5 Tdo 1154/2006
Datum rozhodnutí: 04.10.2006
Dotčené předpisy: § 256a tr. zák., § 89 odst. 3 tr. zák., § 12 odst. 12 tr. ř.




5 Tdo 1154/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2006 o dovolání obviněného R. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 127/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 141/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. o d m í t á .

Odůvodnění:



Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 1 T 141/2005, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel obchodní spol. S. společnost s ručením omezeným, která od počátku roku 1997 nebyla schopna plnit splatné závazkové vztahy vůči stávajícím věřitelským subjektům, zmařil částečně v době od 1. 1. 1997 do 17. 8. 2000, kdy na majetek této obchodní společnosti byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. srpna 2000, č. j. 37 K 36/2000 konkurz, uspokojení následujících věřitelů obchodní společnosti S. společnost s ručením omezeným, jejichž pohledávky neuhradil, a to:

1. obchodní společnosti P. s. a v. s., a. s., tím, že jí neuhradil pohledávku ve výši 1.400.635,- Kč, která byla vyfakturována daňovým dokladem, která vznikla jako závazek spol. S., spol. s. r. o., ze smlouvy o dílo,

2. obchodní společnosti D., spol. s r. o., tím, že jí neuhradil pohledávku ve výši 280.793,40 Kč, která byla vyfakturována daňovým dokladem, z níž uhradil pouze 140.000,- Kč, která vznikla jako závazek spol. S., spol. s r. o., ze smlouvy o dílo,

3. obchodní společnosti L., s. r. o., tím, že neuhradil odebraný stavební materiál, který byl vyfakturován daňovými doklady fakturami:

- na částku 40.604,80 Kč,

- na částku 9.783,- Kč,

- na částku 39.905,22 Kč,

- na částku 43.453,- Kč,

- na částku 49.548,60 Kč,

- na částku 21.789,20 Kč,

- na částku 38.353,40 Kč,

- na částku 32.773,90 Kč,

- na částku 14.543,60 Kč,

- na částku 130.449,50 Kč,

- na částku 55.694,50 Kč,

- na částku 52.146,60 Kč,

- na částku 18.252,90 Kč,

- na částku 196.062,70 Kč,

- na částku 9.109,80 Kč,

- na částku 28.251,70 Kč,

- na částku 21.630,20 Kč,

- na částku 22.205,30 Kč,

- na částku 2.925,70 Kč,

v celkové částce 827.533,60 Kč,

4. obchodní společnosti Č. T., a. s., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovými doklady fakturami:

- na částku 999,- Kč,

- na částku 3.011,60 Kč,

- na částku 827,40 Kč,

- na částku 388,- Kč,

- na částku 18.443,- Kč,

v celkové částce 23.669,- Kč,

5. obchodní společnosti A. S., spol. s r. o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovými doklady fakturami:

- na částku 1.575,- Kč,

- na částku 1.575,- Kč,

- na částku 1.674,30 Kč,

- na částku 1.608,10 Kč,

- na částku 1.608,10 Kč,

- na částku 1.608,10 Kč,

v celkové částce 9.648,60 Kč,

6. obchodní společnosti E. P., spol. s r. o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovými doklady fakturami:

- na částku 21.693,14 Kč,

- na částku 18.957,38 Kč,

- na částku 24.659,31 Kč,

- na částku 8.929,61 Kč,

- na částku 1.562,13 Kč, ze které byla uhrazena částka 304,16 Kč a neuhrazena částka 1.257,97 Kč,

v celkové částce 75.497,41 Kč,

7. obchodní společnosti V. a k., a. s., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovými doklady - fakturami:

- na částku 11.047,30 Kč,

- na částku 18.355,60 Kč,

- na částku 34.465,20 Kč, ze které byla uhrazena pouze částka 17.300,- Kč a neuhrazena částka 17.165,20 Kč,

- na částku 34.465,20 Kč,

- na částku 71.188,30 Kč,

- na částku 28.237,30 Kč, ze které byla uhrazena pouze částka 10.597,10 Kč a neuhrazena částka 17.640,20 Kč,

v celkové částce 169.861,80 Kč,

8. obchodní společnosti S. A., spol. s r.o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 451.314,- Kč,

- na částku 414.750,- Kč, ze které byla uhrazena pouze částka 200.000,- Kč a neuhrazena částka 214.750,- Kč,

- na částku 424.439,- Kč,

- na částku 451.314,- Kč, ze které byla formou zádržného uhrazena pouze částka 21.491,- Kč a neuhrazena částka 429.923,- Kč,

- na částku 557.819,- Kč,

v celkové částce 2.078.245,- Kč,

9. J. F. K., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 145.200,- Kč,

- na částku 135.750,- Kč,

- na částku 4.200,- Kč,

v celkové částce 285.150,- Kč,

10. obchodní společnosti A., spol. s r.o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 480,- Kč,

11. J. M. S., tím, že mu neuhradil odběr ročenek ÚZ, který byl vyfakturován daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 178,- Kč,

12. obchodní společnosti B., s. r. o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 173.029,60 Kč, ze které byla uhrazena pouze částka 139926,60 Kč a neuhrazena částka 33.103,- Kč,

- na částku 31.855,- Kč,

- na částku 8.936,70 Kč,

- na částku 128.764,20 Kč, ze které byla uhrazena pouze částka 100.000,- Kč a neuhrazena částka 28.764,20 Kč,

- na částku 67.710,50 Kč,

- na částku 7.138,- Kč,

- na částku 18.450,50 Kč,

- na částku 36.583,40 Kč,

- na částku 24.519,30 Kč,

- na částku 41172,50 Kč,

- na částku 29.243,20 Kč,

- na částku 7.283,10 Kč,

- na částku 3.537,60 Kč,

- na částku 13.746,40 Kč,

- na částku 70.140,30 Kč,

- na částku 7.439,50 Kč,

- na částku 52.954,40 Kč,

- na částku 26.911,50 Kč,

- na částku 22.418,30 Kč,

- na částku 6.474,50 Kč,

- na částku 14.078,10 Kč,

- na částku 160.901,40 Kč,

v celkové částce 713.361,4 Kč,

13. T. S. O. n. L., tím, že mu neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 10.000,- Kč,

14. S. P. S., tím, že mu neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 9.499,60 Kč,

15. obchodní společnosti D. z. P., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 2.574,20 Kč,

16. obchodní společnosti C. T., spol. s r. o., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 630,- Kč,

17. obchodní společnosti V. e., a. s., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 89.786,20 Kč,

- na částku 3.969,60 Kč,

- na částku 21.792,90 Kč,

- na částku 5.957,80 Kč,

- na částku 105,20 Kč,

- na částku 30.790,30 Kč,

v celkové částce 152.402,- Kč,

18. obchodní společnosti L. T., a. s., tím, že jí neuhradil služby, které byly vyfakturovány daňovým dokladem - fakturou:

- na částku 354,20 Kč,

- na částku 968,20 Kč,

- na částku 937,- Kč,

- na částku 786,70 Kč,

- na částku 892,60 Kč,

v celkové částce 3.938,70 Kč,

tím, že zvýhodnil jiné věřitele, jejichž pohledávky uhradil, a to

- obchodní společnost E., spol. s r. o., úhradou zálohové faktury na částku 5.000,- Kč, v částce 5.000,- Kč dne 31. 3. 2000 a úhradou faktury na částku 5.500,- Kč, v částce 5.500,- Kč dne 30. 6. 2000,

v celkové částce 10.500,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 70,20 Kč,

- obchodní společnost E. S., s. r. o., úhradou faktur:

na částku 15.000,- Kč, v částce 15.000,- Kč uhrazené dne 20.11. 1998,

na částku 38.468,- Kč, v částce 38.468,- Kč uhrazené dne 20. 11. 1998,

na částku 42.000,- Kč, v částce 42.000,- Kč uhrazené dne 16. 12. 1998,

na částku 436.876,- Kč, v částce 436.876,- Kč uhrazené dne 28. 1. 2000,

na částku 998.316,- Kč, v částce 998.316,- Kč uhrazené dne 7. 4. 2000,

na částku 6.945,- Kč, v částce 6.945,- Kč uhrazené dne 16. 5. 2000,

v celkové částce 1.537.605,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 1.028,90 Kč,

- obchodní společnost P. s., úhradou obchodního případu pod interním označením obchodní společnost P. s., s. r. o., za finanční částku 3.726,70 Kč, uhrazenou dne 29.3. 2000, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 24,90 Kč,



- obchodní společnost E., spol. s. r. o., úhradou faktur:

na částku 1.050,- Kč, v částce 1.050,- Kč uhrazené dne 29. 6. 2000,

na částku 1.050,- Kč, v částce 1.050,- Kč uhrazené dne 29. 6. 2000,

v celkové částce 2.100,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 14,- Kč,

- obchodní společnost C., spol. s. r. o., úhradou faktur:

č. Fa nezjištěného čísla na částku 50.000,- Kč, v částce 50.000,- Kč uhrazené dne 26. 8. 1997,

na částku 50.000,- Kč, v částce 50.000,- Kč uhrazené dne 21. 4. 1998,

na částku 50.000,- Kč, v částce 50.000,- Kč uhrazené dne 8. 10. 1998,

v celkové částce 150.000,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 1.003,- Kč,

- L. J. a., úhradou faktur

na částku 7.424,30 Kč, v částce 7.424,30 uhrazené dne 20. 10. 1999,

na částku 22.614.60 Kč, v částce 22.614,60 Kč uhrazené dne 19. 11. 1999,

na částku 15.708,- Kč, v částce 15.708,- Kč uhrazené dne 19. 12. 1999,

na částku 11.130,- Kč, v částce 11.130,- Kč uhrazené dne 19. 1. 2000,

na částku 28.081,90 Kč, v částce 28.081,90 Kč uhrazené dne 21. 2. 2000,

na částku 9.100,50 Kč, v částce 9.100,50 Kč uhrazené dne 28. 2. 2000,

na částku 934,50 Kč, v částce 934,50 Kč uhrazené dne 13. 3. 2000,

v celkové částce 94.993,80 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měl obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 635,20 Kč,

- obchodní společnost K. c., s. r. o., úhradou faktur:

na částku 3.522,90 Kč, v částce 3.522,90 Kč uhrazené dne 13. 2. 1999,

na částku 4.053,20 Kč, v částce 4.053,20 Kč uhrazené dne 30. 1. 2000,

celkové částce 7.576,10 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 50,70 Kč,

- obchodní společnost S., s. r. o., úhradou faktur:

na částku 17.717,80 Kč, v částce 17.718,80 Kč uhrazené dne 30. 12. 1999,

na částku 708,80 Kč, v částce 708,80 uhrazené v měsíci říjnu 1999,

v celkové částce 18.426,60 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 123,20 Kč,

- obchodní společnost N., s. r. o., úhradou faktur:

na částku 435,- Kč, v částce 435,- Kč uhrazené dne 17. 1. 2000,

na částku 21.216,- Kč, v částce 21.216,- Kč uhrazené dne 4. 1. 2000,

na částku 6.464,- Kč, v částce 6.464,- Kč uhrazené dne 17. 1. 2000,

v celkové částce 28.115,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 188,- Kč,

- Z. T., úhradou faktur:

na částku 8.400,- Kč, v částce 8.400,- Kč uhrazené dne 15. 9. 1997,

na částku 21.940,- Kč, v částce 21.940,- Kč uhrazené dne 15. 10. 1997,

na částku 9.600,- Kč, v částce 9.600,- Kč uhrazené dne 15. 11. 1997,

na částku 12.230,- Kč, v částce 12.230,- Kč uhrazené dne 15. 11. 1997,

na částku 19.900,- Kč, v částce 19.900,- Kč uhrazené dne 15. 12. 1997,

na částku 21.100,- Kč, v částce 21.100,- Kč uhrazené dne 15. 8. 1997,

na částku 19.980,- Kč, v částce 19.980,- Kč uhrazené dne 15. 7. 1997,

na částku 14.500,- Kč, v částce 14.500,- Kč uhrazené dne 15. 6. 1997,

na částku 25.600,- Kč, v částce 25.600,- Kč uhrazené dne 15. 5. 1998,

na částku 22.000,- Kč, v částce 22.000,- Kč uhrazené dne 15. 4. 1998,

na částku 16.400,- Kč, v částce 16.400,- Kč uhrazené dne 15. 3. 1998,

na částku 18.060,- Kč, v částce 18.060,- Kč uhrazené dne 15. 2. 1998,

na částku 17.900,- Kč, v částce 17.900,- Kč uhrazené dne 15. 1. 1998,

na částku 9.500,- Kč, v částce 9.500,- Kč uhrazené dne 15. 2. 2000,

na částku 14.440,- Kč, v částce 14.440,- Kč uhrazené dne 15. 1. 2000,

v celkové částce 251.550,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měl obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 1.682,10 Kč,

- obchodní společnost S., spol. s. r. o., úhradou faktur:

na částku 3.660,- Kč, v částce 3.660,- Kč uhrazené dne 26. 11. 1998,

na částku 3.600,- Kč, v částce 3.600,- Kč uhrazené dne 17. 12. 1998,

na částku 20.008,- Kč, v částce 20.008,- Kč uhrazené dne 20. 5. 1999,

na částku 7.686,- Kč, v částce 7.686,- Kč uhrazené dne 8. 6. 1999,

na částku 72.450,- Kč, v částce 72.450,- Kč uhrazené dne 19. 4. 2000,

na částku 105.000,- Kč, v částce 105.000,- Kč uhrazené dne 4. 1. 2000,

v celkové částce 212.404,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 1.420,30 Kč,

- obchodní společnost B., spol. s. r. o., úhradou faktur:

na částku 4.509,20 Kč, v částce 4.509,20 Kč uhrazené dne 1. 8. 1997,

na částku 21.228,- Kč, v částce 21.228,- Kč uhrazené dne 1. 9. 1997,

na částku 21.594,- Kč, v částce 21.594,- Kč uhrazené dne 19. 11. 1997,

na částku 13.420,- Kč, v částce 13.420,- Kč uhrazené dne 3. 3. 1998,

na částku 7.411,50 Kč, v částce 7.411,50 Kč uhrazené dne 17. 3. 1998,

na částku 8.646,80 Kč, v částce 8.646,80 Kč uhrazené dne 6. 4. 1998,

na částku 4.941,- Kč, v částce 4.941,- Kč uhrazené dne 9. 4. 1998,

na částku 1.866,60 Kč, v částce 1.866,60 uhrazené dne 17. 4. 1998,

na částku 4.941,- Kč, v částce 4.941,- Kč uhrazené dne 20. 4. 1998,

na částku 4.941,- Kč, v částce 4.941,- Kč uhrazené dne 7. 5. 1998,

na částku 7.740,90 Kč, v částce 7.740,90 Kč uhrazené dne 15. 6. 1998,

na částku 1.707,10 Kč, v částce 1.707,10 Kč uhrazené dne 14. 8. 1998,

na částku 7.411,50 Kč, v částce 7.411,50 Kč uhrazené dne 4. 12. 1998,

na částku 1.459,20 Kč, v částce 1.459,20 Kč uhrazené dne 4. 12. 1998,

na částku 2.098,40 Kč, v částce 2.098,40 Kč uhrazené dne 4. 2. 1999,

na částku 11.529,- Kč, v částce 11.529,- Kč uhrazené dne 30. 4. 1999,

na částku 15.372,- Kč, v částce 15.372,- Kč uhrazené dne 13. 5. 1999,

na částku 2.305,80 Kč, v částce 2.305,80 Kč uhrazené dne 13. 5. 1999,

na částku 4.611,60 Kč, v částce 4.611,60 Kč uhrazené dne 18. 5. 1999,

na částku 10.235,80 Kč, v částce 10.235,80 Kč uhrazené dne 30. 7. 1999,

na částku 1.390,80 Kč, v částce 1.390,80 Kč uhrazené dne 12. 8. 1999,

na částku 6.423,30 Kč, v částce 6.423,30 Kč uhrazené dne 19. 8. 1999,

na částku 22.448,- Kč, v částce 22.448,- Kč uhrazené dne 30. 8. 1999,

na částku 49.946,80 Kč, v částce 49.946,80 Kč uhrazené dne 22. 9. 1999,

na částku 31.488,20 Kč, v částce 31.488,20 Kč uhrazené dne 11. 10. 1999,

na částku 38.857,- Kč, v částce 38.857,- Kč uhrazené dne 11. 11. 1999,

na částku 23.869,30 Kč, v částce 23.869,30 Kč uhrazené dne 19. 11. 1999,

na částku 14.432,60 Kč, v částce 14.432,60 Kč uhrazené dne 29. 11. 1999,

na částku 6.423,30 Kč, v částce 6.423,30 Kč uhrazené dne 30. 11. 1999,

na částku 6.423,30 Kč, v částce 6.423,30 Kč uhrazené dne 7. 12. 1999,

na částku 11.102,- Kč, v částce 11.102,- Kč uhrazené dne 10. 12. 1999,

na částku 11.712,- Kč, v částce 11.712,- Kč uhrazené dne 11. 1. 2000,

na částku 15.384,20 Kč, v částce 15.384,20 Kč uhrazené dne 21. 1. 2000,

na částku 25.498,- Kč, v částce 25.498,- Kč uhrazené dne 11. 2. 2000,

v celkové částce 423.369,20 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet

0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 2.831,10 Kč,

- obchodní společnost D., s. r. o., úhradou faktur:

na částku 4.106,60 Kč, datum vystavení nezjištěno, v částce 4.106,60 Kč uhrazené dne 5. 3. 1998,

na částku 5.280,20 Kč, v částce 5.280,20 Kč uhrazené dne 27. 3. 1998,

na částku 5.163,10 Kč, v částce 5.163,10 Kč uhrazené dne 27. 3. 1998,

na částku 5.002,- Kč, v částce 5.002,- Kč uhrazené dne 27. 3. 1998,

na částku 2.890,20 Kč, v částce 2.890,20 Kč uhrazené dne 30. 4. 1998,

č. Fa nezjištěno na částku 5.483,10 Kč, v částce 5.483,10 Kč uhrazené dne 19. 5. 1998,

č. Fa nezjištěno na částku 4.440,80 Kč, v částce 4.440,80 Kč uhrazené dne 21. 4. 1998,

na částku 5.031,30 Kč, v částce 5.031,30 Kč uhrazené dne 30. 4. 1998,

na částku 4.375,- Kč, v částce 4.375,- Kč uhrazené dne 30. 4. 1998,

na částku 2.607,20 Kč, v částce 2.607,20 Kč uhrazené dne 19. 5. 1998,

na částku 879,90 Kč, v částce 879,90 Kč uhrazené dne 28. 7. 1998,

na částku 1.365,- Kč, v částce 1.365,- Kč uhrazené dne 28. 7. 1998,

na částku 3.617,30 Kč, v částce 3.617,30 Kč uhrazené dne 28. 7. 1998,

na částku 3.345,30 Kč, v částce 3.345,30 Kč uhrazené dne 17. 8. 1998,

na částku 3.328,50 Kč, v částce 3.328,50 Kč uhrazené dne 26. 8. 1998,

na částku 3.528,- Kč, v částce 3.528,- Kč uhrazené dne 26. 8. 1998,

na částku 2.541,- Kč, v částce 2.541,- Kč uhrazené dne 26. 8. 1998,

na částku 5.386,30 Kč, v částce 5.386,30 Kč uhrazené dne 7. 9. 1998,

na částku 4.172,40 Kč, v částce 4.172,40 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 2.237,60 Kč, v částce 2.237,60 Kč uhrazené dne 7. 9. 1998,

na částku 6.378,80 Kč, v částce 6.378,80 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 3.318,40 Kč, v částce 3.318,40 Kč uhrazené dne 7. 9. 1998,

na částku 6.148,80 Kč, v částce 6.148,80 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 2.221,70 Kč, v částce 2.221,70 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 1.543,30 Kč, v částce 1.543,30 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 2.585,10 Kč, v částce 2.585,10 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 1.927,80 Kč, v částce 1.927,80 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 7.789,70 Kč, v částce 7.789,70 Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 2.403,40 Kč, v částce 2.403,40 Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 1.013,30 Kč, v částce 1.013,30 Kč uhrazené dne 30. 9. 1998,

na částku 3.228,80 Kč, v částce 3.228,80 Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 1.491,- Kč, v částce 1.491,- Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 3.003,- Kč, v částce 3.003,- Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 1.023,80 Kč, v částce 1.023,80 Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 1.506,70 Kč, v částce 1.506,70 Kč uhrazené dne 5. 11. 1998,

na částku 2.549,80 Kč, v částce 2.549,80 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 1.365,- Kč, v částce 1.365,- Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 11.972,10 Kč, v částce 11.972,10 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 3.611,20 Kč, v částce 3.611,20 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 3.442,90 Kč, v částce 3.442,90 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 11.043,50 Kč, v částce 11.043,50 Kč uhrazené dne 27. 8. 1999,

na částku 3.111,- Kč, v částce 3.111,- Kč hrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 4.063,90 Kč, v částce 4.063,90 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 10.744,60 Kč, v částce 10.744,60 Kč uhrazené dne 27. 8. 1999,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 350,70 Kč, v částce 350,70 Kč uhrazené dne 27. 8. 1999,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 1.166,60 Kč, v částce 1.166,60 Kč uhrazené dne 7. 9. 1999,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 659,40 Kč, v částce 659,40 Kč uhrazené dne 7. 9. 1999,

na částku 1.627,50 Kč, v částce 1.627,50 Kč uhrazené dne 22. 9. 1999,

na částku 5.707,20 Kč, v částce 5.707,20 Kč uhrazené dne 22. 9. 1999,

na částku 5.271,70 Kč, v částce 5.271,70 Kč uhrazené dne 7. 9. 1999,

na částku 3.899,20 Kč, v částce 3.899,20 Kč uhrazené dne 7. 9. 1999,

na částku 1.883,70 Kč, v částce 1.883,70 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 1.053,20 Kč, v částce 1.053,20 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 4.200,- Kč, v částce 4.200,- Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 3.802,80 Kč, v částce 3.802,80 Kč uhrazené dne 22. 9. 1999,

na částku 2.933,70 Kč, v částce 2.933,70 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 2.108,20 Kč, v částce 2.108,20 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 2.013,- Kč, v částce 2.013,- Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 1.187,10 Kč, v částce 1.187,10 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 1.649,60 Kč, v částce 1.649,60 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 2.920,70 Kč, v částce 2.920,70 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 7.831,20 Kč, v částce 7.831,20 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 4.596,90 Kč, v částce 4.596,90 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 3.813,80 Kč, v částce 3.813,80 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 6.103,70 Kč, v částce 6.103,70 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999

na částku 3.625,90 Kč, v částce 3.625,90 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999

na částku 1.751,40 Kč, v částce 1.751,40 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999

na částku 12.828,30 Kč, v částce 12.828,30 Kč uhrazené dne 1. 12. 1999

na částku 2.835,- Kč, v částce 2.835,- Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 4.620,- Kč, v částce 4.620,- Kč uhrazené dne 1. 12. 1999,

na částku 1.182,30 Kč, v částce 1.182,30 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 3.033,- Kč, v částce 3.033,- Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 1.845,90 Kč, v částce 1.845,90 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 1.170,- Kč, v částce 1.170,- Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 2.310,- Kč, v částce 2.310,- Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 1.495,20 Kč, v částce 1.495,20 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 14.386,30 Kč, v částce 14.386,30 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 3.427,20 Kč, v částce 3.427,20 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 2.043,50 Kč, v částce 2.043,50 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 2.604,70 Kč, v částce 2.604,70 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 1.277,40 Kč, v částce 1.277,40 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 1.516,50 Kč, v částce 1.516,50 Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 2.940,- Kč, v částce 2.940,- Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

na částku 12.154,90 Kč, v částce 12.154,90 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

č. Fa nezjištěného čísla na částku 15.799,- Kč, v částce 15.799,- Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 7.838,50 Kč, v částce 7.838,50 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 7.277,30 Kč, v částce 7.277,30 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 5.640,10 Kč, v částce 5.640,10 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 4.544,50 Kč, v částce 4.544,50 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 1.228,50 Kč, v částce 1.228,50 Kč uhrazené dne 18. 7. 2000,

na částku 4.854,40 Kč, v částce 4.854,40 Kč uhrazené dne 1. 8. 2000,

na částku 1.272,60 Kč, v částce 1.272,60 Kč uhrazené dne 1. 8. 2000,

v celkové částce 414.552,60 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 2.772,10 Kč,

- obchodní společnost P., a. s., úhradou faktur:

na částku 262,50 Kč, v částce 262,50 Kč uhrazené dne 16. 7. 1997,

na částku 17.568,- Kč, v částce 17.568,- Kč uhrazené dne 25. 7. 1997,

na částku 996,80 Kč, v částce 996,80 Kč uhrazené dne 13. 11. 1997,

na částku 47.858,- Kč, v částce 47.858,- Kč uhrazené dne 28. 11. 1997,

na částku 24.578,- Kč, v částce 24.578,- Kč uhrazené dne 19. 2. 1998,

na částku 12.273,- Kč, v částce 12.273,- Kč uhrazené dne 3. 12. 1999,

na částku 604,- Kč, v částce 604,- Kč uhrazené dne 28. 1. 2000,

na částku 439,- Kč, v částce 439,- Kč uhrazené dne 8. 2. 2000,

na částku 926,- Kč, v částce 926,- Kč uhrazené dne 21. 3. 2000,

v celkové částce 105.505,30 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 705,50 Kč,

- T. Ch., úhradou faktur:

na částku 26.077,30 Kč, v částce 26.077,30 Kč uhrazené dne 14. 5. 1999,

na částku 16.456,10 Kč, v částce 16.456,10 Kč uhrazené dne 22. 7. 1999,

na částku 10.807,- Kč, v částce 10.807,- Kč uhrazené dne 18. 2. 2000,

na částku 35.000,- Kč, v částce 35.000,- Kč uhrazené dne 22. 3. 2000,

na částku 37.355,60 Kč, v částce 37.355,60 Kč uhrazené dne 9. 8. 2000 částkou 15.000,- Kč a 27. 10. 2000 částkou 22.355,60 Kč,

v celkové částce 125.696,- Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měl obdržet 0,6687 % svých zjištěných pohledávek, což je částka 840,50 Kč,

- obchodní společnost K. M. B. S. c., E., spol. s r. o., úhradou faktur:

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 21. 1. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 6. 2. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 10. 3. 1997,

na částku 5.691,30 Kč, v částce 5.691,30 Kč uhrazené dne 10. 3. 1997,

na částku 11.608,20 Kč, v částce 11.608,20 Kč uhrazené dne 26. 3. 1997,

na částku 1.884,90, Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 10. 4. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 14. 5. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 4. 6. 1997,

na částku 121.929,90 Kč, v částce 121.929,90 Kč uhrazené dne 17. 6. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 7. 7. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 5. 8. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 4. 9. 1997,

na částku 6.635,60 Kč, v částce 6.635,60 Kč uhrazené dne 12. 9. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 22. 10. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 12. 11. 1997,

na částku 1.171,20 Kč, v částce 1.171,20 Kč uhrazené dne 18. 11. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 3. 12. 1997,

na částku 8.559,70 Kč, v částce 8.559,70 Kč uhrazené dne 10. 12. 1997,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 20. 1. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 4. 2. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 4. 3. 1998,

na částku 1.152,30 Kč, v částce 1.152,30 Kč uhrazené dne 26. 3. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 8. 4. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 29. 4. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 14. 5. 1998,

na částku 4.032,90 Kč, v částce 4.032,90 Kč uhrazené dne 2. 6. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 30. 6. 1998,

na částku 6.672,20 Kč, v částce 6.672,20 Kč uhrazené dne 9. 7. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 15. 7. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 11. 8. 1998,

na částku 1.756,80 Kč, v částce 1.756,80 Kč uhrazené dne 14. 10. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 20. 10. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 9. 11. 1998,

na částku 231,80 Kč, v částce 231,80 Kč uhrazené dne 10. 11. 1998,

na částku 7.240,90 Kč, v částce 7.240,90 Kč uhrazené dne 18. 12. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 29. 12. 1998,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 25. 1. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 3. 2. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 17. 2. 1999,

na částku 1.884,90 Kč, v částce 1.884,90 Kč uhrazené dne 18. 2. 1999,

na částku 1.403,90 Kč, v částce 1.403,90 Kč uhrazené dne 26. 2. 1999,

na částku 585,60 Kč, v částce 585,60 Kč uhrazené dne 9. 3. 1999,

na částku 585,60 Kč, v částce 585,60 Kč uhrazené dne 11. 3. 1999,

na částku 451,40 Kč, v částce 451,40 Kč uhrazené dne 15. 3. 1999,

na částku 6.281,80 Kč, v částce 6.281,80 Kč uhrazené dne 15. 3. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 26. 3. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 21. 4. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 20. 5. 1999,

na částku 3.925,- Kč, v částce 3.925,- Kč uhrazené dne 15. 6. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 25. 6. 1999,

na částku 439,20 Kč, v částce 439,20 Kč uhrazené dne 9. 7. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 21. 7. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 24. 8. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 29. 9. 1999,

na částku 585,60 Kč, v částce 585,60 Kč uhrazené dne 30. 9. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 13. 10. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 15. 11. 1999,

na částku 359,10 Kč, v částce 359,10 Kč uhrazené dne 15. 12. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 28. 12. 1999,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 19. 1. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 11. 2. 2000,

na částku 445,30 Kč, v částce 445,30 Kč uhrazené dne 17. 3. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 20. 3. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 17. 4. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 15. 5. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 14. 6. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 13. 7. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 10. 8. 2000,

na částku 1.952,- Kč, v částce 1.952,- Kč uhrazené dne 18. 9. 2000,

v celkové částce 281.744,70 Kč, přičemž dle zásad konkurzního řízení by měla obdržet 0.6687% svých zjištěných pohledávek, což je částka 1.884,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný R. Š. odsouzen podle § 256a odst. 2 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč, a podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva v trvání 18 měsíců. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný R. Š. a poškozená společnost P. s. a v. s., a. s., odvoláními, o kterých Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 127/2006, tak, že podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 127/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 1 T 141/2005, podal obviněný R. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. A. D. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. Tyto dovolací důvody dále odůvodnil tím, že shrnul zjištěné skutky, kladené mu za vinu a uvedl data, kdy bylo ve vztahu k těmto skutkům zahájeno trestní stíhání. K usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 4. 2004, namítl, že v něm nebyly dostatečně specifikovány pohledávky obviněným zvýhodněných věřitelů, a to in concreto právním titulem a výší, což jsou vedle věřitele a dlužníka další specifikační znaky. Usnesení o zahájení stíhání ze dne 30. 3. 2005 ve stejném duchu dovolatel vytkl, že i v tomto rozhodnutí nebyly shora zmíněné další specifikační znaky uvedeny. Dne 30. 6. 2005 byl obviněný upozorněn policejním orgánem na změnu právní kvalifikace s tím, že nadále bude jeho skutek posuzován jako trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., a při této příležitosti se měl obviněný dozvědět, že toto jeho jednání je považováno za pokračující trestný čin, zároveň policejní orgán až v této fázi konkrétně popsal a dostatečně specifikoval i pohledávky zvýhodněných věřitelů. Toto považuje dovolatel za rozšíření jeho trestního stíhání o skutek spočívající v tom, že měl zvýhodnit věřitele v upozornění uvedené úhradou jejich splatných pohledávek, rovněž specifikovaných až teprve v tomto upozorněných. Pokud tedy dále obžaloba i rozsudek soudu prvního stupně kladou obviněnému za vinu skutek ve znění specifikovaném ve zmíněném upozornění, je tento postup orgánů činných v trestním řízení v rozporu s ustanoveními trestního řádu, neboť obžaloba a popis skutku v ní uvedený, stejně jako usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1, 5 tr. ř. musí obsahovat úplný a nezaměnitelný popis celého skutku, především objektivní stránky skutkové podstaty (in concreto tedy nezaměnitelný popis jednotlivých dílčích útoků zvýhodňování věřitele), a to v jeho výrokové části, přičemž tento požadavek nelze nahrazovat postupem podle § 160 odst. 6 tr. ř., jak se však v trestní věci dovolatele stalo. V tomto procesním pochybení spatřuje obviněný naplnění dovolací důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nalézací soud měl povinnost řídit se ustanovením § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a soud odvolací měl v tomto případě postupovat podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., což neučinil.

V této souvislosti poukazuje obviněný též na to, že do obžaloby ani do výroku odsuzujícího rozsudku nebyli pojati další z údajně zvýhodněných věřitelů (výslovně uvádí věřitele V., H. a další, dále společnosti P. P., a. s., E., spol. s r. o., V. P., a. s.), kteří původně byli uvedeni v usnesení o zahájení stíhání ze dne 30. 6. 2005, a dovolatel se domnívá, že ohledně zvýhodnění těchto věřitelů jeho trestní stíhání trvá i nadále. Především však dovolatel zdůraznil, že teprve dne 23. 6. 2005 byl seznámen se skutky, pro které byl stíhán, a uvedený den je podle jeho názoru relevantní pro posouzení, zda již v době přípravného řízení nebyla trestnost jeho činu promlčena. S odkazem na ustanovení § 256a tr. zák. dovolatel zdůraznil, že k dokonání tohoto trestného činu dojde v okamžiku zvýhodnění jiného věřitele dlužníka, a proto se domnívá, že trestnost jeho jednání, popsaného teprve v upozornění policejního orgánu ze dne 23. 6. 2005, zanikla uplynutím pětileté promlčecí doby, pokud jde o jím následně v dovolání podrobně rozvedené dílčí útoky. Zejména v tomto směru považuje za počátek promlčecí doby data, kdy došlo k jednotlivým splněním pohledávek obviněným zvýhodněných věřitelů. V tomto duchu obviněný opět zdůrazňuje, že objektivní stránku souzeného trestného činu popsal policejní orgán až teprve ve svém upozornění, které dovolatel již výše specifikoval, a tento den by měl být rozhodujícím pro posouzení zániku trestnosti promlčením.

Dále obviněný konstatuje, že svou činností ve funkci jednatele společnosti S., s. r. o., usiloval o zachování podnikatelské činnosti společnosti, která jediná mohla vytvořit zdroje potřebné pro uspokojení všech věřitelů společnosti, přičemž příčinou hospodářského neúspěchu společnosti byla především druhotná platební neschopnost, do které se společnost dostala především vinou svých dlužníků. V tomto směru dovolatel zdůraznil, že ve věci provedený znalecký posudek se nezabývá dalšími perspektivami společnosti, když úmyslem obviněného nebylo poškodit či zvýhodnit věřitele, ale šlo výlučně o udržení chodu společnosti.

Na závěr svého dovolání obviněný shrnul, že pohledávka zvýhodněného věřitele musí být dostatečně specifikována svou výší a právním titulem již v okamžiku sdělení obvinění, což se nestalo. Taktéž uplynutím pětileté promlčecí lhůty zanikla i trestnost jednání obviněného, neboť tato začala běžet pro jednotlivé dílčí útoky vždy uhrazením pohledávky zvýhodněného věřitele. Nakonec, v dané věci se orgány činné v trestním řízení soustředily zejména na poškozené věřitele, nikoli též na věřitele zvýhodněné, a tak se stalo, že za protiprávní uspokojení věřitele považovaly jednání, ke kterému došlo dávno před vznikem závazkového vztahu mezi dlužníkem a pozdějším (posléze poškozeným) věřitelem. Trestného činu podle § 256a tr. zák. se nelze dopustit tím, že pachatel uhradí svůj závazek, vzniklý a splatný před vznikem jiného závazkového vztahu, v jehož rámci nebyla pohledávka pozdějšího věřitele řádně uspokojena před vznikem jeho pohledávky.



V závěru dovolání obviněný R. Š. navrhl, aby dovolací soud postupem podle § 265k odst. 1 a § 265m odst. 1 tr. ř. za použití § 226 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2006, č. j. 1 T 141/2005-1156, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 4. 2006, č. j. 13 To 127/2006-1191, a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného R. Š. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2006 uvedl, že pokud jde o tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., bylo dovolání obviněného podáno z jiného než z tohoto (a kteréhokoli jiného) zákonného dovolacího důvodu, protože odvolací soud neporušil žádné procesní podmínky pro způsob projednání odvolání obviněného. Ohledně dalších dovolacích důvodů, zřejmě uplatněných souběžně, státní zástupce konstatuje, že námitky dovolatele sice k těmto důvodům směřují, nelze jim však přisvědčit. Pokud obviněný namítl vadnost sdělení obvinění pro jednání popsané ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, pak státní zástupce konstatuje, že stejná námitka byla obsažena i v jeho odvolání a soud druhé instance se jí řádně zabýval. Ohledně promlčení dílčích útoků obviněného státní zástupce konstatoval, že obviněný svůj závěr staví na mylném předpokladu, že promlčecí doby všech dílčích skutků pokračujícího trestného jednání běží samostatně. Pokud by tomu tak však bylo, naprosto by ztratil smysl a opodstatnění pojem pokračování v trestné činnosti. Nicméně ve skutečnosti platí, že pokračující trestný čin je dokonán až dokonáním posledního z jednotlivých po sobě následujících dílčích skutků, tvořících daný trestný čin, a od tohoto okamžiku teprve začne běžet promlčecí doba pro skutek jako celek, o němž se také jako o celku rozhoduje o vině a trestu. Tato námitka dovolatele je proto také nedůvodná. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se na základě toho, co bylo shora uvedeno, domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. byly přinejmenším částečně uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud v tomto směru zabýval důvodem odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněným R. Š. uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže by bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, a to za situace, pokud by ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle některého z ustanovení § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 nebo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pod tento dovolací důvod lze obsahově podřadit výhradu obviněného, týkající se nepřípustnosti trestního stíhání ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. s ohledem na dovolatelem namítané promlčení v dovolání uvedených dílčích skutků jeho trestného jednání.

Promlčením trestního stíhání podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. v obecné rovině zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím zákonem stanovené doby 5 let. Důvody promlčení jsou především hmotně právní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, který nespáchal další trestný čin stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změna jeho osoby, která rovněž přestala být pro společnost nebezpečnou). Přitom nelze opomenout, že pro okamžik začátku běhu promlčecí lhůty je sice zpravidla rozhodný okamžik dokonání trestného činu, avšak u trestných činů charakterizovaných delší dobou páchání, zejména pokračujících, trvajících a hromadných začíná běžet promlčecí doba až od okamžiku, kdy byl takový trestný čin dokončen. Z toho je tedy zcela jasně patrno, že námitky obviněného uplatněné v dovolání, v nichž obviněný uvažoval o samostatném běhu promlčecí lhůty u některých počátečních dílčích útoků jeho jednání, nejsou ve smyslu shora uvedeného právního názoru o počátku běhu promlčecí lhůty až od posledního dílčího aktu, resp. ukončení celého jeho jednání, opodstatněné, neboť v důsledku toho k dokončení souzeného trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., které je rozhodující pro počátek běhu promlčecí lhůty, došlo mnohem později, než obviněný uvádí, a to podle návěty vymezeného skutku dne 17. 8. 2000, přičemž však některé zvýhodňující platby byly zaplaceny ještě i po tomto datu (srov. např. fakturu obchodní společnosti K. M. B. S. cz., E., spol. s r. o., která byla uhrazena až dne 18. 9. 2000 (str. 16 rozsudku soudu prvního stupně), nebo fakturu T. Ch., která byla uhrazena až dne 27. 10. 2000 (str. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Z těchto důvodů jsou uvedené námitky obviněného zcela zjevně nedůvodné.

Další dovolací důvod, který dovolatel uvedl, je důvod dovolání obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Pod tímto dovolacím důvodem obviněný namítl vadnost usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť se domnívá, že nebylo zahájeno trestní stíhání ve vztahu ke všem dílčím útokům souzeného pokračujícího trestného činu. Dílčí útoky v této souvislosti vztáhl k jednotlivým pohledávkám zvýhodněných věřitelů a přitom upřesnil, že pohledávky zvýhodněných věřitelů nebyly dostatečně specifikovány, a to in concreto právním titulem a výší, což jsou vedle věřitele a dlužníka další specifikační znaky.

Nejvyšší soud k tomu podotýká, že pokračováním v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák. se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Jak dovolací soud zjistil z přiloženého spisového materiálu, jednání obviněného, byť vykazuje některé znaky pokračování, neboť šlo o naplňování stejné skutkové podstaty trestného činu po dobu delší tří let vedené jednotným záměrem při splněné objektivní souvislosti, není ve všech směrech pokračováním ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., poněvadž nenaplňovalo všechny podmínky pro takové právní posouzení, zejména nebylo možno toto jednání rozdělit na jednotlivé dílčí útoky, a proto ani není možné konstatovat, že by každý dílčí útok sám o sobě naplnil skutkovou podstatu trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák.

Trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. spáchá ten, kdo jako dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele. V jednání obviněného tak nejsou rozhodné jednotlivé pohledávky ať už zvýhodněných či poškozených věřitelů, jak tvrdí dovolatel, který navíc ve vztahu ke každé pohledávce (faktuře) vyžaduje splnit podmínku zahájení trestního stíhání, nýbrž vzhledem k charakteru jednání obviněného je zde rozhodující zvýhodňování určitých věřitelů na úkor jiných, a to v souhrnu všech jejich pohledávek, protože až v tomto celkovém kontextu je možno posoudit, zda vůbec a kdo případně byl tímto jednáním obviněného v konečném důsledku poškozen. V návaznosti na to pak samozřejmě nelze říci, jak např. jedna či druhá pohledávka uhrazená určitému zvýhodněnému věřiteli sama o sobě může poškodit jiného či jiné konkrétní věřitele, kterým obviněný jejich pohledávky neuhradil buď vůbec či pouze zčásti. Svou povahou proto trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. spáchaný obviněným způsobem vymezeným v shora citovaném rozsudku soudu prvního stupně vykazuje jak některé znaky pokračování v trestném činu, tak i prvky trestného činu hromadného. Na jeho počátku je první v nalézacím řízení zjištěná neuhrazená pohledávka (ze dne 19. 2. 1997) a k jeho dokonání dojde až v okamžiku uhrazení poslední pohledávky zvýhodněnému věřiteli (ze dne 27. 10. 2000). V této souvislosti je třeba zvažovat i námitku obviněného, že k úhradě některých pohledávek došlo již v letech 1997 a 1998, přičemž jejich přednostní úhradou měl poškodit věřitele, jejichž pohledávky vznikly až v letech 1999 až 2000. Tato námitka neodpovídá obsahu spisu a skutkovému popisu jednání obviněného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, z kterého vyplývá, že i některé neuhrazené pohledávky byly z let 1997 až 1998, přičemž jejich celkový rozsah nemusí v konkrétních časových souvislostech zcela přesně navzájem korespondovat (jednotlivé pohledávky uhrazené na úkor neuhrazených nelze ani vzájemně porovnávat, a to vzhledem k různé době jejich vzniku, splatnosti a době uhrazení některých z nich), ale rozhodující je celkový výsledek, který je zejména v citovaném rozsudku soudu prvního stupně velmi přesně popsán, a to i pokud jde o míru zvýhodnění jednotlivých věřitelů, kterým obviněný nechal z prostředků společnosti S., s. r. o., na úkor poškozených věřitelů jejich faktury proplatit.

V celkovém souhrnu pak jednáním obviněného byly nepochybně naplněny všechny znaky souzeného trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák. Situace hospodaření v obchodní společnosti, jejímž byl jednatelem, byla v rámci trestního řízení spolehlivě zjištěna a prokázána znaleckým posudkem znaleckého ústavu České znalecké, a. s. (č. l. 100 až 172 spisu). Ohledně tohoto znaleckého posudku sice obviněný v dovolání namítl, že je nesprávný, avšak tuto námitku, která se týká skutkového stavu věci, nelze ze shora uvedených důvodů uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně pro úplnost odkazuje Nejvyšší soud na odůvodnění usnesení soudu druhého stupně na straně 19, kde se odvolací soud dostatečně věnoval námitce obviněného, která měla totožný obsah, a s jehož závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožnil. Obviněný dále v dovolání, stejně jako po celou dobu předchozího trestního řízení, tvrdil, že se snažil udržet společnost v chodu a zajistit tak v budoucnu splnění všech splatných závazků vůči všem věřitelům, nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi jím zvýhodňované věřitele zahrnul zejména společnost E. S., s. r. o. (personálně propojenou s jeho osobou), jíž jako jednatel společnosti S., s. r. o., uhradil celou dlužnou částku v celkové výši 1.537.605,- Kč, což mimo jiné bylo i ve značném nepoměru ve vztahu k ostatním zvýhodněným věřitelům, kteří původně měli vůči předmětné společnosti pohledávky nejčastěji v řádu desetitisíců či statisíců (z ostatních zvýhodněných věřitelů byl nejvyšší souhrn pohledávek v částce 423.369,20 Kč u společnosti B., spol. s r. o.), a obviněný tak ve spojení se skutkovými zjištěními ohledně účasti zvýhodněných věřitelů na jím tvrzené pro společnost zásadní zakázce z velké části negoval svá tvrzení o nevyhnutelnosti zvýhodnění některých věřitelů z důvodu udržení společnosti v provozu. Pouze mizivá část zvýhodněných věřitelů se totiž podílela na zajištění výstavby rodinných domů v lokalitě H., která právě měla být pro společnost podle obviněného klíčovou z hlediska nápravy a zlepšení finanční situace a fungování poškozené společnosti. Nad rámec těchto rozhodných skutečností, které byly již správně zhodnoceny soudem prvního stupně (srov. str. 18 rozsudku soudu prvního stupně), Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 4. 2004 a ze dne 30. 3. 2005 vyplynulo, že bylo obviněnému v souladu se zákonnými podmínkami sděleno obvinění ve vztahu ke všem zvýhodněným věřitelům, kteří pak byli podrobně, včetně uhrazených faktur, uvedeni jak v obžalobě, tak i ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu první instance. Pro přesnost dovolací soud zmiňuje, že u zvýhodněného věřitele v rozsudku soudu prvního stupně a v obžalobě uvedeného jako L. J. a., došlo v mezidobí do zahájení trestního stíhání shora uvedenými usneseními k tomu, že L. J. se stal ředitelem a předsedou představenstva společnosti J., a. s., a proto byl v předmětných usneseních o zahájení trestního stíhání nepřesně uveden jako poškozený pod tímto názvem (tato nepřesnost byla v dalším řízení odstraněna). S přihlédnutím ke všem těmto uvedeným skutečnostem a právním závěrům Nejvyšší soud shledal i z hlediska tohoto dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mimořádný opravný prostředek obviněného zcela zjevně nedůvodným.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný R. Š. odůvodnil tím, že nebyla zachována totožnost skutku, a proto měl již nalézací soud postupovat podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a pokud tak neučinil, pak odvolací soud k jeho stejné námitce měl rozhodnout podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel se domnívá, že došlo k naplnění jím deklarovaného důvodu, protože v řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku bez splnění procesních podmínek. Nicméně Nejvyšší soud k tomu s ohledem na procesní charakter této námitky považuje za potřebné zdůraznit, že v tomto případě by byl tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, pokud by řádný opravný prostředek v tomto případě odvolání byl zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů podle § 253 tr. ř. Podstata tohoto dovolacího důvodu spočívá totiž v tom, že soud druhého stupně měl přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek odmítl či zamítl. Nesplnění procesních podmínek pak lze shledávat například v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání pro jeho opožděné podání, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak v důsledku nesprávného poučení, nebo by soud odmítl odvolání pro nedostatek jeho obsahových náležitostí, přestože oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání v souladu s ustanovení § 253 odst. 4 tr. ř. Z povahy věci a hlavně z obsahu napadeného rozhodnutí v trestní věci dovolatele však vyplývá, že k takovému pochybení nedošlo, přičemž nedošlo ani k naplnění druhé alternativy dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ze shora uvedených důvodů nebyl v řízení předcházejícím zamítnutí odvolání obviněného dán důvod dovolání uvedený v některém z písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Proto nebyl po obsahové stránce naplněn ani obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navíc pokud jde o tvrzené nezachování totožnosti skutku, uplatnil tuto námitku obviněný již v odvolání a odvolací soud se s ní náležitě vypořádal, když uvedl, že v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného byl dostatečně určitým způsobem popsán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, a i přes určité změny ve vymezení okruhu zvýhodněných či poškozených věřitelů a výše způsobené škody zůstala totožnost skutku, pro který byla později podána obžaloba, zachována. I když v usnesení ze dne 20. 4. 2004 nebyla zcela přesně vymezena doba spáchání trestného činu, přesto obsahoval výrok usnesení přesný popis jednotlivých pohledávek poškozených věřitelů s odkazem na konkrétní faktury, včetně doby jejich splatnosti. Z toho bylo možno dovodit, že ke spáchání činu došlo poté, kdy splatné faktury poškozených věřitelů nebyly uhrazeny, zatímco přednostně byly prováděny platby vůči jiným, v usnesení uvedeným zvýhodněným věřitelům. Dalším usnesením ze dne 30. 3. 2005 pak bylo trestní stíhání rozšířeno o další dílčí útoky ke škodě dalších jednotlivě uvedených poškozených, resp. o další neuhrazené faktury, jejich neproplacením nebo jen částečným proplacením byla způsobena poškozeným věřitelům škoda. Obviněný tak měl možnost vyjádřit se od počátku řízení ke konkrétnímu obvinění, proč v době, kdy jím řízená společnost nebyla schopna uhradit všechny své dluhy, hradil pohledávky pouze některých věřitelů, zatímco jiné poškozené věřitele nijak neuspokojil, ač měli také splatné pohledávky vůči společnosti obviněného. S těmito závěry odvolacího soudu, které byly ještě podrobněji rozvedeny zejména na str. 19 napadeného usnesení, se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a považuje za nutné k námitkám obviněného obsaženým v dovolání ještě dodat, že pokud je neúplnost vymezení skutku v usneseních o zahájení jeho trestního stíhání ze dne 20. 4. 2004 a 30. 3. 2005 spatřována zejména v tom, že zde nebyly uvedeny konkrétní faktury, které obviněný nechal ze strany společnosti S., s. r. o., uhradit, včetně její výše a právního titulu, pak je sice pravda, že takto nebyl skutek v uvedených usneseních konkretizován, avšak z hlediska zachování totožnosti skutku není ani taková podrobná konkretizace na počátku trestního stíhání nutná, neboť je logické, že tyto faktury jsou v průběhu řízení předmětem dokazování a jsou podle výsledků trestního řízení postupně zjišťovány, jak se také i v průběhu trestního stíhání skutečně stalo (srov. obžalobu na č. l. 1062 až 1079 a zejména rozsudek soudu prvního stupně na č. l. 1156 až 1171 spisu). V obou usneseních o zahájení trestního stíhání byly náležitě vymezeny i osoby či společnosti, kterým obviněný hradil zcela nebo zčásti splatné faktury, byť nikoli přesně uvedenými fakturami. Pokud v podstatě nadbytečně z hlediska totožnosti skutku byly tyto faktury, včetně jejich výše, data splatnosti a data úhrady, uvedeny v upozornění na změnu právní kvalifikace podle § 160 odst. 6 tr. ř. ze dne 23. 6. 2005, nešlo o rozšíření trestního stíhání o další skutek, jak uvádí v odůvodnění dovolání obviněný, ale pouze o upřesnění dalších údajů tento skutek konkretizujících, jak se pak správně stalo i v obžalobě a odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně. Z těchto důvodů nedošlo o porušení zásad o zachování totožnosti skutku, a proto není ani tato námitka obviněného důvodná.

Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 127/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 1 T 141/2005, nevykazují takové vady, pro které by je bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) nebo l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, který dovolání obviněného a poškozené společnosti podle § 256 tr. ř. zamítl. Současně se odvolací soud bez pochybností a logicky, byť poněkud stručně, vypořádal se všemi pro uvedený dovolací důvod relevantními námitkami obviněného R. Š. uplatněnými v rámci odvolacího řízení. V té souvislosti je nutno zdůraznit, že námitky uvedené obviněným v dovolání jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v tomto směru v rámci řízení před soudem druhého stupně.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že v případě dovolání obviněného R. Š. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. října 2006

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.