5 Tdo 1308/2003
Datum rozhodnutí: 25.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1308/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2003 o dovolání obviněného A. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 225/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 201/2002, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 3 T 201/2002, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné. Trestný čin spáchal obviněný tím, že v době od 1. 4. 2000 do 31. 8. 2002 úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost k dceři M. V., ač mu tato vyplývala ze zákona o rodině a z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 3. 1996, sp. zn. 5 C 69/96, s právní mocí dne 28. 3. 1996 ve výši 1.000,- Kč měsíčně, splatných předem do pátého dne v měsíci k rukám matky dítěte M. V. a dluží tak za sledované období na výživném Úřadu městské části B.-S. L. částku ve výši 16.576,- Kč, neboť tento orgán plnil k žádosti M. V. vyživovací povinnost částečně za obviněného k rukám matky a k rukám dcery M. V., která nabyla zletilosti dne 4. 8. 2001, avšak byla studentkou střední školy a dále dluží k rukám matky dítěte M. V. částku ve výši 4.424,- Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, proti výroku o vině, i výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 225/2003, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že nebyl naplněn zákonný znak trestného činu, kterého se podle soudu dopustil, a to zavinění. Dále obviněný namítl, že pokud dosud nebylo pravomocně rozhodnuto ve věci snížení výživného, která je vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 22 P 470/96, nebyla zjištěna výše příspěvku, který má obviněný platit tak, aby byla dodržena zákonná ustanovení § 85 odst. 1 a § 96 odst. 2 zákona o rodině, nelze obviněného uznat vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Dovolatel se dále domnívá, že nelze vycházet z výše výživného 1.000,- Kč měsíčně, když plnil pravidelně svoji zákonnou povinnost alespoň poměrnou částkou 100,- Kč. Podle obviněného měl odvolací soud vyhovět jeho odvolání a podle § 226 písm. b) tr. řádu ho zprostit obžaloby nebo přerušit řízení až do pravomocného rozhodnutí v řízení o výši výživného. Obviněný z těchto důvodů nepovažuje usnesení soudu druhého stupně za zákonné.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného A. V. uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v absenci zavinění. Podle obviněného ho nelze uznat vinným trestným činem podle § 213 odst. 1 tr. zák. a přitom vycházet z výše výživného 1.000,- Kč a nepřihlédnout k jeho pravidelným platbám ve výši 100,- Kč měsíčně, když dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o jeho návrhu na snížení jeho vyživovací povinnosti a nebyla tedy dosud zjištěna výše jeho povinnosti. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když věcně uplatnil námitku chybného posouzení předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. řádu o výši jeho vyživovací povinnosti vůči jeho dceři M. Nejvyšší státní zástupkyně má však za to, že námitkám obviněného nelze přisvědčit, neboť podle jejího názoru se nalézací soud velmi podrobně a příkladně vypořádal s rozhodnými skutečnostmi a zcela přesvědčivě dospěl nejen ke stanovení výše dovolatelovy vyživovací povinnosti, ale také k posouzení formy jeho zavinění. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že stejné námitky uplatnil obviněný již v odvolacím řízení.

Nejvyšší státní zástupkyně považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, a navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání odmítl. Současně navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný opírá dovolání o zákonný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně nepochybil, pokud jde o vyřešení předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. řádu, když vycházel z toho, že obviněný má povinnost hradit na výživu dcery M. částku 1.000,- Kč měsíčně. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti vzniká podle § 85 zákona o rodině přímo ze zákona, je třeba počátek páchání tohoto trestného činu stanovit od okamžiku, od něhož přestal rodič zaviněně plnit svoji vyživovací povinnost, bez ohledu na to, zda o povinnosti platit výživné a o jeho výši rozhodl již soud v občanskoprávním řízení. Jestliže takové rozhodnutí nebylo dosud vydáno, soud rozhodne v trestním řízení o výši výživného jako o předběžné otázce podle § 9 odst. 1 tr. řádu. Protože jde o otázku viny, není soud v trestním řízení vázán rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení ani tehdy, když tento soud již rozhodl, ale posuzuje tuto otázku vždy samostatně podle § 9 odst. 1 tr. řádu (srov. rozhodnutí pod č. 32/1979 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně byl oprávněn posoudit předběžnou otázku samostatně, neboť nejde o otázku týkající se osobního stavu (otázky týkající se rozvodu, neplatnosti manželství, určení otcovství, osvojení, atd.), o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. V těchto případech je soud vázán pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. V rozsudku Městského soudu v Brně proto byla výše vyživovací povinnosti obviněného posouzena v souladu se zákonem. S touto námitkou obviněného uplatněnou již v odvolacím řízení se také náležitě vypořádal soud druhého stupně.

Nejvyšší soud přisvědčil odůvodnění soudu prvního stupně ohledně subjektivní stránky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Správnost závěru soudu prvního stupně o spáchání uvedeného trestného činu v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák., vyplývá z pečlivého a podrobného odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně správně posoudil jednání obviněného jako úmyslné, neboť obviněný jako otec dítěte věděl o povinnosti platit výživné na své dítě, přičemž dne 9. 3. 2000 mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Obviněný tedy věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, v tomto případě zájem na materiálním zajištění rozvoje dítěte a po celou dobu byl tedy srozuměn s tím, že se svým jednáním dopouští trestné činnosti. Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů se s touto námitkou podrobně a v souladu se zákonem vypořádaly.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265 r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek