5 Tdo 131/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 131/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 219/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích přikazuje, aby věc obviněného pplk. Ing. M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 6. 2006, č. j. 1 T 219/2005-209, byl obviněný pplk. Ing. M. M. uznán vinným trestným činem porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák (pod body 1, 2, 3) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (pod bodem 2). Trestného jednání se měl dopustit tím, že

1. dne 1. 4. 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. S., neoprávněně nařídil svým podřízeným rtn. I. M. a rtn. P. R., vykonat jízdu s vojenským vozidlem, v hodnotě 1.421.800,- Kč, za účelem přepravy soukromé polní kuchyně z Ch. do obce V., okr. Ch. přičemž podřízení vojáci jízdu a přepravu provedli,

2. dne 6. 4. 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. S., si přisvojil 1 ks stanu o rozměrech 6x8x4 m v ceně 79.176,- Kč, 4 ks přepravních beden obsahujících 4 soupravy dílenských stanů bez ocelové konstrukce v ceně 218.008,- Kč, 3 ks přepravních beden obsahujících ocelové konstrukce v ceně 65.058,- Kč, 1 ks přepravní bedny v ceně 1.280,- Kč, 6 ks vaků obsahujících 35 patek pro maskovací sítě v ceně 2.460,- Kč, kabel na dřevěné cívce v ceně 135,- Kč a 3 ks maskovacích sítí včetně přepravních vaků v ceně 3.378,- Kč, které byly uloženy v přepravním kontejneru u V. P. S., a to tak, že neoprávněně nařídil svým podřízeným rtm. D. Š. a rtn. P. R., aby obsah uvedeného přepravního kontejneru přepravili vojenským vozidlem, v hodnotě 3.469.429,- Kč do místa jeho trvalého bydliště v obci V., okr. Ch., čímž způsobil škodu v celkové výši 369.495,- Kč,

3. v přesně nezjištěný den v období od dubna 2004 do května 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. S., nařídil svému podřízenému rtn. P. R. a dalšímu dosud neustanovenému podřízenému, vykonat jízdu s vojenským vozidlem zn. Landrover, nezjištěné vpz., v hodnotě nejméně 696.806,- Kč, za účelem přepravy přesně nezjištěných věcí z areálu V. P. S. do místa svého trvalého bydliště V., okr. Ch., přičemž podřízení vojáci jízdu a přepravu provedli.

Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Armáda České republiky, V. ve S. B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, podle § 256 tr. řádu tak, že jej jako nedůvodné zamítl.

Proti oběma citovaným rozhodnutím podal obviněný pplk. Ing. M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. F. V. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž tímto dovoláním napadl výhradně právní závěr obou rozhodnutí, jež posoudila žalovaný skutek (bod 2) jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že nezbytnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže je nepochybné zjištění vlastnictví k dotčené věci, resp. prokázání, že se skutečně jedná o cizí věc. V daném případě oba soudy dospěly k závěru, že se jednalo o majetek Armády ČR, aniž by ovšem existoval jediný nepochybný důkaz o tom, jakým způsobem věc do majetku armády přešla. Vyslovil pochybnost o tom, že Armáda ČR běžně získávala darem od cizích subjektů věci nezanedbatelné hodnoty, toliko na základě verbální dohody, zejména když o takové ústní dohodě neexistuje jediný doklad. Z tohoto není možno dospět k závěru, zda za Armádu ČR jednala oprávněná osoba a zda takovýto úkon byl platný. Podle zjištění orgánů činných v trestním řízení měl takovou osobou být svědek J. Š., který měl být současně odpovědný i za řádnou evidenci těchto věcí, ovšem nikdy nebyla uspokojivě zodpovězena otázka, proč nebylo s věcmi naloženo po jejich přepravě způsobem předpokládaným vojenskými předpisy. Nelze respektovat tvrzení tohoto svědka, že nemohl vzít věci do stavu, neboť byly odcizeny, když od jejich dopravy do P. do odvozu do bydliště dovolatele uplynula delší doba. Neudržitelné je jeho tvrzení, že nebylo rozlišováno mezi původním vybavením armády a věcmi, které byly získány během mise darem. Jeho postup vyvolává značné pochybnosti, protože neexistuje ani darovací smlouva ani jakýkoliv pozdější záznam o darování, ani celní nebo nákladové listy, které by dopravu darovaných předmětů potvrzovaly. Je tedy otázkou na základě čeho by mohla být inventarizace údajně darovaných předmětů do stavu majetku armády zahrnuta. Z obsahu dokladu, který si obviněný vyžádal a přiložil k dovolání vyplývá, že věci, které jsou předmětem trestního jednání pod bodem 2, nebyly vzaty vůbec do evidence. Shledává rozporný názor soudu prvního stupně, že obviněný nikoho neinformoval o svém obdarování, oproti výpovědi svědka P. R. Zdá se logické, že s dotčenými věcmi mohl nakládat pouze člověk, který je považoval za vlastní. Namítl, že z hlediska zásad trestního řízení bylo rozhodně na orgánech činných v trestním řízení, aby prokázaly vlastnictví věcí Armády ČR a nikoliv na dovolateli, aby svoje vlastnictví dokladoval.

Protože podle dovolatele nebyla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže, požádal v závěru dovolání, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby podle § 265m tr. řádu rozhodl sám, a obviněného zprostil obžaloby ohledně uvedeného trestného činu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu se k němu podrobně vyjádřil. Především shledal, že námitky obviněného lze pod jím uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, neboť obviněný zpochybnil naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. Podrobně rozebral jednotlivé znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., zejména s poukazem na otázku, zda věci, které jsou předmětem posouzení, je možno považovat za věci cizí. Vyslovil názor, že za takovou je možno považovat movitou věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Tento znak skutkové podstaty musí být pokryt zaviněním, které však obviněný rovněž zpochybňuje. Především je třeba pochybovat o tom, že věci, které byly předmětem trestné činnosti obviněného, přešly do majetku České republiky. Poukázal na ustanovení § 12 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, podle nějž platí zásada, je-li majetek nabýván smlouvou, musí být smlouva písemná a s podpisy na jedné listině i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon nebo povaha právního úkonu, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází. Je tedy zřejmé, že pokud by mělo dojít k uzavření darovací smlouvy mezi americkou stranou a českou stranou ohledně předmětného vojenského materiálu, pak by právní úkony musely být činěny k tomu oprávněnými a zmocněnými osobami na obou stranách, přičemž by muselo být doloženo i oprávnění jednat v takové věci za organizační složku státu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není blíže rozvedeno, jakým konkrétním úkonům měl být svědek J. Š. ministrem obrany České republiky pověřen a zda byl proto osobou oprávněnou k uzavření předmětné darovací smlouvy. Po návratu z mise do České republiky zůstal majetek inventárně neošetřen a bez dostatečného doložení o nabytí tohoto majetku ve prospěch státu. Proto nepovažuje za vyloučené, že jej obviněný mohl považovat za svůj majetek nabytý v rámci mise, neboť i z výpovědi svědka M. V. vyplynulo, že americká armáda již předmětný materiál používat nehodlala, chtěla jej zničit a české straně jej měla nabídnout nikoli jako dar, ale v podstatě k jakékoli dispozici. Není tedy vyloučeno, že obviněný pplk. Ing. M. M. nakládal s uvedeným majetkem jako se svým vlastním. Tyto skutkové okolnosti by pak vylučovaly především subjektivní stránku v jednání obviněného. Soudy obou stupňů především nevyřešily otázku, jaké formální náležitosti by musely být splněny, aby došlo k právoplatně uzavřené darovací smlouvě mezi americkou a českou stranou, a zda byla vůle americké strany darovat tento materiál českému státu. Nezabýval se ani tím, zda obviněný jednal zaviněně, když výsledky dosavadního dokazování spíše svědčí o tom, že k nabytí zmíněného vojenského materiálu státem nedošlo, a to právě pro absenci zmíněných formálních náležitostí a dokladů. Za dané situace se považuje zavinění obviněného ve formě úmyslu za vyloučené.

Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil obě napadená rozhodnutí a aby Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. řádu).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný dovolací důvod. Shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. neodmítl podle § 265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Obviněným pplk. Ing. M. M. uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Obviněný pplk. Ing. M. M. ve svém dovolání uplatnil z hlediska jím uváděného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu právní námitku, která se týkala toho, zda soud prvního stupně a posléze i soud druhého stupně správně posoudily základní znak objektivní stránky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tedy, že si obviněný přisvojil uvedeným jednáním cizí věc, neboť nabytí vlastnictví předmětného vojenského materiálu Armádou ČR není doloženo žádným konkrétním dokladem.

Trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se ji zmocní a způsobí takovým činem škodu nikoli malou. Při hodnocení, zda se v konkrétním případě jednalo o cizí věc je nutno vycházet ze soudní praxí respektované definice, kterou zmiňuje ve svém vyjádření státní zástupce a podle níž se cizí věcí rozumí movitá věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Při posouzení, zda byl naplněn znak tohoto trestného činu v tom směru, zda lze předmětný vojenský materiál považovat za majetek České republiky, resp. Armády ČR, vycházely soudy obou stupňů zejména z vyjádření svědka J. Š., jenž potvrdil toliko verbální uzavření dohody o darování mezi nezjištěným důstojníkem Armády USA a jím, přičemž se blíže oba soudy přes uplatněné námitky obviněného nezabývaly zkoumáním, zda takovýto úkon může zakládat nabytí vlastnictví tohoto materiálu Armádou ČR a to i přesto, že již z obsahu stanoviska zástupce velitele sil podpory a výcviku ředitele plk. gšt. Ing. L. K. (č. l. 139 ze dne 8. 8. 2005) vyplynulo, že přijímání darů věnovaných Armádě ČR cizím subjektem je upraveno rozkazem ministra obrany č. 6/2002, o přijímání darů a zahraniční pomoci v resortu ministerstva obrany (č. l. 139-141), jenž stanoví podrobně podmínky, za nichž je možno dar přijmout s tím, že o přijetí daru je třeba sepsat darovací smlouvu. Tento předpis zjevně navazuje na obsah zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (ve znění účinném do 30. 4. 2004), jenž v § 12 odst. 1 stanoví podmínku, aby smlouva, jíž je nabýván majetek, byla vždy písemná s podpisy na jedné listině, a to i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon nebo povaha právního úkonu, případně okolnosti, za kterých k němu dochází. Darovací nebo jinou smlouvu, jíž se bezúplatně převádí ve prospěch státu majetek bez určité příslušné organizační jednotky (§ 9 cit. zákona č. 219/2000 Sb.), uzavírá za stát organizační složka, jejíž příslušnost se určí podle ustanovení § 11 cit. zákona č. 219/2000 Sb.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. jménem státu činí právní úkony vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak. Podle odstavce druhého vedoucí organizační složky může pro určité právní úkony písemně pověřit jednáním jiného vedoucího zaměstnance této organizační složky. Další zaměstnanci organizační složky mohou jménem státu činit právní úkony pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky. Příslušnost k hospodaření s majetkem státu podle § 9 odst. 1 cit. zákona č. 219/2000 Sb. je stanovena tak, že hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem o jiném způsobu naložení s majetkem. Není-li stanoveno jinak (§ 20), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.

Z obsahu uvedeného zákona, jakož i zmíněného rozkazu ministra obrany jednoznačně vyplývá, že na podmínky vzniku vlastnictví materiálu získaného darem je stanovena zákonná obligatorní podmínka, aby taková darovací smlouva měla písemnou formu. Z dosud provedeného dokazování nevyplynul závěr, že by povaha úkonu objektivně neumožňovala v konkrétní situaci sepsání takovéto smlouvy. Přitom je zřejmé, že tato podmínka při jednání mezi zástupci Armády USA a Armády ČR splněna nebyla. Současně nebylo dostatečným způsobem prokázáno, zda svědek J. Š. byl oprávněn konkrétním způsobem k takovému nakládání s majetkem, resp. přijetí daru shora uvedeného vojenského materiálu. Jedná se o skutečnosti, jež jsou rozhodující pro posouzení, zda uvedený vojenský materiál byl opatřen zákonným způsobem a je možno jej považovat za vlastnictví České republiky, resp. Armády ČR, tedy ve vztahu k obviněnému pplk. Ing. M. M. za věc cizí. Od tohoto závěru se pak odvíjí i hodnocení úmyslného zavinění posuzovaného trestného činu obviněného pplk. Ing. M. M. ve vztahu k nakládání s předmětným vojenským materiálem tak, jak na něj odkazuje vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

S ohledem na výše uvedené závěry shledal Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. řádu podané dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. důvodným, neboť byl ve vztahu k trestnému činu krádeže dle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Jednání obviněného bylo v dovoláním napadeném bodu 2 rozsudku soudu prvního stupně posouzeno současně i jako trestný čin porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák., jehož se obviněný dopustil pokračujícím jednáním popsaným v bodech 1 - 3 rozsudku soudu prvního stupně. Tato část odsouzení obviněného nebyla mimořádným opravným prostředkem napadena. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil pouze napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, když shledal, že nápravu uvedeného pochybení může učinit odvolací soud bez obsáhlého doplnění dokazování. Současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, kterému byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je povinen postupovat v souladu s ustanovením § 265s tr. řádu, podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

V dalším řízení se bude odvolací soud blíže zabývat okolnostmi a právními podmínkami vzniku vlastnictví Armády ČR k uvedenému vojenskému materiálu, vyžádá si zmiňovaný rozkaz ministra obrany č. 6/2002, o přijímání darů a zahraniční pomoci v resortu ministerstva obrany, případně další resortní právní předpisy, jež tuto problematiku upravují, a při respektování právního názoru Nejvyššího soudu musí učinit závěry o konkrétních podmínkách nabytí vlastnictví tohoto materiálu Armádou ČR a z toho plynoucí zjištění, zda na uvedený materiál bylo možno hledět ve vztahu k obviněnému pplk. Ing. M. M. jako na věc cizí, naplňující podmínky znaku objektivní stránky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. V návaznosti na to se bude třeba také zabývat posouzením subjektivní stránky tohoto trestného činu, tedy zda obviněný pplk. Ing. M. M. tento materiál s ohledem na konkrétní okolnosti případu za cizí věc subjektivně mohl považovat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. února 2007

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vypracoval:

JUDr. Libor Losa