5 Tdo 1429/2005
Datum rozhodnutí: 23.11.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1429/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2005 o dovolání podaném obviněným V. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 23 To 289/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 29 T 112/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 29 T 112/2004, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 22. 11. 2003 do 25. 6. 2004 v Č. B. případně jinde řádně nepřispíval na výživu svých dětí, nezletilého V. K., a nezletilé H. K., ačkoli mu tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nc 84/2002, který nabyl právní moci dne 31. 8. 2002, v částce 1.800,- Kč na nezletilého V. a 1.600,- Kč na nezletilou H. vždy do každého 5. dne v měsíci předem do rukou matky, takže dluh na běžném výživném za uvedené období činí 23.800,- Kč, když dne 17. 8. 2004 zaplatil k rukám H. K. částku 8.000,- Kč . Za tento trestný čin mu byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně usnesením ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 23 To 289/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný V. K. ve výroku o vině i trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolatel označil skutková zjištění soudů obou stupňů za nesprávná a neúplná, neboť při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. K objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a soudy se náležitě nevypořádaly s obhajobou obviněného. Obviněný se podle svého vyjádření dohodl s matkou dětí na předplacení výživného na dobu tří roků a na její účet nechal ze svého vlastnictví převést celkem 400.000,- Kč. Soud druhého stupně však nesprávně zhodnotil, že tato částka byla majetkovým vypořádáním společného jmění manželů po rozvodu. Podle vyjádření obviněného přitom částka 150.000,- Kč byla určena na úhradu výživného podobu tří roků a částka 250.000,- Kč na zajištění bytové náhrady. Převzetí částky 400.000,- Kč přitom potvrdila i matka dětí. V závěru dovolání vyjádřil ochotu zaplatit matce dětí dlužné výživné, aby se tak vyhnul výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že obviněný v rozhodném období neplnil vyživovací povinnost a naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 213 tr. zák. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti.

Jak bylo již uvedeno, dovolatel V. K. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl námitky, kterými zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů a poukázal na porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Těmito námitkami se však dovolací soud nemohl zabývat, neboť prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě se jedná o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (kromě § 2 odst. 5, 6 tr. ř. se jedná také např. o § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03) a nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů vyloučena.

Obviněný dále uvedl, že matce dětí v průběhu rozvodového řízení poskytl finanční částku 400.000,- Kč, z této mělo být celkem 150.000,- Kč určeno na výživné pro děti pro dobu po rozvodu manželství. Krajský soud však nesprávně považoval tuto částku za majetkové vypořádání mezi manžely po rozvodu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rovněž tato námitka nenaplňuje dovolatelem uplatněný ani jiný důvod dovolání. K údajnému předání těchto peněz mělo dojít v době, jež předcházela rozhodnému období neplacení výživného obviněným, jak je označeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Skutkové zjištění o neplnění vyživovací povinnosti obviněným, kterým je Nejvyšší soud vázán, bylo učiněno mimo jiné i na podkladě rozhodnutí o určení výživného oběma nezletilým dětem v celkové výši 3.400,- Kč měsíčně. Také tuto námitku, jíž obviněný uplatnil ve svém odvolání, je nutno považovat za zpochybnění hodnocení důkazů a nikoli za námitku vytýkající pochybení při aplikaci hmotně právního ustanovení. Důsledkem odlišného výsledku dokazování měl být skutkový stav věci, podle kterého obviněný uhradil částky odpovídající dlužnému výživnému. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svými námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat.

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného z obsahového hlediska nenaplňují ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených pro odvolací řízení trestním řádem a dovolatel neoznačil vadu řízení předcházejícího podřaditelnou pod některý ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. listopadu 2005



Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová