5 Tdo 1311/2003
Datum rozhodnutí: 20.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1311/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 o dovolání obviněné D. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 3 To 83/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 38/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná D. F. byla byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 3 T 38/99, uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle 221 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 58 odst. 1 tr. zák. [nesprávně je uvedeno podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.] a § 59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Proti rozsudku podala obviněná D. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 3 To 83/2003, tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 3 To 83/2003, napadla obviněná D. F. dovoláním, které podala prostřednictvím své obhájkyně z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná v dovolání namítla, že soudy nesprávně vyhodnotily důkazní situaci, pokud v jejím jednání spatřovaly naplnění zákonných znaků trestného činu, a nesprávně dospěly k závěru o její vině. Při konkretizaci důvodů dovolání obviněná uvedla, že provedené důkazy nesvědčí jednoznačně o její vině. Namítá, že závěr o vině soudy opřely pouze o výpověď poškozeného P. F., jejího bývalého manžela, a o výpověď svědka L. R. V souladu se svou obhajobou uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně setrvala na tom, že se žádného protiprávního jednání nedopustila. Z těchto všech důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 3 To 83/2003, zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné D. F. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněná spáchala skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněná D. F. opřela dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněné, že soudy opřely závěr o vině pouze o výpověď poškozeného P. F., jejího bývalého manžela, a o výpověď svědka L. R. Stejnou povahu má i námitka, že se žádného protiprávního jednání obviněná nedopustila. Obviněná D. F. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedla a nepodložila žádnými argumenty. Naopak její konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jejích dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v jeho odůvodnění zahrnuje ublížení na zdraví poškozenému P. F., neboť, jak vyplynulo ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval znalec MUDr. I. D., doba léčení zranění, které utrpěl poškozený, dosáhla sedmi dnů a byla dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěného zranění. Úmysl obviněné D. F. způsobit jinému újmu na zdraví lze dovodit z jejího jednání. Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněná D. F. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podala dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněné odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal