5 Tdo 1421/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1421/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 o dovolání podaném obviněným M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 To 198/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 9/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 37 T 9/2002, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 23. 1. 2002 v odpoledních hodinách v H. na ul. Z. č. 36 v bytě J. H. při konzumaci lihovin a po předchozí hádce fyzicky napadl Z. J. s cílem přivodit mu těžká poranění tak, že jej bil pěstmi do obličeje a silně kopal do břicha a hrudníku a tímto násilným jednáním způsobil Z. J. krevní podlitiny kolem levého oka, deformaci nosu, plošná prokrvení sliznic rtů, krevní podlitiny na krku, v nadklíčkové jamce a hrudníku vlevo, oboustranně na břiše, v oblasti levého třísla, na šourku a na levém stehně a dále vnitřní poranění, a to zlomeniny 7. a 8. žebra vpravo v čáře podpažní, 5. žebra vlevo v čáře kličkové, prokrvácení měkkých pokrývek lebních v levé čelní a pravé spánkové krajině a nejzávažnější zranění v podobě komplexu tří trhlin na pravém jaterním laloku, v důsledku něhož došlo ke krvácení do dutiny břišní a protahovaný úrazově krvácivý šok při tupém poranění jater a zakrvácení do dutiny břišní vedl ke smrti Z. J. dne 27. 1. 2002. Za tento trestný čin mu byl podle § 222 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 To 198/2002, kterým zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný M. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nepostupoval podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když neprovedl důkazy navržené v odvolání a nezjistil tedy skutkový stav bez důvodných pochybností. Zpochybnil přístup soudů obou stupňů k hodnocení výpovědí svědků R. K. a B. D. a poukázal na skutečnost, že se v bytě s poškozeným nacházelo více osob a smrtelné poranění proto mohl způsobit někdo jiný. Dokazování v předmětné trestní věci považoval dovolatel za neúplné a předčasné, odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů potom za nepřezkoumatelná. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť argumenty dovolání se domáhají výlučně odlišného hodnocení důkazů. Dovolání bylo proto podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v § 265b trestního řádu. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a násl.).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Citovaný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně (nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V posuzované trestní věci Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky svým obsahem neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Námitky dovolání totiž vytýkaly odvolacímu soudu nerespektování ustanovení zásad zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a volného hodnocení důkazů, zejména pak neprovedení důkazů navržených obhajobou, čímž dle názoru dovolatele nebyl dostatečně zjištěn skutkový stavu věci. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytného předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Za námitku skutkového charakteru je třeba považovat i tvrzení dovolatele, že smrtelné poranění poškozeného mohl způsobit někdo jiný. Dovolání tedy neuvádí relevantní námitku, jež by mohla zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutkového stavu věci.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nedostatečném rozsahu dokazování a nesprávném hodnocení důkazů, tedy ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. prosince 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová