5 Tdo 1309/2003
Datum rozhodnutí: 20.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1309/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 o dovolání, které podal obviněný J. A., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 44 To 1/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 108/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. A. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 5 T 108/99, uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době nejméně od dopoledních hodin dne 18. 8. 1996 do 19. 8. 1996, ač získal informace o tom, že je páchán pokus trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. v souvislosti s pátráním po odcizeném motorovém vozidle zn. BMW převozní SPZ 0-8600-4 majitele A. M., přičemž měl být tomuto automobil vrácen za částku 150.000,- Kč, jinak vozidlo neuvidí, neučinil žádná opatření ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1, 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

Za to byl obviněný J. A. podle § 158 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. (ve znění do 31. 12. 2001) podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby u Policie České republiky na dobu 3 roky.

Tento rozsudek Okresního soudu v Olomouci napadl obviněný J. A. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 44 To 1/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 28. 5. 2003, jeho obhájci dne 26. 5. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 5. 2003.



Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal obviněný J. A. dne 15. 7. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především podrobně rekapituluje dosavadní průběh trestního stíhání a zmiňuje všechna rozhodnutí vydaná ve věci. Následně obviněný uvádí, že si je vědom toho, že v návaznosti na uplatněný dovolací důvod je dovolací soud zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a s ohledem na tento skutkový stav zvážit hmotně právní posouzení. Podle jeho názoru pokud odvolací soud zamítl odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu a převzal tak nesprávné právní posouzení skutku učiněné tímto soudem, který v popsaném jednání spatřoval trestný čin, jedná se o rozhodnutí vadné a odvolací soud tak učinil bez jakékoli reakce na jeho obhajobu. Má přitom za to, že odvolacímu soudu předložil důkazy o tom, že byl likvidován jako policista na základě falešných obvinění, na kterých spolupracovali jeho kolegové.

Obviněný se proto domnívá, že napadené rozhodnutí evidentně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. A. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že dovolání lze z obecných hledisek označit za přípustné, je mu však třeba současně vytknout, že uváděný dovolací důvod neodpovídá odůvodnění podání, neboť popsané argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů, navíc jsou jen opakováním obhajoby z řádného opravného prostředku. Obviněný se tedy podle názoru státní zástupkyně domáhá druhé odvolací instance a odlišného způsobu hodnocení důkazů. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného J. A. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného J. A. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu/. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. V., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Olomouci dne 15. 7. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný J. A. poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou námitek obviněného je především tvrzení, že se odvolací soud dostatečně nezabýval jeho obhajobou, resp. předloženými důkazy, podle nichž se skutek odehrál jiným způsobem, než jak uzavřel soud prvního stupně, neboť podle obviněného byl likvidován jako policista na základě falešných obvinění, na kterých spolupracovali jeho kolegové. Dovolací důvod tak obviněný shledává primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně v nesprávné činnosti odvolacího soudu. Předpoklady pro jinou právní kvalifikaci svého jednání dovozuje obviněný nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu a jak také obviněný jinak správně uvedl v odůvodnění svého podání, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. A., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. A. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů /zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu/, které obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. A. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zejména na č. l. 342 trestního spisu, pokud jde o zjištění týkající se subjektivní stránky jednání, přičemž s těmito závěry se ztotožnil i soud odvolací. Bylo-li toto jednání posouzeno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák., pak dovolací námitky obviněného nezpochybňují skutečnost, že by této právní kvalifikaci neodpovídala rozhodná skutková zjištění, ale dovolání obviněného se domáhá závěru, že měly být zjištěny jiné (odlišné od stávajících) skutkové okolnosti, kterým zvolená právní kvalifikace neodpovídá.

Shora zmíněnými námitkami obviněného J. A. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Pokud obviněný v dovolání současně uvedl, že pochybil soud druhého stupně, neboť se nedostatečně zabýval jeho obhajobou týkající se falešných obvinění, je nutné především konstatovat, že ani taková námitka není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pochybení soudu druhého stupně při zamítnutí podaného odvolání může toliko za určitých okolností naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je podle jeho první alternativy dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného J. A. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu. Navíc je nutné konstatovat, že odvolací soud se obhajobou uplatněnou obviněným dostatečně zabýval a ve svém rozhodnutí se s ní náležitě vypořádal.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. A. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry