důkazy neumožňují bezpečnou identifikaci obviněného jako pachatele.

Stejnou povahu mají i námitky obviněného P. N., o čemž svědčí jejich obsah a rovněž i jeho závěr, že nebyly provedeny takové důkazy, které by jednoznačně prokázaly jeho přítomnost na místě činu v době vražd a že provedené důkazy netvoří jednotný, ucelený a ničím nepřerušovaný řetěz důkazů, z něhož by bylo možné učinit jednoznačný závěr o jeho vině.

Je tedy zřejmé, že u obou obviněných se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. Takové námitky však nenaplňují ani u jednoho z obviněných dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Obvinění sice ve svých dovoláních poukazují na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tím, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedli a nepodložili žádnými argumenty. Naopak jejich konkrétní argumenty vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jejich dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, které se staly podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí námitky obviněných uvedené v dovoláních. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ze skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že obvinění v úmyslu získat střelné zbraně a peníze (úmysl získat majetkový prospěch) společně (spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.) usmrtili poškozené P. P. a P. K. u (čin spáchali na dvou osobách). Obviněný T. K. se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 34 T 11/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 To 17/98, odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž dne 30. 10. 2000 byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba čtyř let (tedy znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán). Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace jednání obviněných jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. a u obviněného T. K. jako jednání, které spáchal za podmínek zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení provedených důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných T. K. a P. N. podaná proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 7 To 66/03, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vyhotovil:

JUDr. Jiří Šoukal