5 Tdo 1260/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák., § 118 odst. 1 tr. zák., § 118 odst. 2 písm. a) tr. zák., § 118 odst. 2 písm. b) tr. zák.



5 Tdo 1260/2012 - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2013 o dovolání, které podal obviněný O. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 196/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 176/2010, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 196/2012, a rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 1 T 176/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha západ přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 1 T 176/2010, byl obviněný O. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), a trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 1 T 102/2008, mu byl uložen podle § 250 odst. 3 a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 40 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu soud uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce (správně však orgánu ) všech obchodních společností a zákaz provozování živnostenského oprávnění na dobu tří roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 102/2008 ze dne 15. 11. 2010 včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. okresní soud uložil obviněnému povinnost nahradit škodu M. H. a Krajské veterinární správě pro Kraj Vysočina.

Obviněný O. Š. podal proti uvedenému rozsudku odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 9 To 196/2012 tak, že částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a oba jmenované poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný O. Š. dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Renaty Vesecké, Ph. D. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel především zpochybnil naplnění subjektivní stránky u trestného činu podvodu, jímž byl podle jeho přesvědčení uznán vinným, ačkoli se nepodařilo prokázat existenci úmyslu podvést společníky. Nemohl totiž nijak ovlivnit, aby si zakoupili uvolněný obchodní podíl ve výši 60 % ani zbylých 40 % obchodního podílu od M. B.. Dalším chybějícím znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu v dané věci byl podle dovolatele vznik škody, který rovněž nebyl prokázán. Obviněný vytkl napadenému usnesení odvolacího soudu, že vycházel ze škody ve výši 2 320 000,- Kč, ačkoli část peněz, které převzal od poškozených, použil na nákup pohledávky zajištěné nemovitostí, jež se pak stala majetkem společnosti AUTOPROGRESS, spol. s r. o. Jediným společníkem této obchodní společnosti byl přitom v době rozhodování soudu jeden z poškozených svědek M. H.. Ve prospěch obchodní společnosti tak použil 810 000,- Kč a navíc podepsal směnku ve prospěch údajných poškozených na celkovou částku 2 810 000,- Kč, jíž měli vložit do podnikání svědci M. H. a L. K. Dovolatel se tudíž domnívá, že mezi ním a jmenovanými svědky jde výlučně o obchodně právní spor, který neměl být řešen prostředky trestního práva. K trestnému činu neoprávněného podnikání obviněný namítl, že se nejednalo o soustavnou činnost, jež by podle zákona měla mít charakter výkonu zaměstnání. Objektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu nebyla proto naplněna, neboť obviněný provozoval jateční činnost pouze nárazově. Také s tímto argumentem se odvolací soud v napadeném usnesení nijak nevypořádal a i v této části je proto jeho odůvodnění nepřezkoumatelné. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu Praha západ a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Tomáše Palovského, Ph.D. Ten nejprve upozornil na skutkový charakter dovolacích námitek směřujících proti naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Výhrady o způsobené škodě sice formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak argumenty obviněného jsou podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nedůvodné. Ke škodě na majetku poškozených svědků evidentně došlo a pokud se následně domohli určité kompenzace, stalo se tak bez přičinění obviněného. Fakt, že odvolací soud korigoval výrok nalézacího soudu o náhradě škody, nemá podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souvislost s výrokem o vině, jak soud vysvětlil, byť tak mohl učinit podrobněji. U trestného činu nedovoleného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. byly naplněny všechny zákonné znaky, o jejich existenci svědčí jak délka podnikatelské činnosti, jež činila 7 měsíců, tak i výše dosaženého příjmu obviněného v průměru 200 000,- Kč měsíčně. Dovolání obviněného proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil za zjevně neopodstatněné, přesto upozornil na vadu, jež nebyla dovoláním vytýkána, a jež spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se týká výroku o trestu. K nesprávnosti totiž podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství došlo ve formulování trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu provozování živnostenského oprávnění na dobu 3 let . Podle § 50 odst. 1 tr. zák. je totiž možné vyslovit zákaz výkonu určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, k níž je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Soud tak naprosto nepřezkoumatelným způsobem definoval činnost, jíž zakázal obviněnému po určenou dobu vykonávat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu a aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestu a o náhradě škody. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl shodně s rozsudkem soudu prvního stupně s tím, že z výroku o trestu zákazu činnosti vypustí slovní spojení a zákaz provozování živnostenského oprávnění a vysloví stejný výrok o náhradě škody jako odvolací soud s ohledem na zákaz reformationis in peius.

Obviněný O. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být naplněn v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že jeho podmínkou jsou vady v podřazení skutkových zjištění pod ustanovení trestního zákona. Vytčené vady tak musí mít původ v nesprávném použití hmotného práva, především trestního zákona, což v praxi znamená, že skutek, pro který je obviněný odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, nebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. U druhé alternativy tohoto důvodu dovolání, tj. jiného nesprávného právního posouzení platí obdobný výklad, neboť ten je určen k nápravě vady spočívající v tom, že určitá skutková okolnost byla posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není tudíž možné napadat vady, k nimž došlo při hodnocení důkazů. Předmětem dovolacího přezkumu proto nemohou být výhrady směřující proti způsobu a rozsahu provedeného dokazování, Nejvyšší soud je zásadně vázán skutkovým stavem, k němuž dospěly soudy nižších stupňů.

Dovolání obviněného O. Š. obsahuje některé námitky, které neodpovídají obsahu dovolacího důvodu, jak byl vyložen, a na jejich podkladě by nemohlo dojít k přezkoumání napadeného usnesení. Byť je otázka zavinění otázkou právní, spadá tudíž do oblasti hmotné právní úpravy, je nutné rozlišit skutkový podklad pro následnou právní úvahu o existenci a formě zavinění. Obviněný formuloval své výhrady proti naplnění znaku úmyslu u trestného činu podvodu tak, že mu nebyl soudy prokázán . Opakoval svou obhajobu, podle níž bylo jeho zájmem rozvinout podnikatelskou činnost a dosáhnout zisku. Popřel, že by oba poškozené o čemkoli nepravdivě informoval, nemohl pak již vůbec zabránit tomu, aby si koupili obchodní podíl od druhého společníka M. B.. Uvedené argumenty dovolatele tak směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů, které je však výlučným právem soudů nižších stupňů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., které, pokud nevybočí ze zásad obecné logiky a respektují obsah jednotlivých důkazů, mohou vytvářet výsledný obraz skutkového stavu, k němuž procesem dokazování dospějí. Dovolací soud je pak následně vázán skutkem, který byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku, případně rozveden v jeho odůvodnění.

Obviněný také napadl existenci škody jako znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu s tím, že soudy do její výše nesprávně zahrnuly částku, za níž byla pořízena pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitosti, jež je nadále ve vlastnictví obchodní společnosti AUTOPROGRESS, spol. s. r. o. Vyslovil přesvědčení, že nejméně v rozsahu této pohledávky, tj. do výše 800 000,- Kč, nelze uvažovat o způsobené škodě, navíc podepsal směnku na částku odpovídající všem investicím, které oba poškození vložili do podnikání. Podle dovolatele tak soudy nesprávně vyhodnotily výlučně obchodní vztah jako trestné jednání a poukázal přitom na část odůvodnění odvolacího soudu, který zrušení výroku o náhradě škodě vysvětlil právě tím, že nebyla prokázána určitá výše škody a bylo by nutné za tímto účelem provádět další dokazování. Proto také odvolací soud rozhodl tak, že poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Na podkladě těchto námitek Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející řízení včetně rozsudku Okresního soudu Praha západ, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Přestože veškeré argumenty, které obviněný proti zjištění a posouzení výše škody uplatnil, není možné akceptovat, musel Nejvyšší soud přisvědčit určité nejasnosti, která ve vztahu ke zjištění výše škody způsobené trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. vyplývá ze skutkových zjištění. Nesrovnalosti jsou zcela zřejmé při aritmetickém součtu všech částek, které měl obviněný od poškozených převzít za účelem jejich investování do budoucího společného podnikání. Podle popisu skutku pod bodem a) výroku o vině odsuzujícího rozsudku obviněný nejprve vylákal částku 1 810 000,- Kč, kterou vydával za cenu, za niž odkoupil od společnosti Konpo, s. r. o., pohledávku za zemřelým M. B., za niž však zaplatitl pouze 800 000,- Kč, za tímto účelem převzal zbývající částku ve výši 1 460 000,- Kč na bankovní účet své manželky E. Š... , poté od poškozených dále vylákal částku 510 000,- Kč na nákup zařízení k provozu jatek, kdy L. K. převedl na účet společnosti AUTOPROGRESS, spol. s r. o. částku 370 000,- Kč a o dva měsíce později částku 140 000,- Kč. Prostým součtem uvedených finančních prostředků pak nelze dojít k částce 2 320 000,- Kč, kterou považovaly soudy za celkovou obviněným způsobenou škodu, neboť je nutné dospět k částce 3 780 000,- Kč. Uvedený nesoulad ve skutkovém zjištění by mohl být určitým způsobem modifikován odůvodněním na str. 13, 14 rozsudku soudu prvního stupně, pokud by však soud zároveň náležitým způsobem vysvětlil své úvahy k zahrnutí částky 810 000,- Kč do celkové škody, ačkoli jeho zjištění odpovídá části obhajoby obviněného, že skutečně v této hodnotě opatřil majetkové právo ve prospěch obchodní společnosti AUTOPROGRESS spol. s r. o. Samozřejmě nelze vyloučit, že taková úvaha bude správná a odpovídající výsledkům dokazování, avšak je nutné v odůvodnění rozsudku náležitým a přesvědčivým způsobem vyjádřit veškeré okolnosti, které budou odpovídat právní kvalifikaci včetně srozumitelného označení výše škody jako jednoho ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. V tomto směru je nutné připustit vadu odsuzujícího rozsudku, která ovlivnila zjevné nesprávnosti skutkových zjištění, jež jsou nezbytné pro správné hmotně právní posouzení. Určité opodstatnění je nutné přiznat i výhradě obviněného proti té části odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze, v níž vysvětloval důvody pro zrušení výroku o náhradě škody vyslovené rozsudkem nalézacího soudu. Skutečně totiž nelze úplně vyloučit možnost výkladu úvah soudu tak, že měl pochybnosti o výši škody, kterou měl obviněný způsobit poškozenému M. H.. Odvolací soud svými formulacemi naznačuje určitou modifikaci skutkových zjištění týkajících se podvodného úmyslu a zejména částek, které nakonec považoval za škodu způsobenou trestným činem, ačkoli se v předcházející části svého usnesení zcela ztotožnil se závěrem nalézacího soudu.

Naproti tomu žádné opodstatnění nemají výhrady obviněného, které směřoval proti výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Soud prvního stupně provedl vyčerpávající dokazování, na jehož podkladě učinil správný a všem zjištěním odpovídající právní závěr o tom, že veškeré znaky obou alternativ kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu obviněný naplnil. Odvolací soud se v napadeném usnesení poměrně podrobně vyjádřil k námitkám obviněného, které vychází i z jeho obhajoby, a uplatnil je taktéž v podaném dovolání. Zřejmě přehlédl, že byl odsouzen za provozování jateční činnosti po dobu sedmi měsíců, nepatřičný je proto odkaz na dobu nejméně šesti měsíců, kterou soudní praxe považuje ze nezbytnou pro posouzení znaku většího rozsahu. Rovněž se nejednalo o nárazovou činnost , jak prosazoval. Soudy měly k dispozici natolik přehledné a přesvědčivé podklady (znalecký posudek zpracovaný Ing. Evou Klapuchovou a výpovědi svědků - zaměstnanců), že nevznikají žádné pochybnosti o trvalém a intenzivním charakteru provozování jatek obviněným. Nakonec o tom svědčí i poměrně vysoký zisk, jehož podnikáním dosáhl, a to i přes zohlednění veškerých nákladů, vynaložených při provozování tohoto podnikání. V této části tak nebylo dovolání obviněného podáno důvodně.

Nejvyšší soud proto na podkladě dovolání obviněného zrušil usnesení odvolacího soudu, který v tomto směru ponechal zjištěnou vadu bez nápravy, a zrušil také rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Učinil tak proto, že formulace skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku Okresního soudu Praha západ neposkytují dostatečný a především jasný rozdíl mezi jednotlivými skutky. V úvodní části tzv. skutkové věty je poměrně rozsáhlý popis okolností týkajících se osoby obviněného a jeho podnikání, poté navazují dva body označené písmeny a), b), přičemž každý z nich obsahuje vyjádření skutečností rozhodných pro právní kvalifikaci skutku pod písm. a) jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., a pod písm. b) trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Navíc okresní soud dokonce v části výroku o vině, v němž citoval oba jmenované trestné činy, vyslovil, že se jich obviněný dopustil v jednočinném souběhu. Taková úvaha však nemá oporu ve skutkových okolnostech především proto, že obviněnému poškození poskytovali finanční částky sice na provozování podnikatelské činnosti, avšak poslední mu předali začátkem listopadu 2006, přičemž až od této doby začal obviněný nedovoleně podnikat v jateční činnosti. Nejvyšší soud proto zrušil i výrok o vině pod bodem b) rozsudku nalézacího soudu, především aby nevznikaly pochybnosti o rozsahu zrušení, ale i proto, aby při novém rozhodování mohl soud zpřehlednit popis skutkových zjištění a zřetelně oddělit protiprávní jednání, ohledně nichž vysloví vinu.

V rámci nového řízení proto bude nutné napravit zjištěné vady především důsledným vyjádřením všech rozhodných skutkových okolností, které mají význam pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu s důrazem na jednotlivé finanční částky, které budou tvořit škodu tímto činem způsobenou. V rámci příslušné části odůvodnění soud pečlivě vysvětlí své úvahy, jež povedou k rozhodnutí, a to i ve vztahu k částce, kterou obviněný použil na opatření pohledávky zajištěné nemovitostí. Pokud bude soud znovu obviněnému ukládat trest zákazu činnosti, bude vycházet z platné judikatury a vymezí jej mj. jako zákaz výkonu funkce statutárního orgánu nebo zástupce obchodní společnosti , nikoli jako zákaz výkonu funkce statutárního zástupce . Rovněž bude nezbytné vyvarovat se znovu formulačního pochybení při uložení zákazu činnosti tak, aby odpovídal jazykovému výkladu pojmů, neboť oprávnění nelze zakázat, ale např. odejmout. Navíc v této souvislosti Nejvyšší soud připomíná poměrně rozsáhlou judikaturu týkající se vymezování obsahu zakazované činnosti. Má-li se takový zákaz týkat podnikání, musí soudy nejprve zvažovat, podle jakých předpisů se činnost vykonává (živnostenský zákon, obchodní zákoník) a také to, na základě jaké skutečnosti vzniká oprávnění k takové činnosti (srov. č. 20/1996 Sb. rozh. tr.). Vždy je však nutné, aby byla splněna podmínka souvislosti zakázané činnosti s trestným činem, za nějž je trest ukládán (např. č. 42/1967 a č. 22/1997-III. Sb. rozh. tr.). Obviněnému také nelze zakázat výkon veškerého živnostenského podnikání, jak soud prvního stupně nesprávně učinil. Musí však být stanoven tak, aby jej bylo možné vykonat a jeho výkon kontrolovat.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí a současně musí respektovat zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud rozhodl o zrušení obou napadených rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2013 Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová