5 Tdo 1295/2005
Datum rozhodnutí: 13.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1295/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2005 o dovolání, které podal obviněný PhDr. P. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 61 To 180/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 1/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný PhDr. P. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 8 T 1/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 61 To 180/2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 5. 2. 2003 v době od 16.39 hod. do 18.05 hod. z bankomatu v P., V. n., D. m., využil systémové chyby společnosti E. S., s. r. o., se sídlem P., P., která provozuje sítě bankomatů v České republice, přičemž tato chyba se týkala autorizace transakcí prováděných platební kartou, která byla vydána obviněnému dne 15. 7. 2002 e. B., a. s., k účtu, a uvedená chyba se projevila tím, že bankomat stále vydával peníze, takže obviněný provedl celkem 31 výběrů a dobil si předplacené karty Č. m., a. s., a E. P., s. r. o., přičemž musel vědět, že jeho účet nevykazuje dostatečný zůstatek k provedení takových transakcí, a způsobil společnosti E. S., s. r. o., celkovou škodu ve výši 274 500 Kč.



Za to byl obviněný PhDr. P. P. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 1 T 67/2003, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného PhDr. P. P. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému PhDr. P. P. doručen dne 14. 9. 2005, jeho obhájci dne 17. 8. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 8. 2005.

Proti zmíněnému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný PhDr. P. P. prostřednictvím svého obhájce dne 23. 8. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného nebylo spolehlivě prokázáno, že se dopustil posuzovaného skutku, a to především z důvodu porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Obviněný má za to, že soudy činné dříve ve věci opřely svůj závěr především o dva znalecké posudky, a to z oboru elektronika a kybernetika a z oboru grafologie. Jak dále uvádí obviněný, soudy obou stupňů na základě prvního z nich zjistily, že výběr hotovosti z bankomatu je možný pouze za současného splnění dvou podmínek, a to fyzického vložení platební karty do bankomatu a zadání správného čísla, tzv. PIN, z čehož vzhledem k ostatním okolnostem dovodily, že tak mohl učinit jen obviněný. Obviněný je však přesvědčen, že se v poslední době objevil i jiný způsob podvodného jednání, při kterém pachatel zjistí potřebné údaje z proužku na platební kartě za pomoci čtečky nasazené na bankomatu a číslo PIN pomocí mikrokamery na témže místě, tedy k výběru peněz je následně použit padělek originální karty. Tuto možnost však podle obviněného soudy činné dříve ve věci pominuly.

Jak dále obviněný PhDr. P. P. připomíná, na základě druhého znaleckého posudku byl učiněn závěr, že podpis na pokladním lístku, kterým byla v den spáchání skutku v 17.15 hod. vložena na účet obviněného peněžní částka 15 000 Kč, je podpis obviněného. Podle tvrzení obviněného však ve zmíněný den vůbec nebyl v P., přičemž peníze mu na účet vložil jeho dlužník I. Z., jehož výslech nebyl proveden, stejně tak nebyl vypracován druhý znalecký posudek z oboru grafologie, přestože v tomto případě není vyloučen omyl znalce. Proto podle obviněného nelze na základě provedených důkazů dovodit, že jeho vina byla spolehlivě prokázána. Obviněný dále namítá, že i kdyby byl dne 5. 2. 2003 v Praze, nemusel to být on, kdo vybral peníze ze svého účtu prostřednictvím bankomatu. Obviněný rovněž klade otázku, jak by mohl vědět o systémové chybě bankomatu, kterou lze výše popsaným způsobem zneužít, proč by tak činil, když by musel vědět, že výběrem ze svého účtu pouze poškodí jen sebe, resp. proč by za takových okolností vkládal na účet v hotovosti částku 15 000 Kč. Obviněný rovněž poukazuje na telefonní čísla mobilních telefonů, které byly dobíjeny a které se údajně neshodují s jeho telefonním číslem, což považuje za skutečnost svědčící v jeho prospěch, tedy za skutečnost, kterou soudy obou stupňů nesprávně hodnotily.

Obviněný PhDr. P. P. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl tím způsobem, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Dne 23. 9. 2005 byla potom soudu prvního stupně doručena žádost obviněného PhDr. P. P. o odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. K jejímu odůvodnění obviněný poukázal na podané dovolání, setrval na své nevině a na přesvědčení, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, takže by měl být zrušen. Proto obviněný žádá o odklad výkonu trestu, a to do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho dovolání.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného PhDr. P. P. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného směřují toliko proti neúplnému dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá skutková zjištění. Státní zástupce má však za to, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy obou stupňů, je dovolací soud vázán, přičemž údajná pochybení v těchto zjištěních nemohou být podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu důvodem dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný PhDr. P. P. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný PhDr. P. P. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obviněný PhDr. P. P. však nesouhlasí především se skutkovými závěry soudů obou stupňů, neboť popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Soudům činným dříve ve věci současně vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů, resp. má za to, že měly být provedeny další důkazy. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává pouze v údajně vadných skutkových závěrech, které učinily soudy obou stupňů, takže předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké se staly podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů.

K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by snad mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. správnost provedeného dokazování a jeho rozsah, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný PhDr. P. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný PhDr. P. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen odlišné verze skutkového stavu a z jiného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného PhDr. P. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Podle nich obviněný zjednodušeně řečeno využil systémové chyby společnosti E. S., s. r. o., provozující síť bankomatů, která se projevila tím, že mu bankomat při užití jeho platební karty stále vydával peníze, a provedl tak celkem 31 výběrů hotovosti a dobití předplacených karet k mobilním telefonům, ač věděl, že na jeho účtu není odpovídající částka peněz, čímž způsobil společnosti E. S., s. r. o., škodu ve výši 274 500 Kč. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný PhDr. P. P. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti způsobu hodnocení důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný PhDr. P. P. i přes své formální vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Pokud jde o podnět obviněného PhDr. P. P. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Navíc obviněný tento svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem trestu odnětí svobody.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y