5 Tdo 1240/2003
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1240/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. listopadu 2003 o dovolání obviněného L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 54 T 1/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, alinea druhá, odst. 3 tr. zák. za použití § 143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

Za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnném trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. 43 T 12/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. U trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo upuštěno podle § 37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 1 T 82/98.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno podle trestního zákona) byl obviněný L. H. zavázán spolu s obviněným P. H. k povinnosti nahradit společně a nerozdílně škodu poškozené E., a. s., škodu ve výši 7.240.513,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný L. H. zavázán k povinnosti nahradit sám poškozenému M. H. škodu ve výši 3.500.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 12. 2000 do zaplacení.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 54 T 1/2001, podal obviněný L. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. (bod 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně), jakož i ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl odvolací soud tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. za použití § 143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy mu uložil podle § 140 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. 43 T 12/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný L. H. zavázán k povinnosti nahradit poškozenému M. H. škodu ve výši 3.500.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 12. 2000 do zaplacení.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003, napadl obviněný L. H. dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání směřovalo do výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 tr. zák. (bod 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně bylo nepodložené. Namítá, že soudy neměly k dispozici důkazy, které by odůvodňovaly závěr, že to byl obviněný, kdo na šeku zfalšoval podpis P. J. Trvá na tom, že v době, kdy předkládal šek v pobočce A., a. s., nevěděl, že podpis P. J. je zfalšován. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 54 T 1/2001, podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu ve všech výrocích zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný L. H. nevznáší žádnou námitku hmotněprávního charakteru. Obviněný podle jejího názoru zpochybňuje tu část skutkových zjištění, která ho usvědčují, domáhá se jiného hodnocení důkazů soudem a prosazuje vlastní skutkovou verzi uplatněnou již v původním řízení. Podle nejvyšší státní zástupkyně dovolání obviněného obsahuje výlučně námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného J. K. odmítl a aby rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst.1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takové hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následný závěr o vině ve prospěch obviněného. Jde zejména námitky obviněného L. H., ve kterých namítá, že soudy neměly k dispozici důkazy, které by odůvodňovaly závěr, že to byl obviněný, kdo na šeku zfalšoval podpis P. J. a že v době, kdy předkládal šek v pobočce A., a. s., nevěděl že podpis P. J. je zfalšován. Je zřejmé, že se jedná o námitky skutkové povahy. V trestní věci obviněného L. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. za použití § 143 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného L. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. H. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 49/2003, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal