5 Tdo 1226/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1226/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2005 v neveřejném zasedání dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 50 To 229/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 179/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 50 T 229/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Plzni p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 21 T 179/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 oddst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný J. K. spáchal trestné činy tím, že dne 6. 7. 2005 v době od 4.00 hodin do 5.00 hodin v Ch. v ulici Č., v restauraci D., okr. S., poté, co se dostal do kontaktu s poškozeným P. D., poškozeného údery pěstí na obličej srazil na zem, čímž mu způsobil drobná poranění vyžadující lékařské ošetření bez nutnosti dalšího léčení a vystavení pracovní neschopnosti.

V odvolání obviněného J. K. proti všem výrokům tohoto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 50 To 229/2004, tak, že zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 10. 2006, č. j. 21 T 179/2002-441, ohledně obviněného J. K. a věc postoupil Městskému úřadu v Ch. k dalšímu projednání a rozhodnutí, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek (§ 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 222 odst. 2 tr. ř.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v zákonné lhůtě dovolání ve prospěch obviněného J. K. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (§ 265b odst. písm. g) tr. ř.) a bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.).

V odůvodnění dovolání poukázala na to, že se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně vzhledem k výpovědi obviněného, který uvedl, že poškozený do něj strčil a dal mu ránu do ramene. Vzhledem k tomu, že ke skutku došlo v podniku pochybné pověsti, s přihlédnutím k denní době, v níž došlo ke konfliktu, k osobě poškozeného, který byl robustní postavy, byl opilý a na obviněného působil agresivně, obviněný vyhodnotil strčení, šťouchnutí či úder ze strany poškozeného jako útok a na takový útok zareagoval. Podle názoru soudu druhého stupně sice nebylo provedenými důkazy objektivně prokázáno, že by se jednalo o útok ze strany poškozeného, nicméně obviněný se subjektivně domníval, že je vůči němu veden útok, že tedy trvá, popř. že hrozí další zaútočení ze strany poškozeného. Podle závěrů odvolacího soudu se obviněný bránil proti domnělému útoku a v takovém případě se jednalo o tzv. putativní obranu. Takové jednání pak posoudil podle zásad o skutkovém omylu, přičemž obviněnému nelze přičítat trestný čin úmyslný, ale pouze nedbalostní. V daném případě proto přicházel v úvahu nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. Protože však se měl obviněný dopustit pokusu úmyslného trestného činu ublížení na zdraví a pokus podle § 8 odst. 1 tr. zák. je definován jako úmyslné jednání, dospěl soud druhého stupně k závěru, že v jednání obviněného nelze spatřovat trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. ani trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., že však jednání obviněného je možno posoudit jako přestupek, když nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek.

Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že jednání obviněného J. K. je třeba posoudit jako obranu domnělou (putativní). Soud druhého stupně podle ní dospěl ke správnému názoru, že jednání obviněného je třeba posoudit podle zásad o skutkovém omylu a obviněnému tedy nelze přičítat trestný čin úmyslný, ale pouze trestný čin nedbalostní. V souladu s ustanovením § 89 odst. 1 tr. zák. pak nelze vzhledem k formě zavinění posuzovat jednání obviněného jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. ani jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je však třeba dovodit nesprávné právní posouzení jednání obviněného jako přestupku, neboť jednání obviněného, pokud by bylo deliktem dokonaným a nikoli ve stadiu pokusu, by bylo možno posoudit podle § 49 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Protože však jednáním obviněného nebyla způsobena poškozenému P. D. újma na zdraví, neodpovídá jeho jednání žádná skutková podstata přestupku a v důsledku této skutečnosti nezbývá, než obviněného pro tento skutek zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Pokud by totiž bylo jednání obviněného posouzeno jako přestupek podle příslušných ustanovení zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, byla by tato právní kvalifikace založena na nesprávném právním posouzení skutku a bylo by rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 50 To 229/2004, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný J. K. se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen: Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř., příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud přisvědčil závěru soudu druhého stupně, že obviněný J. K. se bránil proti domnělému útoku poškozeného P. D. a jednalo se tedy o tzv. putativní obranu, přičemž jednání obviněného je třeba posuzovat podle zásad o skutkovém omylu. Odvolací soud dospěl v napadeném rozhodnutí k tomu, že skutek obviněného by mohl být posouzen jako přestupek. Vzhledem k popisu skutku by se tak mohlo jednat o přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví. Jednáním obviněného však podle skutkových zjištění soudů obou stupňů nebyla způsobena újma na zdraví poškozenému P. D., a proto jednání obviněného neodpovídá žádná skutková podstata přestupku v zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Dovolací důvody, které nejvyšší státní zástupkyně uplatnila v dovolání, jsou naplněny.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 50 To 229/2004, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Plzni znovu rozhodne o odvolání obviněného J. K., které podal proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 10. 2003, č. j. 21 T 179/2002-441. Při novém projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek