5 Tdo 1282/2005
Datum rozhodnutí: 20.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1282/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005 o dovolání, které podal obviněný N. L. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 8 To 486/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 22/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný N. L. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 T 22/2004, uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že nejméně dne 23. 3. 2004 v P. v P. t. u neoznačeného stánku nabízel a prodával sportovní trička, mikiny a svetry opatřené ochrannými známkami T. H., N. F., P. a D., které jsou padělkem originálních výrobků, k prodeji neměl oprávnění majitelů ochranných známek, které tímto prodejem poškodil.

Za to byl obviněný N. L. H. odsouzen podle § 150 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu prodeje textilních výrobků v P. tržnici na dobu 3 roky.

Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný N. L. H. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 8 To 486/2004, podle § 256 tr. řádu zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 5. 4. 2005, jeho obhájkyni dne 20. 12. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 17. 2. 2005.

Proti zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný N. L. H. prostřednictvím své obhájkyně dne 21. 2. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním směřujícím proti výroku o trestu, protože ho požadoval změnit na trest, který by byl pro něj mírnější. Za takový považuje trest obecně prospěšných prací s trestem propadnutí věci, neboť v tomto případě dojde k zániku účinků odsouzení již vykonáním trestu, což má pro obviněného význam z hlediska dalšího pobytu v České republice. Podle názoru obviněného se však odvolací soud jeho argumentací nezabýval a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Obviněný tudíž podává dovolání s odkazem na citovaný dovolací důvod, neboť se domnívá, že usnesení Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný N. L. H. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného N. L. H. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolání sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však směřuje toliko proti výroku o uložení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a o uložení trestu zákazu činnosti. Státní zástupce má však za to, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přičemž napadený výrok o trestu netrpí vadami zde vymezenými a takové vady ani obviněný nenamítá. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný N. L. H. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný N. L. H. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obviněný N. L. H. své dovolání zaměřil pouze proti výroku o trestu a požaduje jeho změnu na trest, který by byl pro něj mírnější. Jak již výše Nejvyšší soud uvedl, uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je založen na vadách hmotněprávní povahy, takže i ve vztahu k výroku o trestu lze jeho prostřednictvím uplatňovat toliko nesprávnosti vyplývající z výkladu a aplikace norem hmotného práva. Ty mohou spočívat např. ve vadném právním posouzení souběhu trestných činů při ukládání úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák. nebo souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., ve vadném právním posouzení dílčího útoku při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obviněný ani takové pochybení nevytýká. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného N. L. H. nejde a ten se ve svém dovolání ani takového dovolacího důvodu nedomáhá, nenaplňují jeho výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť jím nemůže být ani případné nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný N. L. H. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y