5 Tdo 137/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 137/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. února 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 38/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 18/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 46 T 18/2001, byl obviněný Ing. P. M. uznán vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pod bodem II. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a pod bodem III. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v orgánech obchodních společností na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným škodu. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, jímž napadl výroky o vině, trestu i náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 38/2003, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného Ing. P. M. ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti a ve výroku, kterým byl obviněný Ing. P. M. zavázán k náhradě škody poškozenému sdružení podnikatelů H. M., sdružení B. AND F. S. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. P. M. uložil podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností na dobu pěti roků. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. M., podnikající ve sdružení podnikatelů H. M., sdružení B. AND F. S. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 38/2003, podal obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání. Dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. K. H. bylo podáno z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) , l) tr. řádu proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 46 T 18/2001. V dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Z. K., CSc. obviněný uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a že v jeho případě došlo k porušení norem hmotného práva. Obviněný dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozsudku.

Obviněný v dovoláních uplatnil shodné námitky, jimiž soudům obou stupňů vytýkal nesprávnost skutkových zjištění a nesprávnost posouzení jeho jednání. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně jsou založena na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních a z tohoto důvodu považuje oba rozsudky za nepřesvědčivé a nedostatečně odůvodněné. Obviněný v dovolání uvedl řadu příkladů, ve kterých podle jeho názoru soudy při hodnocení důkazů pochybily. Obviněný odmítl způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily závěry znaleckého posudku znalce z oboru ekonomiky odvětví účetnictví Ing. D. a znaleckého posudku Ing. P. a namítl, že soudy při svém rozhodování vycházely pouze z posudku pro něj nepříznivého. Dovolatel je také přesvědčen, že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, neboť věřitele vždy uvědomil o platební neschopnosti společnosti. Obviněný dodal, že pokud by došlo k pečlivému a kvalifikovanému hodnocení svědeckých výpovědí, jakož i správnému hodnocení ostatních důkazů, musely by podle jeho názoru soudy obou stupňů dojít k závěru, že nebyla naplněna skutková podstata trestných činů podvodu, jimiž byl uznán vinným.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 46 T 18/2001, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 5 To 38/2003 a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nesouhlasil přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že podle jejího názoru soudy obou stupňů věnovaly náležitou pozornost zjištění, zda obviněný naplnil zákonné znaky skutkových podstat trestných činů podvodu, a dospěly ke správným skutkovým závěrům. Podle ní výpovědi svědků nepotvrzují, že by poškození byli srozuměni s tím, že jim obviněný za dodané zboží či poskytnuté služby nezaplatí. Nejvyšší státní zástupkyně dále poukázala na to, že s výpověďmi poškozených plně koresponduje znalecký posudek Ing. D., který potvrzuje bezvýchodiskový stav majetku společnosti A. D., spol. s r. o. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze konstatovat, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Přestože obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však podle ní namítá pouze nesprávnost hodnocení důkazů a napadá správnost soudy zjištěného skutkového stavu.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné dikce vyplývá, že dovolání podané z tohoto dovolacího důvodu, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe podle zákona způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění dovolání však namítal pouze způsob hodnocení důkazů a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se v dovolání domáhal, aby na základě jiného skutkového zjištění, byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Pokud jde o námitku obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu podvodu, Nejvyšší soud zjistil, že také tyto výhrady mají povahu námitek proti skutkovým zjištěním. Z obsahu spisu je zřejmé, že tyto výhrady uplatnil obviněný již v rámci odvolacího řízení a soud druhého stupně se jimi zabýval a náležitě se s nimi vypořádal. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný ačkoli měl nesplacené závazky staršího data, uzavíral nové obchody i přesto, že musel vědět, že nebude schopen svým závazkům dostát. Rovněž výpovědi poškozených nepotvrzují tvrzení obviněného, že byli srozuměni s tím, že jim za dodané zboží nebo služby obviněný nezaplatí tak, jak je uvedeno v příslušných fakturách. Nejvyšší soud shledal, že skutku tak jak byl popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, odpovídá také právní kvalifikace v tzv. právní větě rozsudku. Dovolání obviněného tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci.

Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který odůvodnil tím, že podle jeho názoru v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 46 T 18/2001. Takto odůvodněný dovolací důvod lze podle zákona č. 200/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v znění pozdějších předpisů, účinného od 24. 4. 2002, uplatnit podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Nejvyšší soud zjistil, že v rozhodnutí soudu druhého stupně žádný výrok nechybí ani není neúplný.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle § 265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek