5 Tdo 1185/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1185/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. října 2003 dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 8 To 41/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 217/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 1 T 217/2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 8 To 41/2003, podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Obviněný podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Ž. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku dovolatel spatřuje v tom, že právní kvalifikace skutku pod bodem 2/ výroku rozsudku soudu prvního stupně postrádá odkaz na ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění soudu tato trestná činnost měla být spáchána společně s obviněným R. K. Odvolací soud tento nedostatek neodstranil, ačkoliv jej obviněný namítal v odvolání. Dovolatel dále namítl, že ze skutkových zjištění soudu nelze zjistit, jakým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a konečně vytkl jiné nesprávné hmotně právní posouzení při aplikaci § 31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle obviněného soudy obou stupňů při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost nevzaly v úvahu ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., a nepřihlédly k míře, jakou jeho jednání přispělo vedle jednání spoluobviněného R. K. ke spáchání trestného činu. Obviněný odmítl názor soudu, že jeho účast na trestné činnosti byla v zásadě rovnocenná s účastí obviněného R. K. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (pokud shledá dovolání důvodným) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu a aby přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že není nutné, aby ve výroku o vině bylo u spolupachatelů citováno ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. Podle jejího názoru je nedůvodná též námitka obviněného týkající se trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Obviněnému nelze podle ní přisvědčit ani pokud jde o námitku vztahující se k výroku o trestu, neboť takový výrok lze napadnout ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je speciálním dovolacím důvodem k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni, a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu), a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Nesprávným právním posouzením skutku není, jestliže ve výroku o vině není uvedeno, že obviněný spáchal trestný čin ve spolupachatelství nebo jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Na rozdíl od přípravy k trestnému činu (§ 7 tr. zák.), pokusu trestného činu (§ 8 tr. zák.) nebo organizátorství, návodu a pomoci (§ 10 tr. zák.), které trestní zákon výslovně označuje za zvláštní formy trestného činu (§ 89 odst. 1 tr. zák.), spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) tuto povahu nemá a žádné zákonné ustanovení nevyžaduje, aby bylo vyjádřeno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku výslovným právním závěrem o tom, že obviněný spáchal trestný čin jako spolupachatel. Absence takového závěru nečiní výrok o vině neúplným, resp. nejde o chybějící výrok, a proto tím není ani založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 944/2003). Z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je dostatečně patrno, jakým způsobem obviněný J. Š. společně s obviněným R. K. naplnili znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Neobstojí ani námitka obviněného ohledně údajné nesprávné aplikace § 31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud se při ukládání trestu a jeho výměry řídil jak ustanovením § 31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., tak ustanovením § 23 tr. zák. Vzal přitom v úvahu, že obviněný byl 13 krát soudně trestán převážně pro majetkovou trestnou činnost a v posledních 10 letech byl více než 7 roků ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž ani výkon uložených trestů odnětí svobody na něj neměl převýchovný vliv. Míru, jakou jednání obviněného přispělo ke spáchání trestného činu posoudil jako zásadně rovnocennou ve vztahu k obviněnému R. K. Pokud jde o druh trestu a jeho výměru, lze podat dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Výrok o trestu vzhledem k tomuto dovolacímu důvodu nelze napadat dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek