5 Tdo 1422/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1422/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2003 o dovolání obviněného Z. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 482/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 13/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 4 T 13/2002, uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 197a tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jeden a půl roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena povinnost během zkušební doby uhradit způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost uhradit poškozené M. S. škodu ve výši 6.760,- Kč a poškozenému P. S. škodu ve výši 1.460,- Kč. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 482/2002, tak, že odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 482/2002, napadl obviněný Z. D. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání vytýká soudům obou stupňů, že při závěru o vině vycházely z výpovědi svědků M. S. a P. S., aniž by provedly důkazy ověřující pravdivost jejich výpovědí. Vytýká rovněž, že v řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku, nebyl proveden důkaz videozáznamem, na kterém má být obviněný nafilmován při intimních situacích se svědkyní M. S. v době, kdy u soudu prvního stupně tvrdila, že se obviněného bojí. Obviněný nepopírá, že by donesl do předmětného bytu kyselinu, ale popírá, že by kyselinu v bytě vylil. Je přesvědčen, že nebyly provedeny důkazy, které by prokázaly, že by věci v bytě poškodil. Rovněž popřel, že by na svědka P. S. mířil pistolí. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 4 T 13/2002, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 482/2002, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněným deklarovaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu spočívající v to, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, ani o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, není dán, protože žádné z těchto rozhodnutí nebylo ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 13/2002, učiněno. Námitky obsažené v dovolání i v jeho doplnění směřují výlučně proti hodnocení důkazů a proti úplnosti provedeného dokazování. Jde tedy o námitky výlučně skutkového charakteru, které se nekryjí s žádným dovolacím důvodem. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno včas prostřednictvím obhájce a po jeho doplnění obhájcem obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný Z. D. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b písm. f) tr. řádu, který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný však tento důvod spatřuje v tom, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, což však není dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.

Protože z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný vytýká, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, bylo zapotřebí posoudit, zda takto uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost soudu prvního stupně a provádět procesní úkony směřující ke skutkovému zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze však již namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný Z. D. uplatnil námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky, že nebylo prokázáno, že vylil kyselinu v bytě, že by mířil na poškozeného P. S. pistolí, a že by mu vyhrožoval zabitím. Stejnou povahu má i námitka, že soudy pochybily, jestliže vycházely z výpovědí svědků M. S. a P. S., aniž by provedly důkazy ověřující pravdivost jejich výpovědí. Je zřejmé, že se jedná o námitky skutkové povahy. Takové námitky však nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení provedených důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu není naplněn, neboť v trestním řízení proti obviněnému Z. D. nebylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, ani o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. D. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 8 To 482/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal