5 Tdo 1280/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1280/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání dovolání obviněného R. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 2 To 17/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 8/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 29 T 8/2000, byl obviněný R. M. (společně s obviněným D. P.) uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 tr. zák. Obviněný R. M. byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. a porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 tr. zák., kterými byl uznán vinným tímto rozsudkem, za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 1 T 56/2000, a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 4 T 127/2003, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 4 T 127/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společnosti P. T. R. H., a. s., se sídlem v O. náhradu škody ve výši 6.614.169,70 Kč.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 29 T 8/2000, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 2 To 17/2005, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 2 To 17/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům, že nesprávně posoudily jeho výpověď i výpovědi obviněného D. P., svědka D. N. a svědkyně Š. Z., nyní K., protože výpovědi obviněného D. P. a svědka D. N., který je nevlastním otcem obviněného D. P. a mohl tak mít na věci zájem, shledaly věrohodnou a výpověď obviněného R. M. nevěrohodnou. Podle názoru obviněného soudy pochybily, když výpověď svědkyně Š. Z., nyní K., neposoudily jako důkaz podporující jeho obhajobu, podle které došlo k předání finanční hotovosti, a neověřovaly ani jeho tvrzení, že krátce po převzetí peněz si údajně koupil vozidlo zn. Mercedes. Obviněný namítl, že soud prvního stupně tak postupoval údajně v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění účastníka (obviněný tak označuje zřejmě odvolací soud), který se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení skutků pod body 1) a 2), je v zásadním rozporu s § 125 tr. ř. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 2 To 17/2005, zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ale své námitky směřoval výlučně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný zpochybnil věrohodnost usvědčujících výpovědí a domáhal se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Poukázala na skutečnost, že soudy hodnotily důkazy zcela v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a závěry soudů nejsou v rozporu se zásadami formální logiky. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, a obsah dovolání tak neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku, která je pouze polemikou se skutkovým zjištěním, je nutno považovat jak výhradu obviněného, že ze svědecké výpovědi Š. Z., nyní K., je údajně zřejmé, že došlo k předání nějaké finanční hotovosti, tak i tvrzení obviněného, že si krátce po převzetí peněz koupil vozidlo zn. Mercedes. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat také výtky obviněného, které se týkají hodnocení výpovědí obviněného D. P., svědka D. N., svědkyně Š. Z., nyní K., a dalších důkazů. Obviněný tedy ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Nejvyšší soud také podotýká, že rozhodnutí soudů jsou v souladu s § 125 tr. ř. řádně odůvodněna, neboť důkazní postup soudů je vyčerpávajícím způsobem popsán a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodněn, zejména tam, kde si výpovědi svědků a obviněných odporují. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud pro úplnost a nad rámec dovolacích námitek uvádí, že skutek uvedený pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně byl nesprávně označen jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 tr. zák. Z popisu skutku vyplývá, že obviněný udržoval protiprávní stav do 30. 6. 2000, tedy i v době účinnosti nového zákona č. 105/2000 Sb., a proto měl být trestný čin kvalifikován podle tohoto nového zákona, i když udržování protiprávního stavu započalo a po určitou dobu pokračovalo za účinnosti předchozího zákona. Protože jednání obviněného bylo ukončeno v době účinnosti zákona č. 105/2000 Sb. a bylo trestné i před jeho účinností, měl být celý skutek posouzen jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. Námitka nesprávného právního posouzení tohoto skutku však v dovolání není obsažena.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek