5 Tdo 1419/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1419/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. prosince 2003 o dovoláních, která podali obvinění A. S. a J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 To 194/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 162/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 1 T 162/99, byl obviněný A. S. spolu s dalšími obviněnými uznán vinným v bodě 1. výroku rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. Obviněný J. V. byl v bodech 1., 4., 5., 6. výroku rozsudku uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. Oba obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni podle § 247 odst. 3 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. jim byly tresty podmíněně odloženy každému na zkušební dobu dvou a půl roku. Podle § 53 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému A. S. uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč a obviněnému J. V. ve výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému A. S. pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců a obviněnému J. V. náhradní trest v trvání tří měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozeným V. o. p. 025 N. J. a V. ú. pro právní zastupování P., nám. S. č. 471. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl V. ú. pro právní zastupování v P., nám. S. č. 471 odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku podali obvinění A. S. a J. V. odvolání proti všem výrokům rozsudku. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 To 194/2001 z podnětu odvolání obviněného J. V. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. řádu v jeho věci v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného J. V. nově uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2, 3, písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a podle § 247 odst. 3 tr. zák. ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odvolání obviněného A. S. zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozeným V. o. p. 025 N. J. a České republice, Ministerstvu obrany, zastoupené V. ú. pro právní zastupování, P., nám. S. č. 471. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený Česká republika, Ministerstvo obrany, zastoupené V. ú. pro právní zastupování, P., nám. S. č. 471, odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění A. S. a J. V. prostřednictvím obhájců dovolání proti všem výrokům rozsudku. Obviněný A. S. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. P. L. opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný J. V. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. L. S. rovněž z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Obviněný A. S. se domnívá, že rozhodnutí, které napadl dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný namítl údajně nesprávný postup soudu při zjišťování výše škody. Dovolatel má za to, že soud nepostupoval v souladu s provedenými důkazy, když poškozenému V. o. p. 025 N. J. přiznal škodu ve výši 49.104,- Kč, když u hlavního líčení právní zástupce poškozeného V. o. p. 025 N. J. sám vyčíslil škodu ve výši 44.000,- Kč. Soud tedy podle něj nebral vůbec zřetel na stanovisko poškozeného k náhradě škody. Dále dovolatel poukázal na to, že podle jeho názoru žádný ze svědků neprokázal, že by se obviněný dopustil toho, co mu je kladeno za vinu, a že by něco organizoval. Obviněný vyjádřil své přesvědčení, že ho soud odsoudil toliko na základě nepřímých důkazů a podle jeho názoru tedy neměl spolehlivé důkazy o tom, že by se obviněný dopustil trestné činnosti. Soud podle něj nepostupoval ve shodě se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný J. V. v odůvodnění dovolání poukázal na to, že ze strany obou soudů došlo podle jeho názoru k mnoha pochybením, která spočívala zejména v neúplnosti skutkových zjištění, když soudy odmítly provést důkazy navržené obviněným. Soudy obou stupňů podle dovolatele také nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, což podle obviněného vedlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutků. Dovolatel dále namítal, že pod bodem 1. výroku rozsudku soudu druhého stupně nebyla dostatečně odůvodněna právní kvalifikace jednání obviněného jako člena organizované skupiny, když soud neprokázal vzájemnou součinnost, plánovitost, promyšlenost a koordinovanost organizované skupiny a nezabýval se účastí obviněného v této skupině. Podle obviněného nebyl jednoznačně prokázán ani vznik škody jako podstatného znaku trestného činu krádeže, jestliže poškození V. o. p. 025 N. J. a VÚ 4423 P. nebyli schopni jednoznačně prokázat, zda vůbec škoda vznikla a v jaké výši. Pokud jde o bod 4. výroku napadeného rozsudku obviněný uvedl, že soud rovněž nesprávně posoudil provedené důkazy a některé z důkazů ani neprovedl. Dovolatel dodal, že se na trestné činnosti nepodílel. U bodu 5. výroku rozsudku soudu druhého stupně dovolatel opět namítal správnost hodnocení provedených důkazů soudem. Podle obviněného u jednání popsaného pod bodem 6. výroku rozsudku soudy neodůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěrům o jeho vině a nesprávně vyhodnotily výpovědi svědků. Obviněný podotkl, že pokud by soudy svůj závěr podložily důkazy, kvalifikovaly by jeho jednání jen jako trestný čin podílnictví, který však podléhá amnestii prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, a řízení mělo být podle jeho názoru zastaveno.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 To 194/2001, a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu obviněný navrhl odložení výkonu napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovoláním obviněných A. S. a J. V. uvedla, že z argumentace každého z dovolatelů je zřejmé, že pokud zpochybňují kvalitu, výsledky a způsob hodnocení provedeného dokazování a namítají neprůkaznost skutkových zjištění, nelze se touto částí jejich námitek v dovolacím řízení zabývat. Zbývající část jejich v zásadě společných námitek pak podle ní spadá pod použitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o stanovení výše škody, nebylo podle nejvyšší státní zástupkyně zjištěno pochybení odporující ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Podle ní mohl soud druhého stupně plně akceptovat výši škody, ke které dospěl soud nalézací, a to jak při vyčíslení výše škody pod bodem 1. výroku rozsudku soudu druhého stupně, tak pod body 2. - 6. výroku napadeného rozsudku. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že soud při stanovení výše škody pod bodem 1. výroku rozsudku vycházel pouze z prokázaného množství železného šrotu a barevných kovů vyvezeného organizovaným způsobem z areálu s. p. V. o. p. 025 N. J. a následně za úplatu odevzdaného do sběren jako šrot, když nízká úroveň evidence šrotového materiálu ze strany poškozeného nemohla podle jejího názoru zásadním způsobem ovlivnit správnost výpočtu rozsahu způsobené škody. Co se týká námitek obviněných ohledně právní kvalifikace jejich jednání jako členů organizované skupiny podle § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák., kterými obvinění napadají způsob odůvodnění této právní kvalifikace, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud toto jednání obviněných odpovídajícím způsobem popsal ve skutkové větě pod bodem 1. výroku napadeného rozsudku a dále rozvedl v odůvodnění rozhodnutí. Ještě přesnější vymezení role obviněných v organizované skupině by podle ní přesahovalo rámec účelnosti.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných A. S. a J. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná odmítl a souhlasila, aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání jsou přípustná a byla podána u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, byla podána proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání mají obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud zjistil, že oba obvinění shodně uplatnili v dovoláních dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na základě tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.

Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že obvinění opřeli svá dovolání především o námitky, které vytýkají soudům obou stupňů neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů, přičemž obvinění shodně hodnotili důkazy ze svého pohledu s cílem navodit změnu skutkových zjištění a následně pak i změnu právní kvalifikace. Takové výhrady nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jsou námitkami, které nelze podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu. Pokud by dovolání byla podána jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud shledal, že obvinění shodně uplatnili také právní námitky týkající se způsobu určení výše škody a námitky ohledně právní kvalifikace jejich jednání jako členů organizované skupiny podle § 247 odst. 3 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o výhradu k výši způsobené škody, je zřejmé, že se touto námitkou zabýval již soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání obviněného A. S. a řádně se s touto námitkou v odůvodnění rozhodnutí vypořádal. Nejvyšší soud zjistil, že soudy obou stupňů vycházely při stanovení výše škody z množství železného šrotu a barevných kovů vyvezeného a odevzdaného za úplatu, které poškozenému s. p. V. o. p. 025 N. J. prokazatelně chybělo. Poškozený tímto způsobem ve prospěch dovolatelů zohlednil neúplnost svých evidenčních podkladů. Ve stanovení výše způsobené škody tak nebylo zjištěno pochybení.

Ohledně námitky uplatněné shodně oběma obviněnými týkající se právní kvalifikace jednání obviněných jako členů organizované skupiny Nejvyšší soud České republiky zjistil, že také těmito námitkami se dostatečně zabýval soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení. Obvinění shodně vytýkali soudům obou stupňů, že řádně neprokázaly organizovanost, vzájemnou součinnost a plánovitost organizované skupiny. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a v důsledku toho se jeho činnost vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. č. 53/1976 Sb. rozh. tr.). Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 1 T 162/99, i z rozhodnutí soudu druhého stupně je zřejmé, že oba soudy správně posoudily jednání obviněných jako jednání členů organizované skupiny, a tuto právní kvalifikaci také náležitě odůvodnily. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obvinění si přesně v souladu se svým funkčním postavením rozdělili vzájemně na sebe navazující úkoly jako soustřeďování šrotu, vypisování zasílacích listů a organizování odvozu šrotu do sběren a společným jednáním tak umožnili nekontrolovatelný vývoz kovového odpadu z objektu V. o. p. 025 N. J. Vzájemná součinnost a návaznost jednání jednotlivých obviněných výrazně spáchání trestného činu usnadnila a zvýšila pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle. Nejvyšší soud zjistil, že skutkovému zjištění pod bodem 1. výroku rozsudku soudu druhého stupně, odpovídá právní kvalifikace jednání obviněných jako členů organizované skupiny podle § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných A. S. a J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Z úmrtního listu, který je součástí trestního spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 1 T 162/2003, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. V. dne 27. 4. 2003 zemřel. Tato skutečnost však nebránila v souladu s ustanovením § 265p odst. 3 tr. řádu Nejvyššímu soudu rozhodnout o dovolání obviněného.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek