5 Tdo 1239/2003
Datum rozhodnutí: 06.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1239/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2003 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 7 To 606/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 187/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 7 T 187/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěný den před 28. 2. 2002 vylákal pod slibem opatření osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia od MVDr. J. Z. finanční částku 25.000,- Kč, když jejich převzetí stvrdil podepsáním potvrzení dne 28. 2. 2002 v notářské kanceláři JUDr. J. S. v B. na ul. K. 19 a dne 4. 3. 2002 následně vylákal částku 240.000,- Kč, následně vrátil poškozenému 90.000,- Kč, přičemž motorové vozidlo neměl v úmyslu obstarat, tuto možnost ani neměl a svým jednáním způsobil MVDr. J. Z. škodu ve výši 115.000,- Kč. Za tento trestný čin mu byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 7 To 606/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o vině i ve všech obsahově navazujících výrocích napadl obviněný J. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje v tom, že nebylo naplněno ustanovení § 3 odst. 3 tr. zák. a § 4 tr. zák. Obviněný totiž MVDr. J. Z. nechtěl poškodit, když obdrženou zálohu použil na leasing osobního vozidla. Nechtěl porušit nebo ohrozit chráněný zájem a vzniklou situaci se snažil napravit. Protože je podle jeho názoru zřejmé, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, nemohl se dopustit trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek nalézacího soudu a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen při přezkumu opodstatněnosti námitek odpovídajících tomuto dovolacímu důvodu zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.

Jak bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě dovolatel uvedl, že nebylo naplněno ustanovení § 3 odst. 3 tr. zák. a § 4 tr. zák., neboť obviněný MVDr. J. Z. nechtěl poškodit a nebyla tedy naplněna subjektivní stránka jako jeden ze zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Takto formulované námitky svým obsahem korespondují deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je však shledal nedůvodnými, jak je vysvětleno níže.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu předpokládá dovolatelem zpochybněné úmyslné směřování obviněného ke způsobení následku. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Požaduje-li trestní zákon k naplnění skutkové podstaty úmyslné zavinění, postačí úmysl nepřímý, nestanoví-li zákon jinak.

Jak vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, obviněný se trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že vylákal pod slibem opatření osobního motorového vozidla částky 25.000,- Kč a později 240.000,- Kč, přičemž motorové vozidlo neměl v úmyslu obstarat, tuto možnost ani neměl Podle odůvodnění citovaného rozsudku (str. 4) obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák., kdy v podstatě k získání peněz využil zájem poškozeného o obstarání osobního automobilu. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle výše uvedeného ustanovení se v tomto případě vyžaduje (viz např. č. 54/1967/I Sb. rozh. tr.), aby bylo prokázáno, že pachatel již v době převzetí peněz jednal v úmyslu poskytnuté peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí jiného v omyl, aby ke škodě jeho majetku sebe obohatil. Z jednoznačné formulace skutkových zjištění ve výrokové části rozhodnutí soudu I. stupně nepochybně vyplývá, že obviněný chtěl výše citovaným jednáním porušit zájem chráněný trestním zákonem, jednal tedy v přímém úmyslu ke škodě cizího majetku sebe obohatit tím, že uvedl někoho v omyl. Popis skutku v tom smyslu, že obviněný vylákal pod slibem opatření vozidla ve dvou případech od téhož poškozeného finanční částky, ačkoli ani neměl možnost slíbenou věc obstarat, nepřipouští jakékoli pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace takového jednání včetně úmyslu obviněného. Soudy obou stupňů tak správně vyhodnotily všechny rozhodné skutečnosti tak, že úmyslné jednání obviněného bezprostředně směřovalo ke způsobení trestněprávně relevantního následku.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě bylo jednání obviněného J. S. kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. v souladu s požadavky platné právní úpravy. Nejvyšší soud tedy námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje za neodůvodněné.



Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko dovolatele ohledně právní kvalifikace jeho jednání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je uvedeno shora, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné a rozhodl tak, že je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. listopadu 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová