5 Tdo 1364/2003
Datum rozhodnutí: 07.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1364/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. ledna 2004 o dovolání obviněného P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 2 To 79/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 7/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 10 T 7/2000, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 1997, č. j. 1 T 173/97-29, byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 1997, č. j. 1 T 173/97-29, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným společnostem Š., s. r. o., P., K. 7, částku 1.175.012,30 Kč a PT P. G., a. s., P., R. 10, částku 629.394,40 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené společnosti Š., s. r. o., P., K. 7 a PT P. G., a. s., P., R. 10, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost O., a. s., P., N. 11, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný P. Š. i krajský státní zástupce. Obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu a náhradě škody. Krajský státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 2 To 79/2002, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že uznal obviněného P. Š. vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a odsoudil ho podle § 250 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným společnostem Š., s. r. o., P., K. 7, částku 1.175.012,30 Kč a PT P. G., a. s., P., R. 10, částku 629.394,40 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené společnosti Š., s. r. o., P., K. 7, a PT P. G., a. s., P., R. 10, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost O., a. s., P., N. 11, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti všem výrokům rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 2 To 79/2002, podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. P. L. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení jednotlivých skutků, když tento soud podle něj hodnotil jednotlivé důkazy účelově a v jeho neprospěch. Obviněný nejdříve vytkl pochybení odvolacího soudu při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka J. K., zpochybnil hodnocení výpovědi svědkyně J. K. a dalších svědků, a to L. V., Ing. M. M. a V. Š. Obviněný se domnívá, že byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů svědčících v jeho neprospěch a v této souvislosti poukázal na zásadu in dubio pro reo, kterou se soud druhého stupně podle jeho názoru neřídil. Obviněný dále uvedl, že v průběhu hlavních líčení u Krajského soudu v Brně došlo z důvodu úmrtí člena senátu ke změně složení senátu a nebylo znovu provedeno čtení listinných důkazů. Tato skutečnost by podle něj mohla mít za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Současně obviněný vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. Š. uvedla, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak tento důvod je formálně tvrzen a nikoliv materiálně odůvodněn. Obviněný podle nejvyšší státní zástupkyně nevytýká konkrétní vady právního posouzení, ale jeho argumentace směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení dovolatel usiluje celou řadou skutkových námitek, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Zároveň souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení výslechů svědků a ostatních důkazů soudem druhého stupně a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a domáhá se dovoláním, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.

Pokud se týká námitky, která vytýká porušení zásady bezprostřednosti podle § 2 odst. 12 tr. řádu tím, že po úmrtí přísedícího nebyly provedeny znovu všechny důkazy v hlavním líčení za jiného složení senátu a rozsudek je v důsledku toho podle názoru dovolatele neplatný, Nejvyšší soud zjistil, z obsahu spisu, že v souladu s ustanovením § 219 odst. 2 tr. řádu bylo hlavní líčení provedeno znovu, včetně čtení listinných důkazů, a v této souvislosti k porušení uvedené zásady nedošlo.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek