5 Tdo 1177/2005
Datum rozhodnutí: 12.10.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1177/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 12 To 210/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 189/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 5 T 189/2004, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Č. n. z. p. se sídlem P. J., škodu ve výši 28.089,- Kč.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 19. 9. 2003 kolem 19:20 hod. v T. p. O., před hernou v ulici Č. L., fyzicky napadl P. M., bytem C. n. B., a to tak, že jej opakovaně udeřil pěstí do hlavy a poté co jmenovaný upadl, nejméně jednou jej kopl nohou do těla, čímž mu způsobil povrchové rány horního rtu a čela, drobnou tržnou ránu na hlavě, zlomeninu 8. a 9. žebra vpravo s následným pneumotoraxem, a tato zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného P. M. po dobu od 19. 9. 2003 do 25. 9. 2003 a následně léčení do 15. 11. 2003.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 12 To 210/2005, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 12 To 210/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. V. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že soudy nevzaly v úvahu, že poškozený P. M. na něj údajně zaútočil nožem, což uvedli i svědci L. J. a K. Z., jejichž výpovědi měly soudy hodnotit jako jediné věrohodné. Obviněný tedy soudům vytkl, že jej uznaly vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., přestože jednal za podmínek nutné obrany ve smyslu § 13 tr. zák., a jeho jednání tak nevykazuje znaky trestného činu. Jestliže soudy u obviněného nedovodily jednání v nutné obraně, měly posoudit jako polehčující okolnost podle § 33 písm. f) tr. zák. to, že svým jednáním údajně odvracel útok poškozeného. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a ve věci sám rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl skutková zjištění učiněná soudy. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými obviněným v dovolání, se soudy přesvědčivě vypořádaly již v předchozích stádiích trestního řízení ve svých rozhodnutích, v jejichž odůvodněních podrobně rozvedly své hodnotící úvahy, týkající se provedených důkazů, na jejichž základě dospěly k závěru, že obviněný nejednal v nutné obraně podle § 13 tr. zák., protože neodvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat výtku obviněného týkající se hodnocení výpovědí svědků L. J. a K. Z. Tvrzení obviněného, že jednal za podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. nenachází oporu ve skutkovém zjištění, a je pouze polemikou se zjištěným skutkovým stavem. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, je zřejmé, že obviněný nejednal v nutné obraně, protože neodvracel žádný přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem ze strany poškozeného P. M., a proto ani nelze k jednání obviněného přihlédnout jako k polehčující okolnosti podle § 33 písm. f) tr. zák., tj. spáchání trestného činu při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze. Obviněný ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak uvádí, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek