5 Tdo 1367/2003
Datum rozhodnutí: 03.12.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1367/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2003 o dovolání obviněného L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 3 To 449/2002, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 9/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 5 T 9/2002, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), d), e) tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Trest byl uložen i za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 6 T 97/2001. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 6 T 97/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a to plastového rozbíječe oken. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu poškozeným manželům B. ve výši 53.634,- Kč a A. H. ve výši 890,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku si podal obviněný L. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 3 To 449/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným dílem dokonaným dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), d), e) tr. zák. a § 8 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Trest byl uložen i za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 6 T 97/2001. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 6 T 97/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a to plastového rozbíječe oken. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu poškozeným manželům B. ve výši 39.263,- Kč a A. H. ve výši 800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém obžaloba spatřovala dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. zák.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný L. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání směřovalo do odsuzujícího výroku o vině v bodě I./1) a v bodě I./3).

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že u skutku v bodě I./1) existují rozpory a nesoulad ve výpovědi svědků A. H., svědkyně H. V. a policistů. Obviněný namítal, že oba soudy přecenily hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka A. H. a je přesvědčen, že jeho výpověď a výpověď svědkyně H. V. nejsou dostačující k závěru o jeho vině. U skutku v bodě I./3) namítl, že neodcizil všechny věci, které jsou uvedeny ve výroku rozsudku. Podle jeho názoru je mohl odcizit jeho spolupachatel, když vnikl do domu sám, za což by on neměl odpovídat. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako nesprávný zrušil, vyslovil svůj právní názor a případně nařídil provedení úkonů nezbytných pro správné rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného písemně vyjádřila, přičemž uvedla, že dovolatel uplatnil námitky, které jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, protože zpochybňují skutková zjištění, které učinily soudy obou stupňů. Stejnou povahu má i námitka zpochybňující spolupachatelství u skutku v bodě I./3), protože se opírá o zpochybnění popisu skutku. Podle nejvyšší státní zástupkyně neobstojí ani námitky, že skutky uvedené v bodě I./1) a I./2) by měly být samostatnými skutky, protože pokračování u těchto skutků lze dovodit z jednotného záměru obviněného páchat krádeže a tím opakovaně zasahovat do cizí majetkové sféry ve velmi krátkém časovém údobí. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. písm. e) tr. ř. dovolání obviněného zamítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a obsahuje všechny obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a pásl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a pásl.).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou odvolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyjádřil přesvědčení, že se trestného činu uvedeného v bodě I./1) výroku napadeného rozsudku nedopustil a že věrohodnost svědků A. H. a H. V. není na takové výši, aby jejich výpovědi mohly být dostatečným podkladem pro rozhodnutí o jeho vině. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele zpochybňují skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, jakož i hodnocení důkazů ve věci provedených, aniž by však vytýkaly pochybení v právní kvalifikaci jednání jako trestného činu či nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Totéž platí i o námitce obviněného vztahující se ke skutku uvedenému v bodě I./3) výroku napadeného rozsudku, pokud tvrdil, že odcizil menší množství věcí, neboť ne všechny věci byly jím odcizeny společně s jeho spolupachatelem. Charakter těchto námitek má rovněž povahu námitek proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení provedených důkazů. Dovolatel totiž prosazuje takové hodnocení důkazů, které by vyústilo v závěr, že část věcí nebyla odcizena za podmínky spolupachatelství. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal s tímto tvrzením obviněného. Pokud dovolatel napadá hodnotící postup odvolacího soudu, aniž by vytkl vadu v právním posouzení, nelze ani v této části považovat jeho námitky za relevantní některému z důvodu dovolání podle § 265b tr. ř.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud se nezabýval námitkou obviněného, že skutky uvedené v bodě I./1) a I./2), měly být samostatnými skutky, protože námitka nebyla řádným způsobem zdůvodněna. Z dalšího obsahu dovolání je zřejmé, že námitky dovolání směřovaly pouze proti skutkům uvedeným v bodě I./1), I./3), kde byly námitky řádně zdůvodněny a jejich zdůvodnění odpovídalo obsahu dovolání uvedenému v § 265f odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. prosince 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vyhotovil :

JUDr. Jiří Šoukal