5 Tdo 1187/2005
Datum rozhodnutí: 12.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1187/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 5 To 97/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 185/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 1 T 185/2001, byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. Soud podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. vzhledem k trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 3 T 344/2002.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že od počátku roku 1998 do 1. 3. 2001, kdy byl usnesením Krajského obchodního soudu v Brně pod č. j. 39K 18/2000 prohlášen konkurs na majetek společnosti P., a. s., se sídlem L. Ř., jako předseda představenstva této společnosti nezajistil vedení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo jejich kontrole, ač byl k tomu podle zákona povinen, dále poté, co byl jako statutární zástupce úpadce výše uvedené společnosti poučen ustanovenou správkyní konkursní podstaty JUDr. V. N. o jeho povinnostech podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, které spočívají zejména v předložení účetnictví a dalších dokladů potřebných pro objektivní zjištění majetku úpadce, nepředložil správkyni konkursní podstaty žádné potřebné doklady na zjištění majetku úpadce, žádným způsobem se správkyní konkursní podstaty nespolupracoval, čímž mařil a hrubě ztěžoval výkon funkce správce konkursní podstaty a ohrozil tak úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty.

Dále byl tímto rozsudkem zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. Zt 392/2001, pro skutky 1) a), b), c) a 2) a), b), kterými měl spáchat dva trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.

Proti odsuzujícímu výroku rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 5 To 97/2005, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 5 To 97/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. H. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům, že byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., protože nevedl účetní knihy, přestože svědek Mgr. J. Z. vypověděl, že předmětné účetnictví fyzicky existovalo. Jestliže bylo prokázáno, že obviněný vedl účetní doklady, tak soud podle obviněného pochybil, když jej uznal vinným trestným činem. Z toho důvodu obviněný namítl, že není dána objektivní stránka trestného činu, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil, případně, aby sám obviněného zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Výtka obviněného, že údajně bylo prokázáno, že vedl předepsanou účetní dokumentaci, je svou povahou primárně polemikou se skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy v předcházejících řízeních. Poukázala na to, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku, která je pouze polemikou se skutkovým zjištěním, je nutno považovat výhradu obviněného, že ze svědecké výpovědi Mgr. J. Z. je údajně zřejmé, že obviněný vedl účetní doklady. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou totožné s námitkami uváděnými v předchozích stádiích trestního řízení, a zejména soud prvního stupně se s nimi přesvědčivě vypořádal, když vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Nejvyšší soud podotýká, že obviněný spáchal trestný čin tím, že od počátku roku 1998 do 1. 3. 2001 nezajistil vedení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo jejich kontrole společnosti P., a. s., se sídlem L. Ř., ač byl k tomu podle zákona povinen. Pokud tedy svědek Mgr. J. Z. vypověděl, že viděl účetní knihy společnosti P., a. s., ale nespecifikoval, z kterého období, a soud tuto výpověď posoudil v souvislosti s dalšími provedenými důkazy tak, že obviněný od počátku roku 1998 nevedl účetnictví společnosti, je takový závěr soudu v souladu se skutkovými zjištěními. Obviněný se tedy dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek