5 Tdo 1435/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1435/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2005 o dovolání obviněné M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 267/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 6 T 267/2004, byla obviněná M. H. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že v L. dne 8. 7. 2004 okolo 13.30 hodin přinesla do V. v. L. P. R., prádlo na výměnu, kdy při prohlídce byly v zadní kapse donesených kalhot příslušníky V. s. ČR nalezeny dva igelitové sáčky obsahující celkem 1,34 g a 1,48 g čistého metamfetaminu, což je látka vedená jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění.

Za tento trestný čin byla obviněná M. H. odsouzena podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Zároveň byly obviněné podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabrány věci, a to 2 gramy metamfetaminu, včetně igelitových sáčků.

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci projednal jako soud odvolací odvolání obviněné M. H., podané proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci, a rozhodl usnesením ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 55 To 157/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 6 T 267/2004, podala obviněná M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. H. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedla, že se předmětného trestného činu nedopustila, neboť zásilku drog do V. v. v L. nepřinesla. Přinesla tam pouze igelitovou tašku s čistým prádlem, tato taška jí byla po příchodu odejmuta a bez její přítomnosti byl ve vedlejší místnosti vězeňskou službou zjištěn její obsah. Skutečnost, že při prohlídce doneseného prádla byla nalezena nějaká droga, byla obviněné sdělena až při jejím odchodu z věznice, tedy až po několika hodinách po jejím údajném nalezení. K tomu obviněná dále namítla, že o předmětné droze nic neví, nikdy ji do prádla nedala a ani neví, jak se tam mohla dostat. Nikdo po ní ani nechtěl, aby do věznice nějakou drogu přinesla, jak dokládá i výpověď P. R., zvláště pak, když se jedná o drogu stimulující. V té době již byl vztah mezi obviněnou a P. R. ukončen a ona mu jen nesla prádlo, které si u ní zanechal před svým vzetím do vazby. Pokud obviněná v minulosti brala drogy, znalecký posudek doložil, že na nich nebyla závislá. Její návštěva v předmětné vazební věznici nebyla první, a proto dovolatelka zdůraznila, že velmi dobře věděla, jak probíhá vstupní kontrola při návštěvách, logicky tedy také věděla, že i kdyby chtěla do věznice donést drogu, tak by ji vězeňská služba při vstupní prohlídce našla. Vzhledem k tomu, že dovolatelka má středoškolské vzdělání, je nelogické, že by ona sama dala sáčky s drogou do zadních kapes kalhot, protože by jí muselo být zcela jasné, že droga bude objevena. Ani nalézací soud ani odvolací soud se podle tvrzení obviněné nezabýval korespondencí P. R. s obviněnou, ve které tento dovolatelce po rozchodu vyhrožoval, že ji dostane tzv. do tepláků. Okresní ani krajský soud dále nepřipustil výslech B. Š., přítelkyně odsouzeného B. v trestní věci společně s P. R., která pomáhala obviněné s výběrem, skladbou a uložením věcí P. R., před návštěvou vazební věznice.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Okresního soudu v Liberci, vedený pod č. j. (správně má být sp. zn.) 6 T 267/2004, zrušil v plném rozsahu a celou věc podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. zák. (správně má být uvedeno tr. ř.) vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněné M. H. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že obviněná svým dovoláním ve skutečnosti napadá rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Z toho důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a zároveň aby podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvedla důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V tomto případě se však jak vyplývá z toho, co bylo shora uvedeno, celé dovolání obviněné týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí a ostatních důkazů soudem, což vyplývá i z námitek, že soud nevyslechl svědkyni B. Š., obviněnou považovanou za důležitou, a že z logiky věci mělo soudu vyplynout, že obviněná předmětný čin nemohla spáchat. Z její argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení skutkových zjištění, v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jejího jednání soudem prvního stupně, potažmo i soudem odvolacím. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod, jenž byl uplatněn dovolatelkou a který je vymezen v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, případně doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, respektive odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě v zákoně vymezených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí ve věci samé vypočítaných v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve skutečnosti byl obviněnou v dovolání tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.