5 Tdo 1399/2005
Datum rozhodnutí: 02.11.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1399/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 11. 2005 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 122/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 96/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 3 T 96/2004, byl obviněný J. S. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky uvedenými pod body 1 až 3 skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku.

Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2003, č. j. 1 T 227/2003 110, dále za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2003, č. j. 6 T 93/2003 270, a za trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 3. 2003, č. j. 3 T 33/2003 61, byl obviněný J. S. odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2003, č. j. 1 T 227/2003 110, a z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 3. 2003, č. j. 3 T 33/2003 61, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti R.M., a. s., se sídlem P., L., způsobenou škodu ve výši 21.020,40 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. Š., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného J. S., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, usnesením ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 122/2005, toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 122/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 3 T 96/2004, podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. P. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný zvláště odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho námitkami proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto o jeho vině zejména v důsledku neúplnosti doposud provedeného dokazování rozhodl nesprávně. K odůvodnění tohoto svého tvrzení pak uvedl, že v průběhu celého trestního řízení popíral, že by se kdy dopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu. Nemůže tedy souhlasit se závěry soudu a s právním hodnocením jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1, neboť účastnické smlouvy neuzavřel v úmyslu uvést někoho v omyl a způsobit tak škodu na cizím majetku, když nanejvýš může připustit, že přecenil své síly. Uvedený úmysl mu proto nebyl prokázán. K jednání popsanému ve skutkové větě pod bodem 2 rozsudku, spočívajícímu v donucení své družky poškozené K. Š. k uzavření účastnických smluv se společností R.M., a. s., spojených s poskytnutím dotovaného mobilního telefonu, pod pohrůžkou zmlácení, pak zdůraznil, že poškozenou nenutil pod pohrůžkou násilí k uzavření těchto účastnických smluv o poskytování služeb s mobilními telekomunikačními sítěmi a nedopustil se tak trestného činu vydírání. Sama poškozená totiž ve své svědecké výpovědi neuvedla žádné takové výhružky, ze kterých by mohla mít obavu, že by je mohl splnit a že by proto musela předmětné smlouvy uzavřít. Navíc její výpověď je do jisté míry v rozporu se svědeckou výpovědí svědkyně Š. a svědka P., který vypověděl, že nebyl nikdy přítomen jeho vyhrožování poškozené. Těmito rozpory se soud nijak nezabýval. Obviněný dále uvedl, že z pouhé skutečnosti, že jeho soužití s poškozenou bylo komplikované, nelze činit závěry o tom, že by se dopustil jednání kladených mu za vinu, protože poškozená v podstatě vypověděla jen obecně o jejich vzájemných vztazích a o případných obavách z chování obviněného, avšak konkrétní skutečnosti a výhružky neuvedla. V této souvislosti i nadále popírá, že by jí vyhrožoval, byť i jen takto obecně, přičemž každopádně výhružky nebyly takové intenzity, aby mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání, a proto soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily jeho jednání. V případě skutku popsaného pod bodem 3 rozsudku, spočívajícího v tom, že při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru měl předložit falešné doklady na jméno M. V. a odebrat dvě sady mobilních telefonů v celkové hodnotě 7.990,- Kč s uhrazením jen přímé platby ve výši 1.600,- Kč, trvá na tom, že smlouvu o spotřebitelském úvěru neuzavřel, když tuto smlouvu uzavřel a podepsal M. V. Soud pochybil, pokud nezadal vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, kterým by bylo určeno, zda na uzavřené smlouvě je jeho vlastnoruční podpis či nikoliv, a proto zůstala skutková zjištění neúplná. Z výše uvedených důvodů je podle dovolatele zřejmé, že v důsledku neúplnosti důkazního řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení projednávaných skutků. Dále dovolatel uvedl, že odvolací soud procesně pochybil, pokud v dané věci o podaném dovolání jednal, neboť obviněný v této věci podal delegační návrh na přikázání věci jinému soudu a o tomto návrhu nebylo ke dni konání veřejného zasedání nadřízeným soudem rozhodnuto. S argumentací odvolacího soudu, že podle obsahu nešlo o delegační návrh, ale o námitku podjatosti, vyjádřil obviněný kategorický nesouhlas.

V závěru dovolání obviněný s ohledem na výše uvedené navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného J. S., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že se domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, neboť obviněný takový extrémní nesouhlas nevytýká a celé jeho dovolání je zaměřeno jen na nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí soudem, když obviněný v něm napadá věrohodnost některých svědků a z toho dovozuje nesprávnost skutkových zjištění. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z odlišného hodnocení důkazů provedených v předchozím řízení před soudem prvního stupně. V souvislosti s tím poté předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho dále vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudem prvního stupně, které odvolací soud při projednání jeho odvolání neodstranil. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, přezkoumané odvolacím soudem, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Pokud jde o námitku týkající se nesprávného procesního posouzení delegačního návrhu obviněného podle obsahu jako námitky podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu, o kterém nebylo v době veřejného zasedání nadřízeným soudem rozhodnuto, a proto neměl podle obviněného odvolací soud o podaném odvolání jednat, je třeba uvést, že tuto procesní námitku nelze podřadit pod důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ten je výlučně hmotně právní povahy. Jen pro úplnost je třeba dodat, že podání obviněného založené na č. l. 291 až 292 spisu bylo odvolacím soudem podle obsahu posouzeno jako námitka podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu a v souladu s tímto posouzením, bylo o ní na počátku veřejného zasedání ze dne 28. 6. 2005 Krajským soudem v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením rozhodnuto. Obviněným podaná stížnost nemá ve smyslu § 31 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 141 odst. 4 tr. ř. odkladný účinek, a proto odvolací soud mohl odvolání obviněného v uvedeném veřejném zasedání projednat a rozhodnout o něm. S uvedeným posouzením zmíněného podání obviněného se plně ztotožnil i nadřízený Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 19. 8. 2005, sp. zn. 6 To 65/2005 (č. l. 325 až 326 spisu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale obviněným tvrzený důvod byl jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ve spojení s procesní námitkou ohledně projednání jeho odvolání, aniž by bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení o nevyloučení předsedy senátu odvolacího soudu. Takový důvod, však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. listopadu 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.