5 Tdo 1379/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoník



5 Tdo 1379/2015-29
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2015 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíněze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 6 To 157/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 238/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 31 T 238/2011, byl obviněný Ing. M. Č. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce tr. zákoník ), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Dále byla obviněnému uložena povinnost podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech v trvání 4 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. F. F. škodu ve výši 1 126 124 Kč.

Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 6 To 157/2015, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Obviněný Ing. M. Č. podal dne 22. 9. 2015 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně dovolání a uplatnil v něm dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zpochybnil naplnění znaků skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, a to zejména objektivní a subjektivní stránky tohoto přečinu. Podle názoru obviněného nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nepředáním účetních knih, zápisů a jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a jmění obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., se sídlem ve Z., a ohrožením konkrétního majetkového práva poškozeného Ing. F. F. Jak dále obviněný zdůraznil, není zřejmé, z čeho bylo dovozeno jeho úmyslné zavinění k tomuto znaku a není jasné, v čem a zda vůbec bylo ohroženo právo poškozeného jako věřitele. Podle obviněného nebylo prokázáno ani to, jaké konkrétní doklady, jakým způsobem a v jakém rozsahu vedly k ohrožení majetkového práva poškozeného, i kdyby nebyly předány novému jednateli, protože poškozený nijak neuplatnil a nevymáhal svoji pohledávku. Současně obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, pokud jde o to, že právo věřitele na uspokojení pohledávky může být fakticky ohroženo jen tehdy, jestliže věřitel skutečně vymáhá plnění. Obviněný je tedy přesvědčen, že posuzovaný skutek není výše uvedeným přečinem a že soud prvního stupně chybně konstruoval trestní odpovědnost obviněného jako odpovědnost za následek jeho jednání a za příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem, aniž by ten vůbec nastal. Navíc podle názoru obviněného poškozený od něj věděl o špatné ekonomické situaci jmenované obchodní společnosti.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně a aby obviněného zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce se do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřil k dovolání obviněného.

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky
k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. M. Č. opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

V návaznosti na uvedená východiska se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného, jimiž zpochybnil naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem uvedeným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.

K tomu je třeba připomenout, že zmíněný přečin spáchá ten, kdo ohrozí majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně tím, že změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Pokud jde o znak objektivní stránky skutkové podstaty tohoto přečinu spočívající v zatajení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů, naplní ho pachatel, který předstírá vůči jiným osobám, zpravidla kontrolním nebo daňovým orgánům, že určité doklady vůbec nemá, anebo je umístí nebo ukryje na takovém místě, kde jsou pro takové orgány, popřípadě pro jiné osoby, nedostupné běžnými prostředky (např. je nepředloží při kontrole nebo je na dotaz kontrolního orgánu zamlčí, resp. uvádí, že je nemá). O zatajení půjde i tehdy, když pachatel uvádí ohledně účetních dokladů rozporné údaje, a vzhledem k tomu není jasné, kde se skutečně nacházejí příslušné účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady, zda je toto účetnictví kompletní a zda obsahuje konkrétní důležité doklady vztahující se např. buď k podanému daňovému přiznání a v něm uvedeným údajům, anebo k majetkovým právům jiného, např. pohledávkám věřitelů. Zatajení těchto rozhodných účetních dokladů nemůže být v zásadě vyloučeno ani pouhým nekonkrétním tvrzením pachatele, že účetnictví se nachází na určitém místě, zvláště když bylo později toto tvrzení zase popřeno, resp. shledáno nepravdivým (viz rozhodnutí pod č. 7/2009 Sb. rozh. tr.). Pod pojem majetková práva jiného je třeba zahrnout veškerá práva vztahující se k cizímu majetku, tedy nejen práva věcná (např. vlastnictví k věci), ale i majetková práva vyplývající ze závazkových vztahů, jakož i práva z jiných vztahů, které mají majetkový charakter (např. práva k obchodním podílům v obchodních společnostech a v družstvech, ke vkladu tichého společníka apod.). K naplnění základní skutkové podstaty podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku pak postačí ohrožení majetkových práv jiného, nemusí tedy dojít k jejich skutečnému narušení. Značnou škodou ve smyslu § 138 odst. 1 a § 254 odst. 3 tr. zákoníku se rozumí škoda ve výši nejméně 500 000 Kč. Pokud jde o subjektivní stránku posuzovaného přečinu, k jeho spáchání je třeba úmyslné zavinění pachatele (§ 15 tr. zákoníku), přičemž ke způsobení značné škody postačí podle § 17 písm. a) tr. zákoníku i zavinění z nedbalosti (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2590, 2591 a 2597).

Jak přitom mimo jiné vyplývá z rozhodných skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění, obviněný Ing. M. Č. jako jednatel tehdejší obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., zatajil její účetní knihy, zápisy a jiné doklady, které slouží k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a k jejichž vedení byl ze zákona povinen. Uvedené doklady totiž obviněný v souvislosti s převodem svého 100 % obchodního podílu v obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., nepředal jeho novému nabyvateli a jednateli J. T. D., který však nebyl vážným zájemcem o podnikání, ale pouze tzv. bílým koněm. V důsledku toho obviněný ohrozil majetková práva věřitele této obchodní společnosti, tj. poškozeného Ing. F. F., když mu svým jednáním nejen ztížil, ale prakticky znemožnil, aby se ten právní cestou domohl uspokojení pohledávky ve výši 1 126 124 Kč za dodávku svetrů zmíněné obchodní společnosti, za kterou jednal právě obviněný.

Nejvyšší soud v tomto směru nemohl akceptovat tvrzení obviněného, podle něhož údajně nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nepředáním účetních knih, zápisů a jiných dokladů, sloužících k přehledu o stavu hospodaření a jmění obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., a ohrožením konkrétního majetkového práva poškozeného Ing. F. F., ani úmysl obviněného k tomuto znaku posuzovaného přečinu. Jak již uvedl soud prvního stupně, obviněný musel vědět, že objednávkou svetrů v celkové hodnotě 1 453 999 Kč pro již zadluženou obchodní společnost jí vznikne další dluh, přičemž už v této době nebylo zřejmé, zda bude mít finanční prostředky na jeho zaplacení. Jestliže tedy za uvedené situace obviněný převedl celý svůj obchodní podíl ve výše jmenované obchodní společnosti na tzv. bílého koně, kterému ovšem nepředal žádné účetní doklady, muselo to logicky nejen ztížit, ale až znemožnit vymahatelnost pohledávky poškozeného věřitele, případně i dalších věřitelů. Pokud obchodní společnost nedisponuje účetními doklady, nemůže ani posoudit oprávněnost pohledávky, kterou vůči ní poškozený uplatňuje. Taková obchodní společnost tedy prakticky není schopna řádně vyvíjet žádnou další činnost ani platit své skutečné závazky, neboť nikdo neví, jaká je vlastně její majetková situace, jaké jsou její pohledávky, závazky, zda zde není stav úpadku atd.

Pokud jde o úmyslné zavinění obviněného Ing. M. Č., jak jednoznačně vyplývá z rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně, obviněný musel naplánovat převod celého svého obchodního podílu v obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., vyhledat vhodnou osobu tzv. bílého koně a zajistit její podpisy u notáře. Přitom obviněnému jako osobě dlouhodobě působící ve funkci jednatele musely být jasné následky nepředání účetních dokladů, obzvlášť když mu bylo zcela zřejmé, že jmenovaná obchodní společnost dluží poškozenému věřiteli Ing. F. F. značnou částku peněz. Obviněný tedy věděl, že nepředáním účetních dokladů novému nabyvateli obchodního podílu v obchodní společnosti a jejímu jednateli může nejen ohrozit, ale i zcela znemožnit uspokojení pohledávky poškozeného věřitele vůči této obchodní společnosti, a pro takový případ s tím byl obviněný srozuměn. Za daných skutkových okolností popsaných výše totiž obviněný nemohl reálně počítat se žádnou skutečností, která by zabránila tomu, aby bylo zmařeno uspokojení pohledávky věřitele vůči obchodní společnosti, kterou obviněný účelově opustil a ponechal svému osudu. Podle názoru Nejvyššího soudu všechny rozhodné skutkové okolnosti zjištěné v posuzované trestní věci svědčí o zavinění obviněného ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění zde tedy vyplývá především z charakteru a způsobu jednání obviněného, popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeného v jeho odůvodnění, a z následku tím způsobeného.

Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného ve vztahu k tomu, zda vůbec došlo k ohrožení majetkových práv poškozeného věřitele a jestli je zde příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem vyžadovaným ke spáchání posuzovaného přečinu. Obviněný totiž ve svém dovolání tvrdil, že právo věřitele na uspokojení pohledávky může být fakticky ohroženo jen tehdy, pokud věřitel skutečně vymáhá plnění, což dovozoval též z některých rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkazoval ve svém dovolání. Tato rozhodnutí se sice rovněž vztahují k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, ale k jeho alternativě podle § 254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Jde tedy o odlišnou základní skutkovou podstatu, která vyžaduje, aby pachatel jiného ohrozil nebo omezil na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje (např. sídla obchodní společnosti) do obchodního rejstříku či jiného zde uvedeného rejstříku, nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen. K naplnění znaku spočívajícího v ohrožení práv jiného, tedy následku přečinu, dojde skutečně v tomto případě až tehdy, když věřitel vymáhá plnění ze své pohledávky. Navíc k tomu, aby věřitel dosáhl uspokojení své pohledávky vůči obchodní společnosti, totiž není vždy nezbytný soulad údaje o jejím skutečném sídle s údajem o sídle zapsaným v obchodním rejstříku (viz rozhodnutí pod č. 50/2006 Sb. rozh. tr.). V nyní posuzovaném případě se však jedná o skutkově zcela jinou situaci i odlišnou alternativu trestného činu a toto rozhodnutí na ně nelze uplatnit. Bez znalosti některých údajů vyplývajících z účetních dokladů, které se staly nedostupnými jednáním obviněného ve smyslu § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, by totiž poškozený věřitel např. nemusel unést důkazní břemeno při uplatňování nároku na uspokojení své pohledávky v občanském soudním řízení, nebo by nebylo zřejmé, zda má podat návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu úpadku dlužníka a případné existence dalších věřitelů apod.

Navíc poškozený Ing. F. F. řádně uplatnil svůj nárok na náhradu způsobené škody v trestním řízení a náležitě doložil výši neuhrazené kupní ceny představující jeho pohledávku vůči obchodní společnosti KAMPO, s. r. o. Ta vyplývá zejména z jeho výpovědi, z níž je zřejmé, v jaké ceně dodal zboží této obchodní společnosti, v jaké hodnotě mu byla jeho část vrácena a jaká část jeho kupní ceny mu byla uhrazena. Soud prvního stupně také uvedl, proč vycházel z výše neuhrazené kupní ceny, jak ji určil poškozený, přičemž takto stanovená částka je nižší, než ta, která vyplývá z listinných důkazů, a je tedy vymezena ve prospěch obviněného. Ani námitka obviněného, podle níž poškozený údajně věděl o špatné ekonomické situaci jmenované obchodní společnosti, nemůže obstát. Jednak není zřejmé, do jaké míry poškozený znal skutečný majetkový stav této společnosti, ale zejména je významné, že ho obviněný opakovaně ujišťoval o uhrazení kupní ceny prostřednictvím úvěru. Naopak lze důvodně předpokládat, že kdyby poškozený věděl o úmyslu obviněného převést celý svůj obchodní podíl v obchodní společnosti KAMPO, s. r. o., právě na osobu J. T. D., prodej zboží by minimálně zvážil a zřejmě by ho ani neučinil.

Výše uvedené tak vyvrací námitku obviněného, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně není patrné, zda popisovaný skutek vůbec naplňuje zákonné znaky posuzovaného přečinu, pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu a o úmyslné zavinění obviněného.

Vzhledem ke shora konstatovaným argumentům proto Nejvyšší soud považuje závěr soudů nižších stupňů o naplnění všech zákonných znaků přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku za správný a námitky obviněného, jimiž zpochybnil naplnění jak jeho objektivní stránky, tak i subjektivní stránky, za neopodstatněné.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. M. Č. podal proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně dovolání, které sice vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 11. 2015

JUDr. František P ú r y, Ph.D. předseda senátu