5 Tdo 1291/2003
Datum rozhodnutí: 25.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1291/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2003 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 6 To 76/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 10/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 46 T 10/2002, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené R. b. p., zaměstnanecké zdravotní pojišťovně se sídlem M. 108, S. O. částku 225.396,- Kč. Trestný čin obviněný spáchal tím, že v blíže nezjištěných časných ranních hodinách kolem 02.00 hod. dne 22. 5. 2002 v H. na ulici O. poblíže P. M. po předchozí společné konzumaci lihovin s J. H. a následné verbální rozepři s ním, vzniklé v důsledku toho, že jmenovaný mu odmítl půjčit peníze v následující snaze i proti jeho vůli získat pro sebe finance, jej fyzicky napadl opakovanými údery pěstí do obličeje, až ho tím srazil na zem, načež mu z peněženky odcizil platební kartu GE Capital Bank č. 676110170190 ., jejímž prostřednictvím pak za pomoci kódu PIN uloženého u karty následně vybral v 05.25 až 05.26 hod. z bankomatu ČSOB na ulici D. č. 13 z konta poškozeného J. H. č. 160237 /0600 částku 3.300,- Kč a z bankomatů dalších peněžních ústavů v H. se postupně pokusil vyzvednout další peníze v celkové částce 8.400,- Kč, načež u bankomatu České spořitelny, a. s., č. 7923 na ulici D. 1b/225 v 05.28 hod. při pokusu o výběr 3.000,- Kč, byl zachycen bezpečnostní kamerou. Další peníze mu již bankomaty nevyplatily kvůli nedostatku finančních prostředků na účtu poškozeného. J. H. navíc při potencovaném pádu na zem, v důsledku násilného útoku při nárazu hlavou na obrubník, utrpěl krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a zhmoždění i otok mozku, v důsledku čehož dne 28. 5. 2002 v nemocnici zamřel.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání do výroku o vině a obsahově navazujícím výrokům napadeného rozsudku. Obviněný vytýkal soudu prvního stupně především nedostatečné zjištění skutkových okolností projednávané věci. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 7. 2003, sp zn. 6 To 76/2003, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. H. M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného pokud má být skutek správně právně posouzen, musí být náležitě zjištěn, posouzen a popsán. Dovolatel se domnívá, že v jeho případě tomu tak nebylo, neboť podle něj soudy obou stupňů v nedostatečné míře zkoumaly skutkové okolnosti projednávané věci. Obviněný uvedl, že v rámci dokazování požadoval potvrzení bankovních ústavů o provedených transakcích a o tom, zda jsou bankomaty monitorovány kamerami či nikoli. Poskytnuté informace jednotlivých bankovních ústavů byly podle dovolatele poměrně rozporuplné. Obviněný namítl, že od počátku vyšetřování tvrdil, že to nebyl on, kdo prováděl výběry z předmětných bankomatů, avšak v důsledku rozporných zpráv bankovních ústavů nebylo možno jeho tvrzení prokázat. Dovolatel také poukázal na výpovědi svědků M. B. a K. P. s tím, že podle jeho názoru soud postupoval při provádění a hodnocení jednotlivých důkazů v jeho neprospěch a soudem učiněné závěry jsou v rozporu se základní zásadou trestního řízení uvedenou v § 2 odst. 5 tr. řádu. Podle obviněného soud prvního stupně nesprávně posoudil také výpověď jeho družky P. V. Dovolatel se domnívá, že soudy obou stupňů porušily svoji povinnost hodnotit důkazy stejně pečlivě jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného a zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a důvodnost výroku rozhodnutí odvolacího soudu a aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a ve věci sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl a zprostil obviněného obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného M. P. uvedla, že obsah dovolání nekoresponduje s uvedeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Přitom poukázala na to, že argumenty uváděné obviněným v dovolání jsou opakováním jeho obhajoby z odvolacího řízení a týkají se výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. S těmito námitkami se podle jejího názoru odvolací soud ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal. Závěrem vyjádřila své přesvědčení, že se obviněný domáhá výlučně odlišného hodnocení důkazů s argumentací, že jde o jím zmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného se opírá o zákonný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný však odůvodnil své dovolání tak, že podle jeho názoru soud v nedostatečné míře zkoumal skutkové okolnosti projednávané věci a nesprávně postupoval při hodnocení důkazů, které, jak se dovolatel domnívá, byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch, zejména, že soud nesprávně posoudil výpovědi svědků M. B., K. P. a P. V.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace lze jednoznačně dovodit, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale že namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění nejsou důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu).

Nejvyšší soud České republiky shledal, že námitky obviněného nekorespondují s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný neuvedl žádné právní námitky, které by naplnily jím tvrzený dovolací důvod. V dovolání pouze polemizoval s postupem soudu při hodnocení důkazů a napadal soudem učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak domáhá, aby na základě odlišného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, za který je stíhán. Tyto námitky však nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek