5 Tdo 1152/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 1152/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání podaném obviněným F. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 9 To 63/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 566/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 1 T 566/2001, byl obviněný F. T. uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že přesně nezjištěného dne v době letních prázdnin v roce 2000, na poli v katastru obce Z., okr. M., s namířenou pistolí a pod pohrůžkou jejího použití přinutil nezl. M. M. a nezl. L. Š., aby vystoupily z jeho osobního vozidla tovární značky Ford Sierra SPZ PHL 67-16, se kterým je na místo přivezl, přičemž poté u tohoto vozidla nezl. M. M. osahával přes oděv na prsou a dalších částech těla, následně na stejném místě znovu s pomocí pistole obě nezletilé přinutil, aby si sedly na zadní sedadlo ve vozidle, kde je začal líbat a donutil je k tomu, aby se vysvlékly, osahával je po těle zvláště na prsou a na přirození, nezl. M. M. vsunoval prsty do přirození a požadoval po nezletilých různé sexuální praktiky, když přitom věděl, že obě nezletilé dívky jsou mladší než patnáct let. Za tento trestný čin mu byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a to samonabíjecí pistole, vzor 70 ČZ ráže 7,65 mm, v. č. 283213 včetně zásobníku a 7 ks nábojů 7,65 mm zn. Browning.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 9 To 63/2003, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný F. T. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že předmětná trestní věc nebyla řádně objasněna. Soudy obou stupňů nezkoumaly tvrzení obviněného, že ze strany nezl. M. M. se jednalo o pomstu obviněnému za uvedení nelichotivých skutečností týkajících se jejího osobního života jejímu otci. Dovolatel dále zpochybnil neurčitost specifikace doby a místa spáchání trestných činů a spolehlivost znaleckých posudků z oboru psychologie a vyšetření obou nezletilých dívek prováděných s ročním odstupem. Nereálnost žalovaného jednání vyplývala také z vázanosti obviněného k rodině a stavbě rodinného domu jakož i ze skutečnosti, že žádný z posudků osoby obviněného nekonstatoval strukturovanou sexuální deviaci. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolání napadá výlučně skutková zjištění ve věci učiněná a zpochybňuje hodnocení důkazů jakož i úplnost provedeného dokazování. Protože se dovolací námitky nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem ani z žádným jiným dovolacím důvodem, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání má rovněž obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a násl.).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil řádné objasnění předmětné trestní věci, neboť došlo k nepřesnému určení místa a času přisouzeného jednání a posudky prováděné s ročním odstupem nelze považovat za spolehlivé. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele zpochybňují skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, aniž by však vytýkaly pochybení v právní kvalifikaci skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. října 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová