5 Tdo 1301/2005
Datum rozhodnutí: 23.11.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1301/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2005 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných Ing. V. Z., a Ing. J.. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 135/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 T 135/2004, byli obvinění Ing. V. Z. a Ing. J. V. uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. a oběma byl podle § 255 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako soud druhého stupně k odvolání obou obviněných rozhodl rozsudkem ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005, kterým k odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Ing. J. Z. a Ing. J. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky, v nichž byl obžalobou spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., neboť neshledal v žalobním návrhu označené skutky trestným činem.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, napadla ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněných Ing. J. Z. a Ing. J. V. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí vychází z jiného, extrémního hodnocení důkazů a z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl soud prvního stupně. V řízení u odvolacího soudu přitom nebylo prováděno jakékoli dokazování. Okresní soud důvodně stabilizoval skutkový stav věci a specifikoval nezákonnost postupu obou obviněných ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jakož i zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění. Obvinění byli odpovědní za realizaci povinnosti orgánu státní správy zpřístupňovat veřejnosti informace získané odbornou činností. Takové informace však kniha L. b. H. neobsahovala. Obvinění nejevili zájem o informační hodnotu tohoto díla, které neobsahovalo informace týkající se dokumentace stavu a vývoje přírodního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb. Na přípravě textové části se nepodíleli a jeho skutečným účelem byla osobní prezentace díla profesionálního fotografa a výsledkem publikace na téma myslivosti s několika obrázky krajiny. Oběma obviněným bylo jasné, že fotograf L. U. nemůže mít potřebné informace o stavu a vývoji přírodního prostředí daného okresu, a museli být srozuměni s nenaplněním předmětu a obsahu smlouvy uzavřené s fotografem. Krajský soud přitom v rámci výhrady k nedostatku citace zákonného ustanovení, které obvinění měli porušit, sám tato zákonná ustanovení citoval, a to § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jakož i další výroky na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obvinění využili svého práva vyjádřit se písemně k dovolání. Podle názoru Ing. J. V. napadené rozhodnutí spočívá na správném posouzení skutku a na správném, byť odlišném hodnocení důkazů krajským soudem. Obviněný Ing. V. Z. taktéž napadené rozhodnutí považoval za správné po věcné i právní stránce. Dovolatelka podle jeho názoru nahrazuje jednoznačné závěry subjektivními úvahami a nepřihlíží k zásadě in dubio pro reo . Úmysl obviněných nesměřoval k porušení povinnosti ani ke způsobení následku, a pokud škoda vznikla, bylo na místě situaci řešit cestou pracovněprávní odpovědnosti. Odborná úroveň, cena ani kvalita zhotovených fotografií přitom nebyla v průběhu trestního řízení zpochybněna. K úhradě ceny přitom obviněný přistoupil až po kontrole provedené skupinou referátu životního prostředí. Publikace vznikla na základě řádných smluv a byla tematicky zaměřena na chráněné a běžné druhy obratlovců. Z těchto důvodů obviněný Ing. V. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost.



Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Podle námitek dovolatelky soud prvního stupně správně posoudil nezákonnost postupu obou obviněných, neboť skutky, kterými byli oba uznáni vinnými soudem prvního stupně, naplňují zákonné znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Tyto námitky zpochybňují učiněné právní posouzení skutku a obsahově odpovídají citovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí na podkladě podaného dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.) a dospěl k závěru, že bylo podáno důvodně.

Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému způsobí nikoli malou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou tohoto trestného činu je jednání, kterým vzniká škoda na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se pachatel obohatil nebo získal jinou výhodu. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána či označena jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, může být formulována též jako péče, obhospodařování, nakládání, hospodaření, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním atd. Ze zákona má povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek řada osob podle různých právních předpisů, mimo jiné též osoby oprávněné činit jménem státu právní úkony při hospodaření s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen maj. zák.). V tomto případě je vztah osoby k cizímu majetku založen např. na jejím právním postavení (zpravidla na základě pracovního zařazení) v určité organizační složce státní správy, územně samosprávného celku či v právnické osobě, které je svěřena správa určité části majetku státu. Porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek pak spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu dané povinnosti. Může k němu dojít konáním pachatele (aktivní činností), ale též opomenutím takového konání, k němuž byl povinen. Způsoby porušení povinnosti mohou být velmi různorodé, může se jednat např. o dispozice s cizím majetkem v podobě uzavírání nevýhodných obchodů či jiných smluv na úkor opatrovaného či spravovaného majetku nebo o případ neoprávněného nebo nehospodárného nakládání se státním majetkem.

Obviněný Ing. V. Z. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, zproštěn obžaloby ze skutku, v němž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., který spočíval v tom, že obviněný ve funkci vedoucího referátu životního prostředí v Ú. n. O. dal na podzim 2001 pokyn obviněnému J. V. k přípravě smlouvy, na základě které měla být vydána a také později vydána byla kniha s fotografiemi krajiny a zvěře autora L. U. s názvem L. b. H. , kdy nejprve dne 5. 10. 2001 na O. ú. v Ú. n. O. podepsal takto připravenou smlouvu o dílo, předmětem které bylo zhotovení fotodokumentace zvláště chráněných druhů obratlovců včetně zvěře okresu Ú. n. O. a běžných druhů obratlovců včetně zvěře ve zvláště chráněných územích, přírodních parcích a významných krajinných prvcích okresu s tím, že účelem pořízení fotodokumentace měla být dokumentace stavu a vývoje životního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, pro přípravu pozdější obrazové publikace, přičemž si musel být vědom toho, že uvedený zákonný účel nebude připravovaná publikace plnit, dne 23. 11. 2001 podepsal platební poukaz, na základě kterého byla L. U. z rozpočtových prostředků Okresního úřadu, referátu životního prostředí a zemědělství v Ústí nad Orlicí uhrazena cena díla ve výši 200.000, Kč, dne 13. 3. 2002 pak podepsal smlouvu o dílo, uzavřenou s L. U. na přípravu a dodání obrazové publikace v předpokládaném nákladu 2 000 ks za částku 200.000,- Kč . Žalované jednání Ing. J. V. spočívalo v tom, že jako vedoucí oddělení zemědělství a ochrany přírodního prostředí O. ú. v Ú. n. O. umožnil vydání fotografické publikace L. b. H. autora L. U. tím, že z pokynu svého nadřízeného v době od podzimu 2001 do jara 2002 zabezpečoval přípravu a kontrolu plnění výše uvedených smluv o dílo, přičemž si musel být vědom toho, že ve smlouvách uvedený zákonný účel nebude připravovaná publikace plnit, v době svého pověření řízením referátu životního prostředí O. ú. v Ú. n. O. uzavřel s L. U. v Ú. n. O. dodatek ke smlouvě o dílo, jímž navýšil cenu sjednaného díla z původní částky 200.000,- Kč na částku 275.000,- Kč, která byla také L. U. v této výši v září 2002 uhrazena, uvedeným jednáním způsobili oba obvinění Č. r. zastoupené tehdy O. ú. Ú. n. O. celkovou škodu ve výši 400.000,- Kč, obviněný Ing. J. V. pak sám škodu 75.000,- Kč.

Okresní soud v jednání obviněných popsaném v předchozím odstavci shledal zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění rozhodnutí (str. 5) zdůraznil význam okolností, za kterých bylo dílo sjednáno, neboť fotograf L. U. při prvním jednání s obviněnými těmto předložil svou knihu Z. r. s k. a s obviněným Ing. V. Z. se dohodl na tom, že stejnou publikaci vytvoří pro okresní úřad s tím, že bude zachycovat zvěř v okrese Ú. n. O. Nebyly mu však poskytnuty žádné informace ani instrukce týkající se koncepce knihy (viz str. 6 citovaného rozhodnutí). Kniha Z. r. s k. obsahovala 3 strany obecného textu a 99 stran fotografií a přitom publikace zadaná pro okresní úřad měla být její obdobou. K tvrzení obviněného Ing. J. V., že v knize měly být vyfoceny zvláště chráněné druhy zvěře, okresní soud uvedl, že obsahovala pouze tři fotografie ohrožené zvěře. Na str. 7 rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že fotograf neměl žádné informace ke zpracování textové části, žádal je po okresním úřadu a ani jeden z obviněných mu nesdělil, jak by měla vypadat textová část ani jaké konkrétní informace získané z činnosti okresního úřadu by měla kniha obsahovat. Když se opakovaně dožadoval zprostředkování kontaktu s někým, kdo by mu potřebné informace sdělil, byl odkázán na pracovníka A. o. p. a k. a informace získané od něj byly podkladem dvoustránkové předmluvy publikace. V knize se neobjevily žádné odborné informace, které by při své činnosti získal O. ú. v Ú. n. O. a které by bylo zapotřebí sdělit veřejnosti. Z hlediska distribuce knihy okresní soud zjistil (viz str. 7 rozsudku), že z celkového nákladu 2 000 výtisků jich 1 375 převzal M. s., který je používal jako ceny do soutěží a začal je i zpeněžovat.

V rámci úvah o právní kvalifikaci posuzovaného jednání okresní soud reprodukoval práva a povinnosti obviněných, tehdejších zaměstnanců okresního úřadu ve funkci vedoucího referátu životního prostředí resp. vedoucího oddělení zemědělství a ochrany přírodního prostředí. Oba obvinění se podíleli na dispozicích s finančními prostředky, které byly okresnímu úřadu svěřeny státem. Vedoucí referátu měl přitom výslovně dbát na hospodárnost vynakládaní finančních prostředků. Soud poukázal na § 72 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který byl uveden ve smlouvách s L. U. Orgány, které vykonávají státní správu v ochraně přírody, jsou podle tohoto ustanovení povinny v rozsahu své působnosti vést přehled informací, který obsahuje mimo jiné důležité informace, jež se vztahují k výkonu a řízení ochrany přírody známé příslušnému orgánu, zejména údaje o stavu a vývoji životního prostředí. Obdobně zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, upravuje možnost zpřístupňovat informace prostřednictvím vlastní ediční a publikační činnosti orgánů státní správy, jež plní úkoly v ochraně životního prostředí. Soud prvního stupně zdůraznil, že z citovaných předpisů je zřejmé, že předmětem zpřístupnění jsou informace, které státní orgány či orgány samosprávy získaly při své odborné činnosti a mají je k dispozici. V knize L. b. H. není jediná informace o stavu a vývoji životního prostředí, kterou by okresní úřad měl za povinnost sdělit veřejnosti a účelem publikace tedy zjevně nemohlo být poskytnutí informací získaných vlastní činností tohoto úřadu. Oba obvinění podle závěru soudu (str. 9) od počátku věděli, jak výsledné dílo bude vypadat. Chtěli po L. U., aby vytvořil stejnou knihu jako byla kniha Z. r. s k. s tím rozdílem, že fotografie budou pocházet z okresu Ú. n. O. Okolnost, zda kniha zachycuje stav a vývoj životního prostředí, okresní soud nehodnotil, neboť bylo skutečností, že kniha neobsahovala žádné informace z činnosti okresního úřadu. Částka 475.000,- Kč tedy státem neměla být vůbec vynaložena.

Odvolací soud v jednání obviněných znaky trestného činu podle § 255 tr. zák. neshledal. Popisu skutku v odsuzujícím výroku soudu prvního stupně vytkl absenci označení zákona, který by obviněným ukládal povinnost spravovat majetek okresního úřadu resp. Č. r., resp. povinnosti, kterou měli obvinění porušit. Rozhodnutí o vině obviněných tak odvolací soud hodnotil jako kriminalizaci pracovní kázně. V rámci dalších úvah (str. 4 rozsudku) pak krajský soud vyslovil názor, že uvedená povinnost pro obviněné mohla být dovozena z § 14 odst. 1 maj. zák. Podle tohoto ustanovení majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Soud dále citoval § 47 odst. 1 téhož zákona, podle kterého fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách Č. r. činí právní a jiné úkony týkající se majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem, popřípadě jeho správa řídí.

Krajský soud nepřisvědčil okresnímu soudu v závěru, že obvinění od prvního setkání s L. U. byli srozuměni s tím, že jimi zadávaná publikace bude obdobou knihy Z. r. s k. , neboť z obsahu smluv vyplývá, že fotodokumentace i následná publikace budou pořízeny za účelem zpřístupnění údajů o stavu a vývoji životního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V průběhu celého trestního stíhání nebyla zpochybněna odborná úroveň, kvalita ani cena fotografií zhotovených na základě první smlouvy o dílo. V uzavření druhé smlouvy proto podle názoru odvolacího soudu nelze spatřovat nezákonnost. Obvinění tudíž nemohli nabýt přesvědčení, že připravovaná publikace nebude odpovídat citovanému ustanovení a mohli důvodně očekávat naplnění smlouvy. Předaná publikace svým rozsahem odpovídala smluvnímu ujednání a obsahovala fotografie, k jejichž úrovni nebyly do té doby vzneseny žádné připomínky z tohoto důvodu v jednání obviněných odvolací soud nespatřoval subjektivní stránku trestného činu v podobě úmyslného zavinění.

Nejvyšší soud přezkoumal skutkový stav posuzované věci a shledal, že lze přisvědčit právnímu závěru dovolatelky, který v podstatné části odpovídá i rozhodnutí soudu prvního stupně, že obvinění znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. naplnili, ovšem podkladem pro tento závěr bylo porušení jiné zákonné povinnosti, než jaké označil okresní soud.

Předně je třeba přisvědčit konstatování soudu prvního stupně, že kniha L. b. H. neobsahuje dokumentaci stavu a vývoje životního prostředí v takové podobě, jakou má na mysli § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení totiž zavazuje orgány státní správy vést přehled informací vztahujících se k výkonu a řízení ochrany přírody známé příslušnému orgánu, zejména údajů o stavu a vývoji přírodního prostředí. Za takové informace by bylo možno považovat např. statistické údaje týkající se výskytu jednotlivých zejména chráněných druhů živočichů a rostlin v regionu, schematické znázornění tohoto výskytu, specifikace opatření orgánu státní správy učiněných v zájmu ochrany přírody a krajiny, podrobný popis významných krajinotvorných prvků, zasvěcené údaje ohledně jejich významu, jedinečnosti apod. V každém případě však data obsažená v takových informačních prostředcích musí být výsledkem činnosti příslušného státního orgánu (srov. v návaznosti na rozsah své působnosti ). Ve zmíněné knize je však obsaženo celkem 98 stran fotografií lesní zvěře, v převážné většině nechráněných druhů. Tuto fotografickou část předchází dvě strany úvodní textové části vypracované samotným autorem snímků, ve které je nastíněna problematika lovů s kamerou , když autor upozorňuje na nezbytnost obsahové skromnosti publikace, neboť ani na zahrnutí všech chráněných druhů zvěře útlá publikace nestačí. Druhá strana textu se potom zabývá obecnými údaji o biotopech v okrese Ú. n. O. a jmenuje některé druhy obratlovců vyskytujících se v částech regionu. Ani v tomto jediném textu knihy však nejsou uvedena konkrétní data vztahující se k přírodnímu prostředí regionu, která by jakkoli souvisela s působností okresního úřadu. Jako celek je třeba knihu hodnotit jako publikaci fotografií lesní zvěře populárního zaměření určenou zejména milovníkům myslivosti. O zaměření knihy na mysliveckou tematiku svědčí též název knihy. Je evidentní, že informační zdroj neobsahující jakékoli faktografické údaje vztahující se k životnímu prostředí daného okresu nemůže být předmětem, na který by bylo potřebné (možné) vynakládat rozpočtové prostředky státu resp. okresního úřadu podle shora citovaného ustanovení, ani podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon taktéž upravuje možnost zpřístupňování informací prostřednictvím ediční a publikační činnosti orgánů státní správy, ovšem i v tomto případě předmětem publikační činnosti mohou být toliko informace, které státní orgány či orgány samosprávy získaly v mezích jejich pravomoci při své zejména odborné činnosti. Kniha L. b. H. takové informace v žádném případě neobsahuje.

Oba obvinění se v rámci výkonu svěřené části pravomoci okresního úřadu podíleli na přípravě a uzavření smluv, na základě kterých byla vydána kniha popsaná v předchozím odstavci. Smlouva o dílo uzavřená obviněným Ing. V. Z. (č. l. 266) v článku II. určila předmětem smlouvy zhotovení fotodokumentace zvláště chráněných druhů obratlovců včetně zvěře okresu Ú. n. O. a běžných druhů obratlovců včetně zvěře ve zvláště chráněných územích, přírodních parcích a významných krajinných prvcích okresu. Fotografie měly být pořízeny za účelem dokumentace stavu a vývoje přírodního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., současně měly být využity pro účely vydání obrazové publikace o přírodě okresu Ú. n. O. Později byla uzavřena také smlouva (č. l. 272) ohledně vydání 2 000 ks publikace s jinak totožně vymezeným předmětem. Cena plnění byla v obou smlouvách stanovena na 200 000,- Kč. Dodatkem ke smlouvě o dílo, byla později cena díla navýšena na částku 275.000, Kč.

Uzavření uvedených smluv bylo základním předpokladem pozdějšího vynaložení rozpočtových prostředků státu a tedy i vzniku škodlivého následku. K naplnění znaku porušení povinnosti je však nutno vzít v úvahu také další počínání obviněných, kteří evidentně neprojevovali dostatečný zájem o naplnění obsahu smlouvy, jak by se očekávalo od zaměstnanců státního orgánu při vynakládání statisícové částky z jimi spravované položky rozpočtu. Na tento závěr lze usuzovat zejména ze skutkových zjištění, podle kterých autoru knihy nebyly poskytnuty žádné informace ani instrukce týkající se koncepce a obsahu publikace. L. U. byl přitom povoláním fotograf a tudíž nebylo možné předpokládat jeho znalosti o stavu a vývoji životního prostředí regionu ani vlastní činnosti okresního úřadu v takovém rozsahu, aby bez poskytnutí odpovídajících informačních podkladů a zjištění odborných pracovníků kniha odpovídala minimálním shora uvedeným zákonným požadavkům. Autor tedy neměl potřebné informace ke zpracování textové části knihy a k jeho opakovaným žádostem mu je ani jeden z obviněných fundovaným a dostatečným způsobem neposkytl. Podkladem kusé dvoustránkové předmluvy publikace byly pak toliko informace získané od pracovníka A. o. p. a k. Pokud k těmto skutečnostem vzal dovolací soud v úvahu další okolnost, tedy, že fotograf při prvním jednání s obviněnými těmto předložil svou knihu Z. r. s k. obsahující toliko tři strany obecného textu a 99 stran fotografií a s obviněným Ing. V. Z. se dohodl na tom, že stejnou publikaci vytvoří pro okresní úřad s tím, že bude zachycovat zvěř v okrese, nemůže být pochyb o srozumění tohoto obviněného s konečnou podobou publikace. Se stejným závěrem lze hodnotit i jednání obviněného Ing. J. V., který zabezpečoval přípravu a kontrolu plnění výše uvedených smluv o dílo. Také on si musel být vědom podoby připravované publikace, která neodpovídala zákonem požadovanému účelu.

Oba obvinění se z titulu svého pracovního zařazení (tj. funkce vedoucího referátu životního prostředí resp. vedoucího oddělení zemědělství a ochrany přírodního prostředí okresního úřadu) podíleli na dispozicích se svěřenými finančními prostředky státního rozpočtu. Podle § 14 odst. 1 maj. zák. byli zavázáni k účelnému a hospodárnému využívání majetku k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovali a neodůvodněně nesnižovali jeho rozsah a hodnotu. Podle § 47 odst. 1 téhož zákona byli povinni plnit pracovní povinnosti s odbornou péčí. Nejvyšší soud přisvědčil názoru odvolacího soudu, že povinnost, kterou obvinění porušili je stanovena ve shora citovaném § 14 odst. 1 maj. zák. Toto zákonné ustanovení stanoví minimální standard jednání fyzické osoby nacházející se v postavení, které ji opravňuje k nakládání s majetkem státu. Jak vyplývá z uvedeného, publikace, která byla výsledkem zadání obviněných, neodpovídala zákonným ustanovením vymezujícím pravomoc obviněných jako zaměstnanců okresního úřadu. Podle závěru Nejvyššího soudu obvinění tedy vynaložili částku 475 000,- Kč na informační zdroj obsahující údaje s prakticky nulovou hodnotou a neobsahující žádný údaj získaný v působnosti okresního úřadu. Částka 475 000,- Kč vůbec neměla být vynaložena a je tak současně výší škody, kterou obvinění Č. r. zastoupené tehdejším O. ú. v Ú. n. O. způsobili (obviněný Ing. J. V. sám způsobil škodu ve výši 75 000,- Kč, jak uvedl již okresní soud).

Nebylo možno přisvědčit Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, že subjektivní stránka trestného činu byla vyloučena odkazem na ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny zahrnutým do předmětných smluv. Tímto odkazem totiž nemohla být zaručena výsledná informační hodnota díla odpovídající zákonu a profesní povinností obviněných bylo i v době následující po uzavření smluv dbát na dodržení jejich účelu a splnění jejich obsahu, zejména součinností se zhotovitelem. Dílo však potřebný informační potenciál postrádalo a obvinění k tomu přispěli svým jednáním resp. nejednáním (již zmíněným neposkytnutím informací autoru) v mezidobí od uzavření smluv po vydání knihy. Úvahy odvolacího soudu stran kvality a ceny fotografií postrádají relevanci s ohledem na fakt, že tyto fotografie, aniž by byly doplněny o příslušné informace, samy o sobě nikterak nesouvisely s působností a zejména činností okresního úřadu.

Lze tedy shrnout, že při dodržení povinností stanovených § 14 odst. 1 maj. zák. by obvinění museli dospět k přesvědčení, že připravovaná publikace nebude odpovídat ustanovením zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů ani zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Uzavřením smluv o dílo a svojí následnou pasivitou a nečinností ve vztahu k výslednému produktu, na který vynaložili statisícové částky ze státního rozpočtu, způsobili, že publikace neobsahovala zákonem požadované informace, nezveřejňovala výsledky činnosti okresního úřadu v oblasti ochrany životního prostředí a finanční prostředky státu byly tudíž na takové dílo vynaloženy v rozporu se zákonem. Obvinění tak státu způsobili nikoli malou škodu tím, že porušili podle zákona jim uložené povinnosti spravovat majetek státu. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud přisvědčil dovolání nejvyšší státní zástupkyně a shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obvinění popsaným jednáním naplnili znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pochybení v právním posouzení skutku učinil soud odvolací, a také s ohledem na minimální předpokládaný rozsah doplnění dokazování se jeví plně dostačujícím vrácení věci do stadia řízení u soudu druhého stupně. Soud v novém řízení znovu rozhodne o odvolání obviněných proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 T 135/2004, a při vázanosti vysloveným právním názorem dovolacího soudu rozhodne o vině a trestu obviněných.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. listopadu 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová