5 Tdo 1269/2005
Datum rozhodnutí: 20.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1269/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005 o dovolání podaném obviněným J. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 10 To 225/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 2/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 10 To 225/2005, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 11 T 2/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Náchodě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265l odst. 3 věta první tr. ř. s e n a ř i z u j e , aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 11 T 2/2005, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 6. 9. 2003 na O. o. P. Č. R. v N. v době od 08.50 h do 10.50 h před policejním orgánem inspekce ministra vnitra ČR, pracoviště H. K., konajícím prověřování dle trestního řádu, po předchozím poučení o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, v úmyslu přivodit trestní stíhání podal trestní oznámení na policistu P.ČR, S. k. p. a v. v N., prap. J. K., kterého nepravdivě obvinil z toho, že jej dne 7. 8. 2003 v dopoledních hodinách fyzicky napadal a tím jej donutil k doznání prověřované trestné činnosti, následně bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové č. j. SV 8/2004-1 ze dne 1. 2. 2004 podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání proti prap. J. K. a tento byl jako obviněný stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., dne 10. 5. 2004 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 3 KZv 8/2004 na prap. J. K. obžalobu, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 11 T 65/2004-132 ze dne 2. 7. 2004, téhož dne pravomocným, byl prap. J. K. podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby podané na něho pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. zproštěn . Současně byl obviněný uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 22. 6. 2004 při hlavním líčení u Okresního soudu v Náchodě v trestní věci obviněného prap. J. K. vedené pod sp. zn. 11 T 65/2004 v procesním postavení svědka po poučení o následcích nepravdivé svědecké výpovědi vědomě nepravdivě uvedl, že jej dne 7. 8. 2003 v dopoledních hodinách prap. J. K. fyzicky napadal a tím jej nutil k doznání prověřované trestné činnosti, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 11 T 65/2004-132 ze dne 2. 7. 2004, téhož dne pravomocným, byl obžalovaný prap. J. K. podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby podané na něho pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. zproštěn . Za tyto trestné činy mu byl podle § 175 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo podle 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně usnesením ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 10 To 225/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný J. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal na trestní řízení vedené proti obviněnému prap. J. K. pod sp. zn. 11 T 65/2004, které bylo ukončeno pravomocným zprošťujícím rozsudkem, když nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl tento obviněný stíhán. Zmíněné trestní řízení a trestní řízení vedené vůči dovolateli bylo rozhodováno u Okresního soudu v Náchodě stejným soudcem a tato okolnost podle názoru dovolatele předurčila hodnocení důkazů v dané trestní věci. Námitky obhajoby vytýkající tuto vadu přitom odvolací soud odmítl, neboť podle jeho názoru nebyly dány důvody podle § 30 tr. ř. Pokud ve věci vedené proti prap. J. K. soud rozhodl, že nebylo prokázáno použití násilí proti J. P., tak by v následně vedené věci proti dovolateli podle jeho názoru jiné rozhodnutí než o vině zpochybnilo předchozí rozhodnutí téhož soudce. Nebyly vyhodnoceny ani další podstatné okolnosti mající vliv na vydané rozhodnutí o vině, neboť ani soudní znalec ani obě učiněná soudní rozhodnutí nevylučují možnost vzniku zranění v souladu s tvrzením obviněného. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal k novému projednání jiným soudem prvního stupně.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že z dostupných spisových materiálů nevyplývají důvody vyloučení předsedy senátu soudu prvního stupně z úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Následně bylo možno relevantní námitky věcně přezkoumat.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán. Zákon stanoví, že tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Námitky obviněného zpochybňující rozhodnutí soudce ve věci, v níž měl být při hodnocení důkazů ovlivněn svým vlastním předcházejícím rozhodnutím v jiné věci, lze z obsahového hlediska považovat za námitky vytýkající rozhodnutí vyloučeného orgánu. Jak vyplývá mj. z odůvodnění napadeného usnesení, totožné námitky obviněný uplatňoval již v odvolacím řízení a dostál tak zákonnému předpokladu jejich přezkumu v řízení o dovolání. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle názoru Nejvyššího soudu však citovanému dovolacímu důvodu ani jinému z taxativně stanovených dovolacích důvodů z obsahového hlediska neodpovídaly námitky, podle kterých nebyly vyhodnoceny podstatné okolnosti mající vliv na vydané rozhodnutí o vině obviněného, neboť ani soudní znalec ani obě učiněná soudní rozhodnutí nevylučují možnost vzniku zranění v souladu s tvrzením obviněného. Námitky poukazující na možnost odlišného hodnocení důkazů a jiné alternativy průběhu skutkového stavu proto dovolací soud nemohl přezkoumat.

Podmínky vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje § 30 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Účelem citovaného ustanovení je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Proto zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných důvodů. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že uvedený orgán či osoba mu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, že taková osoba blízká byla jinak této činnosti účastna či v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných nikoli osobních důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Zákon užívá pojmu lze mít pochybnosti pro naplnění obsahu dané normy tudíž není nutná jistota o podjatosti orgánu, resp. existence pochybností o ní, postačí důvodná možnost jejího vzniku alespoň u některého ze subjektů daného trestního řízení (obviněný, poškozený, zúčastněná osoba aj.) či osob nenacházejících se v daném řízení v konkrétním procesním postavení (veřejnost).

Z hlediska posouzení opodstatněnosti dovolacích námitek v daném případě bylo nutno vyjít z následujícího skutkového stavu věci, jak vyplývá z rozhodnutí soudů obou stupňů: Dne 6. 9. 2003 na O. o. P. Č. R. v N. obviněný před policejním orgánem po předchozím poučení o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje podal trestní oznámení na policistu prap. J. K., kterého obvinil, že jej dne 7. 8. 2003 fyzicky napadal a donutil jej k doznání prověřované trestné činnosti. Na základě tohoto obvinění bylo státním zástupcem zahájeno trestní stíhání proti prap. J. K. jako obviněnému pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dne 10. 5. 2004 státní zástupce podal v témže řízení obžalobu. Dne 22. 6. 2004 při hlavním líčení u Okresního soudu v Náchodě J. P. v procesním postavení svědka po poučení o následcích nepravdivé svědecké výpovědi vědomě uvedl, že jej prap. J. K. dne 7. 8. 2003 fyzicky napadal, a tím jej nutil k doznání prověřované trestné činnosti. Okresní soud následně dne 2. 7. 2004 rozhodl rozsudkem samosoudce Mgr. P. R., sp. zn. 11 T 65/2004, tak, že prap. J. K. této obžaloby zprostil podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Předpokladem vydání tohoto zprošťujícího rozsudku byla mj. skutečnost, že soud neuvěřil tvrzení svědka J. P. a jeho výpovědi označil za nepravdivé. Následně usnesením ze dne 1. 12. 2004 zahájil policejní orgán trestní stíhání obviněného J. P., které vyústilo dne 1. 4. 2005 ve vydání shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Náchodě samosoudcem Mgr. P. R. Tímto byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Soud v řízení učinil skutková zjištění nezbytná k uznání viny danými trestnými činy spočívajícími mj. v tom, že označil obsah výpovědí obviněného popisující události ze dne 7. 8. 2003 za lživý a nepravdivý.

Okresní soud v Náchodě v odůvodnění odsuzujícího rozsudku (str. 5) uvedl, že přestože rozhodnutí o zproštění prap. J. K. obžaloby ve věci 11 T 65/2004 je skutečnost nepochybná, neměla sama o sobě význam pro rozhodnutí v dané věci, neboť soud posuzoval, zda tvrzení obviněného jsou bez důvodných pochybností nepravdivá a zaměřil pozornost na zjištění toho, co se dne 7. 8. 2003 skutečně stalo. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací se ve svých úvahách zabýval námitkou obviněného o vyloučení samosoudce Mgr. P. R. z projednávané věci a dospěl k závěru, že žádné zákonné ustanovení nevylučovalo projednání obou trestních věcí týmž soudcem a důvody předpokládané § 30 tr. ř. tak podle jeho názoru nebyly naplněny.

Jak je zřejmé, samosoudcem Mgr. P. R. byly u Okresního soudu v Náchodě projednávány s určitým časovým odstupem dvě trestní věci, v nichž v jedné vystupoval dovolatel jako svědek - poškozený (srov. § 43 odst. 1 tr. ř.) a ve druhé jako obviněný. Již na tomto místě Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že tato okolnost sama o sobě není důvodem pro vyslovení závěru o vyloučení tohoto soudce z projednávání (v pořadí druhé) trestní věci. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 30 tr. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Právní teorie i soudní praxe proto v tomto smyslu vycházejí z restriktivního výkladu § 30 odst. 1 tr. ř., založeného na oprávněném požadavku profesionality soudce, který je povinen nepřihlížet ke skutečnosti, že obviněný či svědek v jiné jím projednávané věci v minulosti vystupovali v určitém procesním postavení. Podle názoru Nejvyššího soudu se však v posuzovaném případě jedná o výjimečný případ odůvodňující vyloučení soudce z projednávání věci podle § 30 odst. 1 tr. ř., jak je vyloženo níže.

Jak konstatoval Ústavní soud, vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř. není založeno pouze na existenci pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (srov. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, č. 182/1999). V tomto ohledu je nutno zabývat se podstatou trestné činnosti projednávané v obou dotčených trestních řízeních a posoudit, zda s ohledem na okolnosti daných případů přicházelo v úvahu jejich rozhodnutí týmž soudcem.

Ve věci sp. zn. 11 T 65/2004 byl projednáván skutek, ve kterém obžaloba spatřovala trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Toho se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykoná svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Předpokladem naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je mj. skutkové zjištění soudu odpovídající naplnění znaku vykonání pravomoci způsobem odporujícím zákonu. V daném případě měl být stěžejním podkladem k tomuto zjištění (a tedy i nezbytným předpokladem k závěru o naplnění znaku trestného činu) důkaz spočívající ve výpovědi J. P. (v daném řízení poškozeného) týkající se postupu obviněného prap. J. K. Dovolatel opakovaně vypovídal o násilí, kterého se na něm měl prap. J. K. dne 7. 8. 2003 dopustit a soud jeho tvrzení neuvěřil, jak je zřejmé z odůvodnění zprošťujícího rozsudku.

Později byl ve věci sp. zn. 11 T 2/2005 dovolatel uznán vinným trestnými činy křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Jak vyplývá z tzv. právní věty odsuzujícího rozsudku, předpokladem naplnění znaků obou těchto trestných činů byla lživá výpověď obviněného, a to jednak v podobě lživého obvinění jiného z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, jednak v podobě uvedení nepravdy svědkem před soudem o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. K vydání výroku o vině těmito trestnými činy bylo tedy nezbytné, aby soud učinil skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů, jež vyústily v závěr o nepravdivosti resp. lživosti výpovědí obviněného. I v tomto případě tak bylo stěžejním podkladem pro rozhodnutí soudu hodnocení výpovědí dovolatele o konkrétním jednání prap. J. K. dne 7. 8. 2003. I v předmětné trestní věci soud výpovědím obviněného neuvěřil a označil je za nepravdivé.

Z uvedeného vyplývá, že jak v trestní věci 11 T 65/2004, tak ve věci 11 T 2/2005 rozhodoval samosoudce Mgr. P. R. v řízeních vedených u Okresního soudu v Náchodě o trestných činech, u kterých v obou případech bylo nutno provést důkaz výpovědí J. P., přičemž hodnocení jejich pravdivosti mělo zcela zásadní význam pro závěr o naplnění znaků souzených trestných činů v obou trestních věcech. Skutky, jež byly předmětem obou podaných obžalob, se částečně překrývaly, neboť vždy bylo posuzováno chování a jednání prap. J. K. a J. P. dne 7. 8. 2003 a v obou řízeních vystupovali oba ve vzájemném postavení obviněného a poškozeného (samozřejmě v opaku).

V trestní věci 11 T 65/2004 tedy samosoudce Mgr. P. R. posoudil výpovědi učiněné J. P. jako nepravdivé a lživé. Hodnocení důkazů v původním trestním řízení mělo přitom úzkou vazbu na později projednávanou věc, neboť okruh dokazovaných skutečností v obou řízeních se překrýval a nejvýznamnější důkazy byly totožné. Výsledek hodnocení důkazů ve dříve projednávané věci tedy mohl ovlivnit hodnocení důkazů v posuzované věci za předpokladu, že toto hodnocení bylo prováděno toutéž osobou. Významnou je rovněž skutečnost, že změna procesního postavení dovolatele k horšímu, tedy z poškozeného na obviněného v následujícím řízení, byla přímým důsledkem rozhodnutí vydaného v řízení předchozím. Zprošťující výrok ve věci obviněného prap. J. K. totiž v podstatě určil zahájení trestního stíhání proti obviněnému J. P., což potvrzuje úzkou provázanost obou trestních řízení.

Z obsahu námitek dovolatele je evidentní, že si byl vědom hodnocení jeho svědeckých výpovědí v předchozím řízení, a v následující trestní věci 11 T 2/2005 u něj vznikla pochybnost, že pro poměr k projednávané věci samosoudce nemůže nestranně rozhodovat. Musel si být vědom okolnosti, že pokud samosoudce Mgr. P. R. setrvá na svém závěru o nepravdivosti jeho tvrzení a hodnocení tohoto stěžejního důkazu nezmění, dojde s největší pravděpodobností k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Obdobně je možné přisvědčit obavě dovolatele, že již jednou učiněné hodnocení téhož důkazu (výpovědi) témuž samosoudci neumožní jeho změnu, která by zakládala jeho zjevnou názorovou nekonzistentnost ve vztahu k témuž důkazu. Nelze tudíž vyloučit obavu dovolatele, že postup soudu při hodnocení důkazů v odlišné trestní věci založí podjatost soudce a důvod jeho vyloučení z projednávané věci ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. pro poměr k projednávané věci. Naopak lze konstatovat, že taková obava obviněného byla relevantní a důvodná.

Podle závěru dovolacího soudu tedy krajský soud neodstranil vadu řízení u soudu prvního stupně, neboť v něm rozhodoval vyloučený orgán činný v trestním řízení samosoudce. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 10 To 225/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 11 T 2/2005, neboť obě rozhodnutí trpí vadou, jíž v dovolacím řízení obviněný namítl a jež zakládá jeden z důvodů dovolání. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Náchodě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že samosoudce Mgr. P. R. nemůže z důvodu své podjatosti ve věci dále rozhodovat, nařídil Nejvyšší soud podle § 265l odst. 3 tr. ř., aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Nejvyšší soud tento výrok učinil za použití argumentu a maiore ad minus, neboť trestní řád v ustanovení § 265l odst. 3 věta prvá se zmiňuje pouze o senátu. Jedná se však o věc uvedenou v § 314a odst. 1 tr. ř., k jejímuž projednání a rozhodnutí je příslušný samosoudce.

Není účelem učiněného rozhodnutí Nejvyššího soudu přezkoumávat správnost právní kvalifikace skutkového stavu dané věci. Stejně tak s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů nepřísluší dovolacímu soudu jakkoli posuzovat hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Proto tímto rozhodnutím nemůže být zpochybněno hodnocení výpovědí obviněného J. P. Obdobně z učiněného rozhodnutí nelze obecně bez dalšího dovozovat nutnost vyloučení orgánu činného ve dvou odlišných trestních řízeních, ve kterých vystupují v odlišném procesním postavení dva subjekty na nich zúčastněné. S ohledem na výše popsaná specifika posuzované věci však Nejvyšší soud uzavřel, že u obviněného v rámci řízení před soudem prvního stupně mohla vzniknout pochybnost, že soudce s ohledem na jeho předchozí rozhodnutí ve věci 11 T 65/2004 a jemu předcházející procesní činnost, může být pro poměr této věci k projednávané věci ovlivněn a může tak být ohrožena jeho povinnost nestranně rozhodovat. Jak již bylo uvedeno, ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. uvádí jako důvod pro vyloučení mj. soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pouhé vyvolání pochybností, že pro poměr k projednávané věci, nemůže nestranně rozhodovat, k čemuž došlo v daném případě.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová