5 Tdo 1257/2003
Datum rozhodnutí: 20.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1257/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 o dovolání podaném obviněným M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 4 To 295/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 84/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 3 T 84/2003, byl obviněný M. P. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., za které mu byl uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 4 To 295/2003, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Výše citovaná rozhodnutí napadl obviněný M. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. směřujícím do výroku o vině rozsudku nalézacího soudu v bodech 2) a 3), do výroku o trestu téhož rozhodnutí a do zamítavého výroku usnesení odvolacího soudu. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to ohledně výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 /ad 2) výroku/ z rozsudku Městského soudu v Brně a výroku o zamítnutí odvolání z usnesení Krajského soudu v Brně, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Výrok o vině pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. /ad 3) výroku/ a současně výrok o zamítnutí odvolání z usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

Pokud jde o první dovolací důvod týkající se trestného činu loupeže, obviněný vyslovil přesvědčení, že především soud prvního stupně nerespektoval ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a to tím, že neprovedl ani jeden ze dvou důkazů navržených obhajobou. Nedostatečným objasněním skutku tak podle jeho názoru nebyly splněny procesní podmínky pro pravomocný odsuzující rozsudek. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku popsaného v bodě 3) výroku rozsudku soudu I. stupně pak obviněný spatřoval v absenci jakýchkoli důkazů, svědčících v úmysl obviněného vniknout do vozidla, které poškodil a cokoliv z něho odcizit. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené výroky a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí a to ohledně napadeného výroku ad 2) a pokud jde o výrok ad) 3 z rozsudku soudu I. stupně, aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že podané dovolání prvotně směřuje proti soudem učiněným skutkovým zjištěním, když namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, a teprve odvozeně shledává dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání proto bylo podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v § 265b trestního řádu. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a násl.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by vnikl do napadeného vozidla a měl v úmyslu zmocnit se v něm uložených věcí. Vadné právní posouzení skutku tedy evidentně spatřoval v nedostatečném rozsahu dokazování, přičemž jak vyplývá ze shora uvedeného, taková námitka nezakládá důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož tedy v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, nebyl dán žádný z důvodů dovolání, nemůže obstát ani obviněným dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Předpokladem tohoto dovolacího důvodu ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, který zamítl odvolání jako nedůvodné, je existence nějakého jiného důvodu dovolání ve vztahu k předcházejícímu řízení, zejména k rozsudku soudu prvního stupně, který však Nejvyšší soud neshledal.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb., lze podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

V posuzované věci dovolatel vymezil v dovolání prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu ve vztahu k skutku kvalifikovanému jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání obviněného a to z důvodu nerespektování ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Tento názor však odporuje zákonu.

Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí nebo odmítnutí odvolání proti rozsudku se totiž týká pouze případů, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp., podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Důsledkem takového nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu tak je skutečnost, že obviněnému byl odepřen přístup ke druhé instanci, která rozsudek meritorně nepřezkoumala. V předmětné věci však bylo odvolání obviněného zamítnuto nikoli z procesních důvodů, nýbrž podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po předchozím přezkoumání rozsudku odvolacím soudem podle § 254 odst. 1 tr. ř., čímž nebylo dotčeno právo obviněného na přístup ke druhé instanci. Ani v této části tedy dovolání obviněného nebylo podáno ze zákonem předpokládaného důvodu.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. jsou totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřovány ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci resp. v nesprávně tvrzeném porušení procesních podmínek pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku.



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová