5 Tdo 1169/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1169/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 o dovolání obviněného E. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, byl obviněný E. T. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 To 52/2003, tak, že odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný E. T. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, protože nezletilí poškození byli u hlavního líčení vyslechnuti v jeho nepřítomnosti a jemu tím bylo znemožněno klást svědkům otázky. Obviněný trvá na tom, že soud prvního stupně neadekvátně volil postup podle § 209 odst. 1 tr. ř. Svědci měli být podle jeho názoru vyslechnuti v jeho přítomnosti, protože u nich nedošlo k posttraumatickému stresu. Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, zrušil a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je nepřípustné, protože směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 9. 2003, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v § 265e tr. ř. a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

I přes tyto skutečnosti došel Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného E. T. není přípustné.

V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V dovolání obviněného je však výslovně uvedeno, že směřuje proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§ 265e tr. ř.) by obviněný mohl učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozh. pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), což obviněný neučinil, protože dovolání podal dne 4. 9. 2003 a dvouměsíční lhůta mu skončila dne 7. 9. 2003.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal